Znáte ten pocit, kdy si chcete na chvíli od svého drobečka odpočinout a věnovat se jen sami sobě nebo jen tak lenošit? Někdy jsem ráda, když jde prcek ven s babičkou a dědou a já mám chvilku pro sebe. To si pak udělám koupel, vezmu si knížku a relaxuji ve vaně, ale po hodině už začínám být nesvá a už mi malý chybí. Chodím od okna k oknu a čekám, až se vrátí…
Dokud jsem jen kojila byla jsem nervóznější, teď už se zlepšuji, ale přesto, když přijde chovám se jako bych ho neviděla dlouhé hodiny.
Moje sestra už má velké kluky (13 a 10 let) a tak si malého užívá a on ji má taky moc rád. Když mi navrhla, že si malého nechá přes noc, tak mě v první chvíli napadlo, že bychom si mohli konečně s manželem někam zajít, ale pak… pak jsem řekla, že by malý beze mě večer neusnul a plakal by a chtěl svou maminku. Pravdou však je, že bych to asi nevydržela já a pořád jí volala a vůbec bych si chvíle bez něho neužila. (Bydlíme od sebe 70 km, tak je to dost daleko, kdyby plakal, tak by trvalo, než bych tam dojela a myslím, že segra by mi ani nezavolala a chtěla by to zvládnout sama – unavit ho dokud neusne.)
Zatím jsem bez prcka byla nejdéle 12 hod. Když jsem ve škole (studuji VŠ 100 km od domova asi 1x měsíčně), tak jsem klidnější, protože jsem daleko a co se děje doma nemůžu ovlivnit a oni to musí beze mě zvládnout sami, já se „učím“ a bavím s ostatníma. Je to fajn studovat na MD, dostanu se mezi lidi a řeším i jiné problémy než jen plínky a jídlo. (Samozřejmě mapuji situaci doma telefonicky).
Sama jsem moc zvědavá, kdy se odhodlám a dovolím synkovi strávit víkend bez rodičů. Samostatnost je důležitá já vím, ale je to bez něho těžké, je přece Můj, musím si zvykat pomalu. Snad v létě. Uvidíme. To už bude mít 2,5 roku.
A co vy jak jste na tom ? Taky nesete odloučení tak těžko?
Napsal/a: Ajka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Trefila jsi do černého-to je přsně to, co občas zažívám.Moje sestra má také kluky 10+13let a malýho si užívá a on jí zbožňuje a jednou, že si ho odveze na jejich chalupu na noc (od nás cca 6km.Malej se sbalil a já bulela ve dveřích, když odjížděl radostně s tetou. Po hodině jsem sestře volala, jak malej a byla jsem nervozní..Ve 21,30 jsem už to nevydržela a hupla do auta a pro syna zajela..Manžel se zlobil, že takle se neosamostatní (bylo mu právě čerstvý 3roky), ale mě bylo smutno. Manžel se zase spíš těšil na klidný a pod peřinou strávený večer, na který já neměla ani pomyšlení, jak mi bylo ouvej po synovi.
Jindy, když jsem ho zkoušela dát na zvykání do školky a byl tam „už“ celé 2h, brečela jsemu okna a koukala na školku…pak mě volali, že tam strašně pláčew a že se 2x počůral, tak jsem pro něj mazalaKdyž jsem viděla jeho nešťastný výraz, tak jsem byla naměkko. Chlapi to cítí jinak…s námi mamčami je to dítko víc citově spoutáno, už od početí
Taky znám ten pocit, manžel vezme děti na procházku a já si oddechnu. Ticho, klid a práce jde od ruky a najednou mi přijde, že je něco špatně. Ano najednou mi ten řev a nepořádek chybí, ani to kafe si nevychutnám. Milé dámy, přesto to stále zkouším a znovu se učím relaxovat. Právě dneska vzal tatínek s babičkou děti na hory, pustila jsem je na celý víkend a zakázala jsem si telefonovat. Sice jsem už poslala dvě sms, ale oni to přece zvládnou, vždy to zatím zvládli. Děti si nezřízeně užívají a mamina je jim ukradená. Už se těším až přijedou a zahrnou mě pusinkama a budou celé štastné vyprávět. Proto beze studu říkám, že si musí odpočinout nejen maminky, ale i děti.
Ja mam hodnyho manzela,takze jak jsem po deviti mesicich prestala kojit, ochotne ji na chvily pohlidal,abych si mohla trochu „zaskotacit“ s kamaradkama na diskotece nebo posedet v hospudce.Prarodice bydli totiz daleko,takze pokud chci“vysadit“musi me zastoupit manzel(kamaradce bych 16.ti mesicni Terku zatim nepujcila.Ani jedna jeste nama dite,takze se nejvic spoleham na milacka) Nejsem zadna flama,ale jednou za cas je primo moje nutnost na chvily,treba i pres noc(u kamaradky)vypadnout a odreagovat se.To se pak tesim domu na svy milacky.Ke vseobecne spokojenosti to funguje.Vrele doporucuji.:-))A nebojte se,ze vase dite bez vas neprezije.“Bohuzel“se bez vas obejde.Samozrejme jen na chvily.Takze mile damy obcas vypadnete z kolotoce.Je to velice osvezujici zalezitost.
Láďo, pokud vím, tak by to nebylo až tak zlý – pokud maminka kojí, hospitalizují ji i s miminkem, má na to právo. Každopádně je ale pro rodiče vždycky strašný, když jim drobek onemocní, o nemocnici ani nemluvě.
Doufám, že už máte Elišku zdravou a veselou a držím palce, aby tahle cesta na pohotovost byla první i poslední.
A můj názor na věc – přiznávám, že si to zatím taky nedovedu přetavit. Po Áně se mi stýská, když jsem hodinku bez ní. Asi bych v noci moc nespala, kdybych ji neměla u sebe. Asi za týden se chystáme na ples a bude hlídat babička. Na jednu stranu se těším, na druhou se obávám, že z toho stejně nebudu nic mít, protože myšlenkama budu doma u našeho ročního „miminka“.
Myslím, že u nás to bude podobné. Našemu zlatíčku teprve bude 5 měsíců, takže jsme neuvažovali, že bude někde přes noc bez rodičů, ale dovedu si představit, jak je těžké nechat poprvé dítě u někoho na noc.
Když jsme byli jednou na pohotovosti v nemocnici a padla zmínka o tom, že by si tam Elišku mohli nechat, začal jsem přemýšlet, jestli jim to vůbec dovolím. Nakonec to dobře dopadlo a jeli jsme domů, ale fakt nevím, jak bych se zachoval, kdyby nám naše mimčo chtěli třeba jen na jednu noc vzít.
Mobile Sliding Menu