Třiceti procentům alkoholiků je méně než třicet let. První sklenku si často dali v pubertě, když je rodiče vybídli, aby si připili šampaňským při příležitosti nějaké oslavy, nebo jim občas dovolili dát si pivo. Když je alkohol nabízen na znamení přízně nebo za odměnu, pak není nic přirozenějšího než chtít si ho dopřát co možná nejčastěji, i když nás zpočátku jeho chuť neuvádí v nadšení.
Konzumace alkoholu symbolizuje pro mladé vstup do světa dospělých. Většina z nich se nespokojí s příležitostným pitím a z rituálu se vyvine zvyk. V období dospívání plní alkohol dvě funkce: usnadňuje integraci do party kamarádů a posiluje sebedůvěru ve věku, kdy se člověk cítí obzvlášť zranitelný.
Alkoholické opojení na konci týdne se u dospívajících stává čím dál zažitějším zvykem, protože si nedovedou přestavit zábavu, při níž by se v sobotu večer, když si vyrazí ven, „nezmrskali“ nebo si „nedali do sosáku“. Tento jev není výsadou jen znevýhodněných vrstev. Stejně dobře se s ním lze setkat v různých vrstvách, mezi univerzitními studenty i mezi učni. Ne všichni rodiče si však se systematickým opíjením svých ratolestí o víkendech dělají hlavu. Ať se mládí vydovádí… Přitom by měli důvodů víc než dost dělat si o ně starosti. Statistiky totiž poukazují na to, že z mladých, kteří jsou zvyklí se koncem týdne opíjet, se každý třetí stane notorickým alkoholikem.
Toto zjištění je alarmující. Z epidemiologických výpisů je patrné, že k požívání psychoaktivních látek dochází ve stále nižším věku. Průzkumy, které se prováděly v několika evropských zemích, udávají, že poměr mladistvých oddávajících se pravidelné konzumaci alkoholu neustále vzrůstá a že dolní věková hranice jejich první opilosti se posouvá stále níž. Stejná pozorování se uskutečňují i ve spojení s užíváním drog.
Co mohou rodiče dělat?
Všichni rodiče se zabývají myšlenkou, jak se jejich dítě zachová, až bude jednou konfrontováno s možností užít psychoaktivní látku, zejména alkohol. Odborníci ve věci prevence závislostí doporučují nechat dospívajícího, aby získal zkušenosti. Většina mladých začíná konzumovat nepravidelně a pak zažije svou první „opičku“. Až do této chvíle na tom není nic znepokojivého.
Jen malá menšina mladých nezůstane jen u toho, ale vyvine si sklon k nadměrné konzumaci alkoholu. Pokud si rodiče všimnou u svého dítěte takovéto náchylnosti, měli by být pozorní a za každou cenu se vyhnout přehlížení neúměrného pití. Tím je myšleno, že si se svým potomkem promluví a proberou s ním rizika, jimž se mladý vystavuje a jejichž následky, opakované opíjení, bude s největší pravděpodobností zpočátku podceňovat.
Nadměrné pití u mladého člověka neznamená, že se u něj automaticky rozvine alkoholismus, ale vždycky vypovídá o nějakém problému, který by měl být zkoumán z psychologického hlediska. Domluva s dospívajícím nebývá vždy snadná. Proto je potřeba bez váhání se opřít o další osoby z jeho okolí, které se těší jeho důvěře, může to být například lékař nebo učitel.
V některých školách existuje mediační služba, která může rozhovor s dospívajícím rovněž usnadnit. Úloha rodičů spočívá v tom, že budou brát vážně nestřídmost v pití svého dítěte a převezmou odpovědnost v tom smyslu, že budou hledat řešení, aby se to, co je prozatím na úrovni experimentování, nestalo zvykem a posléze závislostí.
Pokud dospívající zautomatizuje svůj návyk pití, hrozí mu, že bude v dospělosti zranitelnější. Přemíra pití v době růstu totiž může oslabit celý proces utváření jeho osobnosti a může mít také neblahé důsledky na studium mladého člověka nebo na jeho vstup do pracovního procesu. Také to může zbrzdit jeho sociální vztahy s druhými.
V nejzávažnějších případech se ukazuje, že pokud je dospívající už v tomto období skutečně závislý na alkoholu, nezbývá než se obrátit na specializovanou odbornou pomoc. Dodejme však, že je velmi obtížné přikročit k léčbě v případě, kdy mladý nemá motivaci se léčit a své chování banalizuje.
Napsal/a: Claude Ühlinger, Marlyse Tschui
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
K tomu co napsala makinea nemám co dodat, u mě je to úplně stejné.
Myslím, že pro spoustu puberťáků je to věc určité prestiže v partě, nechtějí být za sraby.
Já jsem to určitě dělala hlavně kvůli tomu, že jsem chtěla být stejně drsná a zajímavá… V tu chvíli by mi asi nějaké chytré rady byly úplně jedno.
Teď – už dlouho – nepiju alkohol vůbec. A člověk si možná až z této pozice uvědomí, jak je ten společenský tlak velký.
Teď už si všichni zvykli, ale trvalo to roky, než přestali dělat narážky a přemlouvat a tvářit se, že jsem padlá na hlavu… Příjemné mi to nebylo a to jsem byla dospělá. A to teď nemyslím jen kamarády, ale i rodinu.
Dá se to, pokud má člověk důvod, řídí, kojí atd. Ale jakmile nepiju prostě jen tak, tak je to pro mnohé k nepochopení (jak kdyby na to bylo co chápat a co řešit)
A to, že děti ochutnají alkohol v pubertě, to myslím, že olíznout kapku atd. dostanou mnohé i o hodně dřív. A to v takové té rodinné atmosféře, kdy si je rodiče mile dobírají a vlastně je k tomu i povzbuzují. Nelíbí se mi to a nelíbí se mi i takovéty rádoby vtipné fotky miminek s lahví v ruce.
Takže děti mají až příliš pozitivní vztah k alkoholu mnohem dřív, než přijde na věc. A tam je možná ten kámen úrazu.