Bazální stimulace – nový styl v ošetřování nemocných?

Rubrika: Tipy pro zdraví

1265900_time_in_bedroomKdyž jsem nastupovala do kurzu BS (Bazální stimulace), něco málo jsem už o ní věděla. Tento koncept mě zaujal, hlavně proto, že se již deset let vyskytuji na dráze zdravotní sestry a snažím se poskytovat péči tak, jak bych chtěla, aby se pečovalo i o mě.

Měla jsem obavy z toho, že bude spousta novinek, zda si vše zapamatuji…. Ale zjistila jsem, že spoustu poloh, spoustu technik používáme u nás na odd., pouze jsem to neuměla pojmenovat. Opravdu, žádná novinka v péči, ale pokud člověk, který pečuje o postižené děti, o své dědoušky a babičky, v gerontocentrech, LDN, nebo o nemocné v komatu, používá hlavu, mozek, rozum, tak zjistí, že jde o velmi samozřejmé techniky. Stačí si to jen uvědomit.

Jak kurz probíhal?
Po úvodním představování a organizačních detailech jsme začali civičit tzv. sebeprožitková cvičení. Lektorka nás nechala v poloze vsedě, se zavřenýma očima, s jednou rukou spuštěnou, bez dotyku židle, prostě jako by spadla. Po několika minutách jsme měli oči otevřít a říct co cítíme. Ty pocity byly různé, od bolesti v kloubech, pocit tahu, dlouhé ruky, že je až na zemi a také ještě jeden, že po té chvíli jsme vlastně ani necítili, zda máme prsty, ta ruka prostě končila v zápěstí nebo i výše. Tohle cvičení napodobovalo to, když nemocného vysadíme do křesla a nezajistíme tu správnou polohu, kdy opravdu ta ruka může spadnout a než se k člověku vrátím, tak to nemusí být těch pět minut, které jsme na cvičení měli my. Dalším cvičením bylo ležet na karimatce, bez hnutí, přikrytí po bradu, opět zavřené oči a kolem nás chodili, bavili se, dělali hluk, nakonec přišli k nám a strhli z nás přikrývku. Šok, strach co bude, leknutí. Takhle jsme zase popisovali, co to s námi udělalo. Ležet na karimatce, koukat jen před sebe, jak mám svůj úhel pohledu, když jsem ve stavu, kdy nemůžu hnout hlavou. Musím přiznat, že to bylo celkem otřesné. Takhle probíhal první den… v tom škaredém duchu, jaké to je být nemocným se změněným vědomím. Druhý den byl o mnoho příjemnější. Už jsme se věnovali příjemnějším technikám, které jsou podstatou BS. Z polohy na zádech se stala poloha daleko příjemnější, když nás obložili smotanou dekou, polohovacím hadem… Jen obložili celé tělo od paže, přes plosky nohou, mezi rozkročené nohy a zase pod paži. Asi se to nezdá, ale opravdu, hned to bylo lepší, věděla jsem, kde mám nohy, že mám prsty, protože mi to dovolilo to obložení, kterého jsem se dotýkala.
Dotyk, je důležitým elementem v péči. Dotyk, je to uvědomění si, že něco je, že se něco bude dít, že se má mé vnímání připravit na změnu.

Ještě se vrátím k tomu prožitkovému cvičení, kdy jsme koukali jen před sebe. Během deseti minut jsem měla spočítané mřížky v osvětlení a spočítala si, kolik těch kostiček mřížek je ve všech světlech, které vidím. Znáte to taky? Každý počítá dlaždice v pokoji, vidí, kde je rozbitá omítka od kliky, jak lítají dveře… atd. Když budou pokoje malované barevně, ne jen tou bílou, když je zútulníme obrazem, nebo domluvíme s dětmi ze školky, ty rády kreslí, ať nakreslí obrázky a pak je jednoduše připevníme na stěnu, tak hned to bude zajímavější a ne tolik bolestivé pro oko toho, kdo nevidí nic jiného, než bílou zeď.

Jsem nevýslovně nadšená z toho, že jsem se mohla kurzu zúčastnit. Velmi dlouho jsem čekala a oplatilo se. Jsem také hodně pyšná a hrdá na to, že byť jsem znala jen základy o BS, tak jsem ve své praxi používala používala spoustu technik. Velmi mě potěšilo, že jsem si na konci mohla říct: Ano, patřím k těm, kteří svou práci mají rádi a dělají ji dobře a s rozumem. Ono si opravdu stačí uvědomit, co děláme a třeba to pak budeme dělat jinak.

Chtěla bych ještě říct, že tady uvádím pojem „nemocný“. Tím ale myslím každého, který má omezené vnímání, vědomí a pohyb. Jak jsem psala na začátku, jsou to děti s mentálním postižením, gerontologičtí lidé s různými stavy vědomí, lidé v nemocnicích po úrazech hlavy, apalické stavy apod.

V BS jsou techniky, které pomohou zklidnit neklidného, agresívního člověka. Techniky, kdy vám člověk otevře ústa k vyčištění, když je předtím otevřel jen pomocí rozvěračů a násilí. A také techniky, kdy stačí 3 pohyby před posazením a nemocný nebude kolabovat, točit se mu hlava a padat. Ale o tom už nemůžu psát, protože na to je potřeba se to naučit pod dohledem lektora, jinak bychom mohli nemocnému ublížit.

Napsala jsem vám jen zlomeček informací o BS, ale pokud to někoho zaujme, tak si jistě na netu poradí, jak hledat více:-)

Napsal/a: Ježeček

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Anonymní

    Hele, jsem absolutní laik,ale tohle mě celkem dost zaujalo. Ty o tom píšeš, jako by to byly zázraky léčby:) Jak říkám jsem laik nic o zdravotnictví nevím,ale tvůj článek mě dost zaujal.Hlavně proto,že jsem nedávno měla dědu v nemocnici v bezvědomí,nevím na kterém oddělení ležel ale měl kolem sebe spoustu přístrojů a hlavně na srdíčko tu televizku a dýchání.Kdykoliv jsme tam přišli na návštěvu,tak to působilo strašně depresivně a my měli strach se dědy vůbec dotknout.A jak jsem četla tvé řádky,tak to byla asi chyba.
    A na druhou stranu si pamatuji z dětství,když jsem byla nemocná,tak mě máma vždy vzala do náruče a strašně se mi líbilo,když mluvila a já měla to ucho na hrudníku jednou jsem to zkusila i u naší malý a fakt se uklidnila a usnula.Jsou to normální běžné věci ale když se nad tím zamyslíš,tak najednou všechno dává spousta smysl.Hele,cos tady napsala,tak já tomu asi věřím…
    Nevím jak to tu chodí jak poznám jestli se článek líbil /mě teda moc/,ale myslíte ostatní čtoucí,že by ježek mohl napsat něco víc?Teda hlavně ty úspěchy?Mě to fakt docela zaujalo.Lucie

  • Ježeček
    Ježeček

    Jejda Babofko.. já nemám ranní nevolnosti..já je mám celodenní a celonoční:-) Teď už se to začalo zlepšovat a není to tak často,ale ještě minulý týden… No ale musím přiznat,že jsem v životě netrpěla a nezvracela s takovým úsměvem a s takovou radostí:-) A ty cvičení jsem zase až tolik neprožívala jako dvoj, tam jsem nějak opomínala, že vůbec jsme dva. Akorát jsou techniky – vibrační stimulace, které se právě nesmějí provádet u těhotných a všechny holky je udávaly jako nejlepší. A já tomu věřím, protože co dělá miminkům dobře, když se rozpláčou? Vzít je na hrudník, mluvit na ně a plácat dlaní po dupce-a to je BS. Somatická stimulace-chytnout dítě,cítí dotek; vibrační stimulace-hlas na hrudníku (to si určitě pamatujete z dětství, jak to bylo srandovní a supr, když jste dali ucho na hrudník, drnčelo to). A o to jde i u těch nemocných-aby se zapojila rodina u člověka v bezvědomí a svým hlasem,který on zná ho takhle stimulovala. Ono můžou i sestřičky, ale zase, jak by to vzala rodina, kddyby přišla a nějaká taková sestra by se tam „tulila“ k mému drahému příbuznému?!?! 🙂
    A ty úspěchy… to zase příště, dnes už jsem toho napsala dost:-) Pa *

  • Ježečku, přiznám se, že jsem o BS ještě nikdy neslyšela. Ale je fakt, že už jsem pár let „z oboru“… Ale myslím, že občas zdravotníkům neuškodí, o něco víc se vžít do role nemocných. A myslím, že by to občas prospělo mnohým lékařům.
    A jak se cítíš při těchto „cvičeních“ jako dvojJežeček? Jsi spíš vnímavější? Nebo naopak, není ti víc špatně?

  • Ježeček
    Ježeček

    Magdi, je parádní, že jste se o BS dozvěděla ve škole, při studiu. To znamená, že opravdu tento koncept prostupuje právě do vzdělání a bude brán jako samozřejmost. A z toho jám mám radost.
    Děkuji za pochvalu, až se z toho červenám, ale samozřejmě mám radost.
    Mějte se moc hezky *

  • Váš článek je velice zajímavý a takových sestřiček jako jste vy, by mohlo být čím dál víc :- O bazální stimulaci vím již delší dobu, při studiu speciální pedagogiky, konkrétně psychopedie (výchova a vzdělávání lidí s mentálním postižením) jsem o ní slyšela poměrně hodně a vím, že se používá v praxi při práci i s těmito lidmi a je hodnocena za přínosnou. Zdravím Magda K.

  • Ježeček
    Ježeček

    Děkuji Leni, doufám, že ti to nikdy nebudu muset dokazovat, víš jak to myslím;-)
    BS mě strašně chytla, hlavně v tom, že to opravdu nezabere o noc více času, který je opravdu drahocený a taky proto, že má význam nejen v nemocniční péči, ale právě i u těch dětí a starých lidí.

  • Moc zajímavé, nic o této problematice nevím, děkuji za nástin 🙂
    Ježečku, jsi skvělá sestřička!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist