Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Volná výchova - přišlo mi mejlem, docela trefné
Zrovna jsem to dostala od tety do mejlíku, a nejdřív jsem to nechtěla číst, protože většinou všechno mažu, čtu jen to, co mi někdo napíše, znáte to, ale udělala jsem si kafe a vyjímečně otvírala všechno, no a tohle mě opravdu pobavilo:-)))
Volná výchova
“Do práce jsem jela MHD a jako vždy bylo docela plno.
Zaujala mě skupinka lidí kousek ode mě. Na čtyřsedadle seděla stará paní a její manžel,naproti nim maminka a její asi 4 – 5 letá holčička. Obě vyfiknuté jako z posledního modniho časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než pásek,vysoké podpatky, těsné tričko upnuté na opáleném těle a samý řetízek a prsten. Byla trochu víc namalovaná, ale i tak ji to slušelo. Kazil ji to jen ten výraz.
Znuděný a znechucený a občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal – “Proboha, fůůůj, kam jsem se to dostala.“
Její malá princezna byla oblečená podobně, jen podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako střapečky. Kývala nožičkama sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně, jako její matka.
Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni tak nějak do sebe a tichounce si občas něco řekli. Sálala z nich taková ta domácí pohoda, mír a pokora.
Seděli, nikoho si nevšímali, jen paní občas vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno. Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně, že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty.
Čím víc ale stará paní uhýbala, tím víc bylo na holčičce vidět, že kopance jsou cílené. Kývala nohama, kývala, pohled upřený na tvář staré paní a kop a zase jakoby nic se dívala ven z okna. Stará paní trochu poposedla – a za chvíli znovu. Číhavý pohled a raz, dva, tři – kop. A zase nenápadný pohled ven. Pořád dokola. Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost ji bránila mamince něco říct a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi kolem neříkali nic. S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a znechucení obou manželů i ostatních cestujících..
Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s rozkrokem až u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu.
Žvejkal žvejkačku a občas nezúčastněně zavadil pohledem na onu čtveřici.
Pak se zase díval znuděně ven, žvejkal a mlčel.
Nedělal nic. Byl jeden z mála lidí, na kom se nedalo poznat, jestli se baví, nebo je pohoršen.
Když už stará paní neměla kam uhnout a holčička se musela svézt skoro až na kraj sedačky, aby si mohla kopnout, neudržel se jeden pán stojící nad nimi a řekl mamince:
“Prosím vás, nemůžete jí něco říct? Nevidíte, co dělá??“
Maminka se podívala na pána, pak na svoji princeznu, pohladila ji po vláskách, upravila culíčky a řekla pohrdavě – “Proč bych ji něco říkala? My dětem dopřáváme volnou výchovu.“
Tou odpovědí šokovala nejenom pána, ale i všechny cestující.
Holčička si ještě dvakrát kopla, než autobus dojel k zastávce. Mladík s kalhotama u kolen se líně sebral a procházel nezůčastněně kolem čtveřice ke dveřím. Když byl těsně u nich, udála se scéna jako z filmu. Bylo to dílo pár okamžiků. Dokolíbal se pomaloučku k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvejkačku a jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed čela.
Takové to- “Ááááá – lup ho tam. Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz tu poslední, významnou tečku. Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu, jakoby nic. Maminka zalapala po dechu a vypískla – “No co to děláš magorééé??? Seš blbéééj????“
Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil – “Né,ale naši mě taky dopřávali volnou výchovu… Naschlééé.“ Vykolébal se ze schodů ven na ulici, ještě se na starou paní usmál do okna a dvěma prsty udělal pozdravný pohyb na čele. Celý autobus se bavil. A já s ním. Tady v tom případě “volná výchova“ přinesla své ovoce a pro všechny to byl takový “borec nakonec.“
Karamelo, mě taky občas okopávají děti. Podle mě to není nic cíleného a agresivního, ony prostě jen nedokáží jako dospělí nehnutě sedět a nic nedělat. Jako matka bych neřešila nic, dokud by paní neřekla, že jí to vadí. Nebo pokud by to byl skutečně útok (holčička by vstala a surově paní kopla, čemuž ale vůbec nevěřím, že by se stalo, nikdy jsem to neviděla), upozornila bych dceru, že to není pěkné, že to asi paní bolí a chtěla bych, aby se omluvila. Kdyby nepřestala, vystoupila bych a šla bych s ní pěšky, nebo bych se jí pokusila zabavit něčím jiným než sezením a mlčením.
S malou jezdím dost často vlakem. Ona obchází lidi a zkoumá je. Jsem toho názoru, že když to někomu vadí, měl by mi to říct, nezasahuji. Asi dvakrát se stalo, že malou někdo zaujal opravdu hodně (i na můj vkus), tak jsem se zeptala, jestli mu to nevadí.
Většina ostatních, co jezdí s malými dětmi je nutí sedět a nic nedělat. Párkrát se mi dokonce stalo, že ke mě děcko přišlo a buď si chtělo povídat nebo něco půjčit a maminka začala řvát: nech paní, JÍ to vadí. No, to mě tedy nakrklo hodně. Mě to totiž nevadí a maminka, aby nevypadala jako saň (i když je), tak to ještě hodila na mě. Tak jsem řekla, že mi to nevadí a vysloužila jsem si pohled, který zabíjí.
Podle někoho volná výchova je jednoduchá. Podle mě je mnohem jednodušší výchova příkaz/zákaz než být vzorem. Možná si jen pod pojmem volná výchova představuje každý něco jiného, proto ty spory. Podle mě je to to nejtěžší na světě.
Lien, jsem dost zvědavá jak budeš řešit až Ti princezna doroste do věku, kdy bude kousat, štípat nebo Tě okopávat:-)) jak jí to vysvětlíš rodičovským vzorem. Jo vlastně Ty to necháš na ostatních, Tebe se to přece netýká.
Dítě je dítě a má být usměrněno dospělými – zásadní chyba je v matce, že jeho jednání ještě omlouvá.
Myslím, že i kdyby se paní ozvala, tak by holčička nepřestala… protože její chování bylo od začátku cílené a agresivní … jako kam až můžu zajít …
Lien, možná by bylo řešení, kdyby stará paní okopala na oplátku tu maminku …
Řekni jak by jsi to řešila Ty, být to Tvé dítě ?
Lien, věděla jsem, ač Tě neznám, že se Ti moje napomenutí nebude líbit. A máš pravdu, neznám pozadí věci s Pavlinkouv, ale věta o zrcadlech mi připadala trefná. Takže, když jsi mi doporučila, že mám napomínat jen sebe a své děti, docela mě to namíchlo. Neboj, už na mě takhle startovat nebudeš muset, nebudu s Tebou diskutovat.
Pamatuj si, že oponovat a nesouhlasit s někým se dá i slušně.
Doma mě učili, že se slušností a kloboukem v ruce obejdu svět.
Já taky nepokládám slušnost a ohleduplnost k něčemu, co by děti měly svobodně bez výchovy objevovat samy, ale taky si myslím, že pokud mi něco vadí, mám to dát zřetelně najevo. Matka dítěte se mohla dívat z okna, mohla myslet na něco, co ji rozptýlilo. Dítě strká a není upozorněno, že to druhému vadí. To podle mě není v pořádku.
Vadí mi to i v kolektivu dětí, když je tam nějaké, které se tváří jako nic a pak letí k matce a žaluje – maminko, on mi… Ale najevo to “útočícímu“ dítěti nedá, že by mu vadilo, že si hrají společně s kostičkami… Jenže to jsou malé děti, u dospělých by to opravdu mělo probíhat dospěle. V tom já Lien rozumím.
Máme obecně potíže s komunikací, ten příklad je ukázkový. Každý od někoho něco čeká, a každý něco jiného…
Já už tuhle diskuzi sleduji jen tak zpovzdálí, protože nemám čas reagovat, ale k reakci Ájíka už není ani co dodávat. Vyrůstají kolem nás děti bez citu, bez morálky, bez charakteru, bez trochy slušnosti v sobě, tomu se říká “volná výchova“. Ale ty děti za to nemohou…
No, já taky jen žasnu…. taky bych se hanbou propadla, kdyby mé dítě napomínal někdo cizí. A že dítě kope cizí starou paní a matka reaguje maximálně tak, že řekne, že dítěti dopřává volnou výchovu…. :(…nevím, asi měl puberťák nalepit tu žvýkačku na čelo i matce, pokud je to cesta, jak by se mohla vzpamatovat.
A co se týká “případu“ Frančice, ano, to je přesně obraz doby – proč bych se měl někoho zastávat, když za to ještě slíznu? Hleďme si každý svého, ale pak se nesmíme divit, když nás pak v parku někdo zastřelí nebo někde ztratíme vědomí a nechají nás umřít – vždyť je to náš problém, ne? Dost smutné, nezlobte se na mě….
Pavlínkav, příště si dobře rozmysli, co o mě píšeš. Nebudeš se pak muset zlobit, když se ti tvé urážky vrátí. Poslední moje reakce. Tvé přání ráda splním.
Lien, do zrcadla se dívám čím dál raděj, svou dceru vedu ke slušnosti a ohleduplnosti a chápu i paní, která se neozvala a čekala dostatek slušnosti od matky.
Neber si mou přezdívku do huby, vadí mi to, nesouhlasím s tebou, nikdy souhlasit nebudu. Mám za sebou o několik let výchovy dětí víc a hlavně věci vidím jinak.
Na tebe už reagovat nebudu a o to samé žádám tebe.
Tentokrát ;o) souhlasím s Horempádem – musela bych se stydět, kdyby mé dítě napomínal někdo jiný.
Horempádem, asi máš pravdu, že malá je malá, takže nemůžu vědět, jak a na co budu reagovat. Jinak mě netrápí, že se paní neozvala, ale že všichni jednoznačně odsuzují maminku a dítě a že paní se chová jako tupka, to je v pořádku, někdo dokonce píše, že je slušná.
Karamelo, aha, takže kopat jí taky, to je ten rodičovský vzor, o kterém si mluvila? Hm, tak to jo, chápu. Ano, za dítě jsou zodpovědní rodiče a paní?? Ta byla tedy asi nesvéprávná, že se nedokázala ozvat ani sama za sebe.
No, už to nebudu řešit, je pravda, co napsala Horempádem, třeba to za pár let uvidím úplně jinak.
Lien, já bych své dítě napomenula případně ho taky kopla, aby vědělo jak to bolí:-)))))) a taky by se paní omluvilo. Myslíš, že taková výchovná lekce by mohla vyvolat strach ??? Já si nemyslím. Co je na tom složitého ?
Těžko by tohle mohla udělat ta paní. Nebo že by to vyřešil za maminku řidič autobusu ? A nebo by mohli lidé v autobusu hlasovat, které řešení je správné:-))))))
fakt mi to přijde absurdní
Do 15ti let máš za své děti zodpovědnost, ostatní lidé ji nemají.