Výchova vždycky kolísá mezi autoritou a pochopením. Nikoli však autoritou drtící, neomylnou, ale dávající potřebnou jistotu. Nelze však ani souhlasit s rezignací na výchovu pod záminkou, že „svoboda urychluje dospívání“, vytvoří osobnost, vede mladé k odpovědnosti. Děti potřebují cítit pevnou ruku, rozhodnost…
Pokud se stane, že za vámi přijde s tvrzením grandióznějším než egyptské pyramidy, pak je to jen proto, aby vás snadněji vyprovokoval. To on přímo miluje. Jeho mladá zkušenost dospívajícího s proměnlivým smýšlením je zpočátku plodem bezprostředního zážitku, pod jehož dojmem reaguje. Moc dobře si uvědomuje napadnutelnost svých názorů. Zpochybňuje vaši zkušenost, ale paradoxně to dělá jen proto, že ji touží poznat. A třebaže oponuje všemu, co řeknete, přesto nenasytně hltá všechno, co děláte, a hlavně co jste.
Považuji se za svobodného a uvědomuji si svou osobnost. Ovšem kdy by mě vychovali příliš povolní rodiče, nepochybuji o tom, že bych si svou povahou v životě přivodil spoustu nepříjemností a přišel o jistoty.
Tolik mladých dnes zabředne do klamných představ, kam je zatlačí jejich rodiče tím, že jim dávají neomezenou volnost, vyplývající buď z nedostatečné péče, rezignace na výchovu, nebo z pouhé pohodlnosti. „Však uvidíš sám!“
Rozhodně spíš než abyste pranýřovali jejich hodnoty, které jsou velkolepé a autentické, s nimi raději mluvte o hodnotách tradičních. Ty se neprávem jeví jako jakási součást „retro stylu“, tedy „reakční“, třebaže dál zůstávají pevnými orientačními body. Jsou totiž postaveny na usilovné snaze, úctě, toleranci, čestnosti, upřímnosti a věrnosti.
Proto je nutná pevná ruka a přesvědčení o správnosti, avšak pouze za předpokladu neúnavné ochoty k dialogu.
Vzpomínám na své dětství, kdy každý z nás patnácti špuntů večer pomohl s úklidem, mytím nádobí, než jsme si šli lehnout. Dobrá vůle, smysl pro dobře vykonanou práci, poslušnost v rozhovoru s rodiči, to všechno mi navždycky utkvělo v paměti a stalo se trvalou součástí mého světa.
Napsal/a: Guy Gilbert
