Možná jste si ještě nevšimli, že mnoho nejlepších chvil v životě přichází náhodou. Štěstí se nedostaví podle plánu. (Někdy ano – naplánovaná dovolená nebo výlet, rodinná slavnost, zasloužená návštěva restaurace nebo kina.) Ale na každou naplánovanou radost připadá deset neplánovaných, které se přihodí, jestliže jim to dovolíte – máte-li dost času, abyste je ocenili…
Kouzelné chvilky Život nám přináší střípky štěstí ve chvílích, kdy je očekáváme nejméně. (Televizní reklama na sušenky nebo na nové auto se snaží zachytit právě tyto okamžiky.)
Znáte to – jste se svými dětmi na louce nebo na poli a snažíte se pouštět draka. Je zataženo. Drak nejdřív ne a ne vzlétnout, a pak najednou vzhůru vyletí. Děti běží s drakem směrem k vám. Nad vámi se vznáší káně. V tu chvíli vysvitne slunce a paprsky, které se dětem odrážejí ve vlasech, vypadají jako zlatavá svatozář. Všechno se zpomaluje a připadá vám, že slyšíte někoho hrát na housle. Partner se na vás zamilovaně usmívá a vy se najednou cítíte na vrcholu štěstí. Ani za nic byste teď nechtěli být někde jinde!
Děti si tyto chvíle uchovávají v paměti. Až bude klid nebo až pojedete dlouho autem, děti řeknou: „Pamatuješ, jak…?“ Do detailů si připomenou všechno pěkné, co kdy zažily. Pomáhá jim to vytvářet pocit sounáležitosti a optimistický vztah k budoucnosti. Vzpomínáte si na ty opravdu kouzelné chvilky svého dětství? Já si pamatuju, jak jsme jednou byli s tatínkem na fotbalovém zápase; tatínek mě přitiskl k sobě pod kabát a hřál mě tam. Pamatuju si taky, když mi byly asi dva roky, jak mě maminka držela na záchodě. Seděla na prádelním koši naproti mně a já se jí opíral o klín. Asi se bála, abych nespadl dovnitř. Ale ať už měla jakýkoli důvod, mně se to moc líbilo. Pamatuju si, jak jsem se snažil, aby to trvalo co nejdéle!
KAŽDÝ DEN KONČÍ DOBŘE
Naši známí mají pětiletého chlapce a dvouletou holčičku. Vždycky, když jdou děti večer spát, probíhá zvláštní rituál. Místo pohádky jim maminka nebo tatínek vypráví o tom, co ten den prožili.
Nakonec řeknou, co se jim během dne líbilo nejvíc. Pak se ptají dětí: „A co se dnes nejvíc líbilo tobě?“ a pozorně poslouchají, co děti odpoví. A na závěr si dají pusu na dobrou noc. Je to nádherné zakončení dne a velmi účinné nasměrování energie na pozitivní věci.
Napsal/a: Steve Biddulph
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Taky to tak občas dělávám, když se mi nechce číst, nebo vymýšlet pohádku, tak jí vyprávím, co ten daný den bylo a ona mi do toho vkládá svůj pohled. Někdy je to opravdu lepší než sto pohádek 🙂
Taky se mi líbí ten závěr. Dokonce myslím, že už jsem tu četla, že to někdo dělá, asi Petra?
Moc se mi líbí ten tip na závěr ukázky – shrnutí dne a vyslovení toho nejlepšího, co se ten den událo.
Zkusím to praktikovat s holčičkama (tatínka asi neukecáme – nemluvě o tom, že se kolikrát vrací domů, když už holčičky spí).
Já zatím hlasitě „blahořečila“ každý den, kdy jsem se něco nového naučila. No, zkusím to ještě rozšířit.
(…a dnes jsem se už něco naučila… (o; )