Včera jsem se do půlnoci zamýšlela nad tím, jak na svéhlavičky. Nečekejte odbornou radu, podělím se s vámi pouze o své bohaté osobní zkušenosti s naším živým, vynalézavým, tvrdohlavým a téměř 20 měsíčním dítkem…
Náš Libásek byl podle mínění okolí hodné dítě, ale doma mě nenechal vydechnout. Byla jsem vyčerpaná a myslela jsem, že naše nedonošené dítě bude nejspíš hyperaktivní. Tak jsem skončila v poradně.
Poradili mi, že když vařím, tak ho mám poslat si hrát. Když telefonuju, taky. A že nemusí dostat všechny věci, na které si ukáže, navíc, pokud jsem zrovna v tu chvíli ve sprše. A doporučili mi přečíst si knížku Malý tyran.
Pochybovala jsem o účinnosti výše zmíněných rad a před očima jsem měla vidinu, v tomto případě spíš slyšinu, šíleného řevu nesoucího se stupačkama do všech pater. Kupodivu to ale docela zafungovalo. Zjistila jsem (!…), že trochu starší než roční dítě nepřemýšlí stejně jako já a nezkoumá, proč nějakou věc mohlo dostat ráno, ale odpoledne už ne. Že se v situacích, kdy něco chce, ale zrovna se to moc nehodí nebo to momentálně není nejvhodnější zábava, musím rozhodnout rychle, jestli mu vyhovím a pokud ne, okamžitě a jednoduše to vysvětlit: „vařím, jím, teď jdeme ven“ a nabídnout něco podobného nebo odvést pozornost.
Osvědčilo se mi Libáska nepřemlouvat k odchodu z pískoviště nebo z herny, ale s prvním náznakem protestu ho přimět začít se s ostatními dětmi horlivě loučit a mávat jim – loučí se ostatně všude, takže mu tenhle rituál pomáhá překonat změnu. A stejně dobře nakonec šlo zamávat i židlím v obchodě, které posloužily jako bezvadná schovka.
Ale hlavně o tom, co říkám, musím být opravdu přesvědčená a stát si za tím. Nevím, jak vaše, ale naše dítě každé zaváhání neomylně pozná.
Venku a v cizím prostředí mi šlo rozhodování líp a Libáska proti spoustě omezení a zákazů obvykle ani nenapadlo protestovat – neutíkal do cesty, ani nebral v obchodě věci z regálů. Mimochodem mě velmi překvapilo, že i velmi malé dítě sedící ve vozíku rozmáchne ručky a má rozpětí jako kondor. Alespoň u nás v Hrušce nelze projet mezi pokladnami bez toho, aby se dítě při troše snahy nedotýkalo těch krásných barevných věcí, které už teď navíc znamenají jediné – KOKO?
Nebyla jsem ale stejně přesvědčená a přesvědčivá v tom, že nemůžu přerušit vaření nebo dokonce psaní mailu kamarádce.
I doma by měly existovat situace a činnosti, které bude dítě respektovat, a na kterých budou rodiče trvat:„Až dojíme, přijdeme si hrát za tebou, ale teď běž sám, můžeš sem třeba přijet s vláčkem.“ V naší rodině se prioritou číslo jedna stalo jídlo, ale i na počítač mám poslední dobou trochu času? Ale i věta „Teď pijeme s tátou kafe“, může dostat podtón důležitosti.
Osvědčilo se mi překročit svůj vlastní stín a v krizových situacích přehrávat, trochu se mi tím daří udržet si odstup. Nenechat se vytočit a nesoupeřit je první a nejzákladnější pravidlo, ale upřímně přiznávám, že to ne vždy zvládám.
Vědoma si své vlastní slabosti se snažím raději tradičním úskalím předcházet. Když je Libásek v plné práci, větu „jdeme se oblíkat“ pro jistotu doprovázím hned několika dodatky – buď jásavě volám „půjdeme plavat“ nebo pátravě „kde jsou botičky“.
Většinou jsou nejúčinnější ta úplně nejjednodušší vysvětlení. Libásek mě obvykle začne nejvíc potřebovat ve chvíli, kdy odejdu na záchod a obvykle mě tam okamžitě dohledá, i když ho podle příruček na situaci upozorním předem. Až dodneška jsem dělala chybu a volala „tady jsem“, dneska jsem poprvé víceméně z legrace zavolala „mně už se strašně chtělo“ a žádná vizita se nekonala.
Nevím, jestli je lepší nechat dítě vztekat, trpělivě přesvědčovat nebo převést k jiné činnosti. Posledně jmenované je opravdu v některých případech s každým dnem těžší?. U nás jsou momentálně největším lákadlem všechny činnosti spojené s vodou. Náš táta nedávno prohlásil, že nemáme dítě, ale mývala. Buď ho od kohoutku nemůžeme odradit nebo odtrhnout. Pevně doufám, že až nastane to všemi obávané a hrůzně popisované pravé období vzoru podaří se mi má každodenní praxe efektivně zúročit.
A pokud některá z vás máte zrovna pocit, že je toho na vás moc, nevěšte hlavu, neboť i naše dítě nechtělo v bdělém stavu jezdit v kočárku, usínalo u kojení (ještě v roce) a budilo se v noci (do 15 m takřka bez výjimky), no a vidíte, je tam minulý čas?
Napsal/a: Martyčka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (107 vyjádření)
Vrrn tak to je báječné-dítko je normální zdravý jedinec typ trapič:-))))) Takže pevné nervíky a pochlub se s každým úspěchem nebo písni když bude bolístka-jistě se najde někdo kdo si to taky prožil. Držím palečky. K
Vrrn, ale uklidnili Tě, že? :-))) Začni s praktikováním rad co nejdříve, dokud máš ten „správný nadhled“ :-)) Z vlastní zkušenosti! :-))
Ahoj holky,tak dnes jsme byli v té poradně.Samek hyperaktivní není,jen je prostě takový živý.S tím spánkem to musím vydržet,že se to časem zlepší.Jelikož se v noci neprobere úplně,tak pro něho to je jako kdyby spal celou noc v kuse a ráno je úplně v pohodě vyspinkaný,narozdíl ode mě.Dále mi poradili,že mám být více důsledná a stát si za tím co jsem řekla,nemám se mu podřizovat,ale občas udělat menší ústupek.No abych to shrnula,vlastně jsem to všechno věděla už od vás.Jitka
No vždyť jsou taky potřeba.:-)))
Mariato -to si řekla báječně – myslím ,že já mám doma atomového vědce-minimálně:-)))))))K
Vrrn, neboj, určitě nemáš nejuplakanější dítě z Jeseníku. Bude to osobnost, jednou třeba vynalezne lék na rakovinu:-). Držím palce a dej vědět, jak v poradně.
Holky,vy jste všechny zlatíčka.Zrovna to všechno jsem potřebovala slyšet.Opět mám plno optimismu a v noci jsem rozhodnuta zvládnout těch pět čekacích minut.Není možné,aby tak malý se mnou cvičil.A přes den už neběžím tam kam chce on,ale nese to těžko,řeší to pláčem.Takže se mi zdá,že mám nejuplakanější dítě z Jeseníku.A do té poradny jdu určitě,jsme objednani na příští týden.
Holky,vy jste všechny zlatíčka.Zrovna to všechno jsem potřebovala slyšet.Opět mám plno optimismu a v noci jsem rozhodnuta zvládnout těch pět čekacích minut.Není možné,aby tak malý se mnou cvičil.A přes den už neběžím tam kam chce on,ale nese to těžko,řeší to pláčem.Takže se mi zdá,že mám nejuplakanější dítě z Jeseníku.
Ještě jsem chtěla dodat – motivace je pro Terezku dobrá do té doby, než na ní zapomene, a to je během minuty :-((
Honzíček je proti ní od narození „uvědomělé miminko“ – samozřejmě můžu hodnotit pouze první rok, ale v tom prvním roce mi Terezka dávala neskutečně zabrat – padala jsem vysílením v 11 v noci. Neustále ječela a ječí dodnes – vůbec nedokáže mluvit normálně, pouze řve… Nevzpomínám si, že bych měla nějakou zásluhu na tom, že Honzíček večer lehne a spí. Takže opravdu jsou děti, které se vychovávají hůř a líp.
Vrrn, ty už jsi psala, že jste objednaní do poradny, půjdete tam?
Víte – co mohu posoudit….Terezka má poruchu pozornosti, možná i lehce hyperaktivní a její výchova byla od malička ubíjející. Jenže některé „zaručené“ metody na ní nefungují právě kvůli tomu, že není schopná se soustředit. Příklad – metoda budíku – natáhneme budíčka a když si stihneš vyčistit zoubky a převléct do košilky než zazvoní, bude čas přečíst ještě jednu pohádku….. Výsledek? Já jí musím připomenout tak 10x, že budí je natažený a vést jí krok za krokem, aby to stihla. Pokud jí to nepřipomenu, ani si nevzpomene a pak brečí, že to nestihla…JENŽE další den, když natáhnu budíka, tak místo, aby se snažila, tak to rovnou vzdá a brečí hned…
Vrrn, za návštěvu v poradně nic nedáš. Určitě Ti poradí a hlavně – uklidní.. Tyto děti potřebují důslednost, ale trochu snížit nároky – já Terezku doteď ráno oblékám, je to rychlé a bez nervů.
Vrrn, dítě zkouší všechno možné – můžeš ho nechat vztekat, brečet, domlouvat, dělat cokoliv, ale nesmíš povolit, ty musíš vyhrát, ne dítě, protože je to pro jeho dobro.
je pravda, že když můj malý někdy brečí tak lítostivě, že bych mu dovolila cokoliv jen, aby neplakal, ale zároveň si uvědomuju to, že musím z něj vychovat člověka, který se jednou bude muset starat o svou rodinu, bude muset chodit do práce, a spousty dalších věcí a já ho musím odmalička vést k správnému chování, taktnímu jednání,… Přece nemůžeme skákat jak naše děti pískají, ne?
Děti nevychovávají nás rodiče, ale my je. Myslím, že v 19měs. tě má pěkně omotanou kolem prstu a pokud něco neuděláš – doplatíš na to jedině ty – třeba ne teď, třeba až v pubertě,…
A říkám si, že malý tu se mnou bude 20let, ale dalších 50let bude žít pro svoje dítě a manželku a kdo lépe může dítě všechno naučit než matka.
Jinak já myslím, že porucha pozornosti by to ani nemusela být – třeba je jen aktivnější – jen musíš jeho aktivitu správně nasměrovat – činnosti ve dne.
On tě jenom zkouší, asi je dost průbojný, ale nedej se.
Většinou takové věci trvají tak 14dní a dítě pochopí a budete na tom lépe oba.
Můžeš si taky přečíst článek“jak jsem u syna vyléčila nespavost“ – aspoň ti to dá pocit, že tohleto neřešíš jenom ty a trochu tě tento pocit uklidní.
Držím palce, ať se konečně v blízké době dobře vyspinkáš:-)))
PS:já si myslela, že můj prcek je hyperaktivní, ale pak jsem přišla na to, že vlastně skáču tak jak on píská, naštěstí je už mnohem lépe:-))
Vladi usuzovala bych na to i z toho ,že Vrrn píše,že si malý neumí hrát sám-ale je to brzo ,ale zas za optání nic nedáš a nemusí se pak nikdo zbytečně trápit. K
Hm… porucha pozornosti souvisí s tím, že dítě špatně usíná a nemá pevný spánkový režim, ale Terezka se rozhodně 15x za noc nebudila :-)) Tak 4x, to jo. Nejsem si jistá, jestli psycholog v tak ranném věku dokáže rozpoznat poruchu pozornosti.
Vrrn já bych tomu dala minimálně 10 dní a dodržela ty 5min.inervaly-nevadí,že začne rovnou plakat-to zkouší.
k utěšování a vstávání se můžeš vrátit vždycky ale Ty chceš přece vyhrát???:-)))A dosáhnout toho aby se přestal budit.
a to jde jen tak,že mu to nebude stát za to se budit.Takže dodrž čas a moc se s ním nazabývej-pohladit,zakrýt a spát.
Nebuď měkká-uvidíš vyplatí se to. V 19 měs už to fakt je jen o tom že zkouší co si může dovolit a Ty se necháš zlomit.
Děláš to přeci i kvůli němu-i on bude lépe naladěný-když bude klidně spát a i Ty budeš odpočatá. Pokud by to nešlo-zkus tu poradnu-mohl by mít poruchu soustředění-čím dříve se tohle řeší tím líp.
K
A máš postýlku vedle sebe? Musíš nutně vstávat, nestačilo by mu jen,že ho držíš za ruku?
Napít nechce,většinou cumlík.Ale mnohdy jej má v puse a stejně se vzbudí
Vrrn a co vlastně chce, když se vzbudí? Napít?
Ahoj holky,já to vidím,že my ty noci nezvládneme.Dnes to bylo šílené,minimálně 15krát byl vzhůru.Ani nezačal knourat,ale rovnou spustil z plných plic.Vynechala jsem čekacích pět minut a rovnou jsem k němu vstala.Jitka
Ahojky Vrrn blahopřeji k malému úspěchu to víš lusknutím prstů to nepůjde:-))) Ale vydrž-pokud nepláče nějak hystericky klidně to čekání malinko prodluž-ale to už poznáš sama – šikulka. Jinak né každý den může být dobře naladěný-i můj brouček sem tam v noci nespí a vykládá si s náma třeba ve 3 ráno-tj normální:-) K
Ahojky,tak jsem ze soboty na neděli k malému nevstávala pokaždé při každém kviknutí,poprvé jsem čekala přesně pět minut potom jsem ho utěšila,podruhé Samek během čekání usnul sám a už se do rána nevzbudil.Tak jsem byla ráno úplně nadšená,jenže z neděle na pondělí už se budil opět tak jak je zvyklý,čekacích pět minut nezabralo.No uvidíme dnes,ono to je asi běh na delší trat.Jitka
Mobile Sliding Menu