Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rozhodování
Moje milé kamarádky, omlouvám se za svoji anonymitu, ale nechci teď uvádět svoje jméno.
Mám velký problém a nevím si s ním rady. K tomu, abych se obrátila o pomoc sem, mě inspirovaly ty, které tady též řeší svoje osobní problémy. Prosím, kdo mě poznáte, poraďte taky (napadne-li Vás něco), ale nepište moje jméno nebo něco podobného, děkuji.
A teď k věci – můj muž proti mé vůli postavil dům. Vím, že to zní asi divně, ale nikdy jsem v RD bydlet nechtěla, byt mi úplně vyhovuje. Navíc dům je asi 100km od našeho současného bydliště a na vesnici. A to je hlavní problém. Skoro celou rodinu, kamarády, práci, vše mám tady, doma. Mám pocit, že tam doma nikdy nebudu. Navíc děti tam nechtějí – jedno dítě (SŠ) tam nechce za žádnou cenu, prý raději bude dojíždět a vstávat třeba v 5 ráno.
Jak bychom řešili školu a kroužky dětí, vůbec netuším – škola (a tedy i mimoškolní činnosti) jsou buď v okolních – větších – vesnicích, nebo ve městě, což je asi 4km; není to daleko, ale pro dítě to rozhodně není blízko. A za každého počasí. Na zastávku autobusu se jde přibližně 10 minut.
Já tam samozřejmě práci nemám, u nás mi drží místo a vrátit se mám kam.
Jenže teď dostal manžel pracovní nabídku, kdy bude muset být mnohem více na cestách než dosud. Z tohoto pohledu by výhodnější bylo bydlení v domě, protože je více ve středu republiky než naše nynější bydlení. Takže v podstatě minim dvě hodiny v autě za jednu cestu ušetřené.
Tak nevím, co teď. Nechat starší dítě doma? A připravit se tak o zábavu s ním, o jeho lásky, srandičky, kamarádství? A mladší vystavit riziku, že si na nové škole nezvykne? Že si nenajde kamarády? Že se zhorší nebo zvlčí? Anebo nechat muže dojíždět o těch asi 100km (krát dvě) více několikrát týdně?
Děkuji velmi za všechny rady a nápady, jak si se situací poradit. Opravdu nevím. A taky za argumenty, jak obhájit svůj postoj. Tato situace se už táhne hodně dlouho (on chce, já ne) a už mě to hrozně unavuje. Chtěla bych už v tom mít konečně jasno, kvůli dětem i sama kvůli sobě.
Tak děkuji.
Pročetla jsemsi Váš příběh i přiložené diskuse.Situace
je složitá ,ale nenechte si nikdy a nikým nutit názor,který vnitřně necítíte pozitivněJe to vždy jen vaše rozhodnutí,vy ten život budete žít,řešit pozitiva i negativa,proto svoje rozhodnutí musíte cítit v srdci i rozumově jako vaše a hlavně pozitivní.žijeme pro rodinu,pro děti,ale život není stagnací,je plynoucí řeka,která někdy samovolně mění tok,proto o něm musíme rozhodnout jen my.Přeji šťastný a spokojený život.
Marie-lékařka
Anonymní jsem na tebe pyšná 🙂 Krásně jste to rozvrhli a naplánovali. Věřím, že se vcelku těšíš, ono léto na baráčku nebude k zahození a pak uvidíte, o dětech nemluvě.
Jsem ráda, že tvůj muž sdílel některé tvé obavy a dobrali jste se společné řeči. Je vidět, že je fajn, když si lidi o důležitých věcech důkladně pohovoří a hned se lépe dýchá že?
Tak přeji hodně štěstíčka, ať starosti kolem domečku začnou mizet a vy najdete ta správná řešení.
to je dobře určitě to nebude ani v budoucnu jednoduché rozseknout, je to velký problém, ale důležité je že o tom mluvíte a je ochotný poslouchat a řešit…držím palce….
Mám velkou radost za vás oba – tak přeji, ať to zdárně dořešíte ke spokojenosti všech :))
Jsem ráda, že už je to na dobré cestě. Důležité je, že Tě konečně vyslechl a bral v úvahu i Tvůj názor.
Věřím, že se doberete nějakého kompromisu přijatelného pro oba.
Držím pěsti!
Moc ti to přeju, tak ať všechno dopadne jak má:-) Hned je ti u srdíčka líp, viď? Někdy ten svůj protějšek trochu podceňujeme, ale já jsem se naučila v poslední době, že to, co je trápením pro mě, často leží v hlavě i mé drahé polovičce, jen to nedokáže tak dát najevo a někdy čeká, až s tím začnu já. Což je ponaučení i pro tebe:-) Držím palečky!
Ahojky jsem moc ráda:-) K
Milé kamarádky,
tak jsme měli včera večer asi čtyřhodinovou (!!) debatu o domku a bytě a o všech pro a proti, probírali jsme Vaše názory a rady a dobrali jsme se (konečně) nějakého výsledku. Na srpen tam budeme pobývat, musím říct, že se docela těším. Taková dovolená s ubytováním zadarmo 🙂
No a pak jsme si stanovili datum, do kterého se rozhodneme, co dál (taky rada od jedné z Vás).
Psali jsme si oba pro i proti a došli jsme k podobným závěrům. Zjistila jsem, že muž má taky trochu obavy, stejně jako já. A z podobnách věcí.
Jen jsme asi nikdy předtím nezvolili ten správný okamžik k prodebatování všeho, čeho se to týká.
Jsem tak ráda, že se u nás ohledně tohoto velkého problému pročistil vzduch, a že jsme našli společná slova. Moc díky za to i Vám.
Pak dám vědět, jak to pokračuje :-))
Ahoj,
našla jsem toto povídání až teď a jde mi z toho hlava kolem. I když do jisté míry chápu, že si postavil manžel dům snů, nedovedu si vysvětlit, proč ho neposlavil v přijatelném místě.
Výrok maminky “Co by za to jiná dala“, no, na to je snadná odpověď. Ale maminka by s ní asi nesouhlasila.
Zažila jsem podobné stěhování, není to tu špatné, ale kdyby mi byt stačil, tak to nikdy neudělám.
Navíc pro děti je hrozné, když se musí už coby starší stěhovat z města na vesnici, je to velká změna životního stylu, nedivím se, že se jim nechce.
Prodat a koupit něco mezi: A co? Starší dům? Větší byt? Jiný nový dům?
No, jsem z toho vedle. Ráda bych tě spíš povzbudila, ale musím říct, že v takové situaci bych být nechtěla. A kdybych se v ní ocitla, tak mě asi z bytu nikdo nedostane. Je to nátlak ze strany manžela, který ví, že dosáhne svého a jde si za tím i přes nevůli celé rodiny.
Holky, vytisknu si všechno, co jste mi napsaly, a večer nebo nejpozději zítra dopol zkusím vyrobit nějakou rekapitulaci.
Děkuju za všechno.