„Ten, kdo hostí své přátele a nevěnuje žádnou osobní péči jídlu, jež je pro ně přichystáno,
není hoden toho, aby měl přátele.“
Jean Antheme Brillat-Savarin
Vlastně ani nevím, kdy jsem přestala mít ráda chlebíčky. Popravdě řečeno, já jsem je asi nikdy moc ráda neměla. Přišlo mi zvláštní, že jsou podávány při výjimečných příležitostech, přestože vůbec ničím výjimečné nejsou. Za sklem chladicího pultu v bufetu se mi zdají být v pořádku. Na stole s pohoštěním nikoliv. Nejvíce jim vyčítám, že jsou za všech okolností stejné. Při oslavě narozenin, Vánoc i Silvestra, při návštěvě přátel, při posezení s kolegy v kanceláři, na svatbě i při křtinách. Jsou stejné na stole v Praze, v Českých Budějovicích, v Olomouci i v Chebu. Jsou stejné, když vyrážejí první jarní pupeny, když se psi schovávají do stínu před horkým letním sluncem, když prudký podzimní vítr obrací deštníky, i když se snášejí chladné sněhové vločky. Nehne s nimi vůbec nic.Když jsem přišla na tento svět, dobré víly mi do vínku nadělily bujnou fantazii. Možná až příliš bujnou. Miluji rozmanitost chutí, vůní, barev a tvarů. A moc ráda ochutnávám, co jsem ještě neokusila. Chlebíčky na stole s pohoštěním ve mně vyvolávají pocit smutku. Jejich ochutnání mi přináší zklamání, tušené a nevyhnutelné. Chuťové buňky přispěchají se vzpomínkou, že zrovna takový chlebíček jsem kdesi okusila již před deseti lety. A mozek nabídne děsivou představu, že mi stejný chlebíček někdo podá i za dalších deset let.
Abyste mi rozuměli, já proti existenci chlebíčků v zásadě nic nemám. Ať je jí, kdo je má rád. Já si jen myslím, že na stůl s pohoštěním nepatří. Jsou nezajímavé, okoukané, dávno vyšly z módy a je s nimi nuda. Snažíme se jít s dobou a kupujeme si nová auta, oblečení a rozmanité výdobytky moderní technologie, přesto si však na stůl s pohoštěním pokládáme chlebíčky jako vystřižené z 80. let minulého století. Řekla bych, že je nejvyšší čas na chlebíčky zapomenout.
Zdejší trh oplývá neporovnatelně větší a rozmanitější nabídkou potravin, než tomu bývalo v osmdesátých letech. Tak proč kupovat stále jeden a ten samý vlašský salát a veku? Kdo z nás dodnes nosí tesilové kalhoty? Možná namítnete, že ne každý si může dovolit utrácet peníze za vybrané lahůdky. Že ne každý má možnost mít na stole s pohoštěním to nejlepší. Jenže to nejlepší nemusí nutně znamenat to nejdražší. Důležité není vyprázdnit při nákupu celou peněženku, nýbrž použít celou svou fantazii a hravost tak, aby i z obyčejných surovin vzniklo neobyčejné pohoštění. K tomu, abyste pro své hosty přichystali stůl plný originálního pohoštění, vůbec nepotřebujete mít vysoký příjem. Bez čeho se však neobejdete, je nadšení a chuť. Chuť udělat svým hostům radost, chuť blýsknout se, chuť zkusit něco nového, chuť provokovat, chuť potěšit sám sebe…
V této knize najdete recepty na rozmanité drobné studené a teplé pokrmy, které lze podávat jako pohoštění při jakékoliv příležitosti, ať už se jedná o klábosení s kamarádkou u skleničky vína nebo večírek pro patnáct osob. K jejich zhotovení není nutno oplývat více než zcela průměrnými kuchařskými dovednostmi a naprostá většina z nich nijak nezatíží váš finanční rozpočet. Samozřejmě nechybí ani několik luxusnějších kousků, jež vyžadují o něco nákladnější ingredience, to, aby ani bohatší jedinci nezůstali ochuzeni. Recepty vycházejí především z kuchyně francouzské a italské, neboť svou lásku k těmto dvěma dokážu jen stěží zapřít, dále pak z kuchyně španělské, řecké, staroanglické, blízkovýchodní a dalších. Pevně věřím, že se vám stanou inspirací a důvodem k tomu, abyste na chvíli zapomněli na okolní svět a s upřímnou chutí se věnovali přípravě pohoštění pro své hosty.
Napsal/a: Veronika Zemanová
