Bohužel velmi častou, a řekněme rovnou zbytečnou, příčinou opožďování řeči je nedostatek mluvního kontaktu. Rodiče mají na dítě málo času, málo si s ním hrají, dítě je celé hodiny odkázáno samo na sebe. Když už se dospělí dítětem zabývají, je slovní doprovod dost stereotypní – jez, sed klidně, udělej to a to, co to zase vyvádíš, jdi si radši hrát k sobě do pokoje, pusť si televizi.
Př.: Čtyřletý chlapec dosud nemluví, podle maminky používá sám asi 15 slov, která se vztahují k běžným denním činnostem (papu, ham, bumbu – pít atd.). I pasivní slovní zásoba se většinou omezuje jen na nejběžnější situace a předměty, neumí ukázat většinu domácích zvířat, barvy si vytrvale plete, na pokusy o kontakt reaguje panikou, chce k mamince na klín a vrtí hlavou ne, nechci. Teprve za chvíli se osmělí a nechá se nalákat na hračky a knížky. Reaguje spíš gestem, náhodným shlukem hlásek, ale snaží se opakovat jednoduchá slova. Když se vracíme znova k některému obrázku, snaží se použít předtím zaslechnutá slova, i když se mu to zatím nedaří úplně přesně. Na pochvalu reaguje až nepřiměřeně nadšeně. Hra s dospělým je pro dítě jasně něco zcela nového a zábavného. Při rozboru situace odhalila hlavní příčinu maminka, když řekla – on je od mala strašně hodné dítě, celé hodiny si vydrží hrát sám v dětském pokoji.
Řešení se nabízí samo. Je třeba hodně na dítě mluvit, nechat ho, aby si hrálo s věcmi denní potřeby u maminky v kuchyni, předměty a činnosti hned jmenovat, komentovat to, co se zrovna dělá (zamícháme polívčičku, dáme do ní sůl, ochutnej si, co je to? Sůl…). Je třeba hodně dítě chválit, třeba jen za snahu o nové slovo. Kromě toho už je třeba doplňovat slovní zásobu podle určitého plánu a pod odborným vedením.
I příliš pečlivá výchova v sobě nese rizika pro rozvoj řeči. Celá rodina sleduje, co dítě potřebuje, stačí jen naznačit a přání je hned splněno. Tyhle děti mají většinou velikou pasivní slovní zásobu, na požádání ukážou i věci, které znají z pohádek nebo z knížek. Ale chybí vlastní akce, potřeba cosi sdělit. Přímo se vnucuje anekdota o chlapci, který do sedmi let nemluvil, až jednou u stolu povídá: Kde mám lžíci? Bylo z toho velké divení, až se někdo zeptal, proč proboha nemluvil. Odpověď zněla: dosud nebyl důvod ke stížnostem.
Dítě prostě řeč nijak zvlášť nepotřebuje, a ta se proto taky moc nerozvíjí. Rodina ale stojí o to, aby dítě mluvilo, a znásobí své úsilí. Zahrne je knihami, hračkami a zábavami. Změny k lepšímu však nejsou vidět a navíc se někdy dítě začne i řeči vyhýbat.
Př.: Vzorně upraveného chlapečka přivedla babička a ještě mezi dveřmi mu slibovala hory doly, bude-li hodný a bude-li „pěkně povídat“. Nejjednodušší způsob, jak se s dítětem seznámit, je zeptat se ho na jméno. Jenže odpověděla babička a informaci patřičně rozvedla: „Jmenuje se Jan, ale říkáme mu Honzíku. “ Chlapeček pohledem přehrával na babičku i další dotazy a ta ochotně vyhověla. Totéž se odehrávalo nad knížkou. Kluk chtěl cosi vyjádřit, neobratně a málo srozumitelně, babička do toho skočila – „Já vám to přeložím. On chtěl říct, že…“ A kluk už zase ztratil záblesk zájmu a pasivně si listoval v knížce.
Dítě musí zjistit, že řeč je k něčemu dobrá a že přináší příjemné zážitky. V praxi to znamená, že je musíme pustit ke slovu a nechat je, aby samo požádalo o pití, o jídlo atd. Používáme stále stejný výraz, aby se to aspoň zpočátku nepletlo, např. „Co bys rád?“ Dítě ukazuje. „Ty bys chtěl bumbat? Ano? Co bys chtěl?“ „Bum.“ „Ano, hned dostaneš bumbat.“ Postupně se výraz zpřesňuje (bum bum – bum – bumba – bumbat). Když vidíme, že dítě se zatím vyjádřit neumí, napovíme otázkou, ale znovu se snažíme, aby se aspoň pokusilo. Jistěže striktně nevyžadujeme odpověď (a dokud to neřekneš, tak nic nedostaneš!). Dítě samo rychle zjistí, že máme radost, když se aspoň pokusí. Mluvení přináší pochvalu, pohlazení, rychlé splnění nějakého přání, tedy samé příjemné věci, a to je první krok k posílení tzv. mluvního apetitu, chuti mluvit.
Také nad knížkou nesmíme vést monolog a zahrnovat dítě spoustou informací. Snažíme se naopak vybrat si pár výrazů a víckrát se k nim vrátit. Dáme dítěti možnost, aby po nás opakovalo, aby odpovídalo na otázky (To je pejsek, dělá haf. Jak dělá pejsek? Haf.).
Výslovnost zatím zůstává zcela na okraji našeho zájmu, důležité je, aby dítě vůbec začalo mluvit. Teprve když je jasné, že aktivní slovní zásoba se začíná už spontánně rozšiřovat a objevují se věty, je možné opatrně zpřesňovat i hláskový systém. O zahájení úpravy výslovnosti a o metodách, které se použijí, musí ale v každém případě rozhodnout logoped, protože opožděním vývoje řeči dochází někdy k dost výraznému časovému posunu i ve vývoji výslovnosti a je více než jindy zapotřebí postupovat zcela individuálně.
Jedná se o ukázku z knihyVývoj dětské řeči krok za krokem, ze které je tato ukázka.
Vydalo nakladatelství Grada, 2010.
Napsal/a: Dana Kutálková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Určitě je důležité na děti mluvit, také po nich opakovat. Např. moje děti vyžadovali odpověď vždy celou větou. Nejen ano, hm, jo. A bylo to znát. Obě mluví od roka velmi pěkně a téměř nešišlali. V př. toho 4letého chlapce se ale jedná spíš o získávání pozornosti. Dokud nenní samostatný, nemluví atd, musí se maminka více starat a dítě si tím nahrazuje lásku, kterou dostatečně od maminky nebo okolí nevnímá. Důležité je vyřešit příčinu a dítě se obratem rozmluví. Více na http://www.kruhzivota.cz. Marcela
Asi by bylo zajímavé přečíst si celou knihu.
Na syna jsme mluvili od narození, říkala jsem mu, co dělám, kam jdeme atd. Na druhou stranu mě hodně baví poslouchat, co a jak říká.
Jsem alergická na to, když chce malý někomu něco říct a dospělák to musí říct za něj. Nevím, jestli jsou lidi tak netrpěliví, že nedovedou dát dítěti pět vteřin navíc, nebo v čem to vlastně vězí?
Je to moc hezky napsaný článek.Také mám syna „který neměl co říct“ a začal až na pár slov mluvit pozdě.A to i přesto,že jsme s ním mluvili a zpívali.Kolikrát si ze mě doma dělali srandu,komu že vlastně zpívám,když mě nikdo neposlouchá.A nyní si občas řeknu,kdyby byl tak 5 min. potichu.
Petři, tos řekla nádherně 🙂
Anonymní, to je mi líto. Příště bych změnila porodnici. Ale jak píše Petra, tenhle článek píše o jiných důvodech problémů řeči….
Jovanko, u nás to bylo s Majdou podobně – Anička všechno přeložila, vysvětlila. Navíc si musím přiznat, že i já jí v tomto ohledu věnovala mnohem míň času. Buď pořád brebentila Áňa, nebo jsem byla tak ráda, že je tu chvíli klid, že jsem toho sama moc nenamluvila. Takže ve třech letech mluvila Majda srovnatelně s Aničkou ve dvou. Co nastoupila do školky, tak se řeč rapidně zlepšuje, jednak má dost podnětů ve školce, kde se prostě musí domluvit bez tlumočníka, jednak moje „centrum vnímání řeči :-)))“ může aspoň dopoledne úplně vypustit, takže jsem pak schopná komunikovat odpoledne s oběma holkama :-))
Anonymní, máš pravdu, že nedostatek kyslíku při porodu může závažně poškodit řečové centrum v mozku. Ale (nic ve zlém) tím se tento článek nezabývá. autorka se zaměřila na příčiny, které pocházejí z prostředí a stylu výchovy a nejsou fyzického rázu.
Jako sorry, ale co nedostatek kyslíku při porodu? Nejdříve se při nedostatku kyslíku do v mozku „ničí“ právě řečové centrum, že jo. To až to páni Bozi doktoři budou zase vše nechávat na přírodě a 50ti kilová ženská bude tlačit 4,5 kilový dítě. Jo a ještě „zapomenou“ říct, že se dítěti při porodu něco zlomilo a to pak řve jak tur a matka neví proč.
Moc hezký článek, díky.
Naše nejmladší (skoro 2,5roku) mluví cca tak, jako její sestry ve dvou letech nebo i dříve. Asi to bude tím, že „dosud nebyl žádný problém“, takže jí pomalu přestanu dávat lžíci k talíři 🙂
Ne, vážně, je fakt, že její starší sestřička za ni všechno poví, i známí jí říkají „Peťčina tisková mluvčí“. Ale malá slečna se zapojuje, tak doufám, že než půjde do školky, že něco zvládneme 🙂
Ona je rada vlastně mnohdy opravdu jednoduchá (když pominu problémy s mluvením fyzického původu) – prostě mluvit, mluvit, mluvit. Ale na NA dítě, nýbrž S dítětem, tj. počkat na jeho reakci, nechat ho „vymáčknout se“, zbytečně nepeskovat a nazpátek na něj zase reagovat, aby dostalo zpětnou vazbu.
Moc hezký článek!!!
Mobile Sliding Menu