Ve druhé polovině 2. roku dítěte bývají někteří rodiče nešťastni z toho, že se jejich dítě povahově změnilo. Začne uraženě trucovat, natahuje nepřátelsky ručku, jako by chtělo někoho z rodičů uhodit nebo opravdu uhodí. Psychologové výstižně tomuto období dali pojmenování „období dětského vzdoru“.
Rodiče bývají nešťastni také z toho, že dítě obrací své vzdorovité chování především proti nim, babičce a dědečkovi.
Je možno konfliktním situacím vznikajícím, z dětského vzdoru, nějak předcházet? Uznávaný odborník, profesor PhDr. Matějček dává tuto radu: „Snažme se vytvářet v rodině klid a pohodu; dětský vzdor totiž častěji vzniká u dětí, kde rodina žije v napětí.“
Nerušme dítě při hře; hra je pro ně tím, čím je pro dospělého člověka zaměstnání. Vyvarujme se nekompromisních požadavků, jako například: „Pojď se najíst!“ Vhodnější je: „Hrej si ještě chvilku a pak přijď k obědu.“
Velikou chybou by bylo za vzdor dítě trestat. Jeho citový život totiž bývá v tomto období maximálně soustředěn na rodiče, především na matku; na její vlídný hlas, její úsměv, její neustálou pomoc.
Naopak plesknutí přes ručičku nebo jakékoli jiné tělesné trestání – to by dítě pociťovalo jako nejkrutější trest. Zbavovalo by ho to pocitu jistoty, bezpečí a klidu.
Nikdy nepoužívejte větu: „Pojď ihned k obědu, nebo tě už nebudu mít ráda.“ Taková neuváženě vyřčená slova by byla pro dítě maximálně krutá; mohla by v jeho duši vytvořit dlouhodobou citovou jizvu.
Budiž vám útěchou, maminko a tatínku, ta skutečnost, že období dětského vzdoru pomine většinou již koncem 2. roku. Ovšem za předpokladu, že budete jednat s dítětem za všech okolností ohleduplně.
(autor: Stanislav Trča, vydala Grada Publishing, 2009, 9., přepracované a doplněné vydání).
Napsal/a: Stanislav Trča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Michaelo, já mám taky tříletou dcerku a tato období se prostě zjevují a zase odcházejí a v budoucnu tomu bude nejinak.
Jak to říci stručně a jednoduše. Chce to trpělivost, naučit se uklidňující dýchací techniky (pro sebe) 😀 a vydržet. Spíš obejmout a usmát se , než nadávat a zobit se. Zkrátka s úsměvem jde všechno líp a u dětí to funguje dvojnásob.
Můj syn bude mít v lednu tři roky, moc tomu nerozumím, ale období vzdoru na něj přišlo až teď a mám pocit, že to, o to horší. Jídlo, oblékání, koupání, čištění zubu, na povely jako pojď…Reakce křik, škrábání, vztažení ruky na pohlavek, sednutí, nebo lehnutí si při procházce na chodník, atd. Vždy u nás panoval klid, láska a porozumnění. Nevznikala žádná situace, kdy by byl vystaven hádce a ubližování. Svého syna milujeme a zahrnujem maximální láskou, tak kde se to v něm bere a jak na něj? Děkuji Michaela
Pěkný článek, názory prof. Matějčka (myslela jsem tedy, že je to Matějíček) znám a jsou mi blízké. Jak bude vypadat praxe, na to si musím ještě počkat. Snad se mi k té teorii podaří alespoň přiblížit.
Hezky napsané,škoda jen,že takovou informaci jsem neměla v čase,kdy mé dítka byla malá…
Vzpomínám a přiznávám,že těžké období to bylo.
U kluka ani né,ten byl tichý,neprůbojný.
Zato dcera ta nám dávala zabrat.Paličatá,všechno sama,když se „zasekla“nikdo po dobrým s ní nehnul.
Žádný ťuťu na ní neplatilo.
Takže dle článku jsem zbavovala jí pocitu jistoty,bezpečí a klidu.
Ono se hezký to říká,ale nikdo nevysvětlí co si počít,když ani domlouvání nepomáhá….
No asi jsem nepřekročila mez,následky žádný nejsou.Jen vzdorovitost,paličatost jí zůstala:))))))
Mobile Sliding Menu