Očkování dětí je vcelku velmi obšírné téma a stojí za ním spousta otázek, na které je potřeba znát odpovědi.
Nejsem lékař, jsem maminka, která se rozhodla do této problematiky zahloubat a dát dohromady informace, které budou bezesporu zajímat všechny rodiče, obzvláště maminky.
Snažila jsem se informace čerpat z věrohodných zdrojů, ze zkušeností vlastních a jiných rodičů. Budu doufat, že informace o očkování Vám budou k užitku.Co v seriálu článků přímo souvisejících s očkováním dětí naleznete? Půjde o informace týkající se očkovacích látek, pozitivních i nežádoucích účinků, které s aplikací souvisí. Dále pozastavení se nad historií a současností ve vztahu k očkování a nemocem, proti kterým se aplikuje. Budou zde rozebírány jednotlivé typy vakcín z očkovacího kalendáře. Nahlédneme do alternativních možností očkování v případě, že nelze provést vakcinaci běžnou cestou a poskytnutí informací o různých typech vakcín, které lze pro daný typ nemoci využít. V neposlední řadě nahlédneme do složení jednotlivých vakcín.
Mimo odborných informací zde naleznete i mé osobní úvahy a názory, které budou řádně označeny, aby se nedaly zaměnit s podloženými fakty a nevedly k dezinformaci.
Na úvod bude dobré ujasnit si některé základní pojmy související s tímto tématem:
1) Pojem očkování, vakcinace:
Očkování nebo také odborně vakcinace je proces, při kterém je podáván antigen s cílem navodit stavy imunizace organismu. Účelem očkování je zabránit rozvoji řady infekčních nemocí a propuknutí epidemií u lidí a zvířat. Vakcína sama onemocnění způsobit nemůže, protože obsahuje jen neživé nebo oslabené mikroorganizmy, případně jen jejich části.
2) Antigen:
Antigen je každá molekula, která je schopná vyvolat tvorbu specifických protilátek nebo specifickou buněčnou imunitní odpověď nebo specificky vázat na protilátky či vazebná místa lymfocytů. Laicky řečeno, antigenem je každá látka (molekula), kterou imunitní systém organismu rozpoznává jako tělu cizí a nějakým způsobem na ní reaguje.
Jde o makromolekulární látky nebo nízkomolekulární látky (hapteny) navázané na vysokomolekulární nosič. Z chemického hlediska jde nejčastěji o proteiny, polysacharidy nebo nukleonové kyseliny.
Antigeny dělíme na:
Mikrobiální antigeny: Jedná se o molekuly nejčastěji povrchových struktur bakterií, virů a dalších patogenů.
Nemikrobiální antigeny: Jsou to například různé molekuly z potravy, na které reaguje imunitní systém (potravinová alergie). Dále to mohou být prachové částice vdechnuté do plic, pyly, či toxiny hadů nebo včel, krvinky od dárců krve apod.
Autoantigeny. Pocházejí z vlastního organismu. Jedná se opět o proteiny, polysacharidy či nukleové kyseliny vlastního těla, proti kterým se v důsledku selhání imunotolerantních mechanismů vytváří specifické protilátky. Jsou příčinou autoimunitních onemocnění (revma, autoimunitní anémie, diabetes atd). Nejaktivnějšími antigeny jsou proteiny, dále polysacharidy, slabší antigenní aktivitu mají lipidy.
3) Imunizace:
Imunizace je děj, při kterém je jedinec vystaven působení látky, která je uzpůsobená tak, že posiluje jeho imunitní systém. Tato látka je nazývaná imunogen. Imunizace se liší od inokulace (předchůce očkování) a vakcinace (očkování) v tom, že vakcinace a inokulace využívá jako imunogeny buď živé, ale oslabené mikroorganismy tzv. atenuovaná vakcína, používá se při očkování proti TBC, u tuberkulinových testů, nebo mrtvé mikroorganismy – většina v ČR používaných vakcín. Imunizace využívá pouze části těchto mikroorganismů, obvykle pouze molekuly, které přímo vyvolávají imunitní odpověď. Imunitní odpověď vyvolaná pouze imunogenní molekulou nemusí být dostatečně silná nebo se nevytvoří paměťové lymfocyty.
4)Imunogen:
Struktura, kterou organismus rozpoznává jako „cizí” a reaguje na její přítomnost tím, že proti ní synthetisuje specifické protilátky. Jako imunogeny působí především organismu cizí buňky, nadmolekulové komplexy (viry) a bílkoviny, ale i bílkoviny jiného jedince téhož biologického druhu; proto je při transplantacích nutno imunitní systém tlumit tzv. imunosupresivy. Nízkomolekulární látky působí jako imunogeny pouze, jsou-li připojeny na vysokomolekulární nosič (viz hapteny). Organismus vyrábí protilátky i proti některým strukturám jemu vlastním; tento typ protilátek může způsobit některá vážná onemocnění (viz autoimunní choroby).
5) Lymfocyty:
V tomto tématu je pro nás důležitý B-Lymfocyt. Jde o buňky imunitního systému zodpovědné především za specifickou, protilátkami zprostředkovanou imunitní odpověď. Jako složka daptivní imunity mají rovněž velký význam pro imunitní paměť, čehož se mj. využívá i při očkování.
6) Infekční onemocnění:
Infekční onemocnění nebo-li infekce je chorobný stav, při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, aby tak získal prostředí k vlastnímu růstu a množení.
Míra závažnosti infekce je dána choroboplodností nebo-li patogenitou, která závisí na vlastnostech parazita (patogenu), mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj. jakož i obranyschopnost hostitele. Mezi parazity řadíme bakterie, viry, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony.
Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému. Lékařská věda se proti těmto nákazám brání řadou léčiv (například antibiotik), jejichž hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus.
7) Nežádoucí účinek
Nežádoucí účinek je nepříznivá a nezamýšlená odezva na podání léčivého přípravku, která se dostaví po dávce běžně užívané k prevenci, léčení či určení diagnózy onemocnění nebo k obnově, úpravě nebo jinému ovlivnění fyziologických funkcí.
Závažný nežádoucí účinek je každý nežádoucí účinek, který má za následek úmrtí pacienta, ohrožení života, vyžaduje přijetí do nemocnice nebo prodloužení pobytu v nemocnici, má za následek trvalé či významné poškození zdraví nebo omezení schopností, nebo se projeví jako vrozená anomálie či vada u potomků.
Hlásit je třeba i podezření na nežádoucí účinek, protože rozhodnutí, zda existuje vztah mezi nežádoucím účinkem a podáním léčivého přípravku je v mnoha případech velmi obtížné.
Pro začátek máme tedy za sebou základní pojmy, se kterými se setkáváme ve vztahu k očkování. Pokud jsem něco vynechala, co by vás zajímalo, zeptejte se, ráda tuto informaci pro vás vyhledám.
V dalším dílu podrobně nahlédneme do současného očkovacího kalendáře a legislativy, která se k tomuto tématu vztahuje. Seznámíme se zevrubně s jednotlivými onemocněními a vakcínami z tohoto kalendáře.
Napsal/a: Horempádem
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (32 vyjádření)
Tady je další zajímavý odkaz:
http://www.mujweb.cz/www/vakciny/principy_p6.html
„Očkování osoby s defekty imunity
Tyto osoby mohou být očkované vakcínou DTP, DT, vakcínou proti tetanu, IPV, Hib, vakcínou proti hepatitidě typu A i typu B, pneumokokovou i chřipkovou vakcínou. Očkování proti TBC, MMR (ani jako monovakcíny) a proti dětské obrně živou vakcínou OPV je vyloučeno.
Vakcíny, tvořené živými baktériemi nebo viry (i atenuovanými) jsou obecně kontraindikovány osobám s vrozenou nebo získanou imunodeficiencí.
Toto platí zejména pro vakcínu proti spalničkám a dětské obrně (OPV), typu Sabin, po jejímž podání byla zjištěna postvakcinační paralytická onemocnění. Zvláštní situace nastává u imunodeficitních osob, které jsou v kontaktu s rodinnými příslušníky nebo obecně s osobami, které byly nebo jsou očkovány; v takovém případě se jedná zejména o očkování proti dětské obrně vakcínou typu Sabin, při kterém je přenos mezi rodinnými příslušníky velmi pravděpodobný.“
Zde je kontakt přímo na imunologii FN Motol, tam asi poradí na koho se obrátit.
http://imunologie.lf2.cuni.cz/kontakty.php
Virenko, koukla jsem do tvého odkazu, a je fajn, že třeba v Motole dokáží rodičům pomoci buď obavy z očkování vyvrátit, nebo v případě oprávněných potvrzených obav pomoci k tomu, aby dítě dostalo potvrzení, kterým jsou zproštěny od očkování. Věřím, že to posuzují objektivně a je dobře, že pro tyto případy nějaká pomoc existuje.
Nenapadlo by mě myslet si, že jsi hloupá.
Kvůli informacím většinou chodíme do diskuzí, ne?
Vím, že je třeba specializované očkovací centrum v pražském Motole, ale víc jsem se nikdy nepídila. Zkus se podívat sem, možná to trochu navede.
http://www.ferovanemocnice.cz/povinne-ockovani-27/vyjimky-z-povinneho-ockovani-93.html
Tak jsem našla, nejbližší je v Plzni, zkusíme to a dáme vědět.
Vírenko, teď si možná budeš myslet, že jsem hloupá, ale to já vůbec nevím, že existuje něco jako očkovací centrum. Zkusím hledat a každopádně děkuju.
Lien, já nevím. Žiju v prostředí, kde jsou očkované všechny zdravé děti, takže nemám žádnou přímou zkušenost s tím, jaký je rozdíl, když má někdo jen jedinou vakcínu, nebo dvě, nebo žádnou.
Já bych na tvém místě asi vyrazila na konzultaci do očkovacího centra a požádala je o názor. Bývají skutečně schopni zhodnotit imunotesty věrohodně a navrhnout individuální očkovací plán. Některé děti toho nemají očkovaného moc, někdo už nic…
Vírenko, myslíš si,že když už malá stejně má to očk. TBC, že už je teď jedno, co jí necham dát, že už tu imunitu má stejně narušenou, takže horší už to nebude?
Ano, to je právě ten problém.
Naše země zavedla v době minulé prosociálně očkování. Prosociálně říkám proto, že zajišťuje ochranu před onemocněním právě lidem, kteří očkovaní ze zdravotních důvodů být nemohou, a to tím, že při proočkovanosti populace vyšším než 95% populačního ročníku se prostě dostaneme mimo oblast, kde mohou vznikat byť i jen malé epidemie. Nemoc pak u nás nemá zdroj. Platíme za to tím, že nemáme svobodu si vybrat, protože tato svoboda proočkovanost snižuje.
V sousedních zemích je často volba na rodičích a proočkovanost populace je nižší právě proto, že mnozí očkování oddalují nebo vůbec neabsolvují. Oni za svobodu platí občasnými epidemiemi nebo ohniskovým výskytem nemocí u dětí i dospělých. Těžko říct, co tomu u nich říkají rodiče třeba dětí nedonošených nebo např. epileptiků, kteří nemohou být očkováni, já za sebe jsem ráda, že u nás jsme s těmito dětmi solidární a na našem území jsme schopni jim v běžném prostředí (školka, škola) stav bez nebezpečí infekce zajistit. Tedy, zatím…
Virenko, s tím právem rozhodnout si o tom, kdy očkovat naprosto souhlasím, jen mám obavu, aby z toho nevznikl trend a všichni to začali mít na háku.
Někde v materiálech , které pročítám jsem našla větičku, že v zemích, kde mají větší volnost ve volbě očkování (u nás povinných) začali shledávat, že narůstá výskyt např spálniček. Naopak v zemích (třeba Afrika), kde se snaží vehementně potlačovat u nás vymýcené nemoci, naprosto nechápou, že my si z toho děláme holubník. Ale to je jen naokraj.
Jiank jsi mi potvrdila, to co jsem si tak nějak myslela. Jde právě o ten rozpor. Ano imunita dítěte se první dva – tři roky vehementně vyvíjí. Její narušení v tomto období může mít následky, ale právě v těchto letech vývoje imunity jsou tyto děti nejrizikovějším adeptem na nákazu. Takže teď někdo řekněte, co si z toho vybrat.
Horempádem,
určitě pokud má dítě narušenou imunitu a jako maličké dostane třeba tuberu, bude také probíhat hůř než u dítěte bez poruchy (a také ji snadněji chytí).
S očkováním je potíž v tom, že podáním vakcin ve velmi raném věku (první dny! života) modifikujeme imunitu a ta tedy nemá možnost vývoje bez zásahů. V našich velmi dobře výživově a hygienicky vybavených zemích je pravděpodobnost, že zdravé dítě chytí očkované nemoci, v současnosti velmi nízká. Většina zemí na západ od nás nemá naši proočkovanost populace, něco neočkují vůbec, a existují tam názory, že u nás stále rostoucí a již dost vysoká hladina výskytu např. alergií, ale i autoimunitních nemocí, může úzce souviset právě s plošným očkováním. Proto tam rodiče (kteří mají právo výběru) stále častěji volí očkování až v pozdějším věku, tedy po 2-3roce, do té doby se imunita stále vyvíjí a dozrává velmi intenzivně. Protiargument k tomu existuje: řada nemocí, proti kterým první rok očkujeme, má vysokou infekčnost a úmrtnost právě pro děti do 2 let…
Tedy se vracím k původní otázce: ano, dítě s poruchou imunity má větší problém jak s očkováním, tak s nemocemi. Ale dítě neočkované má možná větší šanci, že nebude mít získanou poruchu imunity a dítě s poruchou vrozenou se bez očkování s jemu nebezpečnou nemocí prostě v současnosti opravdu nemusí setkat – a tím neutrpí závažná poškození svého zdraví. Všechno má svá pro a proti…
Virenko, jen ještě jeden dotaz. Když je dítě postiženo oslabenou imunitou z jakéhokoli důvodu, není u něj reálné nebezpečí, že pokud projde nemocemi, které se běžně očkují (ono tedy očkováno nebude), že nemoc u něj bude probíhat také s komplikacemi?
Virenko, díky moc, nevěděla jsem, co si pod tím představit.
Sončo, je to nesnadné :-(.
Důležité je, že poruchy imunity mají rozmanité příčiny a od toho se mnohé odvíjí. Poruchy buněčné imunity bývají součástí vážných onemocnění a tam se předpokládají.
Pokud je porucha buněčné imunity těžká, dítě od malička stoná těžším průběhem málo častých nemocí – celotělová moučnivka (kandidóza), která neustupuje, opakované zápaly plic s netypickým průběhem a původce je jinak neškodná bakterie, výsev oparu po celém těle, opakovaná průjmová onemocnění…
Pokud tak těžká není, není se čeho chytit, dítě může vypadat zdravě až do prvního kontaktu s větší zátěží dané infekce, kam bohužel očkování patří.
Samozřejmě se dá testovat z krve, důvodem k testu bývají opakovaná onemocnění. I buněčná imunita prochází v prvním roce života bouřlivými změnami, takže u miminek se provádí opravdu při očekávání zásadnějších odpovědí na nejasné stavy.
Virenko a jak se pozná, že dítě nemá buněčnou imunitu?
Díky moc.
Ahojky holky, sonduju info ohledně testů na imunitu, možná klíčové info mi podá i ta má pediatrička, jak jsem slíbila, že se podvolila mi odpovědět na otázky týkající se očkování , tak uvidíme. Na TBC se dostane v článcích brzy, protože je první na programu v očkování (alespoň doteď).
Sončo, upřímně, já nevím.
Testy protilátkové imunity jdou odběrem krve vyšetřit, i miminku. Do přibližně 6 měsíců je velmi nespolehlivé, protože dítě má ještě protilátky od matky z dělohy a tvorba jeho vlastních začíná v širším časovém intervalu. Pokud vím, je testování určeno vymezeným skupinám dětí s podezřením na vážné vrozené poruchy imunity, že by o ně bylo možno jen tak požádat u na pohled zdravého dítěte, ze zdravé rodiny – vážně nevím. Udělat to je jedna věc, ale jak se k tomu staví pojišťovny? Jakou cenu má test s omezenou vypovídací hodnotou?
Chtělo by to příspěvek imunologa.
Horempádem, taky už se těším na pokračování.
Virenko, díky za vysvětlení. Nebylo mi právě jasné, když se teď dá očkování proti TBC posunout za první půlrok, kvůli tomu, že se neví, zda dítě má oslabenou imunitu, proč se neposunou všechna očkování.
A ta protilátková imunita se dá zjistit hned? To je ten test imunity, o který můžu požádat nebo si to celé pletu?
Horempádem, hezký úvod.
Tvou pozornost bych ještě napřela k lymfocytům T. Jsou zcela odlišné od lymfocytů B, které popisuješ, a odpovídají za imunitu buněčnou, tedy mimo jiné např. ničí nádorové buňky, nebo třeba buňky cizích tkání, třeba transplantovaných.
Důležité je to proto, že první současné očkování našich miminek je proti TBC, které jako jediné ze všech očkování vytváří nikoliv imunitu protilátkovou, ale buněčnou. V takto raném věku není možné buněčnou imunitu nijak zhodnotit a posoudit, takže očkování dostávají naše děti s důvěrou, že to jejich systém prostě zvládne…
uz se tesim na dalsi clanek zajima me to uz jen kvuli problemu co jsme resili na skolce – poradne.
Dekuji za clanek
Mobile Sliding Menu