Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Volná výchova - přišlo mi mejlem, docela trefné
Zrovna jsem to dostala od tety do mejlíku, a nejdřív jsem to nechtěla číst, protože většinou všechno mažu, čtu jen to, co mi někdo napíše, znáte to, ale udělala jsem si kafe a vyjímečně otvírala všechno, no a tohle mě opravdu pobavilo:-)))
Volná výchova
“Do práce jsem jela MHD a jako vždy bylo docela plno.
Zaujala mě skupinka lidí kousek ode mě. Na čtyřsedadle seděla stará paní a její manžel,naproti nim maminka a její asi 4 – 5 letá holčička. Obě vyfiknuté jako z posledního modniho časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než pásek,vysoké podpatky, těsné tričko upnuté na opáleném těle a samý řetízek a prsten. Byla trochu víc namalovaná, ale i tak ji to slušelo. Kazil ji to jen ten výraz.
Znuděný a znechucený a občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal – “Proboha, fůůůj, kam jsem se to dostala.“
Její malá princezna byla oblečená podobně, jen podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako střapečky. Kývala nožičkama sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně, jako její matka.
Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni tak nějak do sebe a tichounce si občas něco řekli. Sálala z nich taková ta domácí pohoda, mír a pokora.
Seděli, nikoho si nevšímali, jen paní občas vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno. Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně, že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty.
Čím víc ale stará paní uhýbala, tím víc bylo na holčičce vidět, že kopance jsou cílené. Kývala nohama, kývala, pohled upřený na tvář staré paní a kop a zase jakoby nic se dívala ven z okna. Stará paní trochu poposedla – a za chvíli znovu. Číhavý pohled a raz, dva, tři – kop. A zase nenápadný pohled ven. Pořád dokola. Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost ji bránila mamince něco říct a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi kolem neříkali nic. S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a znechucení obou manželů i ostatních cestujících..
Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s rozkrokem až u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu.
Žvejkal žvejkačku a občas nezúčastněně zavadil pohledem na onu čtveřici.
Pak se zase díval znuděně ven, žvejkal a mlčel.
Nedělal nic. Byl jeden z mála lidí, na kom se nedalo poznat, jestli se baví, nebo je pohoršen.
Když už stará paní neměla kam uhnout a holčička se musela svézt skoro až na kraj sedačky, aby si mohla kopnout, neudržel se jeden pán stojící nad nimi a řekl mamince:
“Prosím vás, nemůžete jí něco říct? Nevidíte, co dělá??“
Maminka se podívala na pána, pak na svoji princeznu, pohladila ji po vláskách, upravila culíčky a řekla pohrdavě – “Proč bych ji něco říkala? My dětem dopřáváme volnou výchovu.“
Tou odpovědí šokovala nejenom pána, ale i všechny cestující.
Holčička si ještě dvakrát kopla, než autobus dojel k zastávce. Mladík s kalhotama u kolen se líně sebral a procházel nezůčastněně kolem čtveřice ke dveřím. Když byl těsně u nich, udála se scéna jako z filmu. Bylo to dílo pár okamžiků. Dokolíbal se pomaloučku k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvejkačku a jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed čela.
Takové to- “Ááááá – lup ho tam. Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz tu poslední, významnou tečku. Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu, jakoby nic. Maminka zalapala po dechu a vypískla – “No co to děláš magorééé??? Seš blbéééj????“
Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil – “Né,ale naši mě taky dopřávali volnou výchovu… Naschlééé.“ Vykolébal se ze schodů ven na ulici, ještě se na starou paní usmál do okna a dvěma prsty udělal pozdravný pohyb na čele. Celý autobus se bavil. A já s ním. Tady v tom případě “volná výchova“ přinesla své ovoce a pro všechny to byl takový “borec nakonec.“
Piškotko, co jsem četla špatně? Já mám někdy, nebo pořád, pomalé vedení. Ty jsi psala, že dáváš Lien zapravdu, že se měla babi ozvat, já tvrdím, že neměla..tak nevím, jak jsem to pochopila, tady už se slovíčkaří :-))
A ještě dodám – věřím tomu, že by se ohradila ta maminka a vynadala paní, proč kopla její dceru 🙂 Podle toho, jak tu byla ta maminka popisována.
Ani jsem nedočetla všechny příspěvky, ale přidám sem svůj názor. Nebudu tu říkat, jestli se paní měla ozvat nebo ne (někdo prostě tu odvahu nemá a nechává na rodiči, co s tím udělá) ale jsme to my rodiče, kdo by měl děti naučit slušnému chování, třeba právě to, že do lidí se nekope. Svoje děti taky učím – nedělej nikomu to, co nechceš aby oni dělali tobě. Myslím, že holčičce by se taky nelíbilo, kdyby si do ní paní “jen tak kopla“ 🙂
No Lien a možná v tom je právě zádrhel, že jsi se ještě s žádným takovým dítkem, potažmo volnovýchovným dítětem nesetkala 🙂
Neteř se takto projevuje běžně. Jenže je to neteř, tak si výtku na její adresu občas neodpustím. Nu co našpulí na mě pusinu a příště to udělá zase. Maminku má trošánek labilní a tatínka moc nevidí, protože je od rána do noci v práci. Tudíž když už s ní tráví volný čas, tak jí přece nebude napomínat.
To by jsi si Lien pošňupla. Ono to všechno příjde, časem a pak si můžeš udělat obrázek. Uvidíš … pochopíš.
Cori špatně jsi četla můj příspěvek…:o) ;o)
Vy tohle pořád řešíte? Piškotko, já rozhodně na straně Lien nejsem, pročítám si průběžně tyto příspěvky, ale nechce se mi reagovat, jen nechápu Lien, jak se do všech záporných reakcí nevybíravě obouvá 🙁
Maminka té holčičky kopání nemohla přehlédnout, ale její zbůsob výchovy, ten volný, ji nechával naprosto v klidu. Podle mě matka byla fiflena, které bylo jedno, jak se malá chová k ostatním. Nevidím důvod, proč by se babička měla ozývat, tohle je záležitost rodičů, aby své dítě napomenuli, že se TO nedělá. I kdyby babička řekla, nechte ji, nevadí mi to, o čemž pochybuji, že by jí to nevadilo, pořád musí chování dětí korigovat RODIČE.
Já nevím, ale mi je prostě po přečtení napoprvé JEDNOZNAČNĚ jasné, že dítě se dívalo na reakci babičky a zkoušelo znovu a znovu, kam až může zajít, a to JE AGRESE!!! Co se tu řeší? :o))) V mém případě (a je mi jedno co si kdo teď pomyslí), být babičkou,tak se na to děcko podívám tak, že už by to neudělalo a to mám děti jinak ráda. Nesnáším však tohle chování, děti prostě jsou takové (a trvám si na tom!!!), že zkoušejí, co si mohou dovolit a já bych sní pěkně vyběhla, jestli by mě po milém napomenutí kopla ještě jednou. Není to o nudě v autobuse, ale o cíleném kopání. Jistě že dítě potřebuje zabavit a je i z příspěvku zřejmé, že mohlo poprvé babičku kopnout opravdu nechtě, a pak už se to slečince líbilo, tak zkoušela, co “babka“ vydrží, a tady ale dávám zapravdu i Lien, že se mohla babi ozvat, (hlavně pokud to mamina třeba neviděla), na druhou stranu chápu, že čekala, jestli zakročí rodič, protože znám velmi dobře chování důchodců, že pokud by maminka sama zakročila, babička by ještě s úsměvem řekla: “Ale to nevadí, nic se přece neděje!…“ Ale pokud to rodič dovolí, babička zuří, že rodič dítě nenapomenul a situace se obrací. Podle mě byla stará paní jen příliš tolerantní a né připitomělá, Lien, nezlob se na mě. Děcka dovedou být rozežrané jak čert, když chtějí. Tvoje malá je opravdu ještě maličká, neboj, to přijde:o) takové období provokací totiž mají zcela jistě všechny děti. Taky mám doma princeznu, za kterou bych dala ruku do ohně, ale jsou dny, kdy je na přizabití! Takže tak bych to viděla já:o)
No, nejspíš to bude celé v tom, že malá je opravdu malá a já tedy žádné děti, které cíleně agresivně terorizují své okolí neznám, tudíž si ani nedokážu to chování představit a přijde mi nepravděpodobné. Takže i při přečtení zprávy si zkrátka nepředstavím tyrana, ale chudáka holčičku, která se nudí a klátí nožkama a připitomělou paní, která se neumí ozvat a dělá ze sebe chudinku před všemi v tramvaji. Třeba za pár let a pár setkáních se staršími dětmi to budu vidět jinak. Příště se pokusím vysvětlit celý svůj postoj jasněji a lépe.
Lien, nečetla jsi ten mailik ? To okopávání bylo cílené.
Mě taky nevadí když se syn baví s lidmi kolem sebe a ani mi nevadí cizí děti. Nenutím ho sedět nehnutě na zadku, protože vím že to by nebyl on. Když cestujeme tak se ho snažím zabavit, ale stejně komunikujeme se všemi kolem sebe. To je naprosto normální.
Okopávání dítka a lhostejnost matky normální není a o tom je tady myslím celou dobu řeč.
Možná jsi tento svůj příspěvek měla napsat hned. Tvářila jsi se zbytečně tajemně a nakonec napíšeš to stejné co ostatní holky. Takže s tím posledním souhlasím.
No a na druhou stranu, ta maminka,která nechce aby se její dítě důvěrně bavilo s cizími lidmi taky má svou pravdu – ona přece nevidí do Tvojí hlavy, co jsi zač. Můžeš být nemocná, úchylná, bláznivá … pochop.
Svým ,,mě to nevadí“ jsi shodila její autoritu u dítka, které příště matku opět neposlechne. Měla jsi připojit, že ale musí poslouchat maminku, když ho volá.
No nemůžu říct, že bych s tebou přímo nesouhlasila, Lien, taky dávám dětem hodně svobody ve výběru řešení momentální situace, ale pokud si přečteš článek, na který tady reagujeme, tak si uvědomíš, že v tom kopání opravdu agrese ze strany holčiny byla, a o tom, že to některé děti dovedou a cíleně své okolí šikanují, se myslím nemusíme dohadovat.
Ta paní se opravdu ozvat měla, ale já spíš chci říct – ano, taky s dětma často cestuji od malička veřejnou dopravou, protože neřídím, ale to, že je téměř od narození učím, jak se ve společnosti jiných lidí chovat, nepokládám za nějaký teror či výchovu příkazů a zákazů. Vím, že děti jsou neposedné, to klácení nohama je příkladné, dělají to všechny, ale vždycky jsem dávala pozor, aby se přitom pokusily nekopnout protisedící osobu – tudíž jsem pokaždé vysvětlovala, že při tom nesmí nikoho kopnout a taky jsem vždycky odváděla pozornost třeba tím, že jsem si s nimi vykládala, ukazovala něco z okna a pod. No a pokud se už stalo, že osoba naproti občas kopanec obdržela – spíš to byl jenom dotykový kontakt s kalhotami a následná šmouha, tak jsem se omluvila za dítě a snažila se další nechtěné kolizi zabránit – říkám nechtěné, protože pokud by bylo kopnutí cílené, tak bych to řešila rázněji, menší dítě na klín a stočit nohy na stranu s opětovným vysvětlením, starší dítě by si šlo stoupnout. A to, že by mě někdo předběhl a sám mému dítěti vysvětlil, že kopat se nesmí – může se stát, třeba se zrovna věnuji svému dalšímu dítěti nebo jdu cvaknout jízdenku, zas já nepokládám za takovou tragedii, a taky s tebou souhlasím v tom, že jsou situace, kdy mi nevadí nějaká činnost mého dítěte a někomu vadit může, pak přijmu snahu protějšku o napomenutí dítěte, pokud souhlasím, přidám se, pokud ale ne a zdá se mi situace vyhrocená zbytečně, tak dítě bráním. Ale prostě pokud vidím, že mé dítě ubližuje schválně, že to není jen nějaké přetahování lopatky na písku, ale cílené sypání písku do očí, tak zakročím, radši dřív než rodič toho postiženého dítěte, takhle to já pokládám za správné, nebudu čekat, až mi někdo cizí seřve dítě, případně mě, když vidím, že toto opravdu není košér.