Pokud se u dítěte nevyvíjí řeč tak, jak rodiče očekávají, jsou velmi znepokojeni a opoždění těžko nesou. Kdy jsou důvody k obavám a co mohou dělat?
Většina dětí se naučí mluvit mezi prvním a čtvrtým rokem. Děje se to zpravidla „jen tak“ – rodiče si ani neuvědomují, co dělali, aby to své dítě naučili…
Pokud se řeč u dítěte nevyvíjí tak, jak by rodina čekala, je především třeba zjistit, zda dobře slyší. Pokud není jistota, že slyší stejně tiché zvuky jako ostatní lidé, je lépe se vypravit k odborníkovi. Nemusí jít hned o trvalou vadu sluchu, stačí dlouhodobě zalehlá ouška v důsledku rýmy a vývoj řeči se opožďuje. Je-li jisté, že má dítě sluch v pořádku, je užitečné zjišťovat, čemu všemu rozumí. Pokud ochotně ukazuje, kde má kolínka, ouška, jazyk, vlásky, ukáže řadu obrázků v knížce, přinese požadované předměty, pak máme jistotu, že nejen slyší, ale i rozumí.
Rozumí, ale nemluví
Je řada dětí, které rozumějí hodně, ale i ve třech letech mluví málo. Rodiče dítěte, které mluví významně méně než vrstevníci, opoždění řeči často špatně nesou. O jeho příčinách se v některých rodinách raději ani neuvažuje. Opoždění řeči bývá vysvětlováno například tak, že dítě je líné, pohodlné nebo že nemá zapotřebí mluvit. Často se říká, že nemluví, protože má přece svoji hlavu. Toto vysvětlení bývá překážkou na cestě ke zlepšení, protože mít svou hlavu je hodnoceno jako dobré a nutit dítě k mluvení by znamenalo zpochybnit jeho jedinečnost. Zkušenost z ambulance nás však učí, že problém je v tom, že řeč dítěte zatím nedozrála, takže víc a zřetelněji mluvit nemůže.
Dříve se tradovalo, že děti je třeba k řeči stimulovat. Toto doporučení často vede k tomu, že rodiče se úporně snaží na dítě hodně mluvit a dostávají se tak společně s ním do slepé uličky. Čím víc totiž mluví rodič, tím menší prostor zůstává dítěti. Díky zkušenosti z videozáznamů interakce mezi rodiči a dětmi dnes můžeme říci, že dítě nejsilněji „stimuluje“ k řeči to, když rodiče aktivně reagují na jeho pokusy o komunikaci. Dítě, které netrpí těžkou vadu zraku nebo hybnosti, si dostatek podnětů k mluvení opatří samo. Víc potřebuje pozitivně naladěný, naslouchající protějšek.
Pozitivní zpětná vazba
Někteří rodiče čekají, že dítě začne mluvit tak, že po nich bude opakovat. Když se to neděje, bývají zklamaní a znejistění. Děti se ve schopnosti a ochotě opakovat slyšená slova hodně liší, toto období nepřichází u všech stejně a také různě dlouho trvá. Chceme-li, aby po nás opakovaly, musíme nejprve silně nasytit tuto potřebu u dětí – opakovat po nich. U nejmenších dětí to dělají matky intuitivně, opakují dětské broukání, žvatlání a jiné jimi vydávané zvuky. Intuitivně komunikační pokusy dítěte opakováním zesilují a začínají je přibližovat artikulovaným zvukům mateřského jazyka. Dítěti se tak dostává potvrzení, že jeho řečové pokusy mají smysl – jsou slyšeny, rodiče je přijali. Tyto zvuky mají význam a dítě napříště zkusí něco podobného znovu. Říkáme, že rodiče dítěti poskytují pozitivní zevní zpětnou vazbu.
V té pozitivní zpětné vazbě je klíč k otvírání dětské řeči, s nímž pracují zkušení profesionálové a odborníci. Nejlepší nicméně bývá, když tento klíč vezmou do ruky sami rodiče. Nejenže znají své dítě nejlépe ze všech lidí na světě, ale také s ním tráví nejvíc času a mají společné zážitky, a tedy důvod k mluvení. Fakt, že když důležitá osoba ocení nějaké chování, lidé poté toto chování napodobují, je koneckonců známo laikům i odborníkům. A nemusí ani jít o fontánu oslavných výkřiků a obdivného chválení, jak se někteří rodiče domnívají. Dítěti často stačí rodičovské přikývnutí, radostné slůvko áno, ták, príma a podobně. Jde zas a znovu o pozitivní přijetí dětské snahy. Navíc si dítě silněji zapamatuje to, co se ozvalo. Na dítě působí opakování se souhlasem, s naladěnou intonací. Když vzápětí rodič dodá jazykově správný tvar řečeného, dělá v tu chvíli pro vývoj řeči svého potomka to podstatné.
Napsal/a: Zina Hánová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
Ahojky já mám skoro 2,5-letá dvojčátka a chlapeček mluví už celkem dost slovíček a holčička skoro nic, doufám, že než půjde doškolky, že se aspon trochu rozmluví.Je zajímavé jak je každý jiný.Jeden čipernšjší a druhý o neco mín.Ale trpělivost růže přináší
Ahojky, tak ta moje „potvůrka“ rozumí všemu, co říkám, donese cokoliv, co řeknu, aby donesl, zná všechny oblečky(tričko, ponožka,…), všechny části těla, pomáhá (když řeknu, dá lžičku do umyvadla, vyhodí plínu do koše, prádlo nahází do pračky – když mu ho podávám, atd.
Je mu 17m., používá několik slov, ví jak, co dělá (kočička, kráva,…), někdy opakuje, ale po přečtení komentáře od Brmbulky si uvědomuji, že se ho často ptám -chceš napít?, máš hlad?, často se ptám kde co je nebo ukaž, (ale i sám mi ukazuje a chce vědět) – zkusím se neptát a budu jen vysvětlovat, odpovídat, když na něco ukáže nebo něco řekne a možná se víc rozmluví(jestli se to povede, napíšu to sem)
nenutit….ale hlavne nemluvit za nej…chces neco?…rekni si nebo ukaz…spousta rodicu nema tu trpelivost a mluvi za deti a ty zjisti ze i kdyz nic nereknou dostanou co chteji…nekdy to jsou podsivky
ŘEČ- JE VELMI INDIVIDUÁLNÍ U KAŽDÉHO JEDINCE,NÁŠ SYN ZAČAL MLUVIT JIŽ NA 6,5 MĚSÍCÍCH BABA -TATA- DADA.NA 7 MĚSÍCÍCH JEHO SLOVNÍK POKROČIL NA :BABA, BUBU,BABU,BALÚ,GAGA, DADA ,TATA , MAMA.DCERKA MÁ NYNÍ 8 MĚSÍCŮ A JEŠTĚ ANI SLOVO, TAK SI MYSLÍM,ŽE NENÍ DŮVOD K OBAVÁM,DLE LITERATURY DO 1-1,5 ROKU BY MĚLA ZAČÍT.
vše chce svůj čas,každé dítko je jiné..
naše skoro 14m malinká,má ted svůj „slovník“-jak vidí auto,kolo,nákládák…dělá brrr,míči říká baloo,
umí. papat,táta,máma,na něco ukazuje-tam,toto,
nejraději má slůvko NE:-))
a když se jí zeptám,kde je táta?-„řekne-tááta brrr/manžel jezdí autem../a už kouká na parkoviště,nebo na balkon,ví který je ten náš:-))
a když uspává panenku,nebo vidí miminko-dělá hááhaa..
na otázku,jak dělá kočička-mááu..
a když vidí pejska-a ty má moc ráda-říká-bafbaf..to uplně výská:-))
a každému,kdo přichází,nebo odchází dělá -páápáá..
a když pustím hudbu/tu miluje od malinka/,vrtí se a říká-tana,tany..
dělá paci paci,a když jí nastavím ruku,dlan,udělá bác..to dělá i když něco spadne,nebo nečím hodí:-))
a včera venku na ptáčka udělala pipi…
Eviku, už jsem slyšela o některých dětech, které všemu, co se jim říká, rozumí. Mluvit by mohly, ale nemluví. Protože třeba nechtějí, nemají potřebu.
Třeba mu stačí, že mluvíš Ty…
;o)
Já si na svých beruškách ověřují, jak je opravdu každé dítko jiné a na něco jiného šikovné.
Any už suverénně chodí, ale řeč nic moc.
Lu se s chůzí teprve osměluje, ale zase má snahu opakovat slova po mně a už jich i pár užívá (teda já se aspoň domnívám).
Hlavu vzhůru a přeju Ti, ať už si brzy spolu pokecáte.
;o)
Ahojky tak náš malej ten mluvit vůbec nechce nic ho nezajímá a je opravdu pozadu za pár dní mu budou tři a nic je mi to moc líto protože ja jsem jako maminka ukecana až dost a on nic a to mě boli …tak zatim pa
ahoj memu malymu jsou 2 roky.Taky se mu nechce povidat, navic muj manzel je cizinec a tak dava vse dohromady. Sice opakuje,ale zadne vety to nejsou jenom slova. Vadi mi to, protoze on je i velikej a tak si lide mysli, ze je trochu pozadu, ale ja vim,ze neni.
Milá Ramiro, to je ono, radujte se z dílčích úspěchů, dítko povzbuzujte a jak už jsem psala – chvalte a hlavně buďte v pohodě. Mně osobně i dětem vyhovovalo povídání nad knížkami, oblíbené byly zvuky zvířátek, pak přišly na řadu říkanky, jednotlivá slůvka jsem zpočátku rozlišovala sama, později (třebaže zkomolená ) poznával zbytek rodiny a radoval se se mnou. Trpělivost bez nervozity se vyplatila, obě dítka se mi rozmluvila a bez vad výslovnosti. “ VYDRŽAŤ! “ 🙂 Vendula
Vendulo, doma jsme čtyři dospělí a neustále na ní mluvíme a ona nic. Dnes jsem myla nádobí a najednou jsem zaslechla jak něco říká, tak jsem šla do pokoje a ona čučela na telku a opakovala slůvko ze stupidní reklamy – fluora, fluora. Sice to z jejího podání znělo něco jako fola, fola ale i tak jsem byla ráda.
Chce to mluvit, mluvit a zase mluvit na dítě, s dítětem, povzbuzovat a chválit. Však se milované dítko rozmluví. Rodičům hodně trpělivosti přeje Vendula
Mojí Elišce byly v červnu dva roky. Moc toho nenamluví, má svoji řeč. Ale poslední dobou nás překvapuje. Začíná opakovat slova a to i docela těžká. Takže chce to neztrácet hlavu
Ahoj mému chlapečkovi je 27měsíců a taky moc nemluví sem tam něco řekne taky začíná více opakovat, ale jenom slova ne věty, ale nic si z toho nedělám vím že se namluví až až. Chce to čas a on se rozmluví.
Perfektní článek, mám známou, která má 2,5 letého syna a ten vůbec nemluví. Teda občas (tzn. někdy ani ne 1x za den) řekne ma, ba, papa. Pí – znamená pití a tak. Doufám, že to pro ni bude podpora. Díky!
Mojí vnučce je 16 měsícu a říká, babí, houpy, houpy,kytí, máma, koko, není to když není puštěná televize,potom má svuj slovník a nechce nám přeložit co mluví. Pevně doufáme, že nám to brzy přeloží a budeme si rozumět.Myslím, že každé dítě má svuj čas kdy začne mluvit a tak musíme počkat.
Mobile Sliding Menu