Rozmazlené batole, hyperaktivní dítě a nebo malý tyran?

Rubrika: Vývoj a výchova batolete

Včera jsem se do půlnoci zamýšlela nad tím, jak na svéhlavičky. Nečekejte odbornou radu, podělím se s vámi pouze o své bohaté osobní zkušenosti s naším živým, vynalézavým, tvrdohlavým a téměř 20 měsíčním dítkem…

Náš Libásek byl podle mínění okolí hodné dítě, ale doma mě nenechal vydechnout. Byla jsem vyčerpaná a myslela jsem, že naše nedonošené dítě bude nejspíš hyperaktivní. Tak jsem skončila v poradně.

Poradili mi, že když vařím, tak ho mám poslat si hrát. Když telefonuju, taky. A že nemusí dostat všechny věci, na které si ukáže, navíc, pokud jsem zrovna v tu chvíli ve sprše. A doporučili mi přečíst si knížku Malý tyran.

Pochybovala jsem o účinnosti výše zmíněných rad a před očima jsem měla vidinu, v tomto případě spíš slyšinu, šíleného řevu nesoucího se stupačkama do všech pater. Kupodivu to ale docela zafungovalo. Zjistila jsem (!…), že trochu starší než roční dítě nepřemýšlí stejně jako já a nezkoumá, proč nějakou věc mohlo dostat ráno, ale odpoledne už ne. Že se v situacích, kdy něco chce, ale zrovna se to moc nehodí nebo to momentálně není nejvhodnější zábava, musím rozhodnout rychle, jestli mu vyhovím a pokud ne, okamžitě a jednoduše to vysvětlit: „vařím, jím, teď jdeme ven“ a nabídnout něco podobného nebo odvést pozornost.

Osvědčilo se mi Libáska nepřemlouvat k odchodu z pískoviště nebo z herny, ale s prvním náznakem protestu ho přimět začít se s ostatními dětmi horlivě loučit a mávat jim – loučí se ostatně všude, takže mu tenhle rituál pomáhá překonat změnu. A stejně dobře nakonec šlo zamávat i židlím v obchodě, které posloužily jako bezvadná schovka.

Ale hlavně o tom, co říkám, musím být opravdu přesvědčená a stát si za tím. Nevím, jak vaše, ale naše dítě každé zaváhání neomylně pozná.

Venku a v cizím prostředí mi šlo rozhodování líp a Libáska proti spoustě omezení a zákazů obvykle ani nenapadlo protestovat – neutíkal do cesty, ani nebral v obchodě věci z regálů. Mimochodem mě velmi překvapilo, že i velmi malé dítě sedící ve vozíku rozmáchne ručky a má rozpětí jako kondor. Alespoň u nás v Hrušce nelze projet mezi pokladnami bez toho, aby se dítě při troše snahy nedotýkalo těch krásných barevných věcí, které už teď navíc znamenají jediné – KOKO?

Nebyla jsem ale stejně přesvědčená a přesvědčivá v tom, že nemůžu přerušit vaření nebo dokonce psaní mailu kamarádce.

I doma by měly existovat situace a činnosti, které bude dítě respektovat, a na kterých budou rodiče trvat:„Až dojíme, přijdeme si hrát za tebou, ale teď běž sám, můžeš sem třeba přijet s vláčkem.“ V naší rodině se prioritou číslo jedna stalo jídlo, ale i na počítač mám poslední dobou trochu času? Ale i věta „Teď pijeme s tátou kafe“, může dostat podtón důležitosti.

Osvědčilo se mi překročit svůj vlastní stín a v krizových situacích přehrávat, trochu se mi tím daří udržet si odstup. Nenechat se vytočit a nesoupeřit je první a nejzákladnější pravidlo, ale upřímně přiznávám, že to ne vždy zvládám.

Vědoma si své vlastní slabosti se snažím raději tradičním úskalím předcházet. Když je Libásek v plné práci, větu „jdeme se oblíkat“ pro jistotu doprovázím hned několika dodatky – buď jásavě volám „půjdeme plavat“ nebo pátravě „kde jsou botičky“.

Většinou jsou nejúčinnější ta úplně nejjednodušší vysvětlení. Libásek mě obvykle začne nejvíc potřebovat ve chvíli, kdy odejdu na záchod a obvykle mě tam okamžitě dohledá, i když ho podle příruček na situaci upozorním předem. Až dodneška jsem dělala chybu a volala „tady jsem“, dneska jsem poprvé víceméně z legrace zavolala „mně už se strašně chtělo“ a žádná vizita se nekonala.

Nevím, jestli je lepší nechat dítě vztekat, trpělivě přesvědčovat nebo převést k jiné činnosti. Posledně jmenované je opravdu v některých případech s každým dnem těžší?. U nás jsou momentálně největším lákadlem všechny činnosti spojené s vodou. Náš táta nedávno prohlásil, že nemáme dítě, ale mývala. Buď ho od kohoutku nemůžeme odradit nebo odtrhnout. Pevně doufám, že až nastane to všemi obávané a hrůzně popisované pravé období vzoru podaří se mi má každodenní praxe efektivně zúročit.

A pokud některá z vás máte zrovna pocit, že je toho na vás moc, nevěšte hlavu, neboť i naše dítě nechtělo v bdělém stavu jezdit v kočárku, usínalo u kojení (ještě v roce) a budilo se v noci (do 15 m takřka bez výjimky), no a vidíte, je tam minulý čas?

Napsal/a: Martyčka

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (107 vyjádření)

  • Anonymní

    Bohužel doba je extrémně zlá.
    A dnešní rodiče jsou opravdu natolik blbé, že si dovolujou rozmazlovat své děti.
    Moderní výchova vůbec neprospívá, to chce vrátit výchovu jako vychovávali maminky své děti v 70.letech..
    Já rozmazlené děti nesnáším.
    Já bych sje třískal od rána až do večera.

  • Anonymní

    Výborná rada, moc mě potěšil Váš poslední odstavec 🙂

  • Ahojky anonymní od malého šílence :-)…přijď za námi do ADHD – diskuze tady na VD…taky vlastníme takové šílenečky 🙂

    http://www.vasedeti.cz/diskuzni-forum/?wpforumaction=viewtopic&t=276.0

  • Anonymní

    Ahoj maminky,
    máme doma malého 15-ti měsíčního Kubíka. Je to hroznej živel. Nic nevydrží dělat déle než 5 minut, pak rychle zase něco jinýho a tak to jde pořád dokola. Většinou ani nedělá jednu věc, ale rovnou víc věcí najednou. Jediné co ho občas baví jsou auta, ale to jen na chvilku. Nevím jak ho zabavit. Nemáte ňáký typ na dobroé zabavení či hračku?
    Nemůžu s ním ani do obchodu, autobusu, … nikam! Všude po 3 minutách dělá scény. Ječí na celé kolo a když se ho pokusím uklidnit, tak to nepomůže – ani vyndání z kárky, protože to začne vyhazovat věci z regálu a když mu dám zákaz, že to nesmí, tak spustí opět jekot. A cesta autem? Taky horor…jen ječí, takže se snažim cestovat (a to jezdim jen max. 30min autem) ve chvíly kdy usne – aby cestu prospal.
    A co se týče jídla? V židličce nevydrží, takže poletuje po bytě. Což jsem nechtěla připustit, ale nakonec jsem to nevydržela a občas jí tzv.za chůze.
    Jelikož je to moje první dítě a je mi 25let, tak nemám takové zkušennosti s malými rebely… Budu ráda za každou radu, jak tyto šílence sklidnit 🙂

  • Anonymní

    Snad rada na 5.8. -Někde jsem četla, že když se dítě chová nevhodně, nastavit mu zrcadlo, tedy spíše zahrajte mu vy sama jak se chová, moje hoočička je ještě malá, má 15 měsíců, ale když sebou šije a řve v židličce, začnu se předvádět přesně tak co dělá ona – zadívá se na mně, pomyslí si, že je ta její maminka asi blázen a na chvíli to přestane dělat, no vaše 4-letá už má rozum, třeba to na ni bude víc fungovat, když uvidí na vás, jak se sama chová.

  • Renčo, staršímu synovi je 4,5 a občas se také chová nevhodně… Jako by období vzdoru přišlo až teď. Určitě to souvisí s narozením brášky (teď 1,5). Syn se také často vzteká, fňuká kvůli všemu. A napodobuje bráchu – jak popisujete batolecí chování. Také bývám bezradná…
    Osvědčilo se mi být důsledná. Když něco chce a začne fňukat, tak to nedostane. Je to náročné, ale po chvíli (někdy celkem dlouhé) se zklidní…
    Přeji hodně trpělivosti s dcerkou 🙂

  • Anonymní

    Dobrý večer maminky,

    nechci být škodolibá ale jak tady pročítám ty vaše příspěvky jsem ráda že nejsem jediná.
    Mám téměř 4 letou dceru, neustále vyžaduje pozornost, pokud ji něco nechci koupit začne si to vyžadovat hlasitým křikem, pláčem, vztekáním, někdy i válením se po zemi, nevím si s ní dost často rady, občas zabírá pouze ignorace, a to že zkrátka odcházím opodál, vždy si říkám co si asi myslí lidé kolem, je ta matka snad neschopná? nebo ji neumí vychovat? Toto vše ale ještě nic není to některé děti zkrátka dělají, ale když se začne na ulici, v obchodě, autobuse nebo metru chovat jako malé batole, a doslova obtěžuje cizí lidi je mi fakticky trapně, mluví jako batople i se tak chová, zkrátka nemá žádné hranice, tahá lidi za šaty, hlasitě na ně pokřikuje, tak to už si opravdu nevím rady, byla jsem s ní u psychiatra ten mi po tom co ji viděl 10 min. řekl že je hyperaktivní a chtěl ji předepsat nějaké léky na zklidnění, to jsem ale odmítla a zašla raději k psycholožce, ta mi řekla že je malá velice trvdohlavá a velice temperametní dítě, poradit mi ale nedokázala, malá je přitom bystrá a s přehledem plnila úkoly 4 letého dítěte, nechápu a nedokážu si vysvětlit proč se tak tedy občas chová ?…..
    Nemáte některá stejný problém, jak to třeba řešíte vy? Neumím to vše brát v klidu, občas mi ujedou nervy a malá dostane na zadek, nikam to ale nevede, naopak, otřepe se a zlobí a provokuje dál, takže tudu cetsa nevede Renča

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist