S plenkou dnes běhají i děti, které už dávno oslavily dva roky. Je to tak v pořádku? Mají rodiče trpělivě přebalovat a čekat, až potomek na nočník dozraje sám? Nebo bude lepší mu s nácvikem hygienických dovedností trochu pomoct?
O tom, jaká rizika má předčasné nucení dítěte na nočník, se dnes dočtete všude. Příklady našich rodičů, kteří soupeřili, čí dítě bude už v roce bez plen, jsou dnes vnímány spíše negativně a nedoporučují se následovat. Moderní trend je opačný.
Většina psychologů doporučuje představit nočník nejdříve v roce a půl, ale najdou se i doporučení pozdější. Předčasné nucení prý může vyvolat traumata a psychické potíže, které nás doprovázejí celý život. Ale… Přestože se výrobci snaží vyrábět plenky co nejšetrnější k dětské pokožce, bez umělých hmot se neobejdou (pomiňme nyní velmi dobrou alternativu – látkové plenky). Do kontaktu s jemnou dětskou pokožkou tak přijde například polypropylen a pro dobrou savost se přidává polyakrylát sodný.
Obezita z plenek?
Když se v roce 2000 prováděla ve Velké Británii analýza látek v plenkách nejznámějších značek (mimo jiné Pampers a Huggies), zjistilo se, že všechny ve stopovém množství obsahují škodlivý tributylcín. Podle internetové encyklopedie Wikipedie je tato látka nejen toxická pro ledviny a nervový systém, ale „i ve velice nízkých koncentracích aktivuje buněčné receptory, které stimulují růst tukových buněk.“ Že by nárůst obezity souvisel s faktem, že děti jsou první dva roky života vystaveny kontaktu s touto látkou (byť v minimálním množství) po 24 hodin denně?
O riziku přehřívání varlátek je pravděpodobně informována každá maminka malého chlapce. Plenky ale možná nepřispívají jen ke vzniku problémů s mužskou plodností, podle nejnovějších informací se nevylučuje ani jejich vliv na rakovinu varlat.
A dětské pohodlí? Suchá plenka váží necelých 50 gramů. Mokrá má ale už 150-250 gramů, podle frekvence přebalování. Po ránu i více. U desetikilogramového dítěte se jedná o zhruba 2 % jeho tělesné váhy. Představte si, že vážíte 60 kilogramů a na svých kyčlích nosíte závaží o váze 1,2 kg. A s ním chodíte, běháte a dovádíte po většinu dne.
MUDr. Jan Ludvík, ortoped z liberecké nemocnice, nicméně uklidňuje: „Vadit by to nemělo ani z hlediska váhy, ani kvůli širšímu postoji. Nemyslím si ani, že by to mělo mít souvislost s pozdějšími ortopedickými problémy.“ Pokud má ale dítě možnost si zkusit pohyb bez plenky, možná samo přijde na to, že bez ní je to lepší.
Negativní fakta o plenkách vás zcela jistě nemají vrátit k praxi našich maminek. Jen nenápadně upozorňují, že ponechávat batole s plenkou nemusí být pro něj ani nejlepší, ani nejpohodlnější.
„Nočníková zralost“
Nemá příliš smysl začínat s chozením na nočník dřív, než je dítě zralé. To závisí na několika věcech. Především na ovládání svěračů – prostřednictvím svalů. Používání svalů obecně dítě trénuje už od narození. Ve druhém půlroce života začíná objevovat, že předměty se dají záměrně uchopit, ale i zahodit. Umí si věc držet, ale i sevření povolit. Na rozdíl od miminka, které reflexně sevře váš prst, ale nedokáže již záměrně pustit. Tato dovednost je klíčová i pro ovládání vyměšování: zadržet –vypustit.
Neméně důležitou věcí, kterou se batole musí naučit, je poznání, že se mu „chce“, a to dřív, než je pozdě. To znamená nasměrovat svou pozornost na svoje tělo. Není to jednoduché, dítě zpravidla věnuje víc pozornosti prostředí. Maminka mu musí pomoci tím, že se ptá, ale hlavní úkol je na dítěti. Samo musí poznat nutkání, zadržet jej a „zahlásit“ ho. Dohromady celkem složitý úkon. I v této oblasti platí, že vývoj je nerovnoměrný a velmi individuální.
Jak poznáme, kdy je dítě dostatečně zralé? Nejlépe tak, že to zkusíme. Máte-li dítko, které kaká v pravidelnou dobu (jako moje dcerka), z poloviny jste vyhráli. Víte už, kdy jej na nočník posadit. V takovém případě můžete začít již chvíli před dovršením roku věku. Jinak bude rozumné držet se doporučení slavného dětského psychologa Zdeňka Matějčka – vhodný čas je mezi dvanácti a patnácti měsíci.
Nabídněte malou odměnu
Dbejte na to, abyste mu nočník nezošklivili. Nátlak, nebo dokonce trestání není na místě. Zadaří-li se, pochvalte jej, můžete nabídnout i malou odměnu. Pokud se dítě „chytí“, pokračujte s pokusy. Pokud protestuje i přes vaši snahu mu pobyt na nočníku zpříjemnit, nebo se jednoduše nedaří, nácvik o pár týdnů odložte. Nic se neděje, není ještě zralé.
Někdy děti dají najevo zájem samy – začnou s nočníkem manipulovat, samy si na něj sedat, takové možnosti využijte. Dobře funguje i nápodoba. A víte, že zvuk tekoucí vody může dítě stimulovat, aby začalo čurat?
Hračky ano, nebo ne?
Moje kamarádka Pavla přišla jednou na návštěvu zrovna ve chvíli, kdy moje starší dcerka „trůnila“, oklopená hračkami. „Ty jí dáváš na nočník hračky? Já Patrikovi ne – rozptylovaly by ho a nesoustředil by se na to, co má dělat.“ Mnoho maminek se drží doporučení, že dítě se na nočníku nemá rozptylovat hrou. Ale může se potom člověk divit, že aktivního výzkumníka to nebaví a nechce posedět? Já si s oběma dcerkami při sezení na nočníku hrála nebo vyprávěla. Nikdy jsme neřešili problém, že by odmítaly chodit na nočník. Po pravdě řečeno ani nemám pocit, že by je to rozptylovalo.
Napsal/a: Kateřina Lipinská
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Používám klasické látkové pleny, o kterých se říkalo (nebyl to však důvod k jejich používání), že takové děti se dříve naučí na nočník, protože jim je nepříjemné mokro, ale z mé zkušenosti to tak není. Já mám syna 22měsíců a s nočníkem jsme začali v 8-mi měsících (uměl sedět), kdy měl pravidelnou stolici vždy ráno, když vstal. Byla jsem nadšená, šlo to velmi dobře a tak jsem si pomýšlela, že do roku a půl to budeme mít vyřešené (byla jsem naivní, moc tyto naprosto neznalá věci). Pak ovšem nastal zlom, kdy prostě na nočníku sedět nechtěl. Neřešila jsem to, nočník se schoval a prostě jsme balili. Občas jsme to zkusili,m ale když nechtěl, nehrotili jsme to. Pak se nám narodila dcera (synovi bylo 18 měsíců), sám projevil zájem, začal nosit nočník na jedno místo a pořád si na něj sedal, ovšem vždy v době, kdy jsem kojila malou, takže prostě úspěch nenastal. Nicméně jsme se dopracovali k tomu, že chodil si začal říkat, když byl nahatý, sám se posadil, vyčůral se a donesl mi nočník, aby se pochlubil a šli jsme spláchnout. Říkala jsem si, že asi nastal už správnej okamžik a opravdu začal chodit bez plíny přes den, po odpoledním spánku měl suchou plínu, krásně se to vyvíjelo, ale nastala doba (současnostú, kdy dcera má 4-měsíce a samozřejmě vyžaduje pozornost, chce si hrát a syn to začal zřejmě vnímat negativně nebo vlastně nevím, prostě, jsme zase na začátku, syn nočník začal odmítat, když tam seděl, tak nic, ale po oblíknutí se do 2 minut počůral, prostě tragédie. Takže zpátky na stromy, dáme pauzu a za čas začneme znovu. Mít dvě děti do roku a půl mě okolí velmi zrazovalo, já toho rozhodně nelituji – udělala bych to znovu, ale tohle učení na nočník je pro mě tedy zatím nějvětší oříšek, jak to dopadne, netuším. 🙂 Proto jsem vlastně tady a studuji, co dělám špatně a s kým bych se mohla podělit, protože se docela cítím už zoufalá. Takže díky Vám za to, že jsem se dočetla, že to není jen u nás tak obtížné.Díky
U nás zabrala asi až láska 🙂 S dcerou jsme zkoušely všechno možné jako plyšáky a čůrací panenky, odměny, těsné punčocháčky a látkovky, ale pořád nic, až jsme loni v červenci (to jí bylo bez jednoho měsíce dva a tři čtvrtě roku!) byly na pobytu pro rodiče s dětmi, kde jí padl do oka a promluvil do duše asi 5letý chlapeček a po návratu jako když utne (a to i v noci). Začala hlásit a konat, jak se od ní očekávalo. Pak už byly problémy jen s kakáním, dodnes nechápu, jak se mohla „zapomenout“ třeba při hraní, ale bylo to tak. A přitom se všude dočtete, že chce dítko být nejdřív „čisté“, s kakáním do nočníku to jde prý rychleji, ale je fakt, že nikdy nekaká ve stejnou denní dobu, tak možná to je také jeden z problémů…
Já si vůbec nemyslím, že by nějak vadilo posazování dítěte na nočník před jedním rokem. Vadí mi, když se děti posazují, dokud samy neumí sedět, když se na ně tlačí. A přijde mi nepřirozený ten tlak okolí, který kdysi byl. Když mělo dítě plenu ve dvou letech, už to bylo posuzováno jako skoro nenormální.
Pokud to probíhá v klidu, pak moc nezáleží na tom, jestli dítě sedělo poprvé na nočníku v deseti nebo osmnácti měsících. Ale viděla jsem už párkrát osobně, že vždy to v klidu rozhodně neprobíhá, bohužel. Pak by bylo lepší chvíli počkat.
Dceru jsem začala dávat na nočník v 8 měsících. Je jí 10 měsíců. Cca 5x denně. Z toho 4x je úspěch. Za poslední 2 týdny se pokadila do plínky jenom jednou. Na nočník pravidelně 2x denně. Asi zjistila, že je příjemnější tlačit do nočníku než proti plínce. Uvidíme, jak to půjde dál.
Dneska jsou všichni proti brzkému posazování na nočník. Kamarádky holčička nemá plenky od 1,5 r. Je jí 5 a nevypadá, že by měla nějaké trauma. Myslím si, že jak se dřív podceňovala psychika a osobnost dítěte, tak dneska se všechno přehání.
Přidám i svou zkušenost. Dcera i syn začali chodit na nočník ve velmi nízkém věku (v 7. měsících, možná i dříve – jakmile sami seděli) a přesto dcera byla bez plen přes den v 16.měsících a opravdu si sama řekla a přes noc jsme plenku odbourali do dvou let. Zato syn, byť všechno děláme stejně jako u dcerky, dojde si sice sám na nočník cca od 20.měsíců, ale neřekne mi že potřebuje, tím pádem pokud nemá ve svém dosahu nočník nebo ho sama nedám vyčůrat, čeká nás praní neb to klidně pustí do gatí. Nedávno oslavil 2 roky a představa bezplenkové noci je zatím v nedohlednu :-), předpokládám, že to budeme nacvičovat v létě, kdy mohu povlečení a případně matraci vyprat. vicikovka
U nás odměny nefungovaly absolutně vůbec. Jednou se vykakal do nočníku, když jsem mu slíbila vytouženou hračku, ale tím to končí. Nejsme rozhodně nadprůměr, kolem druhého roku jsme zkoušeli pomalu bez plen, ale bylo to spíš na mně, abych vystihla pravou chvíli. (Sezení na nočníku nebyl problém, ale často bez výsledku.( Pak najednou začal chodit sám, to mu bylo 2,5 roku. A od té doby se už nepočural, tedy pokud nespal.
S kakáním jsme trochu bojovali, psala jsem to už jinam, ale bylo to taky tak: jakmile se to začalo dařit, problémy skončily ze dne na den. Myslím si, že dětí, které chodí na nočník až mezi druhým a třetím rokem, je docela hodně, ale maminky se za to asi stydí, takže to málokdo řekne. Ve svém okolí mám takových povíc. A někdy je v jedné rodině jedno dítě bez plen ve 20 měsících i na noc, druhé se počurává do tří let i déle.
Ahoj, u nás hodně pomohly odměny. Za každé vyčůrání nebo vykakání do nočníku dostal syn želatinového medvídka. Ale i tak byl bez plen až v 25ti měsících. Takže určitě je to hlavně o té zralosti. Chce to mít trpělivost a zbytečně se nenervovat. V mém okolí je spousta malých dětí a většina zvládla být bez plen až kolem dvou let, některé až ve dvou a půl.
Mám 18-ti měsíčního kluka a ví, že na nočník ee, ale stejně tam nechce chodit, jen ukáže, když má v plíně naděláno, že to patří tam. Občas si na něj sedne, když je ustrojenej, ale za chvíli už je z něho pryč. Tak uvidíme, kdy začne s nočníkem kamarádit:-)
Anonymní,
jsme na tom naprosto stejně. Malé je 22 měsíců a nic. Sama začala sedět až ve 13 měsících, takže dřív mě ani nenapadlo jí tam posadit. Pořád jsem si říkala, že počkám na letošní léto, že jí budou 2 a kousek a bude venku běhat nahatá a naučí se.
Ale od 1,5 roku docela mluví, takže když si začala sedat na bobek a hlásit, že dělá bobo nebo čí, zkusila jsem koupit nočník. Neříkala si, že na něj chce, ale celkem se dařilo, že když jsem jí posadila, tak se vyčůrala nebo i vykakala. Jednoho dne ale nastal zlom, uviděla nočník a dostala hysterický záchvat, to bylo někdy v lednu. Asi měsíc byl nočník ve skříni. Pak ho jednoho dne uviděla a začala nadšeně křičet čí čí, tak jsem se jí zeptala jestli chce čůrat. Prý jo jo. Tak jsem jí posadila, ona se vyčůrala a nesměla jsem to vylít, musely jsme čekat na tátu,aby to viděl:-)))). To jí vydrželo asi 14 dní, nechtěla plínu ,pořád mi tu běhala nahatá, občas to stihla na nočník, občas ne. No a už určitě tak měsíc je nočník schovaný, protože ho prostě nechce zase ani vidět.
Na záchod jsme to taky zkoušeli s tím malým prkýnkem, to jí děsně baví, sedí tam, čte si časák jako táta, ale nic tam neudělá. Takže čekám až bude opravdu hezky a věřím, že venku se to naučí.
Jinak jí vůbec nevadí být v mokru, když v noci náhodou pročůrá plínu a spí třeba na břiše, tak má ráno mokrý celý bříško a celou postýlku a spí v tom jako dřevo. Když se probudí, tak to mi hlásí mokrý mokrý utřít utřít,ale že v tom spala je jí jedno.
Ale nijak to nehrotím, zase je šikovná v jiných věcech a do školy určitě v plínách nepůjde:-).
Jinak má malinký nočník pro panenky a s tím si hraje normálně, dává nánu čůrat, utírá jí zadek, že je pokakaná, dokonce ho chce utírat i mě na záchodě :-))). Prostě ještě nepřišel ten správný čas.
anonymní nezoufej..nezůstanete:-)chce to trpělivost a zkoušet a zkoušet.co na záchod?malého jsme nalákali,že když se vyčůrá může si spláchnout a víceméně se mu daří volat když je nahatý..tak vydrž na teplo a budete třeba čůrat na travičku..kamínky a půjde to.
Mám 22-měsíčního syna, který doteď nechce na nočníku sedět, natož do něho vykonat potřebu. Zkoušela jsem snad vše co se doporučuje. Dávám mu hračky, věnuju se mu, názorně ukazuju, posazujeme na nočník panenky a plyšáky, ale je to marné. Mírný pokrok nastal když na nočníku vydržel sedět pár vteřin (a dokonce s holým zadečkem), ale teď už zase ani to ne. Potřebu nenahlásí, ještě nedávno řekl aspoň „a-a“ nebo „kaka“ když už měl v gatích, ale teď už to zase neříká. Pořád se ho ptám, ale neřekne. Přistoupila jsem na látkovky, ale ani to nezabralo – chodí si klidně v promočené plíně a vůbec mu to nevadí. Velkou potřebu vykonává většinou ráno nebo dopoledne, podle toho co čtu v tomto článku bych měla mít z poloviny vyhráno, ale když nechce na nočníku sedět? Kolikrát jsem ho ráno posazovala na nočník, bez úspěchu, tak jsem ho zase oblékla a v tu chvíli to bylo v gatích… Navíc se mu ještě ani nechce mluvit, takže se s ním na ničem nedomluvím, já nevím, asi zůstaneme nevždycky v plínách 😀
Mobile Sliding Menu