Když je dítě malé…

Rubrika: Výchovné tipy

Výchova dítěte je velmi složitá záležitost. Ti, kteří se výchově dětí dennodenně věnují, mi jistě dají za pravdu. Je to nekonečně dlouhý proces. Jen co dítě něco naučíte, zjistíte, že už potřebuje udělat další krůček. Jen co ho něco odnaučíte, začne dělat zase něco jiného, stejně nevhodného jako jeho předešlý počin…

Co je ze všeho nejdůležitější?
V prvních měsících života je děťátko malé a bezmocné. V tomto období je ze všeho nejdůležitější péče matky (jako přirozeně nejbližší osoby, v některých ojedinělých případech to samozřejmě může být i otec nebo prarodiče), musí dítěti zajistit ochranu, bezpečí, kontakt, jídlo a teplo. Slovem „kontakt“ mám na mysli: dostatek mazlení, hlazení a chování v náručí. Smyslem dotyků je nejen těsný kontakt mezi matkou a dítětem, ale i vnímání tlukotu srdce, vůně kůže a teplota těla může dítě uklidňovat, konejšit a dávat dítěti pocit, že je chráněné. Malé dítě potřebuje soucit, péči, útěchu a neustálou blízkost matky. Nejlepší uklidnění pro plačící miminko je náruč matky. Čím je dítě menší, tím víc musí cítit doteky matky (ev. otce či prarodičů).

foto
Pevné základy – vzor
Dítě se rodí s neuvěřitelnou schopností napodobovat, a proto je lépe dítě „pouze“ vést (vzorem, příkladem) a ne „drezurovat“. Vzor funguje mnohem více než jakákoli výchova. Dítě odkouká od rodičů úplně vše: tón hlasu, způsob vyjadřování, úsměv/mračení/údiv, šepot i křik. Stejně tak dítě vnímá, jak spolu rodiče vycházejí, jak si vzájemně pomáhají i to, jak se hádají. Podstata je v tom, aby dítě odmalička vnímalo, že přes všechny rozdílnosti mezi mužem a ženou se rodiče mají rádi, vzájemně se tolerují a chovají se k sobě s úctou.

Jednota a pravidla
Rodiče mají tzv. „táhnout za jeden provaz“. Pro správnou a účinnou výchovu dítěte je nezbytně nutná jednota, tedy sladění rodičovských výchovných metod. Pokud mezi matkou a otcem panuje velký rozdíl, je nutná vzájemná domluva a následně kompromis (mezi rodiči ve vztahu k dítěti). Čím jednoznačněji se rodiče chovají, tím snadněji se může dítě naučit způsobům chování. Dítě musí vědět, že „ne“ znamená opravdu „ne“ – a to od obou rodičů. A stejně tak nezpochybnitelně má dítě vnímat „ano“ jako skutečné „ano“.

Pravidla musí být jednoznačně stanovena, je nutné, aby dítě mělo stanoveny určité hranice. Stejně jako je ve dne světlo, dítě si hraje a jí, v noci je tma a tudíž se odpočívá a spí. Jen vlastní opakovaná zkušenost dodá dítěti ponětí o čase, uspořádání času – pravidelný denní cyklus dítěti vyhovuje, zvykne si na určitý řád, posloupnost věcí a událostí, cítí se pak jisté a v bezpečí. Čím je dítě menší a citlivější, tím závislejší je na neměnném denním řádu.

S ohledem na fakt, že první tři roky života jsou rozhodující a my jako rodiče klademe základy pro další život dítěte, musí se obzvláště v této době dítě cítit milováno, chráněno
a v bezpečí.

Pokračování příště: „O rodičích“

Napsal/a: redakce (Helena)

Toto taky stojí za přečtení!

Nevítaní hosté v ústní dutině

Malé oválné vřídky trápí až 25 % populace. Objevují se v ústech nečekaně, ale ti z vás, kteří se s afty

Čtu dál →

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Anonymní

    Peťko, děkuji.:-)

  • Peťka

    Pěkný a zajímavý článek. Pokračování si taky ráda přečtu!

  • Anonymní

    Lien, Matildo, Hanino, Horempádem, Babofko, děkuji za Vaše příspěvky, názory, zkušenosti a postřehy.:-)
    Jsem ráda a těší mě, že článeček upoutal Vaši pozornost, to je moje největší odměna a potěšení.:-)

    Lien, myslím si, že fakt, že nad tím přemýšlíš a uvědomuješ si, že to tak je, je víc než dobrý začátek. Tvoje dcerka je ještě hodně malá, takže to ještě není tak viditelné, ale jen co Ti povyroste a uslyšíš z jejích úst svoje věty… Pohlédneš do toho pomyslného zrcadla i Ty.

    Babofko, díky moc.:-)
    Pokračování už je „na cestě“ (v redakci).

  • Helčo, moc hezký článek. Pravdivý, pěkně napsaný. Nezbývá než jen souhlasit. A těším se na pokračování… 😉

  • Horempádem

    S okoukáním vzoru chování nebo napodobováním musím bezvýhradně souhlasit. I když to někdy někdo nevidí, tak naše děti jsou dokonalými kopiemi nás rodičů. Málo kdy se dítě chová zásadně jinak než ti, kdož ho vychovávali. Nevidím to jen u své dcery, ale i u mých či manželových rodičů.

    Zrovna tak bych řekla, že kolem toho třetího roku se to rozsekává a člověk hned zřetelněji vidí, kde co udělal dobře nebo kde se stala chyba.

  • A já počítám,že na to přijdu,až uvidím jak výchovu zvládnou mé děti.
    Jestli ano,tak sem jim dala vše co jsem mohla a nedej OSUDE,že budou problémy…
    Stále se utěšuji,že jsem se snažila být dobrým vzorem:)

    Dík za článek povedl se a můžu říct,že mě i k zamyšlení donutil…

  • Lien

    No, to já se zamýšlím už dlouho a teď i často, ale je mi to prd platné.

  • Matilda

    Lien:-)))))
    Přesně to mě taky napadlo, zamyslela jsem se nad tím, jakým jsem občas „vzorem“:-)

  • Lien

    Takže tedy stačí vychovat sebe a je to. Jak jednoduché.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist