Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Volná výchova - přišlo mi mejlem, docela trefné
Zrovna jsem to dostala od tety do mejlíku, a nejdřív jsem to nechtěla číst, protože většinou všechno mažu, čtu jen to, co mi někdo napíše, znáte to, ale udělala jsem si kafe a vyjímečně otvírala všechno, no a tohle mě opravdu pobavilo:-)))
Volná výchova
“Do práce jsem jela MHD a jako vždy bylo docela plno.
Zaujala mě skupinka lidí kousek ode mě. Na čtyřsedadle seděla stará paní a její manžel,naproti nim maminka a její asi 4 – 5 letá holčička. Obě vyfiknuté jako z posledního modniho časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než pásek,vysoké podpatky, těsné tričko upnuté na opáleném těle a samý řetízek a prsten. Byla trochu víc namalovaná, ale i tak ji to slušelo. Kazil ji to jen ten výraz.
Znuděný a znechucený a občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal – “Proboha, fůůůj, kam jsem se to dostala.“
Její malá princezna byla oblečená podobně, jen podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako střapečky. Kývala nožičkama sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně, jako její matka.
Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni tak nějak do sebe a tichounce si občas něco řekli. Sálala z nich taková ta domácí pohoda, mír a pokora.
Seděli, nikoho si nevšímali, jen paní občas vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno. Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně, že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty.
Čím víc ale stará paní uhýbala, tím víc bylo na holčičce vidět, že kopance jsou cílené. Kývala nohama, kývala, pohled upřený na tvář staré paní a kop a zase jakoby nic se dívala ven z okna. Stará paní trochu poposedla – a za chvíli znovu. Číhavý pohled a raz, dva, tři – kop. A zase nenápadný pohled ven. Pořád dokola. Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost ji bránila mamince něco říct a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi kolem neříkali nic. S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a znechucení obou manželů i ostatních cestujících..
Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s rozkrokem až u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu.
Žvejkal žvejkačku a občas nezúčastněně zavadil pohledem na onu čtveřici.
Pak se zase díval znuděně ven, žvejkal a mlčel.
Nedělal nic. Byl jeden z mála lidí, na kom se nedalo poznat, jestli se baví, nebo je pohoršen.
Když už stará paní neměla kam uhnout a holčička se musela svézt skoro až na kraj sedačky, aby si mohla kopnout, neudržel se jeden pán stojící nad nimi a řekl mamince:
“Prosím vás, nemůžete jí něco říct? Nevidíte, co dělá??“
Maminka se podívala na pána, pak na svoji princeznu, pohladila ji po vláskách, upravila culíčky a řekla pohrdavě – “Proč bych ji něco říkala? My dětem dopřáváme volnou výchovu.“
Tou odpovědí šokovala nejenom pána, ale i všechny cestující.
Holčička si ještě dvakrát kopla, než autobus dojel k zastávce. Mladík s kalhotama u kolen se líně sebral a procházel nezůčastněně kolem čtveřice ke dveřím. Když byl těsně u nich, udála se scéna jako z filmu. Bylo to dílo pár okamžiků. Dokolíbal se pomaloučku k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvejkačku a jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed čela.
Takové to- “Ááááá – lup ho tam. Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz tu poslední, významnou tečku. Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu, jakoby nic. Maminka zalapala po dechu a vypískla – “No co to děláš magorééé??? Seš blbéééj????“
Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil – “Né,ale naši mě taky dopřávali volnou výchovu… Naschlééé.“ Vykolébal se ze schodů ven na ulici, ještě se na starou paní usmál do okna a dvěma prsty udělal pozdravný pohyb na čele. Celý autobus se bavil. A já s ním. Tady v tom případě “volná výchova“ přinesla své ovoce a pro všechny to byl takový “borec nakonec.“
Já bych jako přihlížející v takové věci taky nic nepodnikala. Holčička zlobila jen tu paní, jiného ne. Paní, pokud jí to vadilo, se měla nějak vyjádřit, stejně tak matka holčičky. Ostatní kolem by podle mě situaci řešit neměli. Kluk na závěr neřešil nic, jen se k celému vyjádřil, hodně přiléhavě.
Frančice, to je podle mě trochu jiná situace. Paní si o místo zjevně neřekla, takže ti spíš vadilo to obsazené místo batohem. Podle mě by bylo dobré to tak nazvat a slečně říct, že si místo pro batoh rozhodně neplatí, pokud už něco říct. Ta paní může být z lidí, kteří nemají rádi spory na veřejnosti a upoutávání pozornosti a když se o místo nehlásila sama, možná jsi jí nechtěně přitáhla jí nepříjemnou situaci.
Úšklebky okolí jsou možná to, čemu se chce dneska každý vyhnout, hlavně důchodci, kromě často teatrálních puberťáků a postpuberťáků. Ale tvůj příběh je velmi názorný, aspoň je zřetelně jasné, kde se takové matky, jako v tom mailu, berou. Pokud nekorigujeme zjevně nevhodné chování, abychom si nedělali problémy, co se divíme, že se z nevhodného stává běžné.
Frančice, to je síla :-(( Někdy se ani nedivím, proč mezi lidmi panuje lhostejnost :-((
U nás ve městě mlaďoši hodili v podchodu zápalnou láhev, všude dýmu, lidi se jen otáčeli, koukali a nikdo nezavolal policii nebo hasiče. Naštěstí je tam kamera a policajt oheň utíkal uhasit. Tohle je ten nezájem lidí 🙁
Lien nenavážej se do Pavlinkyv, protože já jsem Tě taky nepochopila.
A že se neozval nikdo z autobusu se moc nedivím. Říká se – pro dobrotu na žebrotu anebo dobrý skutek bude po zásluze potrestán.
Mluvím z vlastní zkušenosti, protože jsem se tahle zastala jedné staré paní. Francouzská hůl, narvaná tramvaj a přežvykující puberťačka, která na jedné sedačce seděla a na druhé měla položený batoh. Slušně jsem ji požádala, aby batoh dala dolů, že by si paní asi chtěla sednout. Napřed po mě hodila děsnej pohled a potom se do mě pustila, že si jízdu platí a tím pádem si můžete v tramvaji sednout a dělat co chce. Paní jela jako důchodce zadarmo. Nakonec se do mě pustila i ona stará paní, že se mě o nic neprosila, tak co se o ni starám. Stála jsem tam jak solný sloup a přijímala úšklebky od ostatních cestujících.
Mě spíš zarazilo, že ta paní, která to vypráví, vlastně taky nic nepodnikla… Připomíná mi to takové to “podívejte na ty lidi, jak se cpou do autobusu“ a kritizující se cpe taky. Já vím, že to Matildě přišlo mailem, ale pokud to má nějakého původce, kterému se to stalo, tak je to dost blbý.
Mám na mysli, že by se měla zamyslet, kdyby to udělala, to ozvání se by z toho vyplynulo samo. Takže dvojí smysl v tom vidíš ty.
Lien, nech si ty urážky od cesty, jo? Já tě taky neurážím.
Na otázku stačí odpověď.
Ty píšeš tak dvojsmyslně, že je holt dost těžké tě pochopit. Pokud máš na mysli, že se paní měla ozvat, tak nepiš, že by se měla zamýšlet.
Pěkný příběh s dobrou tečkou na konec.Ta mladá dáma by si zasloužila pěkných pár na zadek.
Matildo, já obdivuji tvé nadání všechno tak dokonale objasnit ;-)…no jo, musím zalichotit, ale máš pravdu, i když jsi mě manželem té paní pobavila. Napsala jsi to výstižně.
Taky musím napsat, že jsem se spletla ve jménech, myslela jsem samozřejmě Katie
No tak holky, tohle opravdu není důvod k narážkám:-)
Já bych to spíš viděla ještě z pohledu toho, že se měl ozvat manžel té staré paní, za prvé jako džentlmen se měl zastat své dámy, za druhé jako muž coby větší autorita se měl přímo do té malé obout, jakoby tam ani maminka nebyla. Něco ve stylu předválečném – jestli kopneš moji ženu ještě jednou, tak tě chytím za ucho a postavím do uličky, to budeš koukat. A kdyby se ozvala maminka – tak bych řekla – a vy mladá paní, vy nemáte vychování a tak se nedivím, že ho nemá ani vaše dcera!
Tož třeba tak:-)
Už jsem na to narazila mockrát, většinou útočím příkře přímo na dítě – posledně ještě na sídlišti na dětském hřišti na chlapečka, který s ohromným pobavením sypal písek na sotva dvouletého prcka, jehož mamka musela mít zrovna důležitý telefon – vzala jsem jeho kyblík, demonstrativně pomalu naplnila pískem a pak se rozpřáhla a řekla mu – pokud si myslíš, že je to taková legrace, budeš mít tuhle kupu písku v obličeji!
No a přestal, sebral se a šel pryč.
Pavlinkav, vysvětlení už ti napsala Katie. Ani se nedivím, že zrovna tys to nepochopila, možná jestli se nechceš potkávat s těmi lidmi, jak si o nich psala minule, tak bys měla doma sundat zrcadla.