Očkování dětí je vcelku velmi obšírné téma a stojí za ním spousta otázek, na které je potřeba znát odpovědi.
Nejsem lékař, jsem maminka, která se rozhodla do této problematiky zahloubat a dát dohromady informace, které budou bezesporu zajímat všechny rodiče, obzvláště maminky.
Snažila jsem se informace čerpat z věrohodných zdrojů, ze zkušeností vlastních a jiných rodičů. Budu doufat, že informace o očkování Vám budou k užitku.Co v seriálu článků přímo souvisejících s očkováním dětí naleznete? Půjde o informace týkající se očkovacích látek, pozitivních i nežádoucích účinků, které s aplikací souvisí. Dále pozastavení se nad historií a současností ve vztahu k očkování a nemocem, proti kterým se aplikuje. Budou zde rozebírány jednotlivé typy vakcín z očkovacího kalendáře. Nahlédneme do alternativních možností očkování v případě, že nelze provést vakcinaci běžnou cestou a poskytnutí informací o různých typech vakcín, které lze pro daný typ nemoci využít. V neposlední řadě nahlédneme do složení jednotlivých vakcín.
Mimo odborných informací zde naleznete i mé osobní úvahy a názory, které budou řádně označeny, aby se nedaly zaměnit s podloženými fakty a nevedly k dezinformaci.
Na úvod bude dobré ujasnit si některé základní pojmy související s tímto tématem:
1) Pojem očkování, vakcinace:
Očkování nebo také odborně vakcinace je proces, při kterém je podáván antigen s cílem navodit stavy imunizace organismu. Účelem očkování je zabránit rozvoji řady infekčních nemocí a propuknutí epidemií u lidí a zvířat. Vakcína sama onemocnění způsobit nemůže, protože obsahuje jen neživé nebo oslabené mikroorganizmy, případně jen jejich části.
2) Antigen:
Antigen je každá molekula, která je schopná vyvolat tvorbu specifických protilátek nebo specifickou buněčnou imunitní odpověď nebo specificky vázat na protilátky či vazebná místa lymfocytů. Laicky řečeno, antigenem je každá látka (molekula), kterou imunitní systém organismu rozpoznává jako tělu cizí a nějakým způsobem na ní reaguje.
Jde o makromolekulární látky nebo nízkomolekulární látky (hapteny) navázané na vysokomolekulární nosič. Z chemického hlediska jde nejčastěji o proteiny, polysacharidy nebo nukleonové kyseliny.
Antigeny dělíme na:
Mikrobiální antigeny: Jedná se o molekuly nejčastěji povrchových struktur bakterií, virů a dalších patogenů.
Nemikrobiální antigeny: Jsou to například různé molekuly z potravy, na které reaguje imunitní systém (potravinová alergie). Dále to mohou být prachové částice vdechnuté do plic, pyly, či toxiny hadů nebo včel, krvinky od dárců krve apod.
Autoantigeny. Pocházejí z vlastního organismu. Jedná se opět o proteiny, polysacharidy či nukleové kyseliny vlastního těla, proti kterým se v důsledku selhání imunotolerantních mechanismů vytváří specifické protilátky. Jsou příčinou autoimunitních onemocnění (revma, autoimunitní anémie, diabetes atd). Nejaktivnějšími antigeny jsou proteiny, dále polysacharidy, slabší antigenní aktivitu mají lipidy.
3) Imunizace:
Imunizace je děj, při kterém je jedinec vystaven působení látky, která je uzpůsobená tak, že posiluje jeho imunitní systém. Tato látka je nazývaná imunogen. Imunizace se liší od inokulace (předchůce očkování) a vakcinace (očkování) v tom, že vakcinace a inokulace využívá jako imunogeny buď živé, ale oslabené mikroorganismy tzv. atenuovaná vakcína, používá se při očkování proti TBC, u tuberkulinových testů, nebo mrtvé mikroorganismy – většina v ČR používaných vakcín. Imunizace využívá pouze části těchto mikroorganismů, obvykle pouze molekuly, které přímo vyvolávají imunitní odpověď. Imunitní odpověď vyvolaná pouze imunogenní molekulou nemusí být dostatečně silná nebo se nevytvoří paměťové lymfocyty.
4)Imunogen:
Struktura, kterou organismus rozpoznává jako „cizí” a reaguje na její přítomnost tím, že proti ní synthetisuje specifické protilátky. Jako imunogeny působí především organismu cizí buňky, nadmolekulové komplexy (viry) a bílkoviny, ale i bílkoviny jiného jedince téhož biologického druhu; proto je při transplantacích nutno imunitní systém tlumit tzv. imunosupresivy. Nízkomolekulární látky působí jako imunogeny pouze, jsou-li připojeny na vysokomolekulární nosič (viz hapteny). Organismus vyrábí protilátky i proti některým strukturám jemu vlastním; tento typ protilátek může způsobit některá vážná onemocnění (viz autoimunní choroby).
5) Lymfocyty:
V tomto tématu je pro nás důležitý B-Lymfocyt. Jde o buňky imunitního systému zodpovědné především za specifickou, protilátkami zprostředkovanou imunitní odpověď. Jako složka daptivní imunity mají rovněž velký význam pro imunitní paměť, čehož se mj. využívá i při očkování.
6) Infekční onemocnění:
Infekční onemocnění nebo-li infekce je chorobný stav, při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, aby tak získal prostředí k vlastnímu růstu a množení.
Míra závažnosti infekce je dána choroboplodností nebo-li patogenitou, která závisí na vlastnostech parazita (patogenu), mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj. jakož i obranyschopnost hostitele. Mezi parazity řadíme bakterie, viry, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony.
Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému. Lékařská věda se proti těmto nákazám brání řadou léčiv (například antibiotik), jejichž hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus.
7) Nežádoucí účinek
Nežádoucí účinek je nepříznivá a nezamýšlená odezva na podání léčivého přípravku, která se dostaví po dávce běžně užívané k prevenci, léčení či určení diagnózy onemocnění nebo k obnově, úpravě nebo jinému ovlivnění fyziologických funkcí.
Závažný nežádoucí účinek je každý nežádoucí účinek, který má za následek úmrtí pacienta, ohrožení života, vyžaduje přijetí do nemocnice nebo prodloužení pobytu v nemocnici, má za následek trvalé či významné poškození zdraví nebo omezení schopností, nebo se projeví jako vrozená anomálie či vada u potomků.
Hlásit je třeba i podezření na nežádoucí účinek, protože rozhodnutí, zda existuje vztah mezi nežádoucím účinkem a podáním léčivého přípravku je v mnoha případech velmi obtížné.
Pro začátek máme tedy za sebou základní pojmy, se kterými se setkáváme ve vztahu k očkování. Pokud jsem něco vynechala, co by vás zajímalo, zeptejte se, ráda tuto informaci pro vás vyhledám.
V dalším dílu podrobně nahlédneme do současného očkovacího kalendáře a legislativy, která se k tomuto tématu vztahuje. Seznámíme se zevrubně s jednotlivými onemocněními a vakcínami z tohoto kalendáře.
Napsal/a: Horempádem
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (32 vyjádření)
Anonymní, mrzí mě, že to vidíš takhle.
Ale jak píšeš – babička byla hodný člověk, chodila do kostela… z čehož mi vyplývá, že byla věřící… třeba jí Bůh pomohl tím, že je teď u něj, kde ji nic nebolí a je tam š´tastná – to tě nenapadlo? V tomto případě Bůh nepomohl tobě, ale jí …. chápu, že tě to bolí, ale zkus to vidět z pohledu jiného – třeba by ji čekala dlouhá bolestná cesta, třeba by se jí stalo něco mnohem horšího než to, že zemřela (ono se to nezdá, ale tělesné i duševní utrpení může být horší než smrt).
Tím tě vůbec nechci přesvědčovat, jen zkouším odpovědět ti na otázku, proč mluvím o Bohu. A ostatní prosím, aby k této vsuvce v souvislosti s článkem nepřihlíželi, neboť je mimo :))
nezlobte se ,ale proč tu mluvíš o bohu .Moje babička dělala všechno ,aby se uzdravila a dokonce chodila do kostala byl moc hodnej člověk obětavej tak proč jí bůh nepomoh.Umřela v 45 letech .Kdyby byl bůh tak proč .Neni žádnej bůh
Vírenko, ty to umíš tak pěkně napsat.
Pro Lien, z 5.6. z 9:57
Lien, může to znít zvláštně, ale já, i když lékařka, to vnímám podobně. Smysl nemoc rozhodně má, způsob, jakým jí dítě projde, také.
Takže se ocitáme v té sporné šedé zóně: je pravda, že očkování imunitu modifikuje „špatně“? Nebo je pravda, že má jednoznačný prospěch a přijatelné nedostatky? Vzhledem k tomu, že lékařské studie naznačují obojí, ale jednoznačně nepotvrzují nic z toho, nemáš na výběr nic jiného, než jedné variantě prostě VĚŘIT. Selský rozum v tom příliš nepomáhá, tady může pracovat pro obě strany.
Obě strany umějí podávat pouze jednostranné informace, obě umějí udělat ze svých tvrzení téměř předvolební kampaň. Jen proto, že u nás je skupina PROTI v menšině, nejsou její teze automaticky pravdivější a ani oprávněnější.
Velký problém je v tom, že tady svoboda prostě fungovat nemůže. Není možné, abys dala svobodu rozhodování a jedna skupina činila víc než 95% a druhá méně než procent pět. Není to možné a přitom je to jediná cesta k dosažení plného prospěchu z očkování. Takže je na výběr buď svoboda, nebo nesvoboda. Nejsem ráda nesvobodná, současnou situaci ale, i když pro sebe nerada, přinejmenším chápu.
A poslední věc. Očkování není nějaké obcházení nemocí. Jeho podstatou bylo zvýšit odolnost, trénovat tělo pro konkrétní nemoc, a to v podstatě homeopatickým způsobem: do těla je vpraveno malé množství původce onemocnění, oslabeného tak, aby byla co nejmenší možnost, že vyvolá celé komplikované onemocnění, ale tolik, aby se vytvořilo hodně protilátek. Tělo je tím vyzbrojeno. Není zaskočeno nepřipravené silným virulentním původcem, nebo dokonce v oslabení nějakou dnes velmi běžnou virozou. Není zaskočeno v situaci, kdy vývoj jeho obrany není hotový – tedy v raném věku. Můj syn měl reakci na několik vakcin, přesto si stále myslím, že principiálně není očkování špatná cesta.
No a s tou dokonalostí to taky není nijak horký, teď zrovna se malý dělá okolo pusinky nějaký lišejík, taková červená kůže hrubá se suchýma šupinkama, tak nevim, co se z toho vyvrbí. Dokonalý není nikdo.
Já nikde nepíšu, že má moje dítě oslabenou imunitu naštěstí. Jen že by to bylo možné řešení jak se očk. vyhnout,ale myslím,že u nás to nepř. v úvahu, leda že by se nechal nějaký imunolog ukecat.
Lien, jen se chci zeptat, jak jsi přišla na to, že tvoje dítě má oslabenou imunitu? Jinde píšeš, že je malá naprosto zdravá, nechytá ani rýmy, ani angíny a vývojově je taky úplně v normě.
Tak mi z toho vyplývá, že máš zdravé a šikovné dítě, a tudíž jsi úžasná matka, pokud se držíme teorie, že nemoc odráží stav duše.
Ájíku to jsem docela ráda, že jsem to špatně pochopila, už jsem si skoro o tobě začala myslet ne zrovna pěkné věci. Jsem rádá že píšeš o tom, že medicínu máme využívat podle svého uvážení
Lien, asi jsi to špatně pochopila…. vůbec se nad žádnou vůli nepovyšuji… promiň, možná jsem se špatně vyjádřila, je to asi má chyba. Já to myslím tak, že jsme všichni dostali rozum – a máme se jím řídit. A ne jako jedna známá, která bude v těhotenství klidně tahat 20l těžké hrnce a pokud potratí, tak je to prostě vůle Boží. TOHLE mi trochu přijde jako opovážlivé spoléhání se na vyšší moc – nebo Boha, jak chceš – prostě já budu hazardovat a ty se ,Bože, snaž – takhle jsem to myslela. Ono tou Boží vůlí konkrétně v našem případě chápu i to, že nám odhalil jistá tajemství medicíny, abychom je podle svého uvážení využívali – a mezi ně patří i očkování. Přijde mi to trochu totéž, jako jiná tvá úvaha: já své dítě naočkovat prostě nenechám. Ale kdyby náhodou něco chytlo, tak lékaři už jej přece umí uzdravit, ne?
Takže tě (se) trochu poopravím – napřed se nezkusím postarat já a až pak děj se vůle Boží – napřed využiji prostředky, které mi Bůh nabízí s tím, že VŠECHNO ponechám na Jeho vůli – tedy i eventualitu, že „něco nevyjde“. Já si totiž myslím, že Bůh po nás nechce, abychom byly ovce bez názoru a iniciativy. Jen abychom se trochu snažili sesouladit to, co On se nám snaží říct s tím, jaké prostředky máme.
Tak. Snad jsem to vyložila dobře (jak to cítím)a snad jsem se do toho ještě více nezamotala. Ale taky nechci odbočovat z tématu této debaty 🙂 To jen na vysvětlenou a mrzí mě, jestli jsi to špatně pochopila :))
Ájíku, já uvědomělé občany nesoudím, jen jsem se vyjádřila, že jím nemusím být za každou cenu. Jinak já věřící nejsem, alespoň ne tak, abych patřila k nějaké církvi a chodila pravidelně do kostela apod., ale nikdy bych neuvažovala tak jako ty. Napřed se zkusim postarat JÁ a když to nevyjde, tak teprve potom děj se vůle boží??? Tomu teda fakt nerozumim. Jako že je nějaká vůle, kterou zkusim očůrat očkováním, a když to nevyjde tak se teda ta vůle děj? No fakt nechápu, ale jestli je to myšlené takhle, tak potom se nad tu vůli povyšuješ a to mi s věřícím člověkem vůbec dohromady nejde. Tak snad jsem to jenom špatně pochopila, i když tak je to prostě napsané.
Lien, buď ráda, že máš zdravé dítě… horší by bylo, kdybys byla sobecká matka s nemocným dítětem… s tím by ses už asi popasovala hůře.
Nezlob se, já jsem věřící, takže taky věřím ve smysl jistých věcí – ať už jde o nemoc nebo úmrtí…. ale nebudu infantilně věřit, že když „jsem s tím tak skvěle srovnaná“, že mi Bůh dítě zachrání ať jde o cokoliv… promiň, na to zase já používám svůj rozum (a vůbec ne proto, že to dělá většina uvědomělých občanů) a snažím se své děti uchránit…. pokud to nepomůže, OK, děj se vůle Boží, ale nemohla bych žít s pocitem, že jsem neudělala VŠECHNO….
Nechci ti brát tvůj názor, jen bych s tím soudem „uvědomělých občanů“ tolik nepospíchala 🙂
Vírenko, (ke 4.6., 17,47).Já vím, že z pohledu lékaře na to asi koukáš jinak, ale já jsem především matka a je mi skutečně jedno jak by na to koukali rodiče epileptiků atd. Myslím si, že každá nemoc má určitý smysl (pro toho jedince, který jí prodělává, jeho okolí a to včetně úmrtí), který nás dalece přesahuje, takže nejsme schopni posoudit jestli je to dobré nebo špatné. Proto se snažím nechávat věcem volný průběh a nebudu své dítě vystavovat jedům (už zase to slovo) pro nějakou pochybnou ochranu před hrstkou nemocí a ještě k tomu infantilně věřit, že jsem udělala to nějlepší, co jsem mohla, protože jinak by to nedělalo tolik lidí a nebylo by to přece povinné. Já bych raději byla vystavena nebezpečí občasných epidemií, než vypěstovávat generaci alergiků, astmatiků, autistů a cukrovkářů. A mnohem raději jsem sobecká matka se zdravím děckem, než uvědomělá občanka splňující všechny normy.
Mobile Sliding Menu