Vladimíre, díky!

Rubrika: Kam nechodí slunce...

Právě jsem shlédla záznam asi půlhodinové „hodiny“ muzikoterapie naší pubertální dcery. Pocity jsou smíšené. Dojetí nad šikovností naší, většinou s nikým a u ničeho nespolupracující, dcery se mísí s pocitem zloby „proč jenom s Vladimírem????“. Ale je to spíše zloba zoufalá, neboť často bývá naše snaha přinutit naši dceru k jakékoliv činnosti zcela bez výsledku. A Vladimírovi stačí jen říci: „Martinko, pojď. Martinko, hraj.“ a Martinka jde a hraje…

Kdo je to vůbec Vladimír? Seznámila jsem se s ním před cca 7lety. Absolvovala jsem tehdy jakýsi kurz muzikoterapie (jsem majitelkou téměř 100% hluchu) s představou, že najdu další cestičku, metodu, způsob, jak pomoci naší dceři s diagnosou mentální retardace v kombinaci s poruchou komunikace. Již tehdy pracoval v Komunitním centru Motýlek (www.motylek.org). Musím podotknout, že je to člověk nesmírně sympatický, šířící kolem sebe úžasné charisma.

Vladimír s MartinkouStali jsme se klienty Motýlku a Martinka začala docházet na různé druhy terapií, mimo jiné také k Vladimírovi na muzikoterapii. Nedokážu posledních 5let shrnout do jedné věty. Jsou to jen takové střípky.

Vladimír přichází do herny, aby si vyzvednul Martinku a ta „držkující, věčně se všemi a se vším bojující příšera“ se mávnutím kouzelného proutku mění v usměvavé kouzelné stvoření a odchází bez ohlednutí s ním.

Na letním pobytu se vyskytly chvíle, kdy to bylo s Martinkou opravdu náročné. Stačilo, aby k ní Vladimír promluvil pár slov a bylo vše zase v pořádku.

Bylo období, kdy měl Vladimír pocit, že neodvádí 100% práci. Stávalo se, že místo hraní a muzicírování spolu danou hodinu „prodebatovali“. Martinka se mu svěřovala s různými trápeními a chtěla znát jeho názor na daný problém. A Vladimír měl pocit, že to není ta pravá plnohodnotná PRÁCE. Ale neuvědomoval si, že to je právě to, co od něj jako rodiče dítěte s komplikovaným mentálním postižením očekáváme – TERAPIE! Ta nejprofesionálnější, nejlepší, nejúčinnější s jakou jsem se za ta léta u tzv. odborníků setkala.

V poslední době se Vladimírovi dokonce podařilo „donutit“ naši dceru, aby po dobu 30min intenzivně hrála na kytaru. Bez jediného slůvka odporu prostě dře! A dobrovolně! Bez milionu doprovodných řečí, obličejů, gest atd.

Proč vlastně tolik ód na „jednoho“ Vladimíra? Už jednou se mi stalo, že jsem nestihla poděkovat někomu, kdo nám s naší Martinkou moc pomohl. Byla to její učitelka Markétka v křesťanské mateřské školce Studánka na Kamýku. Troufnu si říci, že Martinku měla ráda téměř jako my rodiče a úměrně tomu jí věnovala kus sebe sama. Zemřela bohužel při autonehodě a já už jí nikdy nepovím to obyčejné a přesto všeříkající DĚKUJI!

Takže tohle povídání má být jedno VELIKÉ DĚKUJI! Díky Vladimíre, že jsi s námi v každé chvílí – v těch lepších, ale i v těch hodně náročných! Díky, že akceptuješ naši dceru s jejími klady i zápory – a i u Tebe si troufnu říci, že ji máš moc ráda! V rámci našeho životního kalupu Ti asi dostatečně nedáváme najevo, jak moc si Tvé práce a Tvého nasazení vážíme, ale věř, že jsme vděční za vše, co pro nás děláš.
TAKŽE JEŠTĚ JEDNOU, VLADIMÍRE, DĚKUJEME!

Autorka je redaktorkou serveru Dobromysl.cz.
Dobromysl.cz je internetový server poskytující komplexní informace o problematice zdravotního postižení – konkrétně různých forem mentálního postižení a autismu – a integrace lidí s tímto typem postižení do společnosti.

Napsal/a: Barbora Jungerová

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Bramborka

    Nějak se to množí, ty skvělé články, člověk neví, koho chválit dřív((-:

  • Krásné:))
    Jsem i za vás štastná, že má Martínka, tak skvělého tátu:)))
    Přejí jím, at jím ten krásný vztah dcera-otec vydrží na pořád:))

  • Ano, taky si v těchto dnech uvědomuju, jak dobré je stále za něco děkovat… Takže díky za článek:-)

  • je to fajn mít takovou oporu…a bohužel kolikrát bereme takové věci jako samozřejmost a to jednoduché slůvko,ikdyž moc chceme, někdy nestačíme vyslovit.

    Moc krásný článek,nádherně napsaný.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist