V prvních dvou dnech jsem se víceméně úspěšně pokoušela kojit, za ochotné – a většinou zasvěcené – asistence dětských sester. Komplikace nastaly třetí den ráno, kdy u Toníka testy prokázaly nízkou glykemii a vysoké skóre CRP, které poukazovalo na zatím neznámý zánět. Ze zdravého novorozence se záhy stal novorozenec podvyživený a pediatrička si vyžádala můj souhlas s umístěním Toníka na novorozenecké oddělení, kde mu byla zavedena infuze glukózy a podávána antibiotika…
Také si myslíte, že kojení je hračka?
Nebo jste o tom nikdy nepřemýšlely? Tak to asi nemáte děti, a nebo patříte k těm šťastným matkám, které kojily snadno a dlouho. A možná si teď říkáte: „To je štráchů, já měla málo mlíka, tak jsem nasadila Sunar a bylo po hladu!“ Ale to také není to „pravé ořechové“ – jak tedy úspěšně kojit?
Už před porodem jsem byla rozhodnuta své dítě kojit alespoň rok a plně (bez jakýchkoli příkrmů) 6 měsíců, přesně podle doporučení WHO. Jsem přesvědčena, že mateřské mléko je, kromě lásky a péče, to nejlepší, co může dítě od maminky v prvním období života dostat. S mlékem dítě totiž nedostává zdaleka jen tuky, bílkoviny, tekutiny, kalorie atd., přijímá také zdraví, díky obranyschopným látkám v mléce obsaženým a, chcete-li, i množství důležitých informací. A navíc – zní to jako zázrak – složení mateřského mléka vždy odpovídá aktuálním potřebám dítěte! To nedokáže žádný výrobce umělé stravy na světě.
Jsem také člověk pohodlný (komu by se chtělo pořád sterilizovat lahvičky, hledat dudlíky, ohřívat mléko) a taky trochu sobecký (jak elegantněji zařídit, aby si miminko pořád někdo „nepůjčoval“?). Náš syn Toník se narodil dva dny po termínu v Centru alternativního porodu při FN Bulovka. Šlo o porod přirozený, bez medikace. Vážil 2600 g, měřil 48 cm. Poté co mě zašili, byl přiložen k prsu a chvíli sál. Zdravý novorozenec.
1. týden
V prvních dvou dnech jsem se víceméně úspěšně pokoušela kojit, za ochotné – a většinou zasvěcené – asistence dětských sester. Komplikace nastaly třetí den ráno, kdy u Toníka testy prokázaly nízkou glykemii a vysoké skóre CRP, které poukazovalo na zatím neznámý zánět. Ze zdravého novorozence se záhy stal novorozenec podvyživený a pediatrička si vyžádala můj souhlas s umístěním Toníka na novorozenecké oddělení, kde mu byla zavedena infuze glukózy a podávána antibiotika. Byla to pro mě těžká rána. Takto jsem si náš společný začátek nepředstavovala. Bylo pro mě velmi důležité mít dítě neustále u sebe a najednou bylo všechno jinak. Vidět Toníka s kanylou v hlavičce bylo pro mě strašné. Na novorozenecké oddělení jsem mohla kdykoliv zajít a být tam, jak dlouho jsem chtěla, nemohla jsem však Toníka kojit.
Právě třetí den se mi začalo tvořit mléko. Laktaci jsem povzbuzovala s pomocí elektrické odsávačky, sestřičky přidávaly odstříkané mléko do mateřského mléka jiných matek a Toníka alternativně dokrmovaly. Snažila jsem se tedy odsát hodně mléka, aby Toník dostal co nejvíce mléka ode mne, ale protože se mi laktace teprve rozbíhala, získala jsem pokaždé sotva 10 ml. Prsa se mi však během jediného dne nalila tak, že ztvrdla na kámen a já měla strach, že prasknou. Zachránila mě „má“ porodní asistentka a laktační poradkyně, která ze mě po teplých obkladech, nahřívání ve sprše a masáži mléko doslova vymačkávala. Ta ohromná bolest se dala přirovnat k druhému porodu. Sama bych si nedokázala pomoci. Po těchto bolestivých procedurách jsem prsa pro změnu chladila, ať už obklady, nebo opět ve sprše.
Toník se ke mně naštěstí po čtyřiadvaceti hodinách vrátil a zabodoval jako ta nejlepší a nejpřirozenější odsávačka na světě. S tvrdnutím prsů jsme se však za pomoci výše popsaných technik a střídání poloh na kojení prali ještě dobrých čtrnáct dní, nicméně horších komplikací, jako je zánět prsu a jiné, jsem zůstala ušetřena.
2. týden
Po propuštění domů mě zaskočil bezdůvodný smutek, bezradnost, nejistota. Toník toho přes den nikdy moc nenaspal, usínal mezi desátou, jedenáctou večer, ráno se budil mezi pátou a šestou, v noci vyžadoval kojení asi dvakrát, přes den téměř nepřetržitě. Prakticky celý den jsem seděla v „kojícím křesle“, podložená polštáři, Toník přisátý, u prsu možná více spal, než jedl, po odpojení byl plačtivý. Jídlo i pití mi nosili do křesla. Když Toník náhodou usnul, spala jsem také. Trampoty šestinedělí jsme si zkrátka řádně prožili. Nebýt ohromné podpory a pochopení manžela a mámy, nedokázala bych to! Naše paní doktorka zrovna odjela na třítýdenní dovolenou a v poradně zaskakovaly lékařky v důchodu.
I přes počáteční obtíže se měl Tonda čile k světu. Z porodnice odcházel téměř na své porodní váze a v prvním týdnu po propuštění přibral 350 gramů. Paní doktorce v poradně to bylo moc. Když se navíc dozvěděla, že naše pauzy mezi kojením jsou zhruba půlhodinové a že mi Toník ráno trochu ublinkával, nařídila dodržovat alespoň dvouhodinové přestávky. Naneštěstí mi tentýž postup po telefonu doporučila jedna laktační poradkyně(!), prý aby se miminku nemíchalo čerstvé mlíčko s natráveným! Bohužel tento blud stále přežívá i v povědomí zdravotníků a já, přestože jsem byla na naše poměry celkem dobře informovaná, jsem jej shledala jako poměrně logický argument a začala se jím řídit.
3. týden
Od té doby Toník čas před dalším kojením probrečel, pláč nám drásal nervy, až jsme se po několika dnech uchýlili, proti svým zásadám, k dudlíku. Alespoň při usínání trochu pomáhal. Navíc Toníka začaly trápit větry, při pláči se nalokal vzduchu. Pil málo, protože když se konečně, třeba po půlhodině pláče, dostal k prsu, vyčerpáním usnul.
Po týdnu tohoto trápení všech zúčastněných jsem se v poradně dověděla, že Toník přibral pouhých 100 gramů, podrobili jsme se kontrolnímu kojení, při němž Toník vypil jen 50 ml mléka, byli jsme pozváni na druhý den na další kontrolní kojení s tím, že pokud Toník opět nevypije paní doktorkou stanovené množství (100 ml), budeme muset nasadit dokrm, tedy umělou výživu, protože mám málo mléka. Při druhé kontrole vypil Toník v čekárně 80 ml, a protože to bylo podle lékařky stále málo, měla jsem zahájit dokrmování umělou výživou, alespoň alternativně, injekční stříkačkou. Mám prý málo mléka. Trvala jsem na tom, že mám mléka dost. Tak prý je chlapeček slabý a nemá sílu vysát potřebné množství. Nejde prý o žádnou tragédii, po pár dnech dokrmování třeba zesílí a dokrm už nebude potřeba. Rozhodně se nemusím bát ukončení kojení… O principu nabídky a poptávky asi nikdy neslyšeli.
Jestli jsem ještě tehdy měla mléka dost, tohle byl nejlepší způsob, jak o ně přijít. Věděla jsem, že nechci poslechnout, neodvážila jsem se však otevřeně vzepřít.
Tonula jsem v pochybnostech, zda už svému dítěti skutečně neubližuji, byla jsem stále víc nejistá, zoufalá, vystresovaná. Byl pátek, poprvé jsem vytáčela Horkou linku kojení. Stále víc jsem byla přesvědčena, že dvouhodinové pauzy jsou nesmysl a chtěla jsem se vrátit ke svému starému způsobu kojení, tedy kojit, kdykoli dítě požádá (i když to moje žádalo opravdu velice často). Nicméně, potřebovala jsem podporu. Na Horkou linku jsem se tehdy nedovolala, moje maminka se ale nedala a sehnala v Thomayerově nemocnici MUDr. Prokopa z novorozeneckého oddělení, který mě podpořil v mém rozhodnutí.
Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu děti a MY č.1
Napsal/a: redakce (Petra)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (80 vyjádření)
Anonymní, naše maminky kojily krátce a bylo to hlavně z toho důvodu, že nepoužívaly v tomto ohledu mateřský instinkt či selský rozum, ale poslouchaly hloupé rady, typu – kojit přesně podle hodinek. V tom byl největší problém. Miminko se kojí dle jeho potřeb, klidně i co hodinu a ne dle ručiček na budíku.
Anonymní kategorie „mám málo mléka“ neexistuje, není důvod už teď si myslet, že tam budeš spadat, naše matky tam spadaly, protože poslouchaly rady ohledně kojení od někoho, kdo radil špatně. Pokud budeš kojit tak, jak cítíš a hlavně jak si řekne tvoje dítko, málo mléka mít nebudeš. Vyndej si to z hlavy pryč a budeš kojit jako po másle.
Díky všem za postřehy, právě zkoumám kojení jako nastávající prvorodička, aspoň teoreticky… Fakt je že naše máti spadala do kategorie co má málo mlíka (tak si myslím že to se mnou bude podobné) a dokrmovala nás cca od 3 měsíců a nikdo netrpíme alergiemi, ani ničím podobným, takže OK, jenom si říkám že by bylo kojit a nemuset shánět flašky a dudlíky…
kojení jsem si vymodlila! Po prvním kojení syna , kdy měl 6 týdnů, já rozkousané bradavky visící dolů, kdy mi málem upadly.. a z prsu šel hnis s krví a mlíkem, jsem přestala zcela. U druhého syna jsem doslova brečela o to, abych mohla kojit dýl.Nejhorší bylo, kdy vlastně jsem kojila co půl hodiny ve dne v noci. Usínal jedině u prsa, jinde nee.. Poté se to trochu uklidnilo a kojila jsem JEN co hodinu.Nadále spal ale u prsa a to celou noc! A jak to dopadlo? Příkrmy v půl roce, sice jsem nezačla zeleninou,ale jablkem:-)) a nyní dvouletý hošík je odstaven. No vlastně, od 22 měsíce jsem jej na noc šoupla k taťkovi a pak mu prostě jen nedala. A nyní i když 3 měsíce po dokojení mám mlíka jak dojná kráva, nyní už synek nechce. Nedivím se! Kakao je prostě lepší !!! Vám,které kojíte se zdarem či s menším, přeji, aby jste se rozkojily a aby vám dítě krásně prospívalo. Vám, kterém se to absolutně nedaří ,držím palečky a nevěste hlavu!!
Tak jsem si to tady pročítala a zjistila, že všude je to s kojením podobné.. Je s ním jenom práce.. Já si kojení doslova vydupala! Porodnice super.. Máte savé dítko, dávejte dudlík.. nechtěla jsem, ale od 3tího týdne, kdy byl na prsu skoro pořád jsem ho dala, jelikož týdně přibíral přes 300g a to se zdálo Dr hodně. Okolo 6tého týdne jsem si začala všímat, že bude radši dujdat dudlík, než jíst.. Až se to jednou dostalo do stádia, kdy nejedl 12 hodin v kuse!! Neplakal hlady, když jsem ho přiložila k prsu, nechtěl.. nevěděla jsem co s ním. Jeli jsme do nemocnice, jestli mu něco není.. není nějak nemocný.. Tam hned všichni, že mám málo mlíka a že s nutrilonem budem zachráněnni.. Marně jsem vysvětlovala, že mám mlíka na rozdávání, zkoušeli nutrilon, ale měli zhruba stejný úspěch, jako já s kojením.. během týdenního pobytu na nic nepřišli. Malý je absolutně zdravý, jenom má snížený apetit, takže to do něj musím tlačit a je na mě jak.. Takže jsem pořídila odsávačky, váhy, alternativní způsoby dokrmu a začlo domácí týrání.. střídání kojení s odsáváním, převažováním, dokrmováním odstříkaným mlíkem.. takhle jsem to vydržela do 4tého měsíce.. pak jsem se naštvala a řekla si, že prsa mám k prasknutí, hajzlík pořád ofrnuje, vypije si z prsu třeba 60 a at alternativně dokrmuju jak chci, tak už si nic navíc nevezme.. Takže jsem všechno zrušila, krom váhy (při náznaku ubírání na váze bych s tím sekla) a zůstala jsem jenom u kojení.. momentálně se blížíme 6tému měsíci.. Prsa se mi už nenalívají. Malému nevěřím, ale stále jakž takž přibíráme.. Dlouho spí a je klidný a neřve. Doufám, že si vypije tolik, aby mu to stačilo.. Nemám na to nervy.. Ale už jsem v klidu.. Jakmile začne váha ukazovat málo, začnu dávat mrkvičku a kojení už bude okrajové.. nějak jsme to doklepali alespon k tomu mezníku.. I když jsem si představovala, jak krásně budu malého kojit do dvou let.. Ono to ale nějak nejde, když on taky nechce..
Ahojky maminky,jsem rada ze v tom nejsem sama:)
Po porodu me dcery,nyni 6.mesicu,jsem mela mlika,ze bych ho mohla ,,rozdavat,,Jenze po 2 mesicich mi dcera zacala bojkotovat prs a nechtela pit.Hodne jsem to obrecela a nestastna z toho ze dcera nechce sat,jsem obvolavala laktacni poradny a se vsemi se radila.Nastesti jsme vydrzely a problem pak ustal.Ale pred mesicem zacala byt dcera hodne podrazdena,v noci se mi budila po hodine a pres den jsem ji kojila skoro porad a stale rvala.Tak jsme zacaly dokrmovat UM a ted vidim spokojene a usmevave detatko.Premyslela jsem jestli delam dobre,jestli jsem to nevzdala moc brzy,ale jeji usmev je mi nyni odmenou,ze jsem se rozhodla spravne a ne tak,abych ji nechavala prazdne brisko.
JJ, popovidame si o kojeni 🙂 Pred chvili jsem krmila, odstrikavala a modlim se, aby maly chvili spal a ja stacila jeste jednou odstrikat, at v pripade nouze mame co do pusinky dat…
Ahojky Pavlo, jo jo úplně s tebou souhlasim…., je to na pytel. Nemá smysl něco lámat přes koleno, já sice pořád kojim, dcerce bude za týden půl roku, ale když vidim, že má málo, dokrmim, už ji nemořim hlady a nečekám až se mi zase nějaké mléko udělá a pak jsem měla prsa bolavá, jak blázen, jak se snažila za každou cenu si něco vysát, hrůza. No prostě odsuzovat někoho za to, že to vzdal je nesmysl. Já jsem si vytrpěla s kojením své, sice pokračuju, ale asi jen proto, že je to druhé a poslední dítě, které mám, tak to nechci vzdát dokud aspoň trochu je a malá si ho bere…, přece jen je to taková ta chvilka při které mě nikdo nemůže nahradit. A taky proto, že se mi neustále mléko vytváří a já si ho nechám odpít než abych ho odsávala a pak následně vylila :-), jsem zvědavá, jak tohle dlouho vydržim, ale přestat chci postupně až bude papkat nemléčné příkrmy, zatim mi na všechno ohrnuje nos, zkusila jsem nejdřív š´távičky, nic, pak přesnídávku jablíčkovou, nebo hruštičkovou, nic, jediné co mi občas vypije a to z lahvičky je kašička rýžová od Nestlé, občas ji s ní dokrmuji na noc…., tak to bude boj…., mějte se Kristina a všem takovým maminkám pevné nervy a když to nepůjde, nic se neděje, s UM mimča taky prospívají a jak krásně. Kristina
Milá Regino, Kristino a další nekojící matky, souhlasím s názorem, že kojit za cenu hladového, řvoucího mimina je asi nesmysl. Mám třetí dítě, k tomu dvě pubertální slečny. Starší dceru jsem kojila 5 měsíců a pak byla hladová a sdokrmem kojení skončilo. Druhá dcera je od narození mizerný jedlík, trochu cucla a měla dost, takže za 6 týdnů bylo po kojení. Její vztah k jídlu se dodnes nezměnil. Syn má 2 roky. Po narození byl dokrmovaný už v porodnici, protože řval hlady (reakce sestry na novorozeneckém jak poznám, že má hlad mě dostala). Po dokrmení spal jak dudek 4 hodiny, ani se nedal probudit. Jinak spal tak půl hodiny. Byl to velký chlap, měl 4 kg, tak měl velkou spotřebu. Po porodu se dostavily doma komplikace, brala jsem hormony, atb, stres sehrál svoje a od 8 týdnů byl úplně na UM. Dost mě to mrzelo, protože další dítě už není v plánu, tak jsem si ho chtěla užít. Ale on byl spokojený a já bez nervů, že má hlad. A dělat někomu dudlíka, tak tak dobrá matka asi nejsem. A dodávám, že všechny děti nebyly téměř nemocné a alergici z nich nejsou také. Takže jsem pro kojení, přeju to každému, komu se daří(nebo to líp umí) a trochu i závidím. Ale kojit za každou cenu ne. Zdravím všechny kojící i nekojící matky. Pavla.
Tak holky, já pořád pokračuju s kojením, ale už to nehrotim, když je málo,nekojim a dám UM, takže bych řekla, že to s tím kojením a UM je tak půl na půl. Bude nám za 14 dní 6 měsíců, tak myslim, že je to super…, začneme mlíčko nahrazovat nemléčnými příkrmy a bude to jiné, pak už mě to tolik trápit nebude. Kristina
Jo a ještě další odpověď Regině, malá na koliky netrpí a nikdy netrpěla, v tomhle mám štěstí, jen se modlim, aby to s UM ještě nepřišlo. Teď už spokojeně spinká, dostala moje odstříkané (protože ji z nich dát přes bolest nemůžu) a dopucla se UM a chrní a je spokojená, jindy už byla vzhůru a já opět kojila. Ahojky Kristina
No hurááá, holky vy jste moje, jo jo je to tak, není to jednoduchý a za každou cenu kojit ne ne. Já jsem za těch 5 měsíců ráda, jsem na sebe pyšná i když už to vzdávám, protože když si vzpomenu co jsem si vytrpěla za bolest, ragády apod. už jsem ráda, že budu mít klid. I zrovna te´d léčim jednu prasklinu a druhé mám rozkousané až běda, dnska ráno jsem ji přiložila a hned po jejím zakousnutí jsem si řekla a proč? já už trpět nebudu, ihned mi to potvrdilo to, že po chvilce chtěla druhé a když vypila i druhé, sála mi tak moc bradavku, že jsem myslela, že až se pustí, žádná tam nebude a já umřu na vykrvácení :-), já už na to opravdu nemám, tak jsem zase rychle mastila udělat nutrilon a k obědu jsem to zkusila naposledy a už se mi na to vykašlala, tak jsem odstříkala a dala ji to na další kojení jako předkrm, ale řeknu vám, že tohle dlouho vydržet nemůžu, sice mám odsávačku, ale to je doba…., půl hodiny oddstříkávám a mám stovku a to už mám pak prsa jak kokršpaněl uši….. No není to jednoduché, myslim, že te´d se budu zajímat o to, jak si vyléčit prsa z 5 ti měsíčního rasení mé maličké dcerky Terezky……, ale stálo to za to, je ji 5 měsíců , má 5,85 a 60 cm. Jak říkám a´t si říká kdo chce, co chce, jsem ráda, že jsem to vydržela tak dlouho, protože jiná by to v mém případě vzdala už v porodnici… papa
Když tak pročítám ty články, vzpomínám si na své začátky s kojením. Vždy jsem byla odhodlaná kojit své děti co nejdéle. První syn krásně sál ještě na porodním sále, dostal novorozeneckou žloutenku, takže mi u kojení pospával, krásně ale přibíral, už po týdnu měl svoji porodní váhu a během 1 měsíce mi přibral 1 kg. Když měl 5 týdnů, dostala jsem zánět močových cest a ledvin, údajně komplikace po porodu, někde asi došlo k přenosu infekce, protože se mi hůře hojila hráz a měla jsem nějaké problémy po porodu. Na pohotovosti mi dal lékař antibiotika, i když jsem ho prosila o nějaká, abych nemusela předstat s kojením. Smůla – prý taková na můj problém nejsou. Po celou dobu jsem pravidelně odsříkávala – spíš odsávala odsávačkou, protože odstříkávání rukama mi vůbec nešlo. Měla jsem ale vysoké horečky a mléka ubývalo a ubývalo. Hned po dobrání antibiotik se mi skřípl nerv někde v pánvi a tahala jsem za sebou skoro týdenpravou nohu, než jsem se odhodlala jít k neuroložce. Dostala jsem několik obstřiků, další antibiotika a dokonce i injekce, opět se zákazem kojení. Po dalším týdnu už mléko nebylo vůbec. Moje porodní asistenka mi dokonce sehnala nějaká homeopatika na podporu kojení, ale už nebylo bohužel co podporovat. Syn dostal umělé mlíčko Nutrilon, které naštěstí v pohodě snášel. S druhým synem se mi bohužel přihodil ten samý problém. Syn se krásně přisál už na sále a bylo vidět, že to bude velký hladovec, vážil 4,02 kg a měřil 53 cm. V porodnici jsme kojili bez problémů, pak po ustřihnutí pupíčku dostal novorozeneckou žloutenku, musel se dokonce svítit, ale stále jsme plně koljili. I doma bylo vše v pořádku. Třetí týden přišla krize, protože mi spadly prsa a malý brečel a já nedělala nic jiného než kojila a kojila – celé dny. Porodní asistentka radila vydržet – je to přirozená krize, prsa spadly, ale mléka je dost, hlavně nepřestávat. Takže jsme pokračovali dál, když byly malému 4 týdny, začínal už brečet hlady, protože mi začínalo docházet mléko nebo bylo asi slabé. Možná se taky podepsalo to, že jsem měla obě děti brzo po sobě, starší vyžadovalo stále moji péčei a pozornost, manžel v práci, nikde na blízku žádná pomoc. Já lítala od rána do večera kolem dvou malých dětí a domácnosti, s odpočinkem to nebylo zrovna nejlepší. Jednou jsem nakojila a podruhé už ho dokrmila umělým mlíčkem. V noci ale bylo mléka pořád dost. Do toho se přihlásil další zánět močových cest a ledvin, tentokrát ještě závažnější než po prvním porodu. Silnější antibiotika vylučovaly kojení a po 14 dnech odsávání stejně nebylo už co odsát.
Závidím všem maminkám okolo, které vydržely kojit delší dobu a před maminkám, kterým se to povedlo dlouhodobě, s úctou smekám. Kojení je pro děti opravdu nejlepší, ale pokud jsou problémy, mimi nepřibírá na váze, celé dny a noci pláče, maminka je na zhroucení, … myslím si, že dát na střídačku jednou mlíčko od sebe a podruhé ze lžičky, stříkačky, sondičky nebo už i s lahvičky maminku trochu psychicky upokojí, mimi se také trochu zasytí. Moje porodní asistentka – mimochodem velmi zkušená a uznávaná – mi vždycky říkala, že miminko potřebuje spokojenou mámu, aby bylo spokojené taky. Nemá cenu, aby kvůli problémům s kojením byl z mámy uzlíček nervů a z miminka uplakánek, který přestane jen na chvilku za celý den. Pokud to nejde (po vyčerpání všech rad, pokusů, …), tak to prostě nemá cenu lámat přes koleno. Možná se to některým maminkám, které veškerý pláč a křik miminka vydržely a kojily a kojily, nebude líbit, ale kojení za každou cenu mi nepřipadá zas až tak pohodové.
Kristinko (mimochodem moje 12letá slečna se taky tak jmenuje ((o: ), koukám že máme stejné zkušenosti v mnohém. Teď jsem se musela pousmát při popisu nákupu v podání tvé drahé polovičky – já taky radši jezdím sama, protože mě sice nevolá, ale přijde za 2x delší dobu než já (přeci jen musí hledat kde co je), přinese 3/4 požadovaného a kromě toho koupí i jiné, takže je nákup nakonec i dražší ((o: Co se týče domácích prací, tak jsem byla dost šílená, že se mi třeba po plovoučce válí chuchvalce prachu – bydlíme u silnice a máme vlněný koberec )o: nebo že nemám vyžehleno a někdy mi ruply nervy a makala jsem pak v půl třetí v noci, když už všichni spali (o:…s uklízením to nakonec dopadlo tak, že jsem na lednici vyvěsila rozpis služeb jako v pořadu Chůva v akci (ale co si budem co povídat, 12letou holku ještě nemůžu nechat dělat všechno, a ani nechci, a 7 letý kluk sice rád pomůže, ale jde spíš o to, aby si navykl něco dělat – stejně to teď po něm všechno musím předělat…manžel má na starosti koupání a v případě nouze pověsit prádlo). A jak píšeš s názorem na častější přikládání a tak – máš recht, mě se taky nic nedělalo ať jsem přikládala jak jsem přikládala. Jedla jsem jogurty, pila kojící čaje, dbala na teplé jídlo o obědě a dostatečný přísun tekutin (tohle vše jaksi za normálních okolností opomíjím) – a bylo to nanic. Holt to nezafungovalo. Jedna mamina myslím o příspěvek výše tu píše jak je jednoduché odstříkat a pak si můžeš jít kam chceš – no jo, ale to musím být odstříkat co, vůbec si neumím představit, že bych mezi 2 kojeníma odstříkala 100-150ml (dle věku), já tak max.10, prostě nebylo! Dokonce mám i stejnou zkušenost s těma nervama matky – ono matka a dítě je tak strašně stmelený celek, že to mimčo to prostě vycítí..vycítí když se doma něco děje, vycítí že jsi na nervy z neúspěšnosti kojení, dokonce i to, že tě už 4 dny bolí zub a nemůžeš si naprosto nic vzít, protože by to přešlo do mléka…jak jsem psla včera, drž se, bude líp, tyhle problémy pominou a budeš si užívat „pohodu domova“. Ještě dotaz – má tvoje malá koliky? Já ať jsem kojila nebo i teď s UM+Sab Simplexem, tak se malá svíjela, kroutila, křičela…prostě prdíky jak vyšité – a to se říká, že holky na to netrpí (mimochodem u mě obě holky i kluk). Ahoj Regina
Ahojky Regino, řeknu ti, dneska jsem to tady otevírala s tím, že tady najdu samé negativní názory na můj názor a huráááá nenašla. Děkuji ti moc, že jsi mi tohle odepsala. Víš určitě sama, že kojit za každou cenu člověka úplně odrovná a já jsem z těch lidí taky, kteří jsou úplně rozkousané, bolavé a dítě je po kojení v klidu max. půl hodiny. Ne že jen nic neudělám a to podotýkám, že nemám jen ji, ale ještě jedno kvítko 6ti letou holčinu, manžela a ty se spoléhají na to, že jsem tady a že jim uvařim, vyperu, vyžehlim, uklidim, je fakt, že s úklidem mi můj manžílek hodně pomáhá, ale stejně s tímhle mým kojením a neustálým kňouráním, vztekáním, pláčem od malé prostě nic neudělám, o nákupech jak mluvíš ty ani nemluvim. Určitě víš sama, že nakoupit si sama co potřebuješ je dost velká výhoda, když pošlu mýho chlapa, tak mi stokrát za nákup telefonuje a zdržuje mě předčítáním etiket ze zboží, jestli vzít tohle nebo tamto a to já úplně kvetu, protože pak zjistím, že kdybych tam jela sama, je to lepší, ale jak odjedu za chvíli musím zase být zpátky a ani prsa nestačím opláchnout a kojim a kojim. Jsem pak jako dostihový kůň a můžu ti říct, že už toho za těch 5 měsíců tímhle způsobem mám plné zuby. A ještě něco kojila jsem skoro pořád a ať mi ty z té ligy neříkají, že čím častěji přikládáš, tím víc se tvoří mlíka, já z toho mám jen závěr ten, že mám bradavky nadranc, protože mi z nich prostě za hodinu skoro nic neteče a malá tahá a tahá a já jen skučim. Už jsem se rozhodla včera pro dokrm a vím, že dokud to, co budu odtříkávat, abych si ulevila než se mi mlíko přestane tvořit, je jasné, že budu odstříkávat míň a míň, budu ji ho dávat z lahvičky, ale jen po dobu dokud to odstříkané množství na úlevu napjatých prsou bude mít cenu. Pak už skončím úplně. Chtěla jsem to kvůli malé vydržet do půl roka, jak všichni doporučují, ale za takovouhle cenu??? Ani náhodou, ona ze mě sama cítí, že jsem z toho na nervy, jak z toho, že nic nestíhám a pořád k ní lítám a kojim, tak z toho, že mlíka nemám dostatek a ji nikdy neuspokojí. Prostě jak jsem již psala, nebudu trápit sebe a hlavně ani jí, jde mi o to, aby moje zlatíčko bylo spokojené a mělo maminku v klidu a v pohodě. Pa a díky Kristina
Ahoj poslední anonymní,jak já tě chápu…se vším, se vztekáním malé a s nedodělanou prací a hlavně s tím jejím spokojeným výrazem…myslím, žes udělala to nejlepší, co bylo v tvých silách, a Nutrilon si naprosto nevyčítej. Já tu psala asi před 4-4,5 měsíci ještě jako těhotná a zmiňovala jsem se, že pokud to po dvou odkojených dětech tentokrát nepůjde (jedno kojené 4 měs. a zdravé jak řípa, druhé kojené 8 mes. a nemocné), nezhroutím se a přejdu na UM. Taky jsem přidala, že „flaška“ má své výhody, že nakrmit může kdokoliv a mamča si může odskočit. KDYBYS VIDĚLA JAKOU JÁ TU DOSTALA ČOČKU !!! (našlo se jen pár lidí, co mě podpořilo, hlavně mě potěšila Káča – rozumná doktorka, jejíž článek mi pomohl před amniocentézou a kvůli němuž jsem vlastně tyto stránky objevila). No, dopadlo to tak, že jsem kojila 2 měsíce a teď už jsme plně na UM. V šestinedělí pořád kontrolní kojení, Kačenka vždy vypila tak 40, týdně přibírala 5dkg. Pediatřička, moc fajn a zkušená ženská (a zásadně PRO kojení) říkala, že „hlavně že neubývá“. Kačka sice před 21.dnem dosáhla své porodní hmotnosti (ať žijí tabulky), ale při kontrole na 6N už i doktorka prohlásila, že „nemá cenu trápit mamku i malou“ a doporučila 1 dávku Nutrilonu. Pak za týden u kardiologa (Kačka má šelest na srdíčku) mě tento pěkně seřval, že asi toho mlíka je málo a že by se mělo začít s příkrmem, když holka 6 neděl po narození má o 14dkg víc – měl pravdu, začla jsem střídat kojení/UM a Kačka začla přibývat. Trochu se i zklidnila, i když ona je miminko netykavka co se na něj nesmíš křivě podívat (((o: No jak píšu teď je nám 2,5m a jsme už jen na UM, a milá Kačenka začíná být krásné, čisté, čilé, prospívající mimčo!!! Nezapomenu, jak doslova řičela hlady… na to jak sem přilítla z nákupu, omyla prsa (byla vedra), zasedla a kojila (a nepiště mi, že nákup mohli obstarat ostatní členové rodiny, boty dětem chlap prostě nekoupí a tchyně má jiný vkus než já, nebo i jiné propriety si prostě ženská musí koupit sama)..taky jsem byla nervní že jen kojím a kojím…teď cestujem, kojení je sice pohodlnější než nalévat vodu z termosky a krmit; Nutrilon se prodraží – ale i to se zvládne, hlavně když vidím jak malá prospívá. Z toho článku je cítit jak je ti smutno a že už toho všeho más dost – neboj, já taky, asi každá – ale já si večer říkám „Přežila jsem další den“ a ráno, když se Kačka směje „Díky za každé nové ráno“ a obecně „Přežila jsem 2 děti, přežiju i to třetí (((o:“ – prostě bude už jen a jen líp, za chvíli už ti to bude chodit a mluvit – prostě nezoufej, přikrmuj a drž se (o: (jo a z chytré ligy si nic nedělej, já byla po přečtení jejich příspěvků jak zmoklá slepice a připadala jsem si chvíli jako ten nejhorší „póvl“ – a pak jsem náhodou narazila na to, že přispívají na různých fórech jako „dát či nedat dítě do školky“, „první příkrm“, “ správné botičky“ a co já vím jakých dalších. Dala jsem si tu práci a pročetla i jejich starší příspěvky a zjistila, že mezi nimi je třeba mamina 1 dítěte, takže ta vůbec nemůže vědět, co je to mít doma 2 děti a víc a radí, jak si zorganizovat domácnost…nebo příspěvky dalších jsem nacházela každý den jinde (to když jsem klikla na rubriku „Naposledy komentováno“ a ať jsem klikla na jaké chtěla téma, téměř na všech jsem jejich příspěvky našla) – tak mi nějak připadalo, že prostě jen rády diskutují…
Měj se, Regina
Ahojky, no myslim, že se to s tím kojením přehání. já mám sice te´d 5 ti měsíční dceru a stále kojím, ale už ji občas dám na noc nutrilon, protože ji to prostě nestačí, mám prostě večer mlíka málo a nic s tím nenadělám a trápím nás obě dvě už dobrý měsíc, je protivná po kojení vydrží max. 0,5 hodiny být v klidu a poté se začne vztekat a já prostě za ty dny nic neudělám, neuklidim, neuvařim, jen stále kojim, jsem utahaná k smrti a pak je to večer úleva, když ji dám po kojení dokrm nutrilonu, to je pak na ni vidět ten spokojený výraz, který jsem na ni viděla naposledy, když ji byly asi dva měsíce. Chtěla jsem kojit za každou cenu, šla jsem přes bolest, měla jsem ragády, pila mi krev , měla černou stolici, po kojení kolem pusinky krev a když si odříhla, tak s krví a já byla strašně nešťastná, že se mi to nehojí, tak jsem dávala z jednoho prsa a z druhého jsem odstříkala a dala ji to vypít, takhle to trvalo asi týden než se mi prso zahojilo a úplně mě vytáčelo, když mi někdo tvrdil, že je to špatná technikla kojení, prostě mám savce a je schopná mi vypít úpúlně celé prso za 5 min, kojení mi vždycky trvalo max. 10 minut. Bohužel za poslední dobu na ni vidím, že ji to nestačí, nevidim ten její spokojený výraz jako po UM a za každou cenu pokračovat když je ji už 5 měsíců a za chvíli bude mít úplně jiný jídelníček mi připadá zbytečné, trápim se já a i ona. Já jsem na nervy, když ji dokojim a ona pláče a ona chce jen to prso a pokračovat a sát a sát a já brečim u každého kojení, Kojení pro mě nikdy nebyla slast a dělám to jen a jen kvůli ní, nechci být sobecká, ale stačilo…., dnes mi opět praskla bradavka z toho neustálého sání a násilím vynucenou každou kapku, už ne, přecházim na UM a klidně se tady všichni z té chytré ligy postavte na hlavu, je mi to fuk a kojte za každou cenu, přes bolest, bez spánku atd. jste blázni, kteří poslouchají řeči o tom, jak je mateřské mléko důležité, dočetla jsem se i tady, že i když kojila dítě bůh ví jak dlouho bylo stejně neustále nemocné, tak co si z toho vybrat, že???? já jen chci, aby byla spokojená a hlavně napapkaná a čím, to už mi je teď jedno. Mějte se.
Já nechápu jak tady někdo může mluvit o kojícím fanatizmu! To, že je čím dál větší osvěta přece pomáhá maminkám čerpat informace. Informace o tom, že kojení je opravdu to pravé a pro mimčo nejlepší, ten trend je díky bohu celosvětový a nejen tady! Ano kojení je opravdu často velká dřina a provázejí ho někdy velké komplikace, ale to ve většině případů časem pomine.Nemluvě o tom, že je možnost vyhledat pomoc u laktačních poradců a informací je všude dost, dokonce i rady a příběhy maminek s podobnýma problémama najdete na internetu. Já myslím, že to vždy stojí za to aj těch pár probděných nocí. Taky jsem to neměla lehké a kojila i přez nesnáze a taky se starala k tomu o dvě malé děti. Tvrdit, že při kojení je snad matka nějak omezená je ovšem VELKÁ BLBOST! Proč? Je takový problém mlíčko odstříkat a dát do mražáku? Já to tak dělám a když potřebuju s dětma k doktorovi, taťka nebo babička nakrmí(ze začátku alternativně, teď už z flašky). Taky jsme už byli v kine a jsem celej den uklízela po malování(mimčo u babičky+mlíčko z mražáku). Prcek je plně kojen a správně volenou odsávačkou mám za 30min. odstříkanou potřebnou dávku(čtu si u toho). Takže taková dřina to zase není a mimochodem já relaxuju a odpočívám i u toho kojení, často je to totiž jediná činnost u které si za den sednu:-).Nikdy bych nesoudila mamky co kojit nemůžou, ale taky myslím že je to pro mimčo to nejlepší a snad každá maminka má na výběr zda bude krmit dítko z lahve nebo prožije nezapomenutelné chvilky u kojení, protože je to tak, že je to jediná věc, kterou může dělat jenom maminka. Myslím, že počáteční nesnáze i buzení stojí za to a všechno se časem zlepší i to buzení. No a koho pobuřuje kojení dvou letého dítěte je opravdu směšný až bych řekla hloupý! Nesetkala jsem se s tím, že by někdo soudil maminky co nekojí, ale s tím, že pediatři doposud unáhleně cpou příkrm a snahu matky kojit dostatečně nepodpoří, s tím se bohužel setkávám často i teď v době kojícího fanatizmu:-)). Zdravím Zuzana.
Jo, a ještě jsem chtěla dodat, že třeba pochopím matku, která si někam zajde, když už je dítě starší – kdy dítě už není na matku tolik fixováno, ale do půl roku až roku je každé dítě fixováno na matku a nikdo ji nedokáže nahradit.
Pořád je to o tom: nekojit, protože dítěti může dát flašku každý, takže se mluví hlavně o prvním půlroce.
Martino, teď podotýkám, že mluvím z vlastní zkušenosti.
Malý měl 4 měsíce, byla jsem nachystat mlíko (10minut jsem byla v kuchyni). Taťka seděl na sedačce a hlídal malého, malý prý celou dobu koukal ke dveřím a kňoural. Když jsem přišla zpět, to bylo kopkání nožkama. Další příhoda – malý měl asi 5 měs. – dala jsem ho do postýlky a odešla, malý začal plakat, zvedal hlavičku a díval se do dveří (viděla jsem to za záclonou), neviděl mě – tak znovu začal plakat )přišla jsem – pohladila, chvíli k němu mluvila, pak jsem odešla a už nebrečel, takže Tomasa má pravdu – dítě se potřebuje ujistit, že je matka u něj zrovna když je mu smutno. Malý mi běžně usínal v pohodě, ale párkrát se stalo, že se potřeboval ujistit, že jsem na blízku.
Jinak přes den vyžadoval pozornost neustále, takže si ani nedokážu představit, co by bylo, kdybych doma nebyla.
Myslím, že každé dítě potřebuje pozornost, ať je klidné nebo uplakané, ty uplakané si to sice vyřvou, ale ty klidné potřebujou stejnou pozornost, jen to nedávají tolik najevo.
Stále věřím tomu, že dítě, které má matku k dispozici, když právě potřebuje – vyroste z něj silnější jedinec-projevy zdravého sebevědomí ukazuje můj syn už teď a to je mu 20 měs. Takže si myslím, že jsem udělala víc pro svého syna, než kdybych nějak chodila pryč a nebyla u něj,…
Mobile Sliding Menu