Mladý talent z Divadla Kalich

Míšu Doubravovou asi netřeba dlouze představovat. Na televizní obrazovce se poprvé objevila ještě v předškolním věku. Nyní ji můžete vídat i na prknech Divadla Kalich, v současné chvíli hraje v představeních Mauglí, Osmý světadíl, Horečka sobotní noci.

Považuješ za velké štěstí, že můžeš hrát divadlo a živit se svým koníčkem? A přemýšlela jsi někdy o tom, jak malé množství lidí má toto štěstí?

Nad tím přemýšlím pokaždé, když se klaním divákům a pokaždé když hraji. Někdy jsem třeba hodně unavená nebo nemocná a musím hrát. Samozřejmě, že se pak člověku do divadla nechce, ale na jevišti si pak vždycky řeknu „…ale tohle to jsi Míšo chtěla, máš obrovské štěstí, že můžeš hrát v krásném projektu se skvělými lidmi…“. A je pravda a uvědomuji si to, že každý rok vyjde z uměleckých škol podle mě asi tak osmdesát herců.

Teď jsi mladá holka, tělo Ti dobře slouží, můžeš hrát, tancovat, skákat. Časem budeš zrát a vyvíjet se od rolí mladých děvčat. Kam by se to mělo podle Tvých představ posunout a vyvinout?

Nejraději bych dostávala role, jako mám teď, protože mám krásné role a jsem za ně vděčná. Pravda je, že mě zatím minuly role takových těch osudových žen a doufám, že mě ještě čekají. Myslím ženy typu Carmen nebo nějaké historické postavy.

Pociťuješ v českých poměrech nějaký zásah do soukromí od novinářů nebo fanoušků?

Před fanoušky utíkat nemusím, ale je pravda, že někdy novináři chtějí vědět víc, než já bych chtěla říct. Já mám naštěstí velice neskandální a uspořádaný život, že nic skrývat nemusím.

Setkala ses někdy ze strany diváků nebo fanoušků s něčím, co sis řekla, že už se nesmí nikdy opakovat?

S tímto jistým rizikem do této práce musí člověk jít. S ničím až tak nepříjemným jsem se nesetkala. Jen jednou jsem hrála v seriálu holku, co brala drogy a lidé v metru si pak odsedávali. A pokud třeba někdo zkritizuje můj výkon, tak mě to může jenom posunout nebo donutit o tom přemýšlet.

Jak se vůbec udržuješ v kondici? Nebo to není v tvém mladém věku třeba?

Dřív jsem se udržovat v kondici příliš nemusela a prostě jsem ji měla. Bylo to také tím, že jsem denně něco dělala ve škole, tancovala, hýbala se, zpívala. Před dvěma lety jsem dostudovala a po půl roce jsem pocítila, že se musím sama nějak udržovat. Já hlavně v oblasti zpěvu. Pohybu mám zatím stále dost. V divadle hodně tancuji, chodím ven se psy, na brusle, doma občas posiluji. Se zpěvem mi hodně pomáhá můj přítel Roman (herec a zpěvák Roman Tomeš), který na sobě pořád pracuje, stále sedí u klavíru a to mě motivuje.

Herci mají většinou nejraději to představení, které vzniklo jako poslední. U tebe to byla Horečka sobotní noci. Které je ale to tvoje nejoblíbenější představení, které jsi hrála nebo hraješ?

Pro mě je to jasná odpověď. Je to muzikál Osmý světadíl. Byla to velká herecká výzva, moje první opravdová hlavní role. Hodně si zazpívám, ani jsem netušila, že tak vysoko můžu zpívat a Lubo Dolný a Ján Ďurovčík ze mě dostali něco, co jsem nečekala, že ve mně je. A pak samozřejmě také to, že jsem při zkoušení potkala svého přítele Romana Tomeše.

Uvědomila sis při zpívání písniček skupiny Elán, jak zpěvák Jožo Ráž zpívá opravdu vysoko?

Uvědomila. A je to opravdu strašné. Je hrozně potupné, když se musím naučit písničku, která je v originální tónině a já to nevyzpívám a Jožo Ráž ano. (smích)

Co tvoje soukromí, co tě nejvíc baví a jak bys chtěla fungovat v budoucnu?

Teď si pořád užívám takový bohémský život. Mám teď i s Romanem hodně koncertů, vystoupení, akce, nezastavíme se. Máme taky dva pejsky. Když mám tedy konečně volný čas, tak vařím nebo si sednu taky ke klavíru a cvičím. S rodinou se vidím poměrně často, protože jsou naštěstí z Prahy. Ale je škoda, že oni chodí na moje představení a já domů moc nejezdím, takže se vždycky vidíme na koncertě nebo v divadle. Oni mě moc podporují a za to jsem šťastná.

A co tedy ta budoucnost a možná budoucí rodina?

Je samozřejmé, že bych chtěla zůstat se svým současným přítelem Romanem. Myslím, že to nebude dlouho trvat a začneme na našem pozemku stavět baráček, kde budu mít svoji zahrádku a budu si tam pěstovat bio bylinky, bio zeleninu a budu si vařit bio obědy…(smích)

A co třeba děti?

O tom jsme se také bavili. Tak za dva roky začneme přemýšlet, že by to mohlo být reálné. Chceme ale napřed mít připravené zázemí a musím být také do té doby Tomešová…(smích).

Takže stará klasika?

Je pravda, že v tomhle mám ráda ty tradice. I co se týká svatby, tak já se nechci vdávat, abych zdědila nějaký Romanům majetek, on stejně žádný nemá, ale hlavně kvůli tomu jménu. Já bych chtěla nosit to jeho jméno.

Máš pocit, že tvoje vrstevnice uvažují stejně? Nebo to neřeší nebo jsou dál než ty?

To nevím. Asi je to individuální. Ale většinou zadané holky uvažují jako já a nezadané chtějí být volné do konce života a svatbu nechtějí. Potom, když jsou zamilované, tak to stejně přehodnotí.

Napsal/a: Tisková zpráva