Ohrožení tělesnosti

Diskuse o tělesnosti je aktuálnější než kdy dřív. Nedávno jsem se dozvěděla, že v mých rodných českých zemích se uvažuje o zákazu tělesného kontaktu mezi učiteli a žáky. Vzor pro to pochází ze Severní Ameriky. Tam existují takové zákazy již dlouho. Na jedné škole v Illinois mají děti dokonce zakázáno se navzájem objímat! Podobně mě však také šokuje, jak málo lze v německých školních osnovách najít o jednotě těla a duše v každém člověku…

A dokonce ve vědeckých knihách o vazbách a vztazích bývá sotva zmínka o tělesném spojení matky a dítěte, ačkoli už víme, jak důležitý je tělesný kontakt. Utváří se tak dojem, že citlivost vzniká hlavně auditivním a vizuálním způsobem. Tím se však tělesná rezonance úplně vyřazuje ze hry. Když se například mluví s dítětem, děje se tak často bez tělesného kontaktu, význam mají pouze slova.

Jak lze potom vysvětlit, že hodnota tělesnosti se na jedné straně neustále ztrácí a na druhé straně, v oblasti fyzických výkonů, fitnessu, vrcholového sportu, ideální váhy a v péči o krásu je zdůrazňována až příliš? Do popředí se tak čím dál víc dostává tělo bez duše. Antikou ceněná jednota duše a těla ve smyslu „anima sana in corpore sano“ (v zdravém těle zdravý duch) ustupuje do pozadí – vývoj, který ve mně spouští alarm. Dělám si starost o osud lidstva.

Nechci zde ovšem dál zabředávat do filozofických úvah, jakkoli by byly cenné, a raději bych se víc věnovala tělesnosti jako smyslovému kanálu, abychom konkrétně pochopili její význam. Tělesně-smyslové prožívání při zpracovávání konfliktu je základním prostředkem TPO. Bez vnímatelného objetí by byla naprosto bezmocná a neúčinná. Ale vnímání těla nemá nezbytný význam pouze pro TPO, je důležité i pro každého člověka a každé zvíře. Proč to tak zdůrazňuji? Protože se takovému vnímání v našem světě určovaném pokrokem a technickým myšlením stále vzdalujeme. Člověk má pocit, že všechno se dá zvládnout technicky. Výsledkem je umělé oplodňování a klony. Postupně se člověk vzdává i sexuality. Až 40 % Němců se pravidelně zříká na měsíc nebo více tělesné lásky, aniž by ji jakkoli postrádali. Za normální, nebo dokonce žádoucí je dát dětem jako hračku robotická domácí zvířata a starým lidem robotické panenky, které by jim nahradily pozornost druhých lidí. Šetří se i vcítěním a láskou mezi lidmi. Také sexuální uspokojování zmáčknutím knoflíku „ušetří“ spotřebiteli námahu vcítit se do potřeb druhého.

Dnes se člověk dotýká mnohem častěji volantu svého auta, myši svého počítači a dálkového ovládání na televizi než lidí kolem sebe. Používáním SMS zpráv a e-mailů mizí stále víc i osobní kontakt. I když má rychlost digitální techniky své výhody, vnímáme se čím dál méně tělesně. Nepozorovaně odštěpujeme ducha od těla. V psychiatrii se odštěpující tendence, přecitlivělost na dotek, chorobná touha po nadměrně taktilních simulacích (bulimie, autoagrese) a ztráta empatie považuje za příznaky schizofrenie. Co platí pro jednotlivce v jeho mikrokosmu, se postupně stává životním stylem ve společenském makrokosmu. Ne bezdůvodně hovoříme stále častěji o autistické nebo hraniční společnosti. Lidskost může jít ruku v ruce jen s láskou, vyrůstat z ní, jen v ní se jí může dařit a může v ní vzkvétat.

Technický vývoj se dá zastavit těžko. Co však musíme udělat, je posilovat člověka v jeho celistvé živelnosti. A to se podaří jen tehdy, když bude mít opět radost ze své tělesnosti a uvědomí si, že oddělení těla a duše spěje k zániku lidstva.

Napsal/a: Jiřina Prekopová