Redukce u mnohočetného těhotenství

Mnoho párů, které jsou postaveny před rozhodnutí o redukci, čekalo na početí dlouhou dobu, někdy i roky. Teď je to tady – s pomocí nějaké z forem umělého oplodnění – ale čekají trojčata nebo vícerčata. Muset zvažovat redukci o některé (nebo i jen jednoho) z dětí, o něž tak usilovali, je v rozporu se vším, co dosud podstoupili – s veškerým časem, energií, zklamáními, bolestí a nakonec i penězi, které do otěhotnění investovali.

Redukce u mnohočetného těhotenství
Jakmile je jasné, že došlo k úspěšnému „uhnízdění“ tří nebo více plodů, čas vymezený na provedení redukce bývá často velmi krátký, někdy jen 3 až 4 dny. V této krátké době se rodiče snaží dozvědět co nejvíce o tom, jak redukce probíhá, získat co nejvíce informací nebo se spojit s těmi, kteří ji již podstoupili. Chtějí vědět, jaké je riziko pro matku a zbývající plody, a vypořádat se s případnou ztrátou jednoho nebo více svých nenarozených dětí.

Rodičovský pár čelí obrovskému náporu, aby to všechno přestál, vyrovnal se s tím a během několika málo dní se rozhodl. Možná nejméně prostudovanou a neznámou stránkou je pravděpodobný dlouhodobý psychický vliv na rodiče a poté i na děti v případě, že se rodiče pro redukci rozhodnou. Často si po podstoupení tohoto zákroku kladou otázky jako: „Zabili jsme našeho syna?“ (rodiče dvou dcer čekající původně trojčata). „Jsem vrah?“ „Jak a kdy to máme říct ostatním dětem?“ (které přežily)?

Někteří rodiče vyprávějí, že mysleli na to, zda by nenarozené děti byli chlapci, nebo holčičky, zda by se svým sourozencům podobaly a jestli to mají svým dětem vůbec kdy povědět. Jiní rodiče své nenarozené děti pojmenovali – snažili se tak vyrovnat se svým rozhodnutím o redukci a zmírnit tak ztrátu, která není společensky nikterak uznávána a o které se nemluví. Pokud jedná o to, zda povědět o redukci ostatním dětem a co to může způsobit, odpověď je opět velmi individuální. Jestliže ostatní členové rodiny věděli, že čekáte více dětí a zvažujete podstoupit redukci, vy ji podstoupíte a pak budete chtít své rozhodnutí utajit, může být už pozdě. Jestliže se rodiče rozhodnou neříkat narozeným dětem o redukci, ale radili se o tom s ostatními rodinnými příslušníky, je tady vždycky riziko, že to někdo dětem prozradí (i když třeba nechtěně). Udržet tajemství v rodině je velmi těžké a většinou se vyjeví v nejnevhodnějším okamžiku a nejnevhodnější době. Je logické, že se rodiče, kteří uvažují o redukci, budou chtít poradit s ostatními členy rodiny, kteří je milují a mají o ně zájem, protože rodiče zápasí s emocemi, pocity viny, strachem a obavami o děti. Sdílet společně osobní záležitosti a pak očekávat mlčení, to nejde příliš dohromady. Dítě, které se o sobě dozví něco důležitého od někoho jiného než od rodičů, může být zmatené a může svým rodičům přestat důvěřovat…

Když se rodiny, které jednají v této době mnohem otevřeněji, nebojí hovořit o nenarozených dětech, může to všem pomoci. Je obvykle lepší, když děti od začátku vědí, čeho byly původně součástí. Reakce každého dítěte bude jiná a individuální a rodiče musí dětem na jejich otázky najít odpověď a informace odpovídající jejich věku. Na tomto přístupu je krásné, že se děti ptají přiměřeně jejich věku a potřebám, na co samy potřebují. Buďte připraveni na otázky v každém období jejich života. Pokud si jen trochu nevíte rady, pokud vás trápí otázky související s volbou, co je správné a co je pro vás a vaše děti v danou chvíli nejlepší, a nedokážete se s tím sami vyrovnat, neváhejte a navštivte psychologa. Není to známka slabosti, ba naopak, kdo najde odvahu zajít za odborníkem, snáze se přenese i přes těžkosti, se kterými se potýká.

Jestliže uvažujete o redukci mnohočetného těhotenství, objeví se mnoho otázek. Odpovědi je třeba zvažovat individuálně a podle rodinné situace u každé rodiny zvlášť.

Napsal/a: Klára Vítková Rulíková