Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rozhodování
Moje milé kamarádky, omlouvám se za svoji anonymitu, ale nechci teď uvádět svoje jméno.
Mám velký problém a nevím si s ním rady. K tomu, abych se obrátila o pomoc sem, mě inspirovaly ty, které tady též řeší svoje osobní problémy. Prosím, kdo mě poznáte, poraďte taky (napadne-li Vás něco), ale nepište moje jméno nebo něco podobného, děkuji.
A teď k věci – můj muž proti mé vůli postavil dům. Vím, že to zní asi divně, ale nikdy jsem v RD bydlet nechtěla, byt mi úplně vyhovuje. Navíc dům je asi 100km od našeho současného bydliště a na vesnici. A to je hlavní problém. Skoro celou rodinu, kamarády, práci, vše mám tady, doma. Mám pocit, že tam doma nikdy nebudu. Navíc děti tam nechtějí – jedno dítě (SŠ) tam nechce za žádnou cenu, prý raději bude dojíždět a vstávat třeba v 5 ráno.
Jak bychom řešili školu a kroužky dětí, vůbec netuším – škola (a tedy i mimoškolní činnosti) jsou buď v okolních – větších – vesnicích, nebo ve městě, což je asi 4km; není to daleko, ale pro dítě to rozhodně není blízko. A za každého počasí. Na zastávku autobusu se jde přibližně 10 minut.
Já tam samozřejmě práci nemám, u nás mi drží místo a vrátit se mám kam.
Jenže teď dostal manžel pracovní nabídku, kdy bude muset být mnohem více na cestách než dosud. Z tohoto pohledu by výhodnější bylo bydlení v domě, protože je více ve středu republiky než naše nynější bydlení. Takže v podstatě minim dvě hodiny v autě za jednu cestu ušetřené.
Tak nevím, co teď. Nechat starší dítě doma? A připravit se tak o zábavu s ním, o jeho lásky, srandičky, kamarádství? A mladší vystavit riziku, že si na nové škole nezvykne? Že si nenajde kamarády? Že se zhorší nebo zvlčí? Anebo nechat muže dojíždět o těch asi 100km (krát dvě) více několikrát týdně?
Děkuji velmi za všechny rady a nápady, jak si se situací poradit. Opravdu nevím. A taky za argumenty, jak obhájit svůj postoj. Tato situace se už táhne hodně dlouho (on chce, já ne) a už mě to hrozně unavuje. Chtěla bych už v tom mít konečně jasno, kvůli dětem i sama kvůli sobě.
Tak děkuji.
Milá anonymní, přiznávám že jsem tě nepoznala.
Tohle ti teda vůbec nezávidím, hlavně mi to přijde dost pozdě řešit.
Nějak si to neumím představit, že manžel stavěl dům a tys s tím nesouhlasila. Dům přece nestojí za měsíc. Jak on se k tomu staví?
Já bych starší dítě doma teda rozhodně nenechala, to byste jako měli dům a ještě drželi byt? Přijde mi to strašně složitý a určitě to bude oříšek. Protože stěhovat se někam kam se mi vůbec nechce, nemám tam práci a kamarády a rodinu to je těžký. pořád mi nejde do hlavy, proč je ten dům tak daleko? Manžel tam zdědil pozemek nebo tak něco? JEště bych pochopila, že by dům postavil v místě vašeho bydliště.
Budu na tebe myslet, protože tohle je fakt těžký.
Moje milé kamarádky, omlouvám se za svoji anonymitu, ale nechci teď uvádět svoje jméno.
Mám velký problém a nevím si s ním rady. K tomu, abych se obrátila o pomoc sem, mě inspirovaly ty, které tady též řeší svoje osobní problémy. Prosím, kdo mě poznáte, poraďte taky (napadne-li Vás něco), ale nepište moje jméno nebo něco podobného, děkuji.
A teď k věci – můj muž proti mé vůli postavil dům. Vím, že to zní asi divně, ale nikdy jsem v RD bydlet nechtěla, byt mi úplně vyhovuje. Navíc dům je asi 100km od našeho současného bydliště a na vesnici. A to je hlavní problém. Skoro celou rodinu, kamarády, práci, vše mám tady, doma. Mám pocit, že tam doma nikdy nebudu. Navíc děti tam nechtějí – jedno dítě (SŠ) tam nechce za žádnou cenu, prý raději bude dojíždět a vstávat třeba v 5 ráno.
Jak bychom řešili školu a kroužky dětí, vůbec netuším – škola (a tedy i mimoškolní činnosti) jsou buď v okolních – větších – vesnicích, nebo ve městě, což je asi 4km; není to daleko, ale pro dítě to rozhodně není blízko. A za každého počasí. Na zastávku autobusu se jde přibližně 10 minut.
Já tam samozřejmě práci nemám, u nás mi drží místo a vrátit se mám kam.
Jenže teď dostal manžel pracovní nabídku, kdy bude muset být mnohem více na cestách než dosud. Z tohoto pohledu by výhodnější bylo bydlení v domě, protože je více ve středu republiky než naše nynější bydlení. Takže v podstatě minim dvě hodiny v autě za jednu cestu ušetřené.
Tak nevím, co teď. Nechat starší dítě doma? A připravit se tak o zábavu s ním, o jeho lásky, srandičky, kamarádství? A mladší vystavit riziku, že si na nové škole nezvykne? Že si nenajde kamarády? Že se zhorší nebo zvlčí? Anebo nechat muže dojíždět o těch asi 100km (krát dvě) více několikrát týdně?
Děkuji velmi za všechny rady a nápady, jak si se situací poradit. Opravdu nevím. A taky za argumenty, jak obhájit svůj postoj. Tato situace se už táhne hodně dlouho (on chce, já ne) a už mě to hrozně unavuje. Chtěla bych už v tom mít konečně jasno, kvůli dětem i sama kvůli sobě.
Tak děkuji.