Dostanete-li se v životě do situace,kdy se rozhodnete opustit pohodlí panelákového bydlení a započít úplně nový život na vesnici ve „vlastním“ (z pohledu bank poněkud relativní pojem) domě, začnete zaznamenávat ve svém okolí prapodivné změny.
Vysvětlím.
Dejme tomu, že jste až dosud žili v klasickém bytě 3+1 a nyní se stěhujete do domu obdobných rozměrů, který ovšem navíc skýtá takové možnosti jako je sklep, půda, různé kumbálky, chodby, nezřídka také stodola. Z bytu si přistěhujete nějaké ty židle, stoly, skříně, postele. Kuchyňské linky většinou ne. Příjemně si nábytek rozestavíte po svém novém obydlí a zjistíte, že máte mnoho prostoru k životu a vše potřebné po ruce. Poznenáhlu se ovšem, z míst blízkých i vzdálených, začnou do vašeho PRÁZDNÉHO domu sjíždět různá štokrlátka, kanapátka, staré sedací soupravy, kousky kuchyňských linek, přehršle poliček, háčku, stojánku, květináčových kytek rozličných velikostí…
Najednou zjistíte, že máte doma čtyři peřiňáky (v minulém bydlišti jste neměli ani jeden), spoustu dek, záclon, kterými byste mohli zakrýt okna Sazka areny, pidipolštářků, různých přehozů, koberců a koberečků, různého stáří a nesourodých barev. Záhy dojdete k poznání, že máte prostě všeho hodně…
Není vám známo, odkud se tyto věci vzaly a marně doufáte, že možná se u vás jen na chvilku zastavily a stále někam směřují. Nikoliv. Jsou zde pro vás, protože vy je POTŘEBUJETE a jste to vy, o kom se mluví, když se říká „ještě by se to mohlo někomu hodit“.
Protože jste to přeci vy, kdo koupil OBROVSKÝ barák, který je ale ÚPLNĚ PRÁZDNÝ, a vy jste takoví CHUDÁCI, že to prostě všechno NUTNĚ potřebujete. (Hlavně ty hromady postelí, abyste měli kam uložit možné hosty, že jo…)
Nechci, aby to znělo příliš nevděčně, je pravda, že NĚKTERÉ kousky opravdu použijete, některé se vám vyloženě hodí a některé se vám OPRAVDU líbí. Zbytek skončí, dříve či později, na sběrném dvoře či v kamnech. Při těchto násilných eliminacích si ovšem musíte dát sakra pozor, abyste se omylem nezbavili předmětu, za který jste byli ale „UKRUTNĚ vděční“ a který by, při příští návštěvě případného dárce, mohl být pohřešován.
Někteří z nás mají to štěstí, že jejich dilema nad tím, kterej ten krám vlastně vyhodit a který si ponechat, je vyřešeno vyšší mocí. Když totiž žijete pouze v přízemních prostorách svého domu (z důvodů rekonstrukce prvního patra) a většinu tohoto nadmíru potřebného inventáře máte v patře. A když toto patro je náhle vystaveno působení větru – deště z důvodu spadlé, tedy neexistující střechy… Máte vlastně vyhráno. Protože gauč, který vytrvale promoká a téměř nevysychá, zákonitě plesniví a o jeho případném dalším užívání nemůže býti řeči.
Jak říkám, máte vyhráno. Na chvilku.
Protože vy jste ti chudáci, kteří přišli O VŠECHNO a pouze toto je důvod, proč v naší stodole není k hnutí díky nashromážděnému nábytku a proč mám v kuchyni postel, která se už prostě nikam jinam nevešla, ALE MOHLA BY SE JEŠTĚ HODIT ((-:.
NĚKOMU ((-:
Napsal/a: Bramborka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Lussy, ale to je výborný nápad!!! To nadhodím, možná to i projde…(i když manža je taky „sběrač“)(((-:
Bramborko :-)))
Já poučena situací mých rodičů, kteří mají dodnes ve svém pididomečku neskutečné skladiště 30 let staré, ještě když se zařizovali a byli ti potřební, tak jsem vehementně všechno odmítala. Musím říct ,že úspěšně.
Dům jsme koupili se vším všudy, tím myslím i to, že na kuchyňské lince byla pánvička s naschlými a plesnivými míchanými vajíčky a v posteli duchny a pyžamo…
Takže já dala inzerát do místních inzertních novin:levně prodám jednotlivé kusy nábytku a vybavení ze starého domu.
Brali jsme to jako srandu, všem zájemcům co volali na inzerát jsem řekla, ať přijdou v sobotu po obědě. Bylo to jak na bleším trhu. Knížky jsme prodávali po koruně, hrnečky po pětikoruně, psací stůl za padesát, koberec za stovku. Lidi byli nadšený jako to jsou krásný kousky, JAK SE JIM TO BUDE JEŠTĚ HODIT a my utržili asi pětistovku a měli vyklizený barák. Kanape v kuchyni si jedna paní koupila pro dogu, že jim leze do postele a tak se s manželem nevyspí 🙂
A když jsme se nastěhovali a v obýváku měli místo sedačky válendu, místo konfernčního stolku štokrdle, a pak jen televizi a v rohu se krčila malá kytka, tak nás celá rodina litovala, že bydlíme jak cikáni a takový KRÁSNÝ nábytek jsme prodali za pár kaček…
A manželova babička pronesla, když u nás byla poprvé na návštěvě: No, děti, hezký to tu máte. Nebojte, však se jednou vzmůžete, i koberec jednou budete mít a zamáčkla slzu.
Ten koberec nemáme dodnes a pochybuju, že někdy bude, i když jsme se už „vzmohli“.
Bramborko, no právě a pokud je to tak krásný, tak neznám mezí:)))
A ta vůně??? Ta je jedinečná, no ještě, že se mi něco naskytne vždy jednou za pár let:)
Některý kusy prostě k tomu novému nábytků prostě pasují:)))
Mariko81,je mi moooooc líto, že to musím být zrovna já, kdo ti to řekne(((-: Už jsi to TAKY CHYTILA((-: …dříve, či později se NAKAZÍ úplně každý. Ty starý věci prostě jinak voní, viď((-:
Opět jsem semusela zasmát, výborné:)))
A hned mi to připomělo, že u nás je to, to samé, hlavně tchán sbírá použitelný nábytek, pak to tahá do baráku, no a my????
My začali všechno kupovat nové, at jdeme z dobou a řežeme a řežeme, v zimě bude teploučko:)))
No a co je ještě zachovalé, tak přemistujeme k mé mamce, která to užije:)
No a jinak tchýně má ráda přehršel nábytků, co nejvíc, aby nebyla ani jedna stěna volná, to mi celkem pije krev, já mám ráda prostor a vzdušnost:)
No, ale zhřešila jsem, naskytl se nám krásný příborník, nízký, prosklený a hoooodně starý, takže to jsem dotáhla domů, obrousím, nalakuji a mám parádu:)
U nás to bylo podobné .Jenže mi už patro máme hotové a tak jsme ty věci museli fakt vyhodit.Pobavil mě tvůj článek je to fakt hezky napsaný
Musím to tu stvrdit svou zkušeností (díky za super článek):
1/ dětská postýlka – první, druhá, třetí (využíváme jednu a půl). Za tu posledni, nevyuzitou, me minule darce sprdnul 🙁 ze ji nepouzivam, ze je preci ta nejlepsi (ja ji nechtela, manbzel ji dostal do auta ke stolu 🙁 ).
2/ Stolku mame akorat, zidle ale v nabidce dosud nebyly
3/ Sedive zaclony by mi snad chteli dat vsichni v ulici (nechci, mam jich dve bananove krabice a je to dobre tak akorat na maskarni).
4/ Sedacky uz mame taky dve + jednu po byvalych majitelich a jak se zda, ta po byvalych majitelich bude putovat na sberny dvur 🙂
JInak jiste se by se jeste nekolik veci naslo, ale zatim se muzeme hnout 🙂
Opět nádhera.
Úplně jsem viděla jak ze všech stran se sjíždějí a věci vykládají.
Připomělo mi to,když skorošvagrová po nastěhování do domku byla nešťastná nad hromadou a říkala:“kam s tím?Já chci prostor.“a jak říkáš,dávalo se to do patra a každou dovolenou u nich jsme to přesouvali-škatulata hejbej te se.
Bramborko, moc moc Ti děkuji za Tvůj příspěvek,
rozesmála jsi mě a pobavila. Bramborko, napsala´s to tuze pěkně, je to vtipné a ke všemu je to PRAVDA. :-)))
Mobile Sliding Menu