Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Volná výchova - přišlo mi mejlem, docela trefné
Zrovna jsem to dostala od tety do mejlíku, a nejdřív jsem to nechtěla číst, protože většinou všechno mažu, čtu jen to, co mi někdo napíše, znáte to, ale udělala jsem si kafe a vyjímečně otvírala všechno, no a tohle mě opravdu pobavilo:-)))
Volná výchova
“Do práce jsem jela MHD a jako vždy bylo docela plno.
Zaujala mě skupinka lidí kousek ode mě. Na čtyřsedadle seděla stará paní a její manžel,naproti nim maminka a její asi 4 – 5 letá holčička. Obě vyfiknuté jako z posledního modniho časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než pásek,vysoké podpatky, těsné tričko upnuté na opáleném těle a samý řetízek a prsten. Byla trochu víc namalovaná, ale i tak ji to slušelo. Kazil ji to jen ten výraz.
Znuděný a znechucený a občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal – “Proboha, fůůůj, kam jsem se to dostala.“
Její malá princezna byla oblečená podobně, jen podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako střapečky. Kývala nožičkama sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně, jako její matka.
Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni tak nějak do sebe a tichounce si občas něco řekli. Sálala z nich taková ta domácí pohoda, mír a pokora.
Seděli, nikoho si nevšímali, jen paní občas vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno. Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně, že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty.
Čím víc ale stará paní uhýbala, tím víc bylo na holčičce vidět, že kopance jsou cílené. Kývala nohama, kývala, pohled upřený na tvář staré paní a kop a zase jakoby nic se dívala ven z okna. Stará paní trochu poposedla – a za chvíli znovu. Číhavý pohled a raz, dva, tři – kop. A zase nenápadný pohled ven. Pořád dokola. Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost ji bránila mamince něco říct a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi kolem neříkali nic. S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a znechucení obou manželů i ostatních cestujících..
Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s rozkrokem až u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu.
Žvejkal žvejkačku a občas nezúčastněně zavadil pohledem na onu čtveřici.
Pak se zase díval znuděně ven, žvejkal a mlčel.
Nedělal nic. Byl jeden z mála lidí, na kom se nedalo poznat, jestli se baví, nebo je pohoršen.
Když už stará paní neměla kam uhnout a holčička se musela svézt skoro až na kraj sedačky, aby si mohla kopnout, neudržel se jeden pán stojící nad nimi a řekl mamince:
“Prosím vás, nemůžete jí něco říct? Nevidíte, co dělá??“
Maminka se podívala na pána, pak na svoji princeznu, pohladila ji po vláskách, upravila culíčky a řekla pohrdavě – “Proč bych ji něco říkala? My dětem dopřáváme volnou výchovu.“
Tou odpovědí šokovala nejenom pána, ale i všechny cestující.
Holčička si ještě dvakrát kopla, než autobus dojel k zastávce. Mladík s kalhotama u kolen se líně sebral a procházel nezůčastněně kolem čtveřice ke dveřím. Když byl těsně u nich, udála se scéna jako z filmu. Bylo to dílo pár okamžiků. Dokolíbal se pomaloučku k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvejkačku a jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed čela.
Takové to- “Ááááá – lup ho tam. Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz tu poslední, významnou tečku. Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu, jakoby nic. Maminka zalapala po dechu a vypískla – “No co to děláš magorééé??? Seš blbéééj????“
Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil – “Né,ale naši mě taky dopřávali volnou výchovu… Naschlééé.“ Vykolébal se ze schodů ven na ulici, ještě se na starou paní usmál do okna a dvěma prsty udělal pozdravný pohyb na čele. Celý autobus se bavil. A já s ním. Tady v tom případě “volná výchova“ přinesla své ovoce a pro všechny to byl takový “borec nakonec.“
Holky, bohužel takových “mamin“ je kolem mě spousta, které vidí, co jejich “ratolest“ dělá a neřeknou ani Ň. To se pak ve mně vaří krev a mám na to malé ještě větší zlost! Děti miluju, ale tady bych slečně asi něco dost nepěkného řekla….jsem výbušná a opakované naschvály nesnáším. Ona starší paní se ale taky měla ozvat (i to je součást výchovy), jenže to asi nechávala na mamince (pokud to bylo nápadné), chápu docela i to, že nechtěla zasahovat..nevím. Každopádně už jen když si tu maminu vybavím dle popisu, mám oči v sloup…. Kluk byl opravdu super borec, když to takhle vyřešil, se směju fest:o)))
Marti, i mě tohle přišlo mejlem a je to drsné, viď? Ovšem mladík nakonec byl fakt borec nakonec 🙂
Taky si myslím jako Katys, že to Lien myslela tak, že se měla pokopaná paní ozvat, ovšem špatně se vyjádřila, néé?
Mě by nebylo blbé se ozvat, abych se zastala oné paní. Nesnáším povýšenecké chování 🙁
Myslím, že Lien to myslela tak, že paní se měla ozvat, já na jejím místě bych napomenula přímo tu holčičku, když maminka nic nedělá…když se totiž dotyčný poškozený neozve, tak holčička může nabýt dojmu, že to, co dělá, je naprosto v pořádku…
Já byla minule na hřišti, dvě houpačky, na jedné můj Honzík (3,5) a na druhou si vlezla nějaká holka. Další holka, která tam byla s ní, neustále fňukala, že se chce taky houpat a když jí nikdo neuvolnil houpačku, začala po té druhé kopat písek. Nejdřív trochu, ale asi po třech kopech docela dost. Tak jsem se jí zeptala, proč to dělá a že jestli chce na houpačku, bude muset počkat, až se někdo dohoupe a ne kvůli tomu kopat na jiné písek. Holka na mě koukala jak zjara a pak se sebrala a šla pryč. Ptala jsem se té druhé, jestli to je její kamarádka a ona že to je její sestra… a Honzík se pak zajímal, proč na ni ten písek kopala. ach jo
Taky už jsem to slyšela, “moc“ se mi to líbí. Teda jako ta výchovná lekce na závěr… ne to, že někteří si myslí, že volná výchova je to pravé. Ale bohužel je takových čím dál víc, což mě opravdu děsí. Kam se vytrácí veškerá slušnost je mi záhadou.
Lien, opět nechápu tvou narážku. Nad čím by se asi tak měla zamýšlet ta okopaná paní? Nad tím, že jí bylo blbé se ozvat a čekala dostatek slušnosti od bohužel nevychované matky???
Taky mi to došlo na meil, ale i tak jsem si to opět celé přečetla, abych se ujistila, že opravdu takové děti existují:(
Nááádhera,ikdyž jde mráz z toho po zádech.A nechce se ani věřit,že se něco takovýho děje.
Já osobně bych naši malou pěkně hnala…
Matildo, dííííky, že ses “rozdělila“.:-) Velmi pěkné. Moc se mi to líbilo.
Škoda jen, že v reálu takových holčiček a takových maminek přibývá a kluků ve vytahaném tričku, ochotných “něco“ udělat, ubývá…
Tak já to tady na VD nedávno četla ve článcích, takže znám. Nechci do toho teda rýpat (nebo chci?), ale ta chudák okopaná paní by se nad sebou asi taky měla zamyslet, nejen maminka s holčičkou.
To je fááájnééé:-)
To je síla, dočetla jsem to až do konce, takhle to bývá… ale dobrý!