Těšíte se na první slovíčka vašeho dítka. Přicházejí pomalu: TÁTA, BÁBA, MÁMA,… první spojování slov a první jednoduché věty. A pak se naučí slovo PROČ. A vy s láskou vzpomínáte na dobu, kdy jen leželo v kočárku a roztomile žvatlalo.
Čím je slovo PROČ tak kouzelné?
Kdo z vás ho u svých dětí ještě nezažil, pravděpodobně si neumí dost živě představit, o co jde. Pokud už máte období PROČ za sebou, nejspíše vám zbylo pár veselých historek o tom, jak jste hledali ty správné odpovědi. Ale jestli jste zrovna uprostřed této fáze, věřím, že vám do smíchu není.
Období, ve kterém se dítě zajímá o to PROČ je něco tak, jak je, přichází průměrně kolem 2. roku věku.
Reálně to ale dost souvisí s rozvojem řeči vašeho dítěte. U mé starší dcery se PROČ rozvinulo až před 3. rokem, zatímco mladší se začala zvědavě ptát už před 2. narozeninami.
Tato etapa vývoje je pro děti zásadní. Zajímají se o všechno kolem sebe a hledají odpovědi na své otázky. Proč něco funguje zrovna takhle? Proč to tak vypadá? Proč jdeme zrovna tam? Nebo prostě jen jednoduše PROČ?
Vás ale slovo PROČ pronesené z úst vašeho batolete už podesáté může celkem rozladit. Někdy dokonce pořádně naštvat nebo uvést do stavu zoufalství.
Pamatuju si, že u prvorozené dcery jsme s manželem z legrace počítali, kolikrát dcera vysloví proč u jedné situace. Nepamatuju si už, o co šlo, ale vím, že maximum bylo 14x proč. A na to odpovídat už chce pořádnou dávku trpělivosti.
Postupně se ale počet proč snižoval. Přišla jsem totiž na to, že nejlépe funguje odpovídat podle pravdy. Samozřejmě úměrně věku a vyjadřovacím schopnostem dítěte. Nějaké mlžení a zjednodušování pravdy se nám moc neosvědčilo. Vždy na něj navazovala nová vlna dotazů.
Moje rada tedy je:
Odpovídejte vašemu dítěti popravdě, upřímně a s velkou dávkou empatie.
Kdyby vám to nešlo, představte si, že se vašeho partnera zeptáte, proč chce jet na výlet zrovna tam a tam a on by vám odpověděl: protože proto nebo by se s odpovědí vytáčel, případně neodpověděl vůbec. Asi by vám to moc příjemné nebylo.
Pokud odpověď nevíte, klidně to svému dítěti řekněte. Nemůžete a nemusíte znát všechno. A není na škodu, aby to vaše dítě vědělo.
Uznávám ale, že ne vždy jsou odpovědi jednoduché a často vás přimějí zamyslet se nad věcmi, které by vás jindy ani nenapadly. Třeba otázka mé starší dcery: „Proč je banán žlutej?“
Nebo: „Proč je modrá obloha?“ Tady jsem si odpovědí byla jistá: „Protože je hezky, svítí sluníčko a na nebi není ani jeden mráček.“ Reakce mé dcery mi to ale ani trochu neusnadnila: „Ale proč? Proč je hezky?“
Nedávno se odehrál následující rozhovor mezi mnou a mladší dcerou. Bylo to těsně před jejími 3. narozeninami. Ukazovala na obrázek Hello Kitty na svém tričku a ptala se: „Mami, ta kočička nemá pusu. To přece nemůže mňoukat. Proč nemá pusu?“
Tušila jsem, že tady odpověď nebude úplně jednoduchá. Přesto jsem to zkusila: „Asi ji tam zapomněli namalovat.“
„Ale proč? Proč by kočičce zapomněli namalovat pusu. Teď nemůže mňoukat ani papat.“
„No, já nevím, Denisko. Asi ten, kdo tu kočičku vymyslel, tak nechtěl, aby měla pusu. Je to taková kočička bez pusy.“
„Aha,“ překvapila mě svou odpovědí a už se dál neptala. Je teda pravda, že ta moje odpověď byla stoprocentně upřímná, protože jsem fakt netušila, proč Hello Kitty nemá pusu.
Přeju vám hodně trpělivosti a co nejvíce upřímnosti při odpovídání na dotazy vašeho dítěte. A nenervujte se. Období PROČ přejde a vystřídá ho zase jiné, při kterém budete ještě rádi vzpomínat na ty roztomilé dotazy se slovem PROČ na začátku.
