Ahoj VD maminky, jmenuji se Klára, je mi 24 let, mám doma jednu šestiletou holčičku a už v tom zase lítám. Mezi srdceryvnými příběhy splněných snů po dlouhých cestách za miminkem si připadám, jako kdybych měla psát třeba tu o Makové Panence.
První holčička, dnes už velká holka Káťa, na sebe upozornila nevolnostmi a „velice nepravidelnou menstruací“ ve třetím měsíci. Káťa byla neplánovaná a naštěstí včas ochráněná před samovolným potratem. Celé těhotenství jinak probíhalo naprosto v pořádku. Jenom jsem trochu sportovnější typ, tenkrát jsem nic netušíc skákala přemety. Tentokrát o všem vím pěkně od začátku a jediný problém, který mám, je naučit se včas zalehnout a nic nedělat.
Spousta rodičů je už od začátku přesvědčená o tom, kolik dětí bude chtít a přizpůsobují tomu jejich věkový rozestup.
Jediným malicherným důvodem byl porod, ta bolest a její dozvuky… Moje mladá, citlivá dušička chvilenku trpěla 🙂
Jednoho dne (někdy na podzim předminulého roku) mi obecně začalo vrtat hlavou téma počtu dětí v rodině. Bylo by fér (ke světu a všem bytostem na něm), kdyby rodina měla aspoň dvě děti. Nakonec jsem před manželem přemýšlela nahlas, konkrétněji o tom, kolik by mi mohlo být, až my dva budeme chtít další dítě a kolik tím pádem bude jemu. Manžel měl tou dobou možná podobné myšlenky a chytil mě za slovo. Je o sedm let starší než já a nechce fungovat spíš jako dědeček, až bude s dětmi cloumat puberta. V tom spolu souhlasíme. Svěřil se mi, že už teď se na druhé dítě začíná cítit starý a neměli bychom to už moc odkládat.
Do posledního detajlu jsme promysleli naši finanční situaci, fyzickou kondici, jména obou pohlaví, ideální měsíc porodu, nakonec jsme lehce zaváhali nad věkovým rozestupem našich dětí a pustili jsme se do toho. Jako nekuřáci a abstinenti jsme už jen omezili popíjení kávy a energetických nápojů, místo sušenek jsme začali více mlsat ovoce a zeleninu a k tomu všemu jsme zvýšili sportovní aktivitu (jak takovéto domácí sportování, tak i kolo, běhání, akrobacie na šálách nebo bazén).
A přišel konec zimy, skoro jaro, bankovní konto zasypal sníh. Chvíli se zdálo, že celé to divadlo bylo k ničemu. Postupem času jsem se vrátila k jedné tabulce čokolády za den, začala jsem manželovi opět vyvářet kafíčka a těšila se, až bude zase hezky, že aspoň na to kolo opět vyrazím.
V dubnu vysvitlo sluníčko a nám se vrátila chuť do vlastního života i chuť dát život další. Podle původních představ jsme se naostro začali „mít více rádi“ začátkem května. Zprávy o dobrodružstvích během těhotenství si nechám do dalšího článku. Dnes už jen prozradím: Vyšlo to hned napoprvé!
Článek je součástí projektu Těhotná s VD.
Napsal/a: Inori
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Ahojky, moc pěkný článek. Hned bych dala 5 hvězdiček, ale nějak nevím kde.
štastná to žena že to vyšlo napoprvé,gratuluju a těším se na další pokračování
Inori, skvělý článek.
Musím už nyní napsat, že pokračování je již připravené a máte se na co těšit. 🙂
Čokoládu si určitě dopřej, kdy jindy, když ne teď?
Díky všem za reakce.
Teď se po čokoládě vrhám podle chuti, doktor mě ujistil, že jsou mnohem horší věci, ať to tak nehrotím. Co jsou horší věci už neřekl 😀
Petro, odhodlala a dneska schovávám hlavu do písku, ale už je to venku 🙂
Jano, chodí do první třídy. Je jedna z těch, co se moc nehlásí, ale když už ostatní opravdu nevědí, tak po ní učitelka sahá jako po jistotě. Doufám, že nám to vydrží, i když počítám s tím, že se ta pozornost co nevidět mezi dětmi rozdělí.
Světlano, asi bych o potratu zvažovala, kdyby partnerem mělo být nějaké jelítko. Podle partnera (je to ten samý, co teď manžel) by se k tomu možná i naši stavěli jinak a třeba by mi to rozmlouvali. Podle nich je to zásah do těla a časem bych mohla litovat, že další už kvůli tomu mít nebudu. Naši mi i přes nevyhnutelná nedorozumění byli velkou oporou. No a moje ségra je o skoro 18 let starší než já, takže naši navíc sami byli z generace, kdy ten věk byl normální.
Byl to masakr, ale lidi mají řeči na všechno. Ať je mámě kolik chce, a ať si je třeba nejlepší na světě, stejně se vždycky někdo najde. A příspěvky ostatních to potvrzují, což je celkem smutný.. No a nakonec ani já nejsem svatá, abych tady moralizovala.
Hanzlici, zas taková výjimka to není, ale z mýho pohledu je to možná tím, že my se mezi sebou tak trochu vyhledáváme, abychom probraly zkušenosti s vrstevnicemi.
Fajn čtení, jste teda sportovci až zíram 🙂 Jinak věřim, že být mamkou v 18 je dnes výjimka. Ale občas vzpomenu na spolužačku, která byla ještě o rok rychlejší, odešla kvůli dítěti ze školy, kterou si později dodělala, dneska má už kluka v pubertě a já mam „teprv“ 4 letou holčinu 🙂 Tehdy mi to přišlo ulítlý a divný, dneska mi to přijde úplně v pohodě. Užívej a těším se na další 🙂 článek teda…. 😀
Těším se, jak to bude pokračovat dál. První dítě v 18 musí být masakr 🙂 Já rodila první v 23 a už tak na mě koukali spíš jako na výjimku. Jestli jsem to správně pochopila, tak manžel je otcem i Káti, takže to je zase výhoda mít v takové situaci staršího partnera. Já bych na potrat určitě taky ani v tomhle věku nešla. Vzhledem k naší už ověřené plodnosti si budeme muset dávat velký pozor, abychom nakonec neskončili u nějakého závratného čísla.. Jinak taky jsme s manželem nekuřáci a téměř abstinenti a věkový rozdíl je mezi námi taky dost podobný, takže máme něco společného 🙂
Inori, příjemné počtení, já bych v 18 letech první dítě určitě nedala. Už chodí Káťa do školy? BTW taky jsem závislačka na čokoládě:)
Ahojky Inori,pro mne jsi skvela osubka,jedna z tech,k vuli kterym se „oplati sem chodit “ 😉
Moc ti fandim a tesim se na dalsi,protoze pises paradne a ctive,ale to jsi skratka ty 😉
Drz se,M.
tak čokoládka hmmmm…. 😀 ….obdivuju jak jste tomu vše podřídili ohledně toh zdravíčka…a je dobře že odměnou bylo mimískování…
lnori, díky, že ses nakonec odhodlala do seriálu taky zapojit, četlo se to úplně samo a už se těším na pokračování. Asi nevydržím čekat jako ostatní a přečtu si to ještě v redakci, jak jsi mě tou zmínkou o dobrodružstvích nalákala 🙂
Jak jsi na tom momentálně s tou čokoládou? 😀
Mobile Sliding Menu