Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Také máte hyperaktivní dítko?
Ahojte všichni.
Nejsem nějaký velký „spisovatel“,ale řekla jsem si,že bych mohla založit zápisníček,který by se týkal nás všech,kteří se více či méně uspěšně potýkáme s výchovou svých dětí,kterým stanovili diagnózu hyperaktivity.Tak trochu mě k tomu „donutila“ naše Martina,která touto poruchou trpí.Nemyslím tady na nějaké lékařské rozbory,ale spíš na praktické rady,jak to všehno zvládnout,protože mi dáte určitě za pravdu,že výchova těchto dětí není vůbec jednoduchá.Věřím,že se najde spousta z vás,které mají třeba i usměvné příběhy a mohou je tu napsat a podělit se o ně s ostatníma.Tak jestli budete mít čas a chut,tak napište a já budu ráda,že v tom nejsme doma sami!
Radka
Ahojte děvčata, tak jsem tu zas, Vy sem už moc nechodíte, ale musím se s Vámi podělit o naše malé vítězství. V pondělí, 7.9.2009, Davídek nastoupil do SPC ve Zlíně, do nultého ročníku. Jsem spokojená a on evidentně taky. je ve třídě s 5 autisty-celkem je jich 6, z toho 3 včetně něho jsou AS. Máme sice dojíždění do Zlína, ale spokojenost je na všech stranách-o místní MŠ nemluvě-ti se těšili asi víc než my až půjde pryč a dávali to jasně najevo.Taky jsem kontaktovala středisko rané péče a čekám až se mi ozvou a v neposlední řadě taky budem chodit do Děckého centra na Burešov k psycholožce na konzultace a pořádají tam Rodičovské čtvrtky 2x do měsíce, kde si můžem my rodiče postěžovat a poradit co na koho zabírá atd. takže máme nabitý program, ale konečně se něco děje a já na to snad konečně nebudu sama. A teď z jiného soudku., Natálka už nám běhá-ikdyž spíš bych to zatím nazvala vrávoráním- a je samá odřenina a modřina, protože ještě nemá rovnováhu a vtáčí mi nožičku dovnitř. Bohužel jsem u ní zaznamenala motorický neklid (říkala jsem to doktorce a ta mi říkala že se jí to nezdá, že je na to ještě malá, ale to byl David taky malý a jak jsme dopadli, že..). Zatím tedy jen to, asi jsem paranoidní, ale tak nějak ji sleduji a porovnávám víc než Davida, abych něco nepřehlédla a nezjistilo se zas něco pozdě.Tak to je zatím vše, tak se tu taky občas ukažte a něco sem přihoďte, ať tu nejsem sama…
jo jinak jestli budete chtít, tak si můžem na ty naše dítka vzájemně ponadávat třeba na skypu. Já mám katka.bravencova nebo taky na icq 498428206. Tak to je už opravdu vše. Držte se holky, zvládneme to.
no teď to po sobě čtu a to je chyb, že se až stydím…
ahoj Vlaďko, ta vaše psyholožka je nějaká jiná, ne? Tohle mi říct, tak už se tam asi neukážu. Nevím odkud jsi, já jsem od Zlína, a tady je asi jediné centrum pro děti s poruchama chování a to je tu na Burešově, když tak koukni na stránky http://www.dczlin.cz. Jinak je po republice ještě asi tak 5 poboček Aply, koukni sem http://www.apla.cz. Tam dělají přímo i diagnostiku poruch chování a také učí rodiče jak děti s oruchama vychovat, jak s nima jednat. Víc o ASP můžeš zjistit na stránkách dobromysl.cz, v meu aspergerův syndrom. My už to máme jasné, mimochodem máme nový zájem… Předtím to byli dinousauři, teď jsem se posunuli v době a zajímají nás válečné lodě, stíhačky, a veškeré takové válečné technocké záležitosti. Budu na to muset koukat a učit se to sním, protože děti ve školce jeho znalosti neocení 🙂 a on je potom z toho špatný. Takže až se mě za měsíc (doufám) zeptáte na některou válečnou techniku, aktuálně třeba letadlová loď enterprise, tak budu vědět a znát, co e nenaučím sama, to mě naučí synátor:-). Vladi hledání zdar, věřím tomu, že ty to zvládneš a určitě tu psycholožku vyměň, protožeco ti řekla bych ti mohla říct i já. Aspoerger se těžko určuje, protože narozdíl od autismu děti s ASP komunikují velmi často přímo skvěle, takže to nikoho nenapadne. Pak napiš jak jsi pochodila, jsem fakt zvědavá.:-)
Ovečko prosímtě u koho jste byli? Já si totiž myslím, že u Terky jde také o lehkou formu AS… Když jsme byly u psycholožky naposledy, tak mi řekla akorát „No, to jsou děti které mají problémy typu ADHD a pak děti, které mají problémy jako ta Vaše“ 🙁 Tak to už si můžu fakt dělat psycholožku sama 🙁
Pro Saru75: To co popisuješ je sice jeden ze znaků ADHD, ale také i mnoho jiných poruch. Nebo to taky může být důsledek výchovy, protože když se mu ustoupí a nebude člověk trvat důsledně na svém, tak toho zneužívá jakékoli dítě, ne jen s poruchou.Záchvaty vzteku a beznaděje mívají také zdravé děti, říká se tomu období vzdoru a trvá od 1,5 až do 3 let, někdy i déle, jako třeba u nás. Doktorka mi řekla že z toho určitě vyroste, ale opak je pravdou. Když už tedy dojde na situaci, ve které nastává záchvat, tak je dobré se jí pokud možno vyhnout-to zn.zaujmout něčím jiným-např já musím vždy nabídnout něco jiného do druhé ruky abych si mohla s menším odporem vzít to co právě drží.To že lpí na svých věcech je jistoou známkou poruchy,ale těžko říct jaké,protože je jich moc a znaky jsou často shodné nebo podobné. Nicméně to chce změnit přístup hlavně rodičů, jako teta toho moc nezmůžete, zvláště když si rodiče odmítají něco připustit. Děti s poruchou chování lpí na svých věcech a hlavně na řádu a uspořádání věcí. Pokud na tom bezvýhradně trvá, tak je důležité mu to nechat, protože v tom cítí jakousi jistotu svého postavení v rodině i ve světě všeobecně. Zároveň je ale třeba stanovit určité hranice jak to může vyžadovat, to zn. ukázat mu, že to může být, ale jen když se nebude vztekat. Je to těžké to vysvětlit ostatním dětem, to vím z vlastní zkušenosti, ale pokud mu to vemou, tak nastává obranná póza která je jen odrazem beznaděje co cítí uvnitř.Mě doktorka poradila toto: důsledně trvat na svém, když neposlechne, tak prostě ho fyzicky vzít za ruku a odvést a ukázat třeba 50x co se po něm chce. Když ubližuje,tak já to řeším tak, že ho odvedu jinam a ji taky jinam,za chvíli ho to většinou přejde.Hračky jsou taky u nás problém, protože když mu někdo něco veme, tak nastává stejná situace jako u Vás, možná jen s tím rozdílem, že ten náš se nebojí a řekne od plic co má na jazyku a zdůrazní to tím, že po ní něco hodí.V případě že nastává vztek, tak si našel sám stimulant- je to voda-jde do koupelny a pustí si vodu, chvíli přelívá z kelímku do kelímku a je klid. Jelikož je to ale finančně náročný stimulant:-), tak já mu ho trochu předělala- motá si provázek-to je jeho druhá posedlost. Je dobré zjistit, jaké má posedlosti nebo aspoň zájmy,když mu nabídnete jeho posedlost nebo zájem jako stimulant, tak se dítko uklidní samo a je s ním potom i řeč.Každopádně bych si asi zkusila popovídat s mamkou, která dělá pár základních chyb a možná bych jí zkusila nabídnout pár článků k přečtení i tady na internetu. Je to těžké si připustit, že moje dítě není zrovna normální zlobivý klučina, ale když se s tím člověk smíří, tak se s ním naučí jednat tak, aby se dosáhlo našeho cíle, ale jeho cestou. Pokud si to rodiče nepřipustí, tak budou nešťastní oni i to dítko.Taky je sice ještě brzo, ale pokud má velmi silné cítění pro řád a uspořádání věcí, tak bych to zkusila probrat i u doktorky aby ho poslala na psych. vyšetření, protože se může jednat o autismus nebo jinou pocruchu. Takovéto poruchy jsou poměrně brzy diagnostikovatelné, pokud se k nim přihlíží, tak se dá dítě i celkem dobře zvládnout potom ve společnosti. Takže doporučuji navštívit stránky dobromysl.cz, kde je cekem podrobně popsáno velké množství poruch chování a je tam i dobře vysvětlené, co dělat. Mamku bych se pokusila zpracovat zavčas, možná vám bude říkat že vidíte bubáka tam kde není, ale pokud se věci mají tak jak píšete, tak je lepší vyvrátit bubáka, než zanedbat poruchu.My už dneska mohli být někde jinde, kdyby nám autismus diagnostikovali dřív, do té doby to byl „jen hyperaktivista“, kterého ale nezvládly ani pedagošky které se na hyperaktivitu specializují. Z počátku možná budete ta špatná, která z něj dělá postiženého,ale nevzdávejte to, je to pro dobro Vás všech. Jesti Vás to uklidní, tak já jsem taky v podstatě sama, protože ani můj manžel se nějak nemůže srovnat s tím, že je náš klouček jiný než ostatní a že potřebuje zvláštní péči a jiný přístup.A to je jeho otec. Já jeho chování zpočátku taky říkala jen zlobivý darebák a těžko jsem si to připouštěla, ale můžu Vám dnes říct, že jsem ráda že se na to přišlo, protože dnes už jsem s tím vyrovnaná a vím jak s ním jednat a že je potřeba mu tolerovat pár věcí, aby byl šťastný a spokojený (myslím teď třeba to jeho věčné máčení ve vodě a to jeho věčné zavazování všeho ke všemu).Pokud totiž to dítě cítí že je ochopeno, tak jedná jinak, hlavně je ochotno připustit i drobnou změnu a přistoupit na váš vzorec chování.A ještě taková důležitá věc-pravidelný režim, rituály které jsou pylířem jeho dne. Nejspíš nesnáší náhlé změny a přechody mezi činnostmi. Je třeba, aby mu mamka vytvořila rituály, které se nebudou měnit, na které si zvykne a které se naučí dodržovat. je to důležité ,protože se pak bude cítit bezpečněji a zmírní se jeho záchvaty vzteku, případně nebudou tak příliš časté.Rituály mu vytvoříte vy dospělí, ale je dobré mu nechat nějaký, který si vytvořil sám-třeba právě nějaký ten stimulant když na něho přijde ten vztek. Pozorujte u čeho je asi tak nejklidnější, a pokud je to možné, tak mu to nabídněte když nastane situace ve které nastává záchvat.Ono to je asi tak, že si s ním nevíte rady vy dospělí, ale on sám si taky neví rady sám se sebou,se svými pocity, neví jak zvládat svět a život jako takový, proto věčně pláče a vzteká se a trvá na řádu a uspořádání věcí. Tomu mojemu je zas všechno jedno, proto je strašně těžké hledat něco, čím bych ho přiměla aby jednal tak jak chci já.moc jsem asi nepomohla, ale chtěla jsem tímto předlouhým článkem říci, že je důležité pochopit jeho pocity, abyste dokázali pochopit jeho chování vůči okolí a abyste se naučili s ním jednat tak, aby udělal co po něm chete vy.
Jéé, ahojky, tak i my se přidáváme do klubu s diagnózou hyperaktivity. Celkem nás to brzdí ve vývoji, takže jsou s tím spojené i další problémy. Pořád to někde vysvětluju nebo popisuju, takže se mi to teď moc rozepisovat nechce, zvlášť, když dobře víte, o co jde,přiznám se, že jsem si tu ani moc těch příspěvků nepřečetla, jen vás chci podpořit…nejste v tom samy 😉 Trochu mě mrzí, že pro ty naše dítka není žádná cílená péče – centra, poradny, atd…a málo se zohledňují. Snad do budoucna to bude lepší, protože jich přibývá…tak zatím pa.
Preji krasny den, muzu se vas zkusenych na neco zeptat? Mam sestru a ta ma dvouleteho kluka. A uz je zoufala z jeho chovani, nevi jak si to vysvetlovat. Lze tuto poruchu zjistit uz tak brzy? Strasne se vzteka, jakakoliv malickost co mu vezmete nebo udelate jinak nez chce, tak breci (neco mezi litosti a vztekem). Zatim jeste si nezacal lehat a kopat nohama, jen place. Ale jako by ho vrazdili. Takze sestra a rodina delaji to co chce, protoze je to jednodusi. Ja se s nimi dostavam trochu do sporu, protoze napriklad kdyz bere hracku moji dceri, nebo ji ublizuje, ja to zatrhnu a on se vzteka/place, tak proste neustoupim, placnu pres rucicku nebo postavim do kouta. A ma jeste jednu zvlastnost, ktera me prave privedla na myslenku „porucha v chovani“…strasne si zaklada na „svych“ vecech….nedejboze aby si nekdo vzal jeho zidlicku, nebo si sedl na jeho stranu houpacky, kdyz se rozhodne ze to je ta jeho. S mou dcerou jsou jak dvojcata /temer stejne stari/, vsechno vicemene kupujeme dvakrat, uplne to same. Ale presto si pozna to „jeho“ a strasne vyvadi, dokud treba tu vec jim navzajem neprehodime. Nebo vriska kdyz mu upadne jidlo mimo talir, kdyz neco neni uplne tak jak je zvykly.
Myslite ze by mohlo jit o ADHD? Zjistuji to tak nejak na vlastni pest, sestra ani rodina si nic nechteji pripustit, ale me prijde ze cim je starsi (je to uz od narozeni), tak je tohorsi, hlavne v tom,ze uz ma silu a nejde uz snadno zvladnout. Kdybych vedela, ze se treba blizim spravne diagnoze, koupim sestre nejakou knizku, treba by se odhodlala to nejak resit, nebo spis aspon doslo k tomu, ze budou vsichni dusledni…takhle mu temer vzdycky vyhovi, abybyl klid. Ale ten je 5 minut, dokud nechce zase neco jineho. Prominte, ze vas tu timhle zahlcuji, hledala jsem hledala kde se muzu zetpat a tady se mi libilo vase povidani. Diky Stana
Ahojte matky, tak mám trochu změnu- David je na 14 dní v Jeseníku u babičky s dědou a já mám relativně volnější program. Relativně proto, že když Natálka spí tak já pracuju, když je vzhůru tak se věnuju jí, to až do večera a večer když usne tak začnu teprve uklízet a vařit na další den aby měl manža oběd do práce a já čas v polední přestávce nakrmit malou i sebe.Pak ulehne po obědě k odpočinku a já zasedám k práci, dokud se nevzbudí, nebo když je doma David tak dokud nejdem do školky pro něho, potom jak je doma už i on tak neudělám nic až dokud oba nespí. Myslela jsem si naivně, že když není David doma a nemusíme vstávat do školky, tak mi malá dá trochu víc času, ale chyba lávky-režim je prostě režim a ten se nemění, takže vstáváme jako do školky ráno i odpoledne. Na druhou stranu aspoň nebude pak zmatená jak se David vrátí a naběhne pravidelný denní kolotoč se školkou. taky máme rituály ranní, večerní a ona sama si udělala rituál takový, že na večeři zásadně kaši-ikdyž dostane něco jiného, tak ji musím tu kaši udělat, a ona do sebe natlačí pár lžiček, pak má rituál, že musí aspoň čtvrt hodiny před usnutím v postýlce řvát. nevím proč, ale asi to potřebuje, protože se situace nemění ani když jsem u ní. Tak si zvykám. taky mi nezvykle spí v sedě- ikdyž usne třeba na zádech, tak si v noci sedne a usne v sedě a zlomí se do předklonu a spí opřená o peřinu. když ji předělám , tak se našteluje do sedu zpátky, tak nevím co si o tom myslet.
Jinak jsem poctivě študovala vše o aspergerově syndromu i o autismu obecně a zjišŤuju spíš, že aspergerův syndrom není to pravé ořechové,spíš mi na Davida sedí autismus obecně, asperger má několik typických znaků, které David nemá-komunikace u něj spíše vázne,a je dost uzavřený, ikdyž okecává, tak je v podstatě uzavřený a bohužel pozoruju, že on je úplně někde jinde…u večeře třeba kouká všude jen ne na jídlo a ačkoliv mu já něco říkám, tak on mlčí a pak zničehonic vykřikne“maminko na stropě je had, je veliký, ty ho nevidíš?“ Napadlo mě že to může být pavučina co připomíná hada, ale žádná tam není. Zjistila jsem že mu vůbec nerozumím a mrzí mě to. Teď když mám možnost srovnání Davidova chování s Natálkou, tak zjišťuju že je opravdu úplně jiný-ona je veselá, vykládá, ráda se mazlí a ukazuje si co chce a snaží se mluvit, chodit.. To David nedělal, byl vždycky zádumčivý, sice rychle chodil, ale ten zbytek vázl,on neukazoval co chce, nemazlil se,seděl si v koutku a dělal si co se mu chtělo a zásadně neposlouchal co mu říkám, dokonce jsem zkoušela jestli vůbec slyší, protože budil dojem že ne, on ani dnes nevidí věc na kterou mu ukážu,přitom ji má přímo před sebou… a přitom je tak neuvěřitelně živý, neposedný, nesoustředěný a roztěkaný. Na Natálku se stačí škaredě podívat a už brečí, David nikdy nereagoval, naprosto ignoroval, nebo jak ted zjišťuju tak asi nedokázal poznat co to znamená.Radost David vždycky projevoval stejně jako zlost-agresivně, ale se smíchem. Až teď nedávno se naučil říkat mám radost nebo jsem rád, to že mě má rád řekl vždycky jen když jsem se ho zeptala a naučila jsem ho že má říct ano, nebo mám tě rád. Když povyrostl, tak za mnou přišel a objal mě a řekl že mě má rád když něco vyvedl-aby zmírnil můj hněv-zabíralo to na mě a já měkla jak máslo v teple. Je toho prostě hodně, co ukazuje spíš na autismus jako takový.Všichni kdo znají Davida od mimina mi říkají, že je Natálka úplný opak Davida. Ona dělá to co dělají všechny mimina v tomhle věku, a to co David nedělal-bohužel.. Jenže jsem neměla možnosti srovnání a upřímně jsem si ani ze začátku nepřipouštěla že je jiný, tak jsem si myslela že je to normální a neupozorňovala jsem na jeho chování. Jenže on byl takový na děti hrrr, že si s ním nikdo nechtěl hrát a nakonec jsem to vzdala a držela jsem ho dál od ostatních aby ty děcka neřvaly a David taky.Mě to prostě divné nepřipadalo, protože včas zvedal hlavu, včas chodil, pak se naučil lozit (v pořadí jak to píšu), rostl normálně a fyzicky byl v pořádku, začal i v přijatelnou dobu mluvit a usmíval se-ikdyž jen vzácně-později se to lepšilo, a to že mi pořád řval jsem připisovala problémům s trávením.Uvidím co mi řekne ta psyholožka teď jak k ní půjdu na konzultaci o dalším postupu, ale odle toho co jsem se dočetla na internetu, taknás asi pošle na nějaké vyšetření nejspíš do Aply v Brně, ale jen hádám. Až se s ní domluvím, tak pak dám vědět jak jsem dopadla.
Moc Tě Ovečko po dlouhé době zdravím.O aspergerově syndromu vím jen to,že ho také mívají jedinci s nadprůměrnou inteligencí,ale můžu zjistit víc od sousedky.Jejímu synovi ho diagnostikovali,ale to už byl na 1.stupni základní školy.Ach jo,ani rozepsat se nemůžu,Market už je neskutečně mrzutá(už si začala stoupat),neustále vyžaduje pozornost.Vojtík je ve školce a relativně zdráv.Zatim se měj,snad to psaní příště víc rozvinu.