V prvních dvou dnech jsem se víceméně úspěšně pokoušela kojit, za ochotné – a většinou zasvěcené – asistence dětských sester. Komplikace nastaly třetí den ráno, kdy u Toníka testy prokázaly nízkou glykemii a vysoké skóre CRP, které poukazovalo na zatím neznámý zánět. Ze zdravého novorozence se záhy stal novorozenec podvyživený a pediatrička si vyžádala můj souhlas s umístěním Toníka na novorozenecké oddělení, kde mu byla zavedena infuze glukózy a podávána antibiotika…
Také si myslíte, že kojení je hračka?
Nebo jste o tom nikdy nepřemýšlely? Tak to asi nemáte děti, a nebo patříte k těm šťastným matkám, které kojily snadno a dlouho. A možná si teď říkáte: „To je štráchů, já měla málo mlíka, tak jsem nasadila Sunar a bylo po hladu!“ Ale to také není to „pravé ořechové“ – jak tedy úspěšně kojit?
Už před porodem jsem byla rozhodnuta své dítě kojit alespoň rok a plně (bez jakýchkoli příkrmů) 6 měsíců, přesně podle doporučení WHO. Jsem přesvědčena, že mateřské mléko je, kromě lásky a péče, to nejlepší, co může dítě od maminky v prvním období života dostat. S mlékem dítě totiž nedostává zdaleka jen tuky, bílkoviny, tekutiny, kalorie atd., přijímá také zdraví, díky obranyschopným látkám v mléce obsaženým a, chcete-li, i množství důležitých informací. A navíc – zní to jako zázrak – složení mateřského mléka vždy odpovídá aktuálním potřebám dítěte! To nedokáže žádný výrobce umělé stravy na světě.
Jsem také člověk pohodlný (komu by se chtělo pořád sterilizovat lahvičky, hledat dudlíky, ohřívat mléko) a taky trochu sobecký (jak elegantněji zařídit, aby si miminko pořád někdo „nepůjčoval“?). Náš syn Toník se narodil dva dny po termínu v Centru alternativního porodu při FN Bulovka. Šlo o porod přirozený, bez medikace. Vážil 2600 g, měřil 48 cm. Poté co mě zašili, byl přiložen k prsu a chvíli sál. Zdravý novorozenec.
1. týden
V prvních dvou dnech jsem se víceméně úspěšně pokoušela kojit, za ochotné – a většinou zasvěcené – asistence dětských sester. Komplikace nastaly třetí den ráno, kdy u Toníka testy prokázaly nízkou glykemii a vysoké skóre CRP, které poukazovalo na zatím neznámý zánět. Ze zdravého novorozence se záhy stal novorozenec podvyživený a pediatrička si vyžádala můj souhlas s umístěním Toníka na novorozenecké oddělení, kde mu byla zavedena infuze glukózy a podávána antibiotika. Byla to pro mě těžká rána. Takto jsem si náš společný začátek nepředstavovala. Bylo pro mě velmi důležité mít dítě neustále u sebe a najednou bylo všechno jinak. Vidět Toníka s kanylou v hlavičce bylo pro mě strašné. Na novorozenecké oddělení jsem mohla kdykoliv zajít a být tam, jak dlouho jsem chtěla, nemohla jsem však Toníka kojit.
Právě třetí den se mi začalo tvořit mléko. Laktaci jsem povzbuzovala s pomocí elektrické odsávačky, sestřičky přidávaly odstříkané mléko do mateřského mléka jiných matek a Toníka alternativně dokrmovaly. Snažila jsem se tedy odsát hodně mléka, aby Toník dostal co nejvíce mléka ode mne, ale protože se mi laktace teprve rozbíhala, získala jsem pokaždé sotva 10 ml. Prsa se mi však během jediného dne nalila tak, že ztvrdla na kámen a já měla strach, že prasknou. Zachránila mě „má“ porodní asistentka a laktační poradkyně, která ze mě po teplých obkladech, nahřívání ve sprše a masáži mléko doslova vymačkávala. Ta ohromná bolest se dala přirovnat k druhému porodu. Sama bych si nedokázala pomoci. Po těchto bolestivých procedurách jsem prsa pro změnu chladila, ať už obklady, nebo opět ve sprše.
Toník se ke mně naštěstí po čtyřiadvaceti hodinách vrátil a zabodoval jako ta nejlepší a nejpřirozenější odsávačka na světě. S tvrdnutím prsů jsme se však za pomoci výše popsaných technik a střídání poloh na kojení prali ještě dobrých čtrnáct dní, nicméně horších komplikací, jako je zánět prsu a jiné, jsem zůstala ušetřena.
2. týden
Po propuštění domů mě zaskočil bezdůvodný smutek, bezradnost, nejistota. Toník toho přes den nikdy moc nenaspal, usínal mezi desátou, jedenáctou večer, ráno se budil mezi pátou a šestou, v noci vyžadoval kojení asi dvakrát, přes den téměř nepřetržitě. Prakticky celý den jsem seděla v „kojícím křesle“, podložená polštáři, Toník přisátý, u prsu možná více spal, než jedl, po odpojení byl plačtivý. Jídlo i pití mi nosili do křesla. Když Toník náhodou usnul, spala jsem také. Trampoty šestinedělí jsme si zkrátka řádně prožili. Nebýt ohromné podpory a pochopení manžela a mámy, nedokázala bych to! Naše paní doktorka zrovna odjela na třítýdenní dovolenou a v poradně zaskakovaly lékařky v důchodu.
I přes počáteční obtíže se měl Tonda čile k světu. Z porodnice odcházel téměř na své porodní váze a v prvním týdnu po propuštění přibral 350 gramů. Paní doktorce v poradně to bylo moc. Když se navíc dozvěděla, že naše pauzy mezi kojením jsou zhruba půlhodinové a že mi Toník ráno trochu ublinkával, nařídila dodržovat alespoň dvouhodinové přestávky. Naneštěstí mi tentýž postup po telefonu doporučila jedna laktační poradkyně(!), prý aby se miminku nemíchalo čerstvé mlíčko s natráveným! Bohužel tento blud stále přežívá i v povědomí zdravotníků a já, přestože jsem byla na naše poměry celkem dobře informovaná, jsem jej shledala jako poměrně logický argument a začala se jím řídit.
3. týden
Od té doby Toník čas před dalším kojením probrečel, pláč nám drásal nervy, až jsme se po několika dnech uchýlili, proti svým zásadám, k dudlíku. Alespoň při usínání trochu pomáhal. Navíc Toníka začaly trápit větry, při pláči se nalokal vzduchu. Pil málo, protože když se konečně, třeba po půlhodině pláče, dostal k prsu, vyčerpáním usnul.
Po týdnu tohoto trápení všech zúčastněných jsem se v poradně dověděla, že Toník přibral pouhých 100 gramů, podrobili jsme se kontrolnímu kojení, při němž Toník vypil jen 50 ml mléka, byli jsme pozváni na druhý den na další kontrolní kojení s tím, že pokud Toník opět nevypije paní doktorkou stanovené množství (100 ml), budeme muset nasadit dokrm, tedy umělou výživu, protože mám málo mléka. Při druhé kontrole vypil Toník v čekárně 80 ml, a protože to bylo podle lékařky stále málo, měla jsem zahájit dokrmování umělou výživou, alespoň alternativně, injekční stříkačkou. Mám prý málo mléka. Trvala jsem na tom, že mám mléka dost. Tak prý je chlapeček slabý a nemá sílu vysát potřebné množství. Nejde prý o žádnou tragédii, po pár dnech dokrmování třeba zesílí a dokrm už nebude potřeba. Rozhodně se nemusím bát ukončení kojení… O principu nabídky a poptávky asi nikdy neslyšeli.
Jestli jsem ještě tehdy měla mléka dost, tohle byl nejlepší způsob, jak o ně přijít. Věděla jsem, že nechci poslechnout, neodvážila jsem se však otevřeně vzepřít.
Tonula jsem v pochybnostech, zda už svému dítěti skutečně neubližuji, byla jsem stále víc nejistá, zoufalá, vystresovaná. Byl pátek, poprvé jsem vytáčela Horkou linku kojení. Stále víc jsem byla přesvědčena, že dvouhodinové pauzy jsou nesmysl a chtěla jsem se vrátit ke svému starému způsobu kojení, tedy kojit, kdykoli dítě požádá (i když to moje žádalo opravdu velice často). Nicméně, potřebovala jsem podporu. Na Horkou linku jsem se tehdy nedovolala, moje maminka se ale nedala a sehnala v Thomayerově nemocnici MUDr. Prokopa z novorozeneckého oddělení, který mě podpořil v mém rozhodnutí.
Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu děti a MY č.1
Napsal/a: redakce (Petra)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (80 vyjádření)
Tomaso,Tomaso-to bych ráda věděla,jak se asi dítě cítí,když mamku pár hodin někdy nevidí,a je s milujícím třeba taťkou?To jsou názory!Martina
Pravda Tomaso, jen hrozně zbožňuju děti, tak mi to prostě nedalo.
Vladi, že se rozčiluješ. Dítě si zhruba do 8 měsíců věku myslí, že je neoddělitelná součást matky. Jak se asi cítí, když maminku půl dne nevidí, necítí, protože ona se šla odreagovat.
Ale jsou zkrátka maminky, které mají pocit, že jim něco uteče, když se budou plně věnovat dítěti.
Ahoj anonymní, nechci se hádat, ale nemůžeš posuzovat to, kolik já mám zkušeností, ty mě neznáš a nic o mě nevíš, tak nevím z čeho posuzuješ.
A ještě jednou opakuji, píšu jen svůj názor, nepřemlouvám, nekritizuju. Je to tvoje věc jak žiješ, jen mám prostě jiný názor, to je vše.
K tomu kojení: Taky jsem se kvůli tomu nestavěla na hlavu nešlo to, dala jsem láhev, ale pro kojení jsem. Je rozdíl když matka nechce, proto, že dítěti může dát flašku každý nebo to prostě nejde.
V situacích je taky rozdíl, dítěti se později líp poslouchá, že maminka třeba musela jít pracovat, aby měli co jíst než to že maminka se chodila bavit. Kojení je hlavní v prvním půlroce a o to tady hlavně jde. Půl roku to snad vydrží každá matka, ne? Nějak se mi nezdá, že maminka měsíčního dítěte se jde bavit.
Milá Vlaďko,každý život prožívá jinak,a absolutně nesouhlasím,že jen to dítě,s kterým je matka neustále,cítí,že je milováno nadevše!Víš o tom,že jsou v životě různé situace,kdy s dítětem nemůže být matka stále,a přesto dítě miluje nadevše!Každopádně-to že se půjdu pobavit,to, že budu mít přátele kolem sebe,že půjdu cvičit-SAMA-atd neznamená,že je dítě přítěží,starostí.Tyhle názory jsou děsný,já tedy nevím,ale žít se vším všudy se dá i s velkou láskou k dítěti,tak si myslím,že by jsi tedy nic navíc nezvládla.Ale jinak je to o kojení-SUPER VĚC,jenže se nemá nic přehánět,a nikdo nemá právo kritizovat.Každý si prožívá svůj život jinak-buď,že tak chce,nebo tak musí.A milá Vlaďko,ty moc zkušeností ještě asi nemáš!A jestli se něco říká,něco píše-není nad vlastní zkušennost!
Přesně tak ivy.
já vnímám dítě spíš jako radost než starost a neznamená, že když se nechodím bavit sama, že jsem puťka, jen mě to s dítětem baví, proto jsem reagovala tak jak jsem reagovala.
Taky se říká, že dítě, které je hodně s matkou a cítí její blízkost, když právě potřebuje, která si s ním hraje a hodně se mu s láskou věnuje, vyroste z něj silná osobnost a víc si věří, protože cítí, že může věřit právě matce.
Taky se říká, že když matka nekojí, má krmit dítě v náručí buď ona nebo tatínek, tím vzniká hezké citové pouto, které je pro rozvoj osobnosti hooodně důležité.
Právě všechno se vším souvisí a je jenom na nás, jaké dítě bude až vyroste – na tom mi hodně záleží, proto se mu věnuju jak se dá a zábava s ním je. Na sebe budu mít víc času až bude malý větší, ale i tak budu s ním co nejvíc, aby věděl, že ho mám nadevše ráda.
ahojky, jen k tomu šátku- psala jsem to jako příklad, že můžeš tak i kojit a mít volné ruce na práci( v šestinedělí se to dost hodilo, malá se odmítala pustit prsa), jinak porodní váha našeho drobečka byla 3850g, nyní zhruba 7800g, u počítače stojím, když mám práci i 3-5 hodin. Ale to je spíš o tom, že mi nespí v postýlce. A nemám žádné problémy se zády. Jinak k té diskuzi o kojení- nikdo tady neříkal, že kdo nekojí je špatná matka. Ale kdo ten může kojit a nechce se mu, si dle mého názoru přidělává práci a finanční výdaje. Význam kojení pro miminko snad tady byl zmíněn dost. Domácí puťka též nejsem, jen se chodíme bavit s miminkem společně. Howgh.
Sofie a Anno-nevím proč vyhrožujete že sem nebudete chodit:-)šak nechoďte:-)
Pro malinké dítě je matka středobod jeho života-a je jedno jestli ho kojí nebo mu dává najíst z flašky-stejně by měla být s ním.
Dítko třeba 2měsíční/kdy už se s ním matka tzv.sehraje/ můžu v pohodě kojit a nechat spící v péči někoho jiného a jít se bavit.
Nesedím doma,neháčkuju ponožky,nečekám na manžela jak na nějakou svátost-taky sem normální.
Právě že si myslím,že se normální život dá skloubit úplně v pohodě s kojením.
Zajímalo by mě co je to vaše zaručené štěstí rodiny????
Pro Reginu ( s bazénem:-)) – plně s tebou souhlasím (se tvým „kojit budu, ale když to nepůjde, nebudu se hroutit…“), nejsi žádný vyvrhel, jen prostě žijeme v ČR na počátku 21. století – čiliž v období „kojícího fanatismu:-))“. Určitě si do toho bazénu zajdi (klidně s dítětem, ale i sama:-)) – tvé dítě jistě nebude méně milováno proto, že nebude – jak tu kdosi trefně poznamenal „kojeno do bezvědomí“:-)))a jeho máma si jednou za čas vyjde někam bez něj a přijde domů po několika hodinkách už beztak celá nervózní a natěšená:-))…. Držím palce všem matkám (kojícím i nekojícím), které ještě neztratily soudnost. (Pro upřesnění – já kojila cca 10,5 měsíce, pak se syn odstavil sám a upřímně řečeno – i pro mě to bylo tak akorát:-))…
Jo a nejsem zarputilá matka,…. ale rodinné štěstí nám funguje na jiném principu.
Nevím, co ti vadí, psala jsem svůj názor, aspoň první tři roky by se matka měla plně starat o své dítě,…je to nejdůležitější období života dítěte, tak malé dítě nechápe, že si chce maminka „od něj“ odpočinout a že má svoje zájmy – bere to jinak. Odpočinek může být i takový, že si sedneš třeba s knihou a taťka dítě vykoupe, nakrmí a uloží, ale dítě ví, že je máma u něj….
Zjistily jsme s kamarádkou,že už se nám na tyto stránky nechce ani podívat.Tady koukáme nikdo nic nepochopil.Jedině snad Regina,nějaký tatínek….Dřív nebo později své názory typu-rozhodně se nehodlám chodit bavit, a kvůli tomu nekojit-Nikdo nepsal o lítání po diskotékách-ALE NORMÁLNÍM ŽIVOTĚ!KOJTE SI DO BEZVĚDOMÍ-A TA MAMKA CO SI JDE VYČISTIT HLAVU,JAKKÝMKOLIV ZPŮSOBEM-A DÍTKO SI DÁ FLAŠKU,SVĚT SE NEZBOŘÍ!Spíš máme takový pocit,že VY ZARPUTILÉ MATKY-čtoucí příručky,které háčkují ponožky a čekají až se manžel navrátí,nedrží pevně v rukou zaručené štěstí své rodiny.JINAK-MY SVÉ RATOLESTI TAKY KOJÍME-PŘESTO SE NA VŠE DÍVÁME S NADHLEDEM,NIKDO NIKOHO NEODSUZUJTE!NĚKDO JE DOMÁCÍ PUŤKA,JINÝ CHCCE ŽÍT NAPLNO-PŘESTOŽE SVÉ DĚTI NADEVŠE MILUJE,A VŠE DOKÁŽE PERFEKTNĚ SKLOUBIT!JINAK-KOJENÍ JE SUPER-ALE TAKY SE TĚŠÍME AŽ SI ZAJDEM NA SKLENIČKU!JSME HROZNÉ,ŠPATNÉ……????MYSLÍM-ŽE NORMÁLNÍ.SOFIE A ANNA.
Tak sem ukojila své dítko k odpolednímu spánku-hihi ukojila/v beletrii se tenhle výraz používá k vyjádření naprostého uspokojení z prožitku-asi ne náhodou:-)/a jdu vám psát.
Biovirus-tak zgarbák je místo kam normální lidi odkládají staré,již nepoužitelné věci-např.vrakoviště se starými auty-a kam můj drahouš chodí trávit čas-když se dostane do nervového vypětí unaveného OTCE-a hrabe se tam a hledá co by se mu hodilo a ještě posloužilo:-))))
Regi-šátek sem taky neměla z důvodů 4kiláče:-))ale procházky z kočárkem byly.Možná by s kočárkem mohlo nejstarší dítko?/nevím kolik má/-kolem baráku.
Teplé večeře-to je myslím na přechodnou dobu klidně nahraditelné chlebíkem s máslem.
Nakonec i pro obědy si můžeš chodit někam do jídelny.
Celodenní výlet s kamarádkou i s mimčem je dostatečný relax-zvlášť když jinak toho más na krku daleko více.
Když tátovi uklízíš-kdo hlídá děti?Manžel?-Tak to by mohl uklízet on místo Tebe ne?
Snažím se říct,že to máš doooost náročné-ovšem členové tvé rodiny se mohou do chodu domácnosti zapojit ale kojit dítě můžeš jen TY.Myslím,že odborníci to mysleli s tím přenecháváním péče jistě tak u 1-2 letých dětí-že nemusí viset na mamčině sukni-jistě tam nikdo z nich nenapsal,že je lepší jít do bazénu a dát dítěti flašku-nebo jo?
Prostě jste velká nádherná rodina a budete se muset kvůli dalšímu dítku omezit/všichni i manžel-třeba tento rok na sraz nepojede-a myslím,že flaška Ti ten čas na relax stejně neušetří-pokud ji budeš muset dávat Ty-asi si unavená celkově-a ne z případného kojení-co víš třeba bude benjamínek pohodové dítko a bude spát po 3 hodinách-a taky bude to asi Tvé poslední kojení v životě:-)
Já plánuji druhé až za 4 roky-tak aby byl prcek samostatný a mohla sem dát dalšímu dítku stejný start do života jako jemu.Nic mi nenahradí ten krásný pohled-když slastně zavrátí oči při kojení-já to miluju.
Nakonec přeju moc štěstí,zdravé dítě,krátký porod a pevné nervy a pak dej jistě vědět jak to u vás nakonec dopadlo:-)))))K
Holky,
už nebudu diskutovat o kojení, jen ještě jedna věc: Ivy, šátek může být super věc, pokud nemáš problémy se zádama a nerodíš 4 kilové děti, které navíc přibírají o 106 (o: Navíc si nějak neumím představit mít dítko uvázané v šátku a sedět přitom u PC třeba 3-6h (což je ta moje druhá práce, o které jsem psala) – už teď mi to dělá dost potíže, a to mám i ve vyšším stupni těhotenství bříško krásně malé.
Pro biovirus: Já vím že kojit se dá kdykoliv a kdekoliv, 2 děti jsem kojila. Ale možná jste nepochopily že já myslela spíš na to, abych relaxovala já o samotě, odpočinula si a načerpala energii na další starání se. Píšete co jste četly na ostatních diskusích, já sice časopisy pro maminky nečtu teď už vůbec, ale když jsem je naposledy před 7 lety četla, už tehdy tam byly zasvěcené rady, že se maminka nemá bát přenechat dítko ostatním a jít si sama SAMA udělat nějakou radost, nebo k holiči, nebo zacvičit. A to psali odborníci (o: – tak mi neříkejte že jsem takový exot, když chci mít 1x za týden na 2-3 hodiny čas pro sebe. Jo a o celodenní procházce se mi může nechat jen zdát, to tak možná 1x za čtvrtletí (o:
Jinak co se motorky týče – já nepsala že by mi manžel nepomáhal (teda že nebude pomáhat, mimi teprve přijde), já jen reagovala na Karamelinu větu cituji „Báječnou pohodu ve vztahu mám i doma s manželem a nemusím se utíkat někam ven“ – to já mám pohodu taky a oba přitom můžem žít i nějakým svým životem – teď to vůbec nemyslím zle, prostě co člověk to názor. Jezdíme taky, oba, zatím jsme obě starší běti buď vzali na sraz sebou, nebo byly ha hlídání – to teď půjde asi těžko, buď bude malé muset s námi (já auto, manžel motorka), nebo jeden z nás zůstane hlídat a druhý pojede – a budem se pravidelně střídat (o:
Regi- ja jsem chodila s mimcem taky plavat :-), v tom vidim vyhodu kojeni, muuzes ho kdykoliv, kdekoliv nakrmit a byt treba na celodenni prochazce :-),
Ivy.- satek je super, taky jsem o nem uvazovala a le moje mimco melo pri narozeni pres 4 kila a v pul roce pres 8 kilo, uf to bych si dala…..uz ted mam znicene zada, v 9 mesicich mame skoro 10 kilo 🙂
Karamelo- nevim co je zgarbak ? 🙂 upresni plís 🙂
a v tom kojeni mas pravdu, proste kdyz maminka kojit muze a nema zdravotni problem, nevidim, duvod proc by mela zacit pridavat lahev :-)Jednak se z lahve lepe saje, je to pro mimco pohodlnejsi, a prso zacne odmitat az maminka kojit prestane uplne a bude se divit, ze se maly nechce prisat- to uz jsem cetla i na jinem foru na jinych strankach 🙂
S temi tatinky , no nekdy to je tezky, ten muj se jde radeji projet na motorce, nez by prebalil malyho, ale cekam na chvili, kdy to bude MUSET udelat, tak jako to musel udelat u dcery (cha chaaaa a vysel na nej zrovna bobek pres cely zadicka)a to je pak praxe k nezaplaceni :-), :-), 🙂
Karamelo dík za radu ohledně kousání- budu se snažit aplikovat, jen nevím, jestli ten řev vydržím :-). Regi – když Tě kojení 12-13 za den vyčerpávalo, zkus si to usnadnit- já třeba teď právě kojím, chovám a zároveň brouzdám po internetu- mám mímuli uvázanou v šátku, ona papá a hned potom usne- mám volné ruce, takže můžu dělat většinu domácích prací nebo relaxovat. Navíc je u mně, takže když ji třeba mytím nádobí probudím, okamžitě zase usne. Ke cvičení nebo plavání- jde chodit cvičit i plavat s miminkem- my chodíme dvakrát týdně cvičit na balon a jednou týdně plavat- zacvičíme si obě a miminko potom víc spinká. Takže se dá aktivně žít i když kojíš a máš malé mimi.
Sorry -nebyla sem přihlášená:-))
Regi-tak my jsme s manželem 10let-taky utíká -třeba na zgarbák:-)
Taky sem si zažila s kojením svoje-normal porod-22hod pak císař-mléko nebylo-pak ho bylo moc,tvrdnutí,praskání brad….atd všechny ,,radosti kojících matek-jistě mi to nešlo samo.Na prdíky sem vyzrála braním probiotik již v 9 měs.těhot a pak první půlrok kojení.přestože drahouška bříško netrápilo/neprděl:-)/TAK BYL NEKLIDNÝ-kojila sem i 40minut/10x denně-mám to ještě zaznačené-jak sem to počítala/ a pak chodila s kočárkem i 4-5 hodin aby vůbec spal.Taky sem vážila:-)a brečela.
Je fajn že píšeš svůj názor -od toho diskuse JE-kdybysme na to měly všechny stejný pohled nemusely by tyto stránky existovat.
Myslím,že když si mamči co o mlíčko přišly ne svou vinou/nemoc,stresy,předčasně naroz.mimi…./přečtou že Ty nekojíš protože si chceš zaplavat-a tak dobře kojené dítko kvůli tomu odstavíš tak jim vhrknou slzy do očí.To je stejné jak když jedna žena jde na potrat a druhá má za sebou 10tý pokus o umělé oplodnění.Brala bych to jako že si toho že můžeš nevážíš.
Když hledáš spřízněnou duši,která by Ti řekla nejsi krkavčí matka.že to kojení nebudeš hrotit-tak myslím sama v sobě ještě váháš-zda je to správné.
Jistě je nejlepší klidná a pohodová matka-jistě to vyřešíš abys byla se sebou spokojená-měj svůj názor a řiď se svými pocity.ale přijde mi že se spíš dopředu bojíš.
Sama nevím jak to půjde s dalším dítětem-sama nevím jak to zvládnu-ale já udělám maximum-to je můj názor:-)a když se mi u dalšího dítěte kojit nepodaří-nebudu říkat že je to dobře-řeknu bohužel nezvládla sem to-ovšem hroutit se z toho taky nebudu:-) Jen jak už psala Tomasa
cituji:
Když se ale začne říkat, že je vlastně úplně jedno, jestli žena kojí nebo dává UM, tak třičtvrtě maminek bude dávat UM. Proto je dobré říkat, proč by se mělo kojit, proč to nevzdávat i když jsou pak maminky více unavené a nezastoupí je během půl roku zkrátka nikdo.
Myslím,že to je zlatá věta.
Ahoj Karamelo, tady Regina = ta co by ráda do bazénu (o:
Víš, já ještě neplánuji krátké/dlouhé kojení(psala jsem v prvním příspěvku že nevím jak to půjde, ale pokud to nepůjde, tak že se hroutit nebudu), ale možná jsem chtěla najít nějakou spřízněnou duši, která by mě podpořila v tom, že nebudu krkavčí matka, pokud zvolím pohodlnější cestu.
Věř mi, že ještě teď vzpomínám na ten stres před 12 lety, kdy mi pediatrička nadávala že malá nepřibírá a musela jsem i doma vážit před a po kojení, i na ty hysterický slzy, který jsem prožívala před 7 lety, kdy už jsem byla po 12 – 13 kojeních/den a nevyspání totálně hotová a nervy to prostě nezvládaly. Tenkrát jsem ještě neměla ty starosti co mám dnes, a taky mi už není 20 – tak si říkám že to prostě nebudu hrotit.
Co se týče mého založení – nejsem typ ženský která je neustále někde „v tahu“, jsem téměř abstinent a mám pouze 2 kamarádky (ve společnosti se sice bavit umím když už tam jsem, ale chci tím říct, že k životu nepotřebuju klábosit u kávy s houfem ostatních žen – teď ta diskuse je výjimkou, jsem na rizikovém a to člověk na netu projíždí kde co (o: ).
Takže by se vlastně mohlo zdát, že domácí puťka (o: Nicméně myslím si, že jsem trochu ovlivněná i feminismem a pokud ne jím, rozhodně mě nebaví přijímat vžité společenské konvence a jdu občas hlavou proti zdi. Tak to bylo i s tím kojením (upozorňuji ještě jednou že 2 děti jsem víceméně úspěšně odkojila) – prostě mi vadil názor nekojit=být zavrhovaná (a dle Tvého nemít valně ráda své dítě – promiň, tohle mi fakt vadilo, proto jsem se ozvala ještě i podruhé).
Jak říkám, chtěla jsem najít spřízněnou duši, která by mě podpořila v tom, že nebudu vyvrhel společnosti pokud to potřetí s tím kojením nebudu přehánět…ale asi jsem sem vůbec neměla psát, zřejmě je tu kromě pár vyjímek převaha ortodoxních kojících matek.
Ještě pro Tebe (jen na okraj) – můžeš mi naznačit jak dlouho jste s manželem spolu? My jsme spolu 14 let, pohoda je taky, ale zrovna tuhle manžel začal chodit na basket a má i jiné aktivity, protože mi řekl, že má někdy ponorku – a já s ním souhlasím.
A pro biovirus – s těmi prdíky jsem to psala proto, že já mohla sníst cokoliv a malý z toho měl křeče v bříšku až hrůza )o:
Teď už podepsaná Regina
Holky možná byste se mohli aspoń podepsat-ať v tom není chaos:-)))
Ale vážně vyměnit kojení za bazén????? To přece k malinkému dítěti patří ta vysilující péče ne?
Úplně poslední anonymní-máš to jistě těžké-obdivuji že jste se rozhodli pro třetí dítko-je to krásné.
Ovšem nechápu proč si už teď plánuješ jak dlouho budeš kojit-myslím,že zrovna Ty se svou aktivitou a nezměrnou péčí ke svému okolí si cestičku najdeš.Možná bys mohla trošku ošidit starší děti-nemyslím to zle:-))))
Mobile Sliding Menu