„Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně…“ píše neznámý autor ve slohové práci na téma Moji rodiče, která koluje českým internetem už minimálně 7 let. Jenže…
Ženská schopnost dělat deset věcí najednou se zdá být nesmírnou výhodou, ale není tomu tak. Přinejmenším v běžných denních situacích na ni radši zapomeňte. Jak říkal jeden můj učitel: „Postupujte postupně.“ 🙂
Člověk není počítač
Nejspíš za to může dnešní zrychlená doba, že ve snaze všechno stihnout děláme několik věcí najednou. V posledních letech se ale jasně ukazuje, že donedávna vychvalovaný multitasking u lidí nefunguje. Tento původně počítačový termín a hlavně jeho naplnění, bychom měli přenechat skutečně jen počítačům a nezavádět ho do svých životů, ani do práce. V kontaktu s dětmi to platí dvojnásob.
Lidský multitasking totiž nefunguje. Náš mozek totiž ve skutečnosti nedokáže vědomě pracovat na několika úkolech najednou. Místo toho se přepíná z jednoho na druhý. Na každé takové přepnutí je třeba vynaložit poměrně dost energie, o kterou tak celkem zbytečně přicházíme.
Snaha zvládat x věcí najednou je tak nesmírně vyčerpávající a ve výsledku nás toto přeskakování z úkolu na úkol stojí mnohem víc energie, času i nervů, než kdybychom se věnovali každému úkolu zvlášť.
I hra s dětmi je úkol
To, že je hraní zábava, neznamená, že se na ně výše zmíněné nevztahuje. Naopak, děti jsou v tomto případě na multitaskingové pokusy mnohem citlivější, než omáčka na plotně. Jen nám to signalizují jiným způsobem, který bohužel většinou nepochopíme tak snadno, jako připálený hrnec.
Nám se pak zdá, že děti hraní s námi nikdy nemají dost, neustále se dožadují naší pozornosti a neumí se vůbec zabavit samy.
Neustálá a 100% pozornost je ten rozdíl
Když byly ještě holky menší a taky se dožadovaly různých her a další společné zábavy, dostal se ke mně zajímavý článek. Vůbec se netýkal hraní s dětmi, ani výchovy, vlastně byl o organizování domácnosti. Zaujala mě tam myšlenka, že se stačí pár minut denně zaměřit na některé problematické záležitosti a brzy na nich člověk už nic problematického neshledá. Jde jen o to, těch pár minut neřešit vůbec nic jiného.
Jenže, seberte takových pár minut, když máte kolem sebe neustále dvě malé děti… Nakonec jsem těch pár minut s nimi prachobyčejně vykšeftovala, vyměnila jsem je za dalších pár minut věnovaných čistě jen jim. Fungovalo to.
Děti totiž nepotřebují pozornost neustále. Je pro ně ale nesmírně důležité, aby ji dostávaly v danou chvíli celou. Jedině tak jí budou mít dostatek.
Jak je naučit, aby si hrály samy?
Výše uvedené mi běželo hlavou, když jsem sledovala minulý týden nejnovější díl Nevýchova TV nazvaný Jak dítě naučit, aby si hrálo samo, bez výčitek svědomí.
Katka Králová má v tomto videu pro rodiče tři tipy, jak toho dosáhnout. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to funguje.
Nahrávka není ale zdaleka jen o hraní, jako obvykle je řeč hodně o dětské zodpovědnosti, se kterou Nevýchova pracuje prakticky nepřetržitě. Katka se tentokrát hodně zaměřuje právě na tu pozornost, kterou dětem zdánlivě věnujeme a které se jim skutečně dostává.
Pokud jste už unavení z neustálého vymýšlení zábavy, nebo domlouvání kamarádů, aby se vaše děti konečně chvíli zabavily i bez vás, zkuste to dnes aspoň pár minut jinak. Odložte mobil, vypněte sporák, žehličku i televizi a hrajte si chvíli jen spolu.
Kdyby se vám to zdálo příliš jednoduché na to, aby to mohlo fungovat, nebo kdyby to nevyšlo podle vašich představ, pusťte si nejnovější díl Nevýchova TV nazvaný Jak dítě naučit, aby si hrálo samo, bez výčitek svědomí.
Mimochodem, pokud k vám v úvodu zmiňovaná slohovka ještě nedoputovala, nebo si ji chcete připomenout, máme ji na VD hned ve dvou exemplářích, přečíst si ji můžete třeba tady.
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Obdivuji paní Královou, že takto zdarma vytváří videa pro ostatní s radami ohledně dětí, určitě to mnoha pomůže. Klobouk dolů.