V minulém článku jsme hovořili o základních faktech týkající se aditiv, především jsme se zaměřili na nejnovější průzkumy a s tím související i návrhy na změny legislativy.
Je ale dobré zabrousit ještě blíže, mnoho těchto látek používáme možná denně v naší kuchyni, nebo si je vychutnávají naše děti.
Na prvním místě bychom mohli jmenovat konzervační látky, jejichž úkolem je zabránit rozvoji nežádoucích plísní a další mikroflóry v potravinách, která by mohla být pro nás nebezpečná. Řadíme sem například kyselinu benzoovou (E210) nebo kyselinu sorbovou (E200). Tyto kyseliny obsahuje třeba hořčice, některé džusy, nápoje, kečupy atd. V souvislosti s hořčicí zmíním například dětskou paštiku od firmy Hamé, která jí obsahuje, ale také stabilizátor, regulátor kyselosti apod. Oproti tomu výrobek Svačinka od stejné firmy obsahoval „pouze“ konzervant a zahušťovadlo.
Patří sem ale i přírodní konzervační látky, které znaly již naše babičky – ocet a sůl.
Někdy se bez těchto látek neobejdeme, například bychom mohli jmenovat víno či sušené ovoce. Tady se pak uplatňuje dusičnan sodný (E251) či draselný (E252). Ale opět pozor – právě třeba u dusičnanu sodného je podezření, že může u zvláště citlivých osob způsobit závratě, nevolnosti a dýchací problémy. Můžeme se i dočíst, že dusičnany patří k těm, jež odborníci považují za karcinogenní. Dusičnany se nalézají v uzených masných výrobcích a také v sýrech.
Další skupinou jsou antioxidanty, které prodlužují trvanlivost a ochraňují potraviny před nepříznivou oxidací (žluknutí tuků, změna barvy apod). Je důležité upozornit, že právě sem řadíme i ty neškodné látky, jako je kyselina askorbová (E300) nebo tokoferoly – vitamín E.
Chemický produkt připomínající vitamín C – kyselinu askorbovou – najdeme v potravinách, například v másle, pivě, sirupech, ale i v mražených potravinách.
Bohužel sem patří i ne příliš bezpečná kyselina trihydrogenfosforečná (E338). Ta má za následek úbytky některých minerálů a látek, které lidský organismus potřebuje (vápník, železo). A právě i tato kyselina je v odborných kruzích často diskutovaná jako možná příčina hyperaktivity u dětí. Za všechny potraviny jmenujme opět často diskutované kolové nápoje.
Sladidla mají za úkol dát potravinám sladkou chuť, jsou oblíbená u nemocných cukrovkou, nebo u těch, kteří chtějí sladké, ale bez využitelné energie. Hodně je najdeme i ve žvýkačkách či limonádách.
Patří se například sorbitol (E420), aspartam (E951), cyklamát (E952), sacharin (E954) či xylit (E967). Pokud potraviny obsahují některá předem stanovená sladidla ve větší míře, mohou mít jako následek projímavý účinek – musí to být na obalu uvedeno. Stejně tak musí být uvedeno, v případě obsahu aspartamu, že potravina obsahuje zdroj fenylalaninu.
Umělá sladidla by neměly konzumovat těhotné a malé děti.
A dostáváme se ke skupině, která patří k jedněm z nejvíce produkovaných na celém světě – látky zvýrazňující chuť. Jejími zástupci jsou kyselina glutamová (E620) a glutamát sodný (E621). Jsou obsaženy v sojových omáčkách, brambůrkách, bujónech apod. Překvapil mě nález glutamátu v tvarohovém krémovém sýru Gervais.
Její účinek na lidský organismus není nejbezpečnější. Může způsobit silné bolesti hlavy až migrény, zvyšuje krevní tlak, způsobuje nadměrné pocení a odvápňuje kosti (obsahuje vysoké procento sodíku). Dá se vyčíst, že podle úvah stojí i za vznikem rakoviny. Jedná se samozřejmě o dlouhodobé užívání. Máte rádi asijskou kuchyni? Pak právě tady je glutamát v hojné míře používán.
Možná by bylo vhodnější, kdybychom v kuchyni místo této chemikálie využívali daleko zdravější majoránku, tymián, kopr a spoustu dalších přírodních „chemikálií“, které naopak oproti glutamátu výraznou měrou přispívají ke zdraví našeho organismu a některé vykazují i protirakovinné účinky.
Poslední skupinu, kterou budeme jmenovat, jsou barviva. Právě ty dávají potravinám tu krásnou barvičku, která naláká nejen děti. Například ale třeba dětská výživa se dobarvovat nesmí.
Patří sem přírodní barviva – kurkumán (E100), karoteny (E160) nebo např. riboflavin (EE101), ale rovněž ta chemická, syntetická – chinolinová žluť (E104), amarant (E123) či tartrazin (E102). Líbí se vám párky ve výloze nebo ta bábovka s krásnou žlutavou barvou, jako vystřižená z obrázku receptů? Pak vězte, že nejspíš obsahují právě ty škodlivé látky. I například trvanlivé mléko Kravík obsahuje barviva, ale také stabilizátor, konzervant a regulátor kyselosti.
Samozřejmě je těchto skupin více, z dalších jsou to například zahušťovadla dávající tvar daným potravinám, želírující látky, stabilizátory, jež udržují základní vlastnosti potravin po fyzikální stránce, například zmrzlina nebo emulgátory v jemném pečivu, práškových potravinách, regulátory kyselosti, kypřící látky a další skupiny.
Možná by bylo dobré se nyní vrátit o několik desítek let zpátky, kdy lidé přišli s nápadem obohatit potraviny denní spotřeby právě o přídavné látky v touze, aby to, co konzumují, bylo dobré, přitom aby krásně vypadalo, a to nejen v reklamě, ale i u nich doma.
Jenže nyní postupem času zjišťujeme a možná doplácíme na svou potřebu mít všechno „nej.“ S příchodem „nových výrobků“ po roce 1989, byl český trh zaplaven spoustou potravin, které využívaly tyto látky. Bohužel, lidé byli nadšeni z novinek a až teprve v poslední době začínají zjišťovat, že tak skvělé to zase není.
Co říci na závěr. Určitě doporučení, abychom kupovali potraviny, které neobsahují chemické látky a nemají tak dlouhou dobu trvanlivosti. A pamatujte, že potraviny například se sníženým obsahem tuku je také v sobě mají. Sice to bude znamenat chodit častěji nakupovat, ale nepochybně uděláme daleko více pro své zdraví. A to nejen po stránce látek, o kterých zde hovoříme.
Takže dobrou chuť…
Napsal/a: Iveta Pešková
