V prvních dvou dnech jsem se víceméně úspěšně pokoušela kojit, za ochotné – a většinou zasvěcené – asistence dětských sester. Komplikace nastaly třetí den ráno, kdy u Toníka testy prokázaly nízkou glykemii a vysoké skóre CRP, které poukazovalo na zatím neznámý zánět. Ze zdravého novorozence se záhy stal novorozenec podvyživený a pediatrička si vyžádala můj souhlas s umístěním Toníka na novorozenecké oddělení, kde mu byla zavedena infuze glukózy a podávána antibiotika…
Také si myslíte, že kojení je hračka?
Nebo jste o tom nikdy nepřemýšlely? Tak to asi nemáte děti, a nebo patříte k těm šťastným matkám, které kojily snadno a dlouho. A možná si teď říkáte: „To je štráchů, já měla málo mlíka, tak jsem nasadila Sunar a bylo po hladu!“ Ale to také není to „pravé ořechové“ – jak tedy úspěšně kojit?
Už před porodem jsem byla rozhodnuta své dítě kojit alespoň rok a plně (bez jakýchkoli příkrmů) 6 měsíců, přesně podle doporučení WHO. Jsem přesvědčena, že mateřské mléko je, kromě lásky a péče, to nejlepší, co může dítě od maminky v prvním období života dostat. S mlékem dítě totiž nedostává zdaleka jen tuky, bílkoviny, tekutiny, kalorie atd., přijímá také zdraví, díky obranyschopným látkám v mléce obsaženým a, chcete-li, i množství důležitých informací. A navíc – zní to jako zázrak – složení mateřského mléka vždy odpovídá aktuálním potřebám dítěte! To nedokáže žádný výrobce umělé stravy na světě.
Jsem také člověk pohodlný (komu by se chtělo pořád sterilizovat lahvičky, hledat dudlíky, ohřívat mléko) a taky trochu sobecký (jak elegantněji zařídit, aby si miminko pořád někdo „nepůjčoval“?). Náš syn Toník se narodil dva dny po termínu v Centru alternativního porodu při FN Bulovka. Šlo o porod přirozený, bez medikace. Vážil 2600 g, měřil 48 cm. Poté co mě zašili, byl přiložen k prsu a chvíli sál. Zdravý novorozenec.
1. týden
V prvních dvou dnech jsem se víceméně úspěšně pokoušela kojit, za ochotné – a většinou zasvěcené – asistence dětských sester. Komplikace nastaly třetí den ráno, kdy u Toníka testy prokázaly nízkou glykemii a vysoké skóre CRP, které poukazovalo na zatím neznámý zánět. Ze zdravého novorozence se záhy stal novorozenec podvyživený a pediatrička si vyžádala můj souhlas s umístěním Toníka na novorozenecké oddělení, kde mu byla zavedena infuze glukózy a podávána antibiotika. Byla to pro mě těžká rána. Takto jsem si náš společný začátek nepředstavovala. Bylo pro mě velmi důležité mít dítě neustále u sebe a najednou bylo všechno jinak. Vidět Toníka s kanylou v hlavičce bylo pro mě strašné. Na novorozenecké oddělení jsem mohla kdykoliv zajít a být tam, jak dlouho jsem chtěla, nemohla jsem však Toníka kojit.
Právě třetí den se mi začalo tvořit mléko. Laktaci jsem povzbuzovala s pomocí elektrické odsávačky, sestřičky přidávaly odstříkané mléko do mateřského mléka jiných matek a Toníka alternativně dokrmovaly. Snažila jsem se tedy odsát hodně mléka, aby Toník dostal co nejvíce mléka ode mne, ale protože se mi laktace teprve rozbíhala, získala jsem pokaždé sotva 10 ml. Prsa se mi však během jediného dne nalila tak, že ztvrdla na kámen a já měla strach, že prasknou. Zachránila mě „má“ porodní asistentka a laktační poradkyně, která ze mě po teplých obkladech, nahřívání ve sprše a masáži mléko doslova vymačkávala. Ta ohromná bolest se dala přirovnat k druhému porodu. Sama bych si nedokázala pomoci. Po těchto bolestivých procedurách jsem prsa pro změnu chladila, ať už obklady, nebo opět ve sprše.
Toník se ke mně naštěstí po čtyřiadvaceti hodinách vrátil a zabodoval jako ta nejlepší a nejpřirozenější odsávačka na světě. S tvrdnutím prsů jsme se však za pomoci výše popsaných technik a střídání poloh na kojení prali ještě dobrých čtrnáct dní, nicméně horších komplikací, jako je zánět prsu a jiné, jsem zůstala ušetřena.
2. týden
Po propuštění domů mě zaskočil bezdůvodný smutek, bezradnost, nejistota. Toník toho přes den nikdy moc nenaspal, usínal mezi desátou, jedenáctou večer, ráno se budil mezi pátou a šestou, v noci vyžadoval kojení asi dvakrát, přes den téměř nepřetržitě. Prakticky celý den jsem seděla v „kojícím křesle“, podložená polštáři, Toník přisátý, u prsu možná více spal, než jedl, po odpojení byl plačtivý. Jídlo i pití mi nosili do křesla. Když Toník náhodou usnul, spala jsem také. Trampoty šestinedělí jsme si zkrátka řádně prožili. Nebýt ohromné podpory a pochopení manžela a mámy, nedokázala bych to! Naše paní doktorka zrovna odjela na třítýdenní dovolenou a v poradně zaskakovaly lékařky v důchodu.
I přes počáteční obtíže se měl Tonda čile k světu. Z porodnice odcházel téměř na své porodní váze a v prvním týdnu po propuštění přibral 350 gramů. Paní doktorce v poradně to bylo moc. Když se navíc dozvěděla, že naše pauzy mezi kojením jsou zhruba půlhodinové a že mi Toník ráno trochu ublinkával, nařídila dodržovat alespoň dvouhodinové přestávky. Naneštěstí mi tentýž postup po telefonu doporučila jedna laktační poradkyně(!), prý aby se miminku nemíchalo čerstvé mlíčko s natráveným! Bohužel tento blud stále přežívá i v povědomí zdravotníků a já, přestože jsem byla na naše poměry celkem dobře informovaná, jsem jej shledala jako poměrně logický argument a začala se jím řídit.
3. týden
Od té doby Toník čas před dalším kojením probrečel, pláč nám drásal nervy, až jsme se po několika dnech uchýlili, proti svým zásadám, k dudlíku. Alespoň při usínání trochu pomáhal. Navíc Toníka začaly trápit větry, při pláči se nalokal vzduchu. Pil málo, protože když se konečně, třeba po půlhodině pláče, dostal k prsu, vyčerpáním usnul.
Po týdnu tohoto trápení všech zúčastněných jsem se v poradně dověděla, že Toník přibral pouhých 100 gramů, podrobili jsme se kontrolnímu kojení, při němž Toník vypil jen 50 ml mléka, byli jsme pozváni na druhý den na další kontrolní kojení s tím, že pokud Toník opět nevypije paní doktorkou stanovené množství (100 ml), budeme muset nasadit dokrm, tedy umělou výživu, protože mám málo mléka. Při druhé kontrole vypil Toník v čekárně 80 ml, a protože to bylo podle lékařky stále málo, měla jsem zahájit dokrmování umělou výživou, alespoň alternativně, injekční stříkačkou. Mám prý málo mléka. Trvala jsem na tom, že mám mléka dost. Tak prý je chlapeček slabý a nemá sílu vysát potřebné množství. Nejde prý o žádnou tragédii, po pár dnech dokrmování třeba zesílí a dokrm už nebude potřeba. Rozhodně se nemusím bát ukončení kojení… O principu nabídky a poptávky asi nikdy neslyšeli.
Jestli jsem ještě tehdy měla mléka dost, tohle byl nejlepší způsob, jak o ně přijít. Věděla jsem, že nechci poslechnout, neodvážila jsem se však otevřeně vzepřít.
Tonula jsem v pochybnostech, zda už svému dítěti skutečně neubližuji, byla jsem stále víc nejistá, zoufalá, vystresovaná. Byl pátek, poprvé jsem vytáčela Horkou linku kojení. Stále víc jsem byla přesvědčena, že dvouhodinové pauzy jsou nesmysl a chtěla jsem se vrátit ke svému starému způsobu kojení, tedy kojit, kdykoli dítě požádá (i když to moje žádalo opravdu velice často). Nicméně, potřebovala jsem podporu. Na Horkou linku jsem se tehdy nedovolala, moje maminka se ale nedala a sehnala v Thomayerově nemocnici MUDr. Prokopa z novorozeneckého oddělení, který mě podpořil v mém rozhodnutí.
Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu děti a MY č.1
Napsal/a: redakce (Petra)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (80 vyjádření)
tak u nas kojeni drina neni, dokonce si ho vychutnavam fakt :-),a malymu od miminecka nevadilo vubec nic z toho co jsem jedla, takze mozna i proto.:-)
Kojicim maminkam preji at je pro ne kojeni zabavou a spolecne si uzivate svych chvilek s mimcem,
nekojicim maminkam bych vzkazala: kdyz to nejde, tak to nejde, nikdo neni svetoborny 🙂
a vsem dohromady preji zdrave a stastne at uz kojene nebo nekojene deti 🙂
Tak opakuji pro poslední anonymní-příroda dala ženám prsa a mateřské mléko a není možné,aby vědci přišli na něco co by bylo lepší pro novorozence-ani za milión let:-)))
Chvála jim/vědcům/ za umělé mléko pro děti nedonošené,nemocné,pro matky co mají těžké poporodní komplikace…atd…jinak by přirozený výběr těmto úžasným tvorečkům žít nedovolil.
Do bazénu,fitka,posedět s kamarádkou,na večeři s manželem můžu i při plném kojení.Vždyť tam nestrávím celý den:-)Báječnou pohodu ve vztahu mám i doma s manželem a nemusím se utíkat někam ven.
A zajet si na víkend na hory-nebo strávit večer se sklenkou to teda nejsem tak závislá a sobecká-abych kvůli TOMU krmila umělým mlékem.Babička mi za 20měsíců života malého ještě nehlídala-nemusela.
Nekojte když se vám nechce-vaše věc.
Souhlasím s anonymní ze 7.3. 10:48. Když jsem četla názor paní Karamely, že u maminky, která kojit NECHCE, to s tou láskou nebude tak valné, docela mě to nadzvedlo, ale své pocity jsem si nechala pro sebe, protože jsem si všimla na některých diskusích, že se poté může rozpoutat doslova „internetová názorová přestřelka“, a to nestojí za to.
Já jsem ta, která psala, že pokud mi potřetí kojit nepůjde, nebudu se z toho hroutit, a taky to, že zastávám názor mamča v klidu = všichni ostatní v klidu. To, že bych své dítě neměla ráda proto, že mu dám flašku, mi přijde trochu…jak se vyjádřit kulantně a neurazit…ehm hloupé (ještě bych možná nevěřícně koukala na krásky, které si kojením nechtějí zkazit postavu, to připouštím).
My jsme se pro třetí dítě rozhodli i přesto, že to pro nás bude znamenat velkou finanční zátěž a opět se na dovolenou kouknem možná tak pod stan (což už praktikujeme 11 let, u moře jsme byli 1x), dcera v době kdy budu na mateřské půjde na střední školu, syn je v 1. třídě…do práce mě na pozici, kterou jsem měla, se 3 dětma asi taky zpět nevezmou…takže med to nebude. Podstoupila jsem amniocentézu, čekání na výsledky (nepřeju zažít, a to jsem kliďas) – a myslíte že bych teď malé měla mít ráda NEVALNĚ jen proto, že třeba budu kojit jen krátce?
Upozorňuju, že vím co to je za dřinu, u obou dětí mastitida již v porodnici, odstříkávání z prsů tvrdých jako kámen – tolik jsem měla mlíka…rozkousaná 1 („horší“) bradavka, až jsem při kojení brečela – a kojila jsem 4 a 8 měsíců.
Zkuste se zamyslet nad tím, že žena a kdokoliv jiný musí kompenzovat velkou fyz. a psych. zátěž. Já se starám o 2 děti (téměř denně teplé večeře), svého ovdovělého tátu (1x týdně místo relaxace vařím a cídím mu barák) a kromě normálního zaměstnání si ještě přivydělávám, abych mohla dětem zaplatit kroužky, tábory, přispět na rekonstrukci bytu. To dělám večer od 21-24h, pokud mám nějakou „rychlovku“ tak někdy i do 2-3h do rána. Té práce nechat nemůžu, neb bysme vše neufinancovali, a vlastního otce také neodkážu kamsi…Člověk prostě pak jednou za čas musí vypadnout,vyčistit si hlavu nebo se třeba jen vyspat – proto jsem mluvila o tom, že bych si chtěla jít zaplavat a nestresovat se s tím, že musím nakojit a vrátit se někde do 2 hodin, aby malé zas neřvalo hlady (nebo strávit další čas odstříkáváním, abych mohla zůstat déle). SOuhlasím se všemi, kdo psali o kojicí hysterii…(zas na druhou stranu taky s Tomasou, která se pozastavovala nad lahví připraveného mléka vytaženou v parnu už hotovou (všude jsou možnosti jak poprosit o převaření vody a jak čerstvé mléko zchladit – u stánku s rychlým občerstvením, v restauraci, vrátnici nějakého závodu (o: – akorát k tomu člověk musí mít dost odvahy).
Ahojky, já jenom k té pohodě matky: Kojit jsem přestala velmi brzy, ale nechodila jsem nikam – jenom ven s malým. Poprvé jsem si vyšla s kamarádkou, když měl malý rok a něco. Taky mi to vůbec nechybí, já se „vyřádila“ už před dítětem, myslím, že holky, které se musí jít pobavit každý týden někde na diskotéku, asi nejsou moc připraveny mít děti(ale je to každého věc). Rozhodně bych nepřestala kojit proto, abych se mohla pobavit. Malý sice dál brečel po nasazení UM, ale nebylo to hlady a tak moc. To byla ta moje pohoda.
K tomu kojení na veřejnosti – ať si kojí kdo chce a kde chce a jak dlouho chce, mě je to úplně fuk,…
Maminky, nehádejte se:-))))
Já souhlasím. My jsme si s manželem pořídili 2 děti, protože jsme je chtěli a věděli jsme, že zkrátka určitou dobu nebudeme chodit po nocích, ale budeme doma. Jsme šťastní. Ale samozřejmě, že někdo se nechce omezovat, že preferuje jiný styl života. Já pořád tvrdím, že na plesy a tak se ještě nachodím, až budou děti kapku větší. Ale malé děti už nikdy nebudou malé. Prosím vás, tak to vidím já. Nikomu nic nepodsouvám, nikoho neodsuzuju.
A co se týče toho kojení – já mám doma knihu dr. Švejcara, vydanou v r. 1978 (dr. Švejcara myslím není třeba nikomu představovat) a už tam se píše, že dítě má být plně kojeno minimálně 5 měsíců a nepřidávat čaj. A to už je nějaká doba 28 let, co se tohle ví.
Myslím, že za kojení by se nikdo neměl stydět ani na veřejnosti – o to jde. Je to zkrátka nejpřirozenější a nejdravější.
Když se ale začne říkat, že je vlastně úplně jedno, jestli žena kojí nebo dává UM, tak třičtvrtě maminek bude dávat UM. Proto je dobré říkat, proč by se mělo kojit, proč to nevzdávat i když jsou pak maminky více unavené a nezastoupí je během půl roku zkrátka nikdo.
Jak to tady tak všechno čtu,nikdo z vás,a to hlavně vy,paní karamelo,nemáte nejmenší právo psát o valné a nevalné lasce k dítěti!A jak píšete-přeci nebudu mléko kupovat-vždyť ho nekupujte,jiná matka si ho zase koupí ráda,aby mohla třeba-do bazénu,fitka,třeba i s kamarádkou posedět,nebo jít s manželem při výročí na večeři-a v tom případě dá mlíčko-kupované-půlročnímu děťátku třeba babička.víte,že se všechno od všeho odvíjí?A tím pádem,jak psal předchozí anonym,pokud je spokojennost ve vztahu rodičů,pokud to vidí některá maminka jinak než vy,neodsuzujte to.Kojení je dozajista správná bezva věc,ale je faktem,že dnešní až fanatický nátlak ohledně nových výzkumů v kojení mi také připadá v některých případech přehnaný.Možná,že za dva?ROKY PŘÍJDOU S TÍM,ŽE PŘIŠLI NA TO,ŽE TO STÍM VŠÍM JE ZASE TROCHU JINAK!DLE VÝZKUMŮ.MIMOCHODEM,JÁ STÁLE NA PŮL ROCE KOJÍM,A KDYŽ PŘESTANU,FAKT V A L N Ě SVÉ DÍTĚ BUDU POŘÁD A STÁLE MILOVAT.
Tomaso-myslím že Ti záviděla:-)Když něco sama nemám/nedělám tak to shodím no co,že?
Nedá mi to-příroda dala ženám prsa a mateřské mlíčko aby mohly kojit-kdyby to nebylo pro dítě to nejlepší a nejpřirozenější-tak by to tak prostě nebylo.To je jednoduché.
Já jsem viděla spoustu dětí třeba 2,5 letých jak stojí u maminky a chtějí napít mlíčka a nepřipadá mi to vůbec, ale vůbec trapné. Zajímavé, že to většinou přijde nemyslitelné maminám, které nekojí.
Tak jako pro mě je hrůza, když maminka v létě na koupališti vytáhla pro malé mimčo hotový sunar (nebo co to bylo za mlíko) a dala mu ho pít. V tom vedru ho měla rovnou udělaný. Hrůza! Ale taky se blbě dívala a kroutila hlavou, že já svoje miminko kojím. I když jsem byla schovaná pod ručníkem. Spíš by měla kroutit hlavou nad sebou.
Ivy-kousání odnaučíš velmi snadno:-)My to měli v půl roku/malý měl 4 zoubky/ vždy když Tě kousne -polož ji na stranu vedle sebe a nevšímej si jak pláče-tak minutku až 2-radši si to stopni.je to nervák nedat mimču kojo:-)
Pochopí to do 3 dnů-100%
Poslední anonymní-dávat na stejnou úroveň to jestli mača kojit nechce nebo NEMUŽE-to je trapné-pokud se mamce kojit nechce-tak to nebude s tou láskou tak valné.
Ekzém je jistě nepříjemný-ale nikdo přece neřekl že mateřské mléko je elixír-nemoci jsou velkou měrou dědičné-mateřské mléko ,,pouze“ dodává tělíčku dítěte důležité látky pro rozvoj mozku,vitamíny,minerály…ze stravy matky,chrání ho před infekcem´/nejvíce v prvním půl roce-ovšem tato doba je přece velmi důležitá ne?/
Můj 20měsíční capart se kojí 3x denně/v noci spinká/ a jistě u mě nestojí a netahá mě za prso:-)))jak si vtipně napsala-leží při kojení na kojícím polštáři a kojení je velmi příjemné pro nás oba-je to rituál před spaním/na poledne spí i 3 hodiny-a podotýkám usíná sám v postýlce až po kojení/
Do 3 let by v jídelníčku dítěte mělo být mléko a přece ho nebudu kupovat ne?????
Ahojky, já jsem v šestinedělí kojila v podstatě neustále- miminko buď jedlo, nebo jsem fungovala jako dudlík. Pak se to upravilo na kojení po hodině, dvou. Když malé rostou zoubky nebo víc roste( 3 a 6 měsíc) papá prostě víc a chce mlíčko velmi často, i když se snažíme udržovat alespoň hodinové intervaly. Myslím, že četnost kojení závisí na každém miminku nebo mamině- mně to neobtěžuje a mám kojení celkem ráda( i když naše miminko rádo kouše), pokud je kojení pro matku vyčerpávající a stresuje ji, je lepší dokrmovat nebo přejít na UM.
Dceru kojím šestý měsíc,nyní pomalu každé dvě hodiny,a má ekzém.Věřím,že mateřské mléko je výborná výživa pro mimčo,ale nezaručí naprosto veškeré zdraví,a prostě a jednoduše,pokud se mamce nechce,či nemůže kojit,nemiluje dozajista své děti o něco méně,než ty matky,co dělají stojky,kojí přes krev,dusí se pod dekou,aby bylo kojení hrou.Je to vážně každého věc,a při představě,že u mně stojí dvouletý capart,a tahá mně za prs,to už vážně nemusím.Jak říkám,kdo stojí při kojení na hlavě,ať si stojí,já své dítě miluji,ale všechno se vším souvisí,takže maminka a okolí musí být v pohodě!
Tak se mi po přečtení posledních dvou příspěvků tak nějak ulevilo, že snad nebudu krkavčí matka, když se při svém třetím dítěti rozhodnu kojit jak to půjde a nedrásat si nervy. Dceru jsem kojila do 4 měsíců, syna do 8 – toho každé 2 hodiny, z obou prsů…byla jsem utahaná až hrůza. Co se týče zdravotního aspektu (potřebná ochrana před nemocemi atd.) – dcera byla „zdravá jako řípa“ a synek neustále nemocný. Nyní mám v plánu nedělat si naprosto žádnou hlavu, pokud to potřetí nepůjde, a klidně nasadit Nutrilon. Možná jsem sobecká, ale myslím že prcek bude spokojenější, když ho na chvíli předám i ostatním členům rodiny (bez předchozích starostí s nakojením – lahev mu může podat každý) a odpočinu si, třeba si půjdu zaplavat…nebudu se muset hlídat, co jsem nedejbože snědla, aby nemělo mimčo pro něj bolestivé větry…chci tím prostě jen říct, že pokud budu klidná i já, bude spokojené i to malé. Přeci jen stresovat se ve 35 letech péčí o 2 sourozence, domácnost a ještě kojit po 2 hodinách, to už ráda oželím.
Mám naprosto stejný pocit,a to ještě stále v pětiměsících kojím,i když se chystám to skončit.Jsem unavená,a ani dceři mléko nestačí.Ať si každý dělá,jak uzna za vhodné,ale vážně mi ten nátlak a reference o kojení připadají nadmíru přehnané.
Poslední týden nečtu nic jiného,než jak hrozné je dnes přestat kojit!Mám pětiměs.holčičku,a začíná být hladová,a když dostane po kojení ještě flašku,je nadmíru spokojená.Myslím,že se to dnes vážně přehání,a už vůbec neuznávám kojení do dvou?let.Každé dítě je vážně jiné,a tak si říkám,ať jdou s těmi výzkumy někam….Jen se na matky co z jakkéhokoliv důvodu nekojí hází pořádně těžký balvan svědomí,jak hrozně dítěti umělou stravou ubližují!
Někdy raději ty odkazy nečíst!!!!!!
Omlouvám se za hrubky, psala jsem strašně rychle, nemám moc času, jsem ostuda.
Ahoj Jano. už je to dlouho, co jsi psala tento článek a já doufám, že jsi vydržela u svého přesvědčení. Měla jsi pravdu. Mám tři syny a prvního jsem přestala kojit ve třech měs., protože málo přbral, pan doktor doporučil dokrmovat a já jsem poslechla. Bylo to před 9 leti a tak jsem dokrmovala z lahve a brzo přestal chtít prs. U dvou dalších jsem to nevzdala. Narodily se oba s porodní váhou 4.60kg. Krmila jsem z počátku i po hodině, neposlechla mou paní doktorku, řídila jsem se jen tím, co chtěli kluci. Nejmladšímu jsou 4 měs. stále kojím i v noci po dvou hodinách. Když jsme přišli z porodnice, byl první den přisátý prakticky neustále. I když si myslím, že kojení je hlavně psychická záležitost, když to nejde, maminky by se neměly nechat stresovat proto, že nekojí. Nejdůležitější je odpočatá, vyrovnaná maminka. Chci tím jenom říct, nebojte se řídit svými mateřskými instinkty, i když máte první miminko. Takže žádná maminka není špatná, hlavně když své děti miluje, ať už je kojí nebo ne. Super je knížka od paní doc. Mydlilové: “ Kojení, dar pro život“ Přeju všem štěstí.
Každé dítko je jiné,ale mateřské mléko se tvoří podle toho jak toto dítě potřebuje.Když nebudete dávat dudlík,dokrmovat z flašky a přikládat jak si dítě řekne-jistě se intervaly mezi kojením upraví na ,,snesitelnou“ míru četnosti.Slabé mléko neexistuje.pokud je poptávka -tvoří se.
U dětí předčasně narozených a spavců je to ovšem problém.Takže kdykoliv bdí tak kojit.
držím palce všem maminám aby tohle náročné období zvládli.
Asi bych sem psát neměla, protože patřím k těm opravdu šťastným matkám, které ani nevěděly, že mají děti/tak to alespoň tvrdí moje matka/. Můj problém byl spíš opačný a to jak přestat kojit. Nyní čekám až budou dceři dva roky a já ji zase/jako předtím syna/ pošlu k babičce na odvykání/chudák babička/, ale jinak bych snad kojila až do školy.
To jsem ráda, že nejsme špatné…..:).
Mobile Sliding Menu