Nočník

Zřejmě většina dospěláků považuje za samozřejmost, že malé děti v jistém věku přestanou potřebovat plínky a chodí na nočník. Tento fakt nemám v úmyslu zpochybňovat, protože o jeho pravdivosti jsem sama přesvědčená.Nejsou až tak daleko doby, kdy jsem to sama považovala za samozřejmost. Jenže teď už mi několik týdnů tato věc až tak samozřejmá nepřipadá…

Ptáte se, jak je to možné?
Odpověď je jednoduchá – stala se ze mě máma a tak mám jedno takové malé dítě doma. No, „takové“ vlastně ne, jelikož to naše se s nočníkem zatím moc nekamarádí. Ale protože jsem nedávno zapátrala po nějakých informacích a pokusila se zjistit, jak to s tím „nočníkovým výcvikem“ vlastně je, nemám pocit, že bych něco zanedbala, když naše Áňa dostala nočník až k prvním narozeninám. Spíš naopak se mi zdá, jestli to není i tak brzo.

Naše generace byla na nočník vysazovaná od nějakých osmi měsíců, někteří i dříve, proto se nemůžeme divit maminkám a babičkám, že jim přijde přinejmenším divné, že roční dítě na nočníku ještě nikdy nesedělo.
Právě tvrzení typu: „Ty jsi už ve 14 měsících byla úplně bez plínek a Hanička od sousedů, se dokonce nepočůrávala už v roce.“ může současné maminky znejistět a zviklat k vysazování na nočník velmi brzy. To ale podle řady psychologů a pediatrů není žádoucí.
Proč je to najednou tak špatné, když to dříve bylo v pořádku? Řekla bych, že dřív se tímto problémem nikdo příliš nezabýval. Vzhledem k tomu, že naše maminky neměly k dispozici takové vymoženosti dnešní doby jako jsou papírové pleny, bylo skutečně žádoucí, aby se každodenního praní a následného žehlení haldy plínek zbavily co možná nejdříve. Tím nechci naznačit, že jim snad šlo čistě o jejich pohodlí. Prostě se to tak dělalo a v tom kolotoči na nějaké hluboké bádání o správné době, kdy s nácvikem začít, nebylo moc času. Určitě i zapůsobila jistá ctižádostivost být první (nebo alespoň nebýt poslední), kdo se toho vyvařování zbaví.

Ale dnešní doba je jiná. Kromě automatických praček a sušiček máme zmiňované papírové pleny, které opravdu ušetří spoustu času a naší energie. Dokonce podle nějakého výzkumu nezatíží ani rodinný rozpočet (jak se dříve říkalo), protože náklady na vodu, prací prášek a elektřinu v případě používání látkových plen jsou přinejhorším stejné. Potřeba ušetřit trochu času tedy není tak velká, tudíž můžeme zvykání na nočník klidně o pár měsíců odložit.

Jaká doba je tedy nejvhodnější?

• Různé zdroje se v konkrétních údajích liší, ale snad všechny se shodují v tom, že je naprosto nežádoucí posazovat dítě na nočník v době, kdy samo ještě pevně nesedí.
• Podle prof. Matějčka je ideální doba mezi 12. a 15. měsícem. Až v období kolem 15. měsíce je totiž k takovému nácviku zralý jak nervový systém, tak i močový měchýř. Do té doby totiž není kapacita močového měchýře dostatečně velká a dítě ani není schopno si jeho plnost uvědomit.
• Jiné zdroje uvádějí, že dítě je schopno poznat a oznámit, že právě čůralo (ten minulý čas tam skutečně patří), kolem 18. měsíce. Pak teprve pozná, že právě čůrá, a až po 20. měsíci dokáže včas dát najevo, že by bylo záhodno ho na nočník posadit.
• Vyčetla jsem také, že pokud maminka skutečně odolá a nepodlehne nátlaku okolí, většinou si dítě vypěstuje hygienické návyky takřka ze dne na den někdy mezi 21. a 27. měsícem.
• Jinde se zas dozvíte, že není dobré s nácvikem otálet příliš dlouho.
• A ještě poznámka pro ty, kteří mají dítě v „nočníkovém věku“ a zároveň v nejbližší době očekávají příchod miminka. V tomto případě je lepší s vysazováním na nočník počkat, až po narození mladšího sourozence. Spousta dětí se totiž v nové situaci vrací zpět k plenkám, takže veškeré úsilí by mohlo vyjít nazmar.
• Podobné je to i v případě, že plánujete jiné velké změny – stěhování atd.

Proč není dobré začínat příliš brzy?

• Příliš se tím zatěžuje páteř malého človíčka. Abychom tedy svým potomkům nezadělávali na skoliozu či jiné vady, je dobré odsunout tento trénink alespoň do doby, kdy se sami posadí a sedí skutečně pevně. Možná si řeknete, že dítě na nočníku stráví vždy jen chvilku, jenže za den je tyto chvilky dohromady dají pořádných pár minut, za týden je to ještě víc a za měsíc byste už nasčítali jistě i nějakou tu hodinu.
• Začneme-li příliš brzy, dítě si spíš vypěstuje reflex, který mu pak velí krátce po dosednutí na nočník se vyprázdnit. Zpočátku se zdá být vše v pořádku, dítě se vzorně vyčůrá nebo vykaká, když ho na noční posadíme, jenže problém je v tom, že se tímto způsobem nenaučí ovládat svěrače. To se pak mnohdy projeví v předškolním věku, kdy se dítě začne znenadání pomočovat, protože vypěstovaný reflex se vytratí. Jiná možnost je, že bude sice zvládat nočník, ale na záchodě nebo někde venku v přírodě „to nepůjde“.
• Často jsou zmiňovány i problémy se zácpou způsobené tím, že dítě své potřeby kontroluje až příliš.
• Někteří psychologové uvádějí dokonce i možné problémy v sexuálním životě.

Jak na to?

Rozhodně nenásilně! Dítě by nemělo být káráno, když se mu nedaří.

Mělo by mu být jasné, co se od něj chce. S dětmi je potřeba mluvit o tom, co dělají, proč to dělají. Říkejte jim, že zrovna čůrají, nebo že se právě vykakaly. Jedině tak příště poznají, proč na nočníku sedí.

Celá „akce“ by měla být dítěti příjemná, nočník by neměl tlačit ani moc studit, dítě by na něm mělo sedět pevně.

Určitě hodně chvalte. Není dobré dítě uplácet pamlsky, ale pochvala by měla být zřetelná, jasná nejen ze slov,ale i z intonace, nebojte se to i trošku přehnat, můžete třeba i zatleskat apod.

Stejně jako např. při večerním ukládání k spánku, je dobré mít kolem nácviku na nočník určité rituály – stejné místo, stejný nočník…

Vše by hlavně mělo probíhat v klidu, beze stresu. Když se zpočátku nebude dařit, nezoufejte, je-li Vaše dítě zdravé, do první třídy s plínkami rozhodně nepůjde.

A teď by to chtělo nějaký závěr.
Ideální by bylo popsat, jak úžasně jsme to podle výše uvedených rad zvládli u nás doma. Ale jak jsem zmínila už na začátku, Áňa s nočníkem zatím moc nekamarádí. Však na to má ještě čas, od prvních narozenin uběhlo teprve pár dnů, takže jsme zrovna v té seznamovací fázi. Čas od času, když se mi zdá, že bych mohla být úspěšná, ji na nočník vysadím a pokud neprotestuje, chvíli ji tam nechám. Zadařilo se zatím dvakrát, což vzhledem k počtu pokusů je docela slušný výkon. Přestože je mi jasné, že tajemství úspěchu tkví v tom, že se mi podařilo vystihnout tu správnou chvilku, nešetřím chválou, jak velkou holku už to doma máme. Skutečný nácvik, ale necháváme na později.
Úplně nakonec bych se chtěla zeptat na Vaše zkušenosti a názory na nočníkování a odplenkovávání.