Jak lze překonat „období vzdoru“

Rubrika: Vývoj a výchova batolete

Ve druhé polovině 2. roku dítěte bývají někteří rodiče nešťastni z toho, že se jejich dítě povahově změnilo. Začne uraženě trucovat, natahuje nepřátelsky ručku, jako by chtělo někoho z rodičů uhodit nebo opravdu uhodí. Psychologové výstižně tomuto období dali pojmenování „období dětského vzdoru“.

Příčinou této změny chování bývá skutečnost, že si dítě začíná uvědomovat, že se stalo „svébytnou lidskou bytostí“. Podle toho začíná jednat: Nechce být při hře vyrušováno, nechce si umýt ruce před jídlem, nechce si vzít čisté kalhotky před vycházkou s matkou.

Rodiče bývají nešťastni také z toho, že dítě obrací své vzdorovité chování především proti nim, babičce a dědečkovi.

Je možno konfliktním situacím vznikajícím, z dětského vzdoru, nějak předcházet? Uznávaný odborník, profesor PhDr. Matějček dává tuto radu: „Snažme se vytvářet v rodině klid a pohodu; dětský vzdor totiž častěji vzniká u dětí, kde rodina žije v napětí.“

Nerušme dítě při hře; hra je pro ně tím, čím je pro dospělého člověka zaměstnání. Vyvarujme se nekompromisních požadavků, jako například: „Pojď se najíst!“ Vhodnější je: „Hrej si ještě chvilku a pak přijď k obědu.“

Velikou chybou by bylo za vzdor dítě trestat. Jeho citový život totiž bývá v tomto období maximálně soustředěn na rodiče, především na matku; na její vlídný hlas, její úsměv, její neustálou pomoc.
Naopak plesknutí přes ručičku nebo jakékoli jiné tělesné trestání – to by dítě pociťovalo jako nejkrutější trest. Zbavovalo by ho to pocitu jistoty, bezpečí a klidu.

Nikdy nepoužívejte větu: „Pojď ihned k obědu, nebo tě už nebudu mít ráda.“ Taková neuváženě vyřčená slova by byla pro dítě maximálně krutá; mohla by v jeho duši vytvořit dlouhodobou citovou jizvu.

Budiž vám útěchou, maminko a tatínku, ta skutečnost, že období dětského vzdoru pomine většinou již koncem 2. roku. Ovšem za předpokladu, že budete jednat s dítětem za všech okolností ohleduplně.

Jedná se o ukázku z knihy Budeme mít děťátko
(autor: Stanislav Trča, vydala Grada Publishing, 2009, 9., přepracované a doplněné vydání).

Napsal/a: Stanislav Trča

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Horempádem

    Michaelo, já mám taky tříletou dcerku a tato období se prostě zjevují a zase odcházejí a v budoucnu tomu bude nejinak.

    Jak to říci stručně a jednoduše. Chce to trpělivost, naučit se uklidňující dýchací techniky (pro sebe) 😀 a vydržet. Spíš obejmout a usmát se , než nadávat a zobit se. Zkrátka s úsměvem jde všechno líp a u dětí to funguje dvojnásob.

  • Anonymní

    Můj syn bude mít v lednu tři roky, moc tomu nerozumím, ale období vzdoru na něj přišlo až teď a mám pocit, že to, o to horší. Jídlo, oblékání, koupání, čištění zubu, na povely jako pojď…Reakce křik, škrábání, vztažení ruky na pohlavek, sednutí, nebo lehnutí si při procházce na chodník, atd. Vždy u nás panoval klid, láska a porozumnění. Nevznikala žádná situace, kdy by byl vystaven hádce a ubližování. Svého syna milujeme a zahrnujem maximální láskou, tak kde se to v něm bere a jak na něj? Děkuji Michaela

  • Lien

    Pěkný článek, názory prof. Matějčka (myslela jsem tedy, že je to Matějíček) znám a jsou mi blízké. Jak bude vypadat praxe, na to si musím ještě počkat. Snad se mi k té teorii podaří alespoň přiblížit.

  • Hezky napsané,škoda jen,že takovou informaci jsem neměla v čase,kdy mé dítka byla malá…

    Vzpomínám a přiznávám,že těžké období to bylo.
    U kluka ani né,ten byl tichý,neprůbojný.
    Zato dcera ta nám dávala zabrat.Paličatá,všechno sama,když se „zasekla“nikdo po dobrým s ní nehnul.
    Žádný ťuťu na ní neplatilo.
    Takže dle článku jsem zbavovala jí pocitu jistoty,bezpečí a klidu.
    Ono se hezký to říká,ale nikdo nevysvětlí co si počít,když ani domlouvání nepomáhá….

    No asi jsem nepřekročila mez,následky žádný nejsou.Jen vzdorovitost,paličatost jí zůstala:))))))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist