Aby se vaše děti mohly odstěhovat, musí se s vámi pohádat

Rubrika: Výchova teenagera

Vaše děti se u vás mají jak v bavlnce. Jídlo až pod nos, žádné účty, pohodlná postel. Jistě, možná musí na chod domácnosti trochu přispívat nebo se na něm aktivně podílet, ale pořád je to nic ve srovnání s tím, kolik by je stálo mít vlastní byt a jak by se pak musely samy ohánět…

Tak proč by chodily pryč? Kromě toho, že by rády dělaly některé věci bez vašeho vědomí a že by si plnými doušky užívaly soukromí a svobody (lepší o tom moc nepřemýšlet – ale věřte mi, že to je naprosto v pořádku), v podstatě nemají důvod postavit se na vlastní nohy. Jenže to musí, už jen v zájmu vlastního – a Bůh ví, že i vašeho – duševního zdraví. Proto si mladí vyvinuli naprosto spolehlivý systém, jak se tohoto velkého kroku z pohodlí a bezpečí rodného domu směrem k nehostinným končinám dluhů a zodpovědnosti neleknout. Totiž rebelství. Jistě, možná budou vlastní vzpouře dlouhé roky odolávat a z domova neodejdou, ale aby nakonec mohli vyletět z hnízda, budou do toho dřív nebo později muset říznout a radikálně změnit váš vztah.

Přesně tak, potřebují nějakou záminku, aby mohli odvrhnout všechno, čím jste pro ně celou dobu byli, a oni tak dokázali přestat sedět na zadku jako pecka a začali se svým životem něco dělat. Proto se s vámi musí hádat – a to skoro do krve, aby jim ten nebezpečný svět venku začal připadat jako lepší alternativa než zůstávat s vámi.

Pokud jste shovívaví a máte pochopení, může být tenhle krok pro vaše děti celkem těžký. Vaše dcera si pořídila piercing do ucha a vy jste nehnuli ani brvou. Tak následoval jazyk a vy na to, že to je přece jenom její věc. Co přijde dál? Odsekávání pokaždé, když jí řeknete, jestli by si po sobě laskavě nechtěla alespoň trochu uklízet? Kouření? Sprostá slova? Musí existovat něco, čím vám vaše ratolest nesnesitelně poleze na nervy.

obrázekLepší je ustoupit a svému adolescentovi umožnit, aby se s vámi od plic pohádal. Nezapomínejte, že váš teenager to nevzdá, dokud nedostane to, co potřebuje. Klidně vám vyluxuje celou ledničku, pustí si v pokoji hudbu na plné pecky, obarví si hlavu na zeleno a třeba se i postaví na hlavu. Věřte mi, mají to v sobě a nakonec vás stejně vytočí.

A jakou máte alternativu? To vám milerád řeknu. Děti, které si neprojdou rebelskou fází, se nikdy nedokážou úplně pustit máminy zástěry. A to jim postupem času začne výrazně komplikovat život. Ostatně vám taky. Někdy si alespoň dokážou najít dobrého partnera, který tak trochu připoutá jejich pozornost k sobě, ale někdy taky ne. Na každý pád jim tak celý proces osamostatňování bude trvat mnohem déle a bude pro ně mnohem složitější, než by býval mohl být.

K rebelství své děti samozřejmě nemůžete přinutit, ale můžete jim to usnadnit tím, že jim poskytnete něco, proti čemu by se mohli bouřit. Ať už se s vámi budou drsně hádat nebo se budou chovat slušně, nikdy vám neřeknou, co mají v plánu – a možná se budou vyžívat v zálibách, které jim neschvalujete. Existuje spousta možností, jak se bouřit a buďte si jisti, že i váš potomek si nějaký svůj osobitý způsob rebelie najde – a až k tomu dojde, měli byste začít slavit a poskytnout mu veškerou pomoc, po které ve skrytu duše tolik touží.

Jedná se o ukázku z knihy 100 zlatých pravidel pro lásku a přátelství.
Vydalo nakladatelství Grada, 2009.

Napsal/a: Richard Templar

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)

  • Anonymní

    Já bych s tím určitě něco dělala.Nemohla bych mít doma nevlastního syna který by nemakal,šel by z domu,bud po dobrým a nebo po zlým…péta

  • Anonymní

    no puberták kterému ,už bude 20let za pár měsíců.za 3.Právě že nepřemýšlí vůbec o své budoucnosti a ruku k dílu doma?kdepak.No a tatínek se ho pořád zastává.Prý potřebuje čas.aby pochopil ,že se musí i doma platit a příspívat rodičům. vstávat do té práce a pod.prosím jsme přece, normálně uvažující.ale co já bych ho do té vody hodila ,ale tatínek tvrdí ,že je to zlatíčko a jsem na to sama.naše manželství tak jde přímo do záhuby.jsem tak pyšná na své děti ,mají to v hlavě srovnané,věřte pak to ,tak těší,že jste to zvládli a s hodně překážkama a tady když to ted vidím a žiju v tom strašné srovnání.to ček nechápe jak může být chlap prominte mi to ale zabedněný?děkuji za Váš názor.Když to umí chlastat ,kouřit a zná cestu do hospody tak nevím na co mu dávat čas.prostě ano u tatínka mu nic ,ale nic neschází a takový člověk je nepoužitelný pro život,nezná ani jít do obchodu a něco si koupit na sebe,nedbá o sebe teda ani.Nic si neumí vyřídit a komunikovat už tuplem né.Bude chtít pak nějaká takového chlapa? už ted jí lituju.Opíčí láskou kluka otec úplně jak to mám říct?prostě i v těch 20letech je to mimino a bude stále..S pozdravem.Simča.

  • Anonymní

    Já byla doma u našich taky strašně dlouho, naši mě nevyhazovaly, byli rádi že mají doma poslední dítě a já si nestěžovala, byla to pohoda, vydělávala jsem tenkrát dost málo, plat prodavačky by na samostatný byt nestačil a tak jsem čekala, až najdu nějakýho životního partnera, což už mám:-) a nedělalo mi žádný problém se osamostatnit a začít svůj jiný život a starat se najednou ne jen o mně, ale i o nějoho jinýho…..je to všechno otom, jaký to dítě má povahu, jaký má životní cíle, o cose chce snažit v životě…jestli je to puberťák, který nepřemýšlí o budoucnosti a je mu doma dobře aniž by přiložil ruku k dílu, tak chápu, že nějaký drsný způsob vyhazovu z domu a osamostnění se je na místě….takový člověk se prostě musí hodit jako neplavec do vody, aby se naučil plavat….

  • Anonymní

    Je to pravda ,že od malička zaleží hodně na výchově,aby byli děti samostatný a nebyli až nezdravě závyslý na rodičích.V mém případě je tou osobou můj manžel a jeho syn.vdala jsem se podruhé ,ale vědět co mě čeká tak to ano neříkám.Jeho syn prošel učením ,kde mu vše procházelo.S mou pomocí prošel.Pak jsme mu řekli ,že už ho živit nemůžem. Po dlouhých debatách a hádkách mu našel přes známého brigádu. Ale lepší spát než chodit makat a tak ho i známý vyhodil.Druhý měsíc si našel něco sám ,ale opravdu jen na měsíc,ani né ,pak nám lhal ,že chodí dělat a jak je utahaný,já to neřešila ,veřila jsem že se jeho kluk vzpamatoval.Šok byl,když jsme chtěli,aby nám zaplatil a přispěl na nájem,Nemám mám jen 500kč. To už i spadla prý čelist mému mužíčkovi.Reagovala jsem rychle a naštvaně ,sbalila jeho závyslosta to Pc.Kde hráljen hry. Odvezli jsme ho na prodej a stále se ještě neprodal.Už ho živíme ted 2měsíc.Můj muž si ho musel vzít k sobě do práce kde mu to teda dovolil i šéf a jeho výplatu má pohlídanou.Zatímjen brigádně protože na stálo v tom se teda alespon doufám schodnem to přece nejde ,jak se pak má osamostatnit ,když ho má i v práci u sebe.to je servis ,ráno se mu nemůže stát ,že zaspí ,tatínek ho vzbudí a ještě odveze a přiveze dom. No a ano doma plnej servis.uvaříno vypráno,pohodlí domova.S mužem se neustále hádáme ,nebot se na to nemohu dívat ,jak je syn vyčůraný ,jinak když otec potřebuje s něčím pomoct?neexistuje.Má sám jinak pokoj ,sice bordel ,nebot kluk je bordelář a hlavně misto zubů si radči ráno namočí hlavu.o sebe nedbá tuplem .Co umí?hulit,trávu ,chlastat a peníze co má nu vydrží jen chvíli.Ale je to a byl nunánek, nejhorší je že ví že táta při něm stále stojí.Sice semnou souhlasí ,ale stejně kluk z toho vyvázne vždy v jeho prospěch.Má ještě staršího syna ,k tomu byl přísný ale stejné netáhlo.Exmanželka ho po 3letech vyhodila a je u jejích rodičů.tam má prý taky nastavenou latku.Oba jsou na ÚP a ten starší tam má už dluh na zdrav a soc ,který splácí. já mám syna 19let ,který funguje a dceru 21let ,která už má miminko a žije za Prahou. Na své děti jsem pyšná.Cestu jsme růžovou taky neměli ,ale v čem žiju ted mě dohání k šílenství.K jeho synovi cítím nenávist a už i alergii.Manžela miluju ,můj syn má pokojík o který dbá ,má dívku chodí na brigády při studium .Jinak jelikož je nemohu dát dohromady mého syna a jeho ,teh chodí dom s hospody a bordelář nejde to. Mi jsmes manželem v obýváku a rozkládáme sedačku. Věříte mi ale ,že mám oprávněný strach ,že můj syn dostuduje a chce se pak osamostatnit ,ale že mám strach že toho jeho tu budu mít ještě hodně dlouho? A to si šetříme na ložnici.Jinak matka je pod náma.nechce ho nefungovala ani v manželství. jeb se chodilo do hospody a kluci rostli jak dříví.Můj muž prý vařil ,uklízel nakupoval.no a hlavně nebyl otcem.za to mi věřte ho ráda nemám nebot vše jsem odnesla já a jiná by to nezvládla.Síly mi už taky dochází.Ale nechci tomu říká mu kikínek uděkat mu radost a vzdát se manžela v jeho prospěch.Už jsem byla i u psychologa ,ten sám poznal ,nemáte v manželovi oporu ,no a kluka si nevšímat.Ale copak to jde?mi budeme dělata on se flákat?sám dopráce ještě nevstával ,manžel jezdí i na týden pryč tak to jsem pak zvědavá jakbude chodit do práce ,sám vstávat.jo a ještě si představte, že místo aby si půjčil na nájem,který nám nedal ,půjčil si na mobil,prý ten byl důležitější.je strašné toto myšlení přímo primitivní. Muže miluju a zároven mě ničí, jak sním syn cvičí ,jak je vyčůraný.kdyby mi na manželovi nezáleželo .už dávmo jsem žádala o rozvod.ale je to nejhorší ,když toho dotýčnýho máte ještě rádi.nezbývá než trpět.ale vztah nám to pomalu ničí.jak byjste jednali Vy?děkuji.Simča.

  • Anonymní

    Moje mamka má dosud na krku mé bráchy, a to jim je 30 a 26 let.Využívají mamku jako služku.

  • Ono je to ale těžko realizovatelné 🙁 Já bych puberťákovi neustoupila a o tom to asi je 🙁

  • lnori

    Spíš si Rýša neuvědomuje, co v životě zkazili jeho rodiče a co kopíruje

  • Mě se článek taky moc líbí… Richard ví, o čem mluví… 😉

  • tak nevím,připadá mi to totálně zbytečné,ani já ani moje dvě sestry jsme se nemusely doma hádat,abychom se mohly odstěhovat,všechny jsme dostudovaly a prostě si našly svoje bydlení,partnery a vytvořily vlastní rodiny a moje děti v tom klidně pokračují,syn už se odstěhoval v klidu a bez hádek,dcera si buduje pomalu svoje zázemí,takže je chvíli ve svém a chvíli zase u nás a nejmladší ještě studuje,takže je doma,ale taky k tomu osamostatnění se nepotřebovali mít jako důvod to,že nás nesnášejí,stačilo jim,že si chtějí jednoduše začít pořizovat vlastní domácnost…takže já tvrdím na rozdíl od titulku,že NEMUSÍ

  • Lien

    Když to vezmu podle sebe, tak jsem moc rebel nebyla. V šestnácti jsem se odstěhovala a do té doby jsem byla hodná a milá. Potom jedna prudká smršť, protože už jsem to dál nemohla vydržet a dopadlo to odchodem.

  • Bramborka

    Úúúúúúúúúúúúžasnéééééééééé a táááááááák pravdivé((-: Knížku si určitě seženu. Jestli budou děti po nás obou „jen trochu“ čeká nás lítý boj, bez vítěze((-: Ona je rebelie a rebelie. Já chodila s hlavou do hola, potom zase ve vytahaných hadrech, vždy to byla jen poza, mama mě nechala „vycukat“ a byl klid. Manža – něco podobného. „Osvobozovací odchod“ předcházely ukrutné hádky a dnes se s maminkami můžeme sežrat láskou. Autor ví, o čem píše. Ciao ((-:

  • No zdá se mi ten článek dost drsný….

    U nás to proběhlo bez problémů,z domáctnosti odcházeli rodiče:)))
    Já byla ve třetím ročníku a naši se měli stěhovat do České Lípy,kde otčím dostal byt,protože pracoval u uranových dolů.Mladá Haní odmítla s nimi odejít a tak zůstala v bytě sama.
    Začátky nebyly vůbec lehký…Mamka platila byt a náklady a já se živila s kapesného a příspěvky od rodičů.
    V době kdy nebyli mobily,jen drážní telefon nám byl spojením,když mě bylo nejhůř.
    Ale zvládlo se to.

    No a moje děti?Taky jsem je „nechala“ na pospas jejich osudu:)))
    Oba dospělí a já o dvě ulice dál k příteli.Mají to jednoduší než jsem měla já,mají mě po ruce,když se něco semele.

    Záleží hodně jak od malička se snažíme ve výchově,aby děti byli samostatný a né nezdravě závislý na rodičích.
    Když se to zvládne,nějaké hádání do krve je úplně zbytečné…

  • lnori

    Riharda docela lituju, jestli má toto doma se svým teenagerem a určitě nesouhlasím s tím, že to tak má každý.
    Já si takovým minirebelstvým prošla ve třinácti. Měla jsem vlasy na modro – po dohodě s mamkou, která mi na to dala peníze dobrovolně. Hádky u nás byly – kvůli atopickýmu ekzému – myslela si, že mi to je jedno a nechci se starat o svoje zdraví. Hádky s klukama u nás nebyly – táta byl názoru, že je lepší vědět, s kým dcera chodí, tak s ním tři roky vycházeli. Táta si s ním ještě občas píše. S manželem samozřejmě taky vycházejí.
    A dnes? Jsem v devatenácti odstěhovaná a vdaná. Žádný nucení. Spíš strach ze strany rodičů o to, že se o sebe nedokážu postarat sama. Viděli ale moje rozhodnutí a to jim pomohlo, aby se rychleji smířili s tím, že jejich malá holčička už tu občas bude jen na návštěvách – ale bude a ráda (To je držení se maminčiny sukně, že maminku ráda uvidím?). Ten strach myslím mají všichni rodiče a ve vhodném věku dítěte nedopustí, aby se odstěhovalo, i když samo chce, proto se pak vyskytují hádky – zbytečně a není to zdaleka jen vina dětí.
    Strach mnoha rodičů pramení i z toho, že už jim nikdo nebude každý den dělat večeři nebo nevyluxuje, najednou budou na všechno sami jako na začátku a děti jenom občas pomohou s nákupem. Najednou budou sami i na svůj čas. Znáte to, když jedete k babičce, vše je v klidu a v den odjezdu babička najednou potřebuje pomoct se spoustou věcí a dokonce se musíte pohádat, protože už musíte odjet a ona nechápe proč. I babička je rodič, akorát má starší děti – a není to o tom, že VY byste nehtěli opustit její voňavou švestkovou buchtu. Tak to cití i mladší rodiče k teenagerům – vždyť si nedokáže ani uvařit, natož upíct. Kde se to ale má naučit, když doma vaří jenom maminka, která odmítá pomoc a odhání všechny z kuchyně? Tady například může dojít k rebelii. Dalším důvodem může být i to, že rodič ukazuje dítěti, jaké je nemehlo (často zbytečně). Třeba u věšení prádla – tak ne, to musíš přikolíčkovat tady a tady, ukaž, já si to udělám sama. Proč ají rodiče trpělivost, když je dítěti rok, dva a taky dělá všechno špatně, ale snaží se. Tady snahu rodič vidí a u puběrťáka najednou ne? Puberťák se taky snaží, udělá věc třeba na až desáté požádání, ale jde ji udělat třeba i rád a najednou mu někdo řekne, že je to špatně a radši si to udělá sám … tady vzniká rebelie jako reakce na nedůvěru, jako reakce na to, že má svůj stejně dobrý, ale prostě jiný styl věšení prádla. V mnoha případech si za tu nedůvěru mohou sami, ale taky je dobré vidět, že to není pouze jejich vina.
    To byl spíš vzkaz Richardovi, aby viděl, kde je část chyby.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist