Oblékání

Rubrika: Výchovné tipy

1125474_bridesmaidDnes jsem se zamýšlela nad tím, jaký je rozdíl v tom, co my jsme jako děti (v té době i naši rodiče) považovali za slavnostní den a slavnostní událost a jak jsme se oblékali…Popravdě řečeno, k tomuto zamyšlení mě dohnalo mé nejmladší dítě, když se mělo vypravit s pomlázkou na koledování. Musela jsem jej asi čtvrt hodiny přemlouvat, že se musí jít osprchovat a umýt si mastné vlásky. To jsme zvládli, a když se pak začal oblékat, vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě. Mé dítě si vytáhlo triko a tepláky. To už mě fakt omývali.

Pamatuji naše velikonoce. Tehdy nebylo chlapce, který by neměl alespoň bílou košili, když ne oblek nebo sako. Dívky očekávaly jejich příchod v hezkých šatech s připravenou ošatkou vajec na obdarovávání.

Když si to tak vezmu. K vysvědčení jsme chodili ve slavnostním, šlo-li se do divadla, každá dívka byla v sukni, šatech, hoši hýřili bílými košilemi. Dnes? Děti jedou do Prahy na představení třeba i do Národního, ale jedou v riflích. To si zkusit my, jsme na pranýři ještě na střední. Když jsme šli s našima do divadla nebo do kina, všichni se na to hezky oblékli a pro mého tátu nebyl oblek žádný problém. V mé skříni bylo šatstvo rozděleno na „na ven“, do školy, do města a slavnostní. Tedy to školní a do města bylo prakticky jedno a totéž.
K lékaři se šlo po dokonalé očistě a v čistých šatech. Když vidím, jak tam chodí mamky v teplákách s dětmi v punčoškách, co v nich chodily nejméně půl dne doma po podlaze – ucourané, kolikrát i uslintané – to je opravdu hrozný pohled.

Za mých dětských let nepamatuji ženy v teplácích, pokud nešly cvičit. Maximálně je použily jako „oteplení“ úklidové zástěry – tedy pod ní. Já vyrůstala na ostravsko-karvinsku a je mi 43. Hodně žen bylo tehdy v domácnosti, neboť havíři své rodiny uživili s přehledem. Ani opravdu chudé rodiny neoblékaly své děti tak jako dnes kolikrát velmi bohaté. Děti nechodily ve starých smradlavých mikinách, dbalo se na úpravnost a čistotu. Ve škole jsem prakticky jako doma – při počtu mých drahoušků jsou průšvihy nasnadě častěji, než tam, kde je dítě jedno. To, co nosí někteří hoši nebo dívky, bych si já nevzala ani na hřiště. Dole odrbané rifle, šlapou si po nich, vytahané trika, mikiny jak po dědovi.

Jsem asi ze staré školy, ale mám zafixované určité představy o tom, jak se mám obléct na třídní schůzku a je mi trapně za matky, které přijdou v kraťasech na kolo (přijedou autem) a tílku, které volá po pračce a navíc jejich postava díky tomuto oblečení ještě volá po pořádné odtučňovací kůře. Jsem-li silnější, a já tlustá jsem, pak se snažím, aby moje faldy byly zakryty co nejumněji.

Neříkám, že je to vše vina rodičů. To ne, mí synové jsou zvyklí nosit oblek, ale nenosí jej, není-li to nařízeno školou, především učilištěm. A jak by jej nosili, když ostatní na ně koukají jako na hlupáky a ještě se jim za vhodné a společenské oblečení smějí. Poslední dobou také válčím se syny ohledně oblečení, ale zatím nechodí tak, abych se za ně musela stydět, i když to není to oné, co bych já ráda na nich viděla.

Nejhorším faktem je, že jsem zjistila, že je-li parta, řekněme 10-15 mladých, z nichž jen jeden jediný dělá něco, co by neměli – kouření, nošení vytahaného oblečení atd., tak do roka se celá parta tomuto přizpůsobí. Je to má osobní zkušenost s mými ratolestmi. Stačí jeden vagabund a budeme doma válčit s dětmi o to, co si vezmou na sebe a jakou ostudu dělají. Já to tedy jako ostudu vnímám. I když jsme na moderní výstřelky neměli peníze, ale vždy chodili všichni čistí a upravení. Dnes to tak hlasitě tvrdit nemohu – podle toho, kam jdou.

Zajímalo by mne, kde začíná ono znehodnocování společenských událostí, odkud mají to, že ani divadlo není společenská událost, ani vysvědčení, ani jiné výročí či svátek. Jasně, že to nevyřešíme, ale je nás tady hodně mladších i těch trochu starších jako já, možná i starších a tak nějak bych ráda slyšela názor všech.

Napsal/a: JanaOss

Toto taky stojí za přečtení!

Tvoření: Kouzelné obrázky

Se sychravým počasím vzniká větší potřeba zabavit děti. Venku se už nedá trávit tolik času jako v létě a

Čtu dál →

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • JanaOss

    Je to pravda. Ale zmínila bych ještě jednu věc. Například pamatuji, jak manžel koupil naší Jájině do šesté nebo sedmé třídy krásné nové oblečení. To bylo jaro, takové to teplé už a on jí na tržnici u vietnamců nakoupil asi tři „soupravy“ sukýnku s vestičkou v červené a krásnou bílou halenku, pak jakési zelené šatečky se zdobením a ještě nějakou sukýnku. On si ji vždycky oblékal jako panenku a ona tak i vypadala. Dělala gymnastiku a byla štíhlounká holka s postavou po mamince (jo, kde ty postavičky třicátnického věku mého jsou) a ve všech sukýnkách vypadala jako panenka. Ona to nechtěla nosit, že bude vypadat jako debil (pardon) atd. Za týden přišla nadšeně domů (byly to ale pořádné boje) a s radostí vyprávěla, že rodiče jiných dívek koupili podobné oblečení jejím kamarádkám a tak jsme pak před školou viděli najednou množství dívek v krásných šatečkách. Je pravdou, že komunita dětí, ať větších či menších je opravdu velmi velkým vychovatelem a to v oblečení, chování, kouření, prostě ve všem. Děti jsou dnes více ovlivňovány vrstevníky, než rodiči. Také více času než my, tráví v jejich společnosti. Záleží jen na tom, co se nám podaří do jejich hlavinek vštípit. Na

    např. můj syn Jan, 17let, mě včera hrozně uzemnil informací, že dneska je v modě být sprostý. To bylo poté, co jsem mu opět- po milionkráté vyčítala, že je to dobře vychovaný, inteligentní a chytrýf a schopný a blablabal chlapec a chová se jak poslední pitomec a z pusy mu jde něco, co se nedá pojmenovat
    To jen tak pro informaci. Já ji tedy doteď nějak nerozdýchala.

  • Jovanka

    Jani, jak říkáš. Někdy, v některých rodinách, je to prostě děs. Myslím, že rodiče mohou hodně ovlivnit. Ne všechno, ale takové to povědomí, určitě.
    Nestačili jsme se třeba s mužem divit, když šla dcera do první třídy. Některé děti, zejména tedy holčičky, byly načančané, vyoblíkané. Chlapečci někteří taky, ale byli tam i tací, že bych je nepustila snad ani na hřiště. A rodiče? Ti byli vymódění podobně. Na takovou slavnostní chvíli přijít v šusťákách nebo kraťasech, to bylo fakt hrozné. Nebo na vítání občánků, tam to bylo podobné.

  • JanaOss

    Já, i když jsem čtyřicítka ve výslužbě náhodou pojem o mödě mám, alespoň podle toho, co jsem ochotná a schopná dětem koupit. Horší je, co si pořídí samy. Tak nějak doma balancujeme mezi slušnými riflemi a triky a jejich kombinacemi. Nejvíc mě žere ono nošení „gatí na kulích“, jak se tomu mezi holkama říká. Kluk s hezkým zadkem vypadá zezedu jak starej ucouranej dědek, protože má rozkrok pomalu pod koleny a navíc si ti troubové neuvědomují, že ty jejich neustálé díry v rozkroku dělají sami právě tímto nošením. Udělá delší krok a je tam díra jak…..
    Náhodou- velký úspěch u nás doma, ke štědrovečernímu stolu usedají chlapci v obleku a nebo bílé košili. To podle toho, komu je oblek a tak. prcek ho třeba nemá. Loni mě ohromně překvapili, protože to iniciovali oni sami. Předloni to byly rifle a triko, jak byli doma rok předtím jsem jim to dokázala ještě vysvětlit a o posledích vánocích kluci, především Jenda, udělali stůl, Jeník vařil a servíroval, nakonec on sám nahnal bráchy do slavnostního. Nevycházela jsem z údivu. A dokonce se o vánočních svátcích vydrželi nehádat a nervat- to byl ohromný úspěch

  • Jani, souhlasím… Někdy žasnu, když vidím, v čem lidé vyjdou ven – u dětí to nějak neřeším ,protože v čem chodí děti, je věc rodičů. Jistě, dítko může popadnout špinavou mikinu – pokud odešla maminka do práce před ním, těžko to ovlivní. Spíše mám na mysli styl oblékání, čistotu a jak píšeš – to, v čem chodí do divadla, k lékaři apod.
    U nás je to asi jednodušší – v neděli chodíme do kostela, takže oblečení na neděli máme a fakt dbám na to, aby šli slušně. (Netrvám na kravatě, ale aspoň košili a slušný svetr nebo mikinu).
    Na druhou stranu dnes už i mnohé rifle vypadají skvěle, takže proč ne. Někdy taky bojuji s tím, že syn se shlédl v riflích s rozkrokem mezi koleny 🙂 – na druhou stranu, hlavně aby to bylo čisté a vypadalo to aspoň jakž takž, ohlídám si to tak, že nakupuji s nimi a vybíráme společně – aby to bylo přijatelné pro ně i pro mě, kompromis není problém. A naštěstí jsou ti mí chlapi na čistotu docela hákliví – běda, když už mikina nevoní nebo je na ní flek…
    A babofko – „montérky“ tvého muže pochopím, kdo chodí v obleku celý týden, jistě jej v neděli rád odloží 😉

  • Tak u nás oblečení zatím určuji já sama,jelikož kluci jsou ještě malí.Když jdu se starším občas v neděli do divadélka na pohádku,tak mu oblékám černé džíny,nebo světlé kalhoty a k tomu košilku.Sám to chápe,že tam v mikině nepůjde,protože je to pro nás taková slavnost.Na velikonoce nosil džíny a k nim košili.Pokud jedeme popřát některé babičce k narozeninám,tak jim oblékám taky košile.Jinak už je ale oblékám,když jedeme popřát ke švagrovi,kde jsou i ostatní děti a vím,že tam budou běhat po venku.Vánoce jsou u nás samozřejmostí,že se všichni hezky oblečeme-jinak než do školky.Byla jsem překvapená,když jsem jednou ukazovala fotky z vánoc známé a ta se divila,že jsme tak načančaní.Oni prý oblékají ke štědrovečernímu stolu džíny.Tak jsem byla zvyklá z domu a přála bych si,aby i kluci stále chápali,že slavnostní dny nejsou všední a je hezké si je zpříjemnit i pěkným oblečením.Ale jsou to kluci,tak kdo ví,co mi na to řeknou za pár let.

  • bamiska

    no taky do divadla chodíme slavnostěj i na oslavy a různé příležitosti…oblékání dětí je ale kompletní problém, když stojím před školou a čekám na kluky tak se divím co a v čem chodí…mám zatím 12 a 8 a nějak si v oblečení nevymyšlí, ale to asi přijde……kamarádka učí na gymplu, když jsme tohle téma rozebíraly tak to zhodnotila tak, že chodí líp a dráž oblékaní jak ona a to už neřeším, že jezdí do školy lepším autem jak
    ona 🙂 no ale za vším hledej rodiče:-)))), je to děs na druhou stranu ty děti jsou hnány tím co ty ostatní aby byly v obraze…

  • Jano, taky si uvědomuju rozdíl mezi babiččinými a mými názory na to, kdy je vhodné se oblíct slavnostněji. Ale s tím asi nic nenaděláme… Babička se oblíkala vždy do nejlepšího oblečení v neděli, na pouť, samozřejmě k lékaři, do lázní, apod. Já si na ty neděle a poutě nepotrpím a oblíkám se stejně jako v jiný všední den. Džíny do divadla se mi sice taky moc nelíbí, ale co s tím? Na to by ti můj miláček řekl, že oblek jsou pro něj každodenní „montérky“ a sváteční oblečení jsou pro něj džíny. No, zní to asi logicky, ale trochu se to vymyká z té běžné teorie oblékání, co? 🙂 Ale neboj, do divadla v džínách taky nechodí… 🙂

  • Kasparek

    ahojky,uhodila si hřebík na hlavičku svatá pravda.Snad se vše přece jen srovná a slušnost bude opět platit.papapa

  • Milá Jano!Já také hledím kam ta dnešní mládež spěje.Náš syn chodí oblékaný,že já bych v tom nevylezla a on mi řekne,že je to moderní.Už se raději nestarám co si chce obléci,protože by doma bylo zase peklo.Čistý musí chodit,ale jak oblečený tak to nechám na něm.Už mi taky řekl,že nejsem moderní za nás se chodilo jinak a tedˇ babo radˇ.Ani jeden člověk se nemůže zalíbit lidem všem.Přeji všem krásný den.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist