Má Špagetka je vegetarián. Ne že by tak byl odmalička, kdepak, pamatuji si dobu, kdy žádné masíčko nezůstalo na talíři. Nejraději měl pěkně propečené kuřátko a hezky stehýnko. To si pochutnával. V létě skoro každý týden na zahradě byl táborák, těch buřtíků co jsem nakoupila. Ani šunčička nebyla v lednici moc dlouho, vše slupnul bez mrknutí oka. Takhle krásně život běžel až do věku 3 let našeho synka…
Má Špagetka ještě občas kouřila, ale přestal. Zdraví bylo přednější. Tu si začal cenit svého zdraví. Najednou více zeleniny, on, který v polévce vařil vše celé, aby se ani kolečko mrkvičky nedotklo jeho talíře, vývar nevadil. Dokonce i na zahrádce přiložil ruce k pěstování, okopávání, ovšem nejraději zalejval. Tenkrát se o bio vůbec nemluvilo, vše se vydatně hnojilo, aby byla zeleninka jak malovaná a nejlépe obr! Obr = chemie, chemie = neni bio. Já nesměla používat žádné takové chemické preparáty, neb přes známé dostal knihu, sice v angličtině, o to cennější, a tam se už psalo o vlivu chemie na lidský organizmus. Můj mužíček se tak zažral do četby, že vše kontroloval, zda přece někde něco neukrývám! To si pište, měla jsem, vždyť sousedi mrkev jak řepu, já provázky, oni kedluben jak dětskou hlavičku, já velikosti malého jablíčka, oni jahody jak mandarinka, já lesních jahod.
Tož dědeček poradil, holka kup celerit, je univerzál, přendej do plechovky od barvy (ta byla ještě z doby manželova dětství) a hezky do dílny až ke stropu. Tak učiněno, vykonáno, zarovnáno. Musim se přiznat, měla jsem trochu černý svědomí, ale přece nemohu mít na zahradě takový prcky nedochůdčata. Pravda, vše se trochu napravilo, neb hnojení bylo na plodech vidět, jen opatrně s dávkou, abych nic neprozradila. A věřte, nic neví ani teď. Už se nikdy nedozví. Tak začal náš bio boj.
O hodně let později přišla další rána, musel na operaci s hemeroidama. Od té doby se jeho nákupy staly přímo honem za zdravou výživou! Vzpomínám, jak já už měla plný vozík potravin, pochopitelně normálních, a on stál před malou poličkou a pročítal složení výrobku! Teď se musim smát, když si vzpomenu na jeho vyvalená očka, co že to vleču? On stojí v každé ruce jednu krabičku a rozhoduje, co je přijatelnější pro človíčka. Ne že by měl nějaké zdravotní problémy, to ne, ale držel se té moudré knihy. Některé si jistě vzpomenete, co se dalo koupit před revolucí bio = 0, byl dia koutek, ale ani tam nic.
Po revoluci už vše bylo jinačí, ale ani tady se rychle nic nedělo, sice první vlaštovičky už občas bylo vidět. Jezdil až do Prahy s ruksakem, kde objevil krámeček s tímto tovarem. To byla radost veliká. Né moje, já za cenu jednoho ruksaku uživila rodinu na celý měsíc, on taky, ale sebe. Naštěstí korunek bylo dost, tož jsem neremcala, vždyť něco se dalo použít pro všechny. Teda nebylo vše bio, ale racio, zdravá výživa.
Teď se už jen usmívám při vzpomínkách. Můj mužíček se v pátek vrací z daleké cesty, já včera byla nakoupit po dlouhé době i pro něho, co myslíte, kdo stál před regálem a pročítal složení výrobku? No ano, JÁ, mám vozík plné zdravé výživy, jen 2 krabičky esíček (sušenky, těch se nevzdám) má lednice, komora i kuchyňská zásobárnička (díl kuchyńské linky) je plný bio výrobků, zdravé výživy. Co dodat, snad jen: taťko, šťastnou cestu, příjemný let, vítej doma v zemičce naší, papapa, líbá beruška.
Článek byl zařazen do soutěže Napište bio článek a vyhrajte bio knihu, do které můžete až do 9. května 2009 poslat svůj příspěvek i vy.
Cenu do soutěže věnovalo nakladatelství IFP publishing.
Napsal/a: Kasparek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Kašpárku, ty a ten tvůj Špagetka mě vždycky dojímáte((-:.V dobrém, samozřejmě.
Kašpárku, my máme na chalupě taky takové sousedy, jsou moc hodní, ale jak jde o zahrádku! Oni všechno hnojí a my ne. Je pravda, že mají lepší úrodu, ale ne o tolik. Dáváme vždy do země na podzim pořádnou dávku hnoje. Oni stříkají úplně všechno, ale já jsem proti. Raději to už nekomentuju.
Kasparku, přiznám se, že jsem nikdy na vsi s drbnami nikdy nežila, to mě teprve čeká 🙂 ale nějaké drbny a jejich „starosti“ o moji mrkev jsou mi z duše ukradené. Jednak nehodlám mrkev pěstovat a jednak nevidím důvod se nějakými trhlými babami zabývat. Mrzelo by mě víc, kdyby mě pomlouvali moji příbuzní, rodiče, partner, děti, že mi nemohou věřit, než místní klepna pro malou mrkev.
Stejně tak mi vadí, když mi moje máma vaří vegetariánské jídlo a sem tam propašuje něco od masa, do omáčky k těstovinám přilije vývar a myslí si, že to nepoznám. Vadí mi to, důvěra se ztrácí a chuť na její jídla taky.
Tak snad už ale špagetka nemá důvod ti nevěřit, ale on ti asi důvěřoval vždycky, viď? Tak ho nezklam a pěkně ho přivítej nějakou éňo ňúňo bio vegoš baštou 😉
ahojky babofko,máš pravdu ani já to nedělala ráda ale musim přiznat,že doba „hnojení“ byla před více než 20 lety tehdy jsme bydleli v baráčku se zahrátkou.Byla to malá obec a já se tam přivdala prostě přivandrovalec.Vedle bydlela místní drbna a já byla ta nešika co nic neumí.Kolik nocí jsem probrečela,když slyšíš to je ta ..,nebo jdeš nakoupit a dozvídáš se věci které ani za 3 životy nestihneš ovšem já dle místního drbacího spolku už stihla,a to jsem měla 21 let!Nebo jdeš pro chleba před krámem stojí místní spolek a drbe,jen co se dostaneš až na doslech najednou hrobové ticho.Vejdeš a už je zase hlahol.Musim přiznat,poradila jsem si oni německy já s kamarádkou rusky a bylo další téma do debaty.Ale byla jsem vytrvalejší nebo si možná našly jinou objeť.Nevim nepátrám.Přece už uběhlo mnoho let.Na svoji obhajobu musim říct,mám zahrátku svoji v kolonii ale nehnojim jsem zase na provázkách,hrášku či lesních jahůdkách neva je to moje a já to tak chci má rodinka se usmívá,když náhodou mám něco většího pak syn,ekolog praví mámo no tak, copak to bylo? Já nevim nic nemám snad soused nevydržel kdo ví.Já mám svědomí čisté.Jen nevim kde ted koupim jablíčka aby opravdu byla čistá nehnojená moje už nejsou.Tož jdu ještě dokoupit pár věciček než se táta vrátí.papapaa dík všem kašpárek
Kasparku, moc děkuji za Tvůj příspěvek, potěšila jsi mě, je to milé, hezky napsané a príma se to čte 🙂 Ani se mi nechce uvěřit, že se Ti tvůj Špagetka už vrací, toto uteklo 🙂 Tak šťastný návrat domů :o)
A zase napiš. Papa.
Kašpárku, promiň, ale mě se to hnusí. Hnojit aby nevěděl a podstrkovat mu to s tím, že je to v pořádku. Smutné, když ti lže tvůj nejbližší…
Kašpárku krásný článek,hezky se četl a velice se mi líbil.Manžel je asi na sebe hodně pyšný jak jí zdravou výživu!!
Určitě se mu i zdá,že má více enrgie,lepší náladu a svět se zdá jaksi pěknější.
Držím palce,aby mu to vydrfželo a nehřešil moc často,někdy se může vykolejit,ale nesmí to být moc často.Krásný zbytek večera.
Mobile Sliding Menu