Nakupování s dětmi

Rubrika: Výchovné tipy

1176693_shopping_by_the_seaZačátkem října jste v TAM-TAMu měli možnost klást otázky k tématu „nakupování s dětmi“ a všemu, co s tím souvisí. Vaše dotazy jsme opět předali sdružení Občanská inspirace, a dnes přinášíme odpovědi…

Dotazy uživatele „Sonča“

V jakém věku je dítě schopné pochopit, že množství peněz je omezené, a tudíž si nemůžeme koupit vše, co bychom chtěli?
To často nechápeme ani my dospělí. Vždyť kolik rodin se zadluží hypotékou, kolik si jich pořizuje věci na splátky a tím se později dostává do obtížné či až neřešitelné životní situace. Nicméně věk, kdy už je dítě schopno konkrétních logických operací, a tedy pochopení zachování množství peněz či jiných věcí, zhruba odpovídá věku vstupu do školy – tj. 6-7 letům věku. Velmi však závisí i na individuální vyspělosti dítěte a na formě, kterou mu tuto informaci podáte. Příliš abstraktní pojmy nebo symbolika peněz pro něj stále mohou být velkou neznámou, proto je dobré užít příkladu nějaké bajky či pohádky.

Kdy je vhodné dítě seznámit s fungováním rodinného rozpočtu, tzn. nejprve musíme zaplatit za bydlení, vodu, elektřinu, jídlo a teprve z toho, co zbude, můžeme utrácet za „požitky“?
Dítě je vhodné seznamovat s chodem domácnosti a tím, co se okolo něj děje průběžně i podle toho, jak o věci projevuje zájem. Klíčové je přizpůsobit vysvětlení jeho věku. Máme-li malé dítě, například prvňáčka – může pomoci například bajka o myšce v noře, která má několik kuliček. Jednu zaplatí za zrní, aby měla co papat. Další za to, aby ji zajíček vozil na hřbetě atd. Vhodné by bylo, vzít si i nějaké ty kuličky na ukázku. Pochopení a ochota vysvětlovat, vracet se k tématům rodinného života a zdůvodňovat svoje rozhodování dá dítěti lépe nahlédnout do světa okolo něj.

Od kdy by dítě mělo dostávat vlastní kapesné a je možné doporučit nějakou výši dle věku?
Optimální věk, když začít učit děti samostatně hospodařit (což je hlavní smysl kapesného) je právě okolo věku vstupu do školy, tedy cca 6 let. Kapesné by se samozřejmě mělo odvíjet od věku, ale také trochu od ekonomického postavení rodiny, tak aby dítě bylo určitým způsobem ekonomicky vyvážené oproti ostatním členům rodiny. Také je vhodné, aby se necítilo jako outsider vůči svým vrstevníkům, poinformovat se kolik dostávají oni. Zvláště zpočátku je lepší vyplácet menší částku častěji – např. dvacet korun jednou týdně. Smyslem kapesného je, že s ním dítě hospodaří více méně samo, a tak i když s ním dle našeho soudu nehospodaří šťastně, jsou to jeho peníze a mělo by s nimi mít možnost nakládat dle svého uvážení, ostatně i chybami se člověk učí.

Dotazy uživatele „Dádule“

Jak vysvětlit 6 letému dítěti,že si penízky co dostane od babiček nemusí utratit hned za drobnosti, ale že je lepší si je spořit a pak si koupit něco pořádného?
Děti, stejně jako dospělí lidé, mají různý charakter. Některé jsou spontánní a temperamentní a všechno chtějí hned, jiné jsou spíš spořivého založení a jsou s to snáze odkládat uspokojení aktuálních potřeb s vidinou získání něčeho většího. S takovým založením dítěte je poměrně těžké bojovat. Navíc dítě se musí naučit hospodařit a toto poučení vychází i z toho, že když si peníze utratí teď, nebude je mít někdy příště.
Kapesné nebo jiné finanční dárky, které mají dítě naučit ekonomickému uvažování, se poněkud míjí účinkem, jsou-li soustavně předmětem rodičovských direktiv o tom, jak s nimi má dítě nakládat.

Pokud chcete dítě přesto vést ke spořivosti, je dobré jít příkladem. Děti v tomto věku jsou citlivé na imitaci rodičovských rolí. Sdělte dítěti, že i vy si budete na něco šetřit a zaveďte si pokladničku, do které si budete peníze ukládat. Dítěti můžete zavést pokladničku podobnou či stejnou, takže i ono si bude moci střádat. Až si „našetříte“, můžete si jít spolu danou věc koupit. Takto šetřit můžete i přesto, že byste si věc mohla koupit ihned, prostě proto, abyste dítěti objasnila princip spoření. Je důležité také najít něco, co by dítě chtělo a na co by bylo motivováno si spořit, to už je ale na Vás.

Dotazy uživatele „erča“

Jak se rozumně obejít v obchodě bez vztekání dítěte (tohle chci a jestli to mami nekoupíš, budu řvát až domů)?
Za prvé je potřeba říct, že dětskému nátlaku nesmíte ustoupit za žádnou cenu. Jestliže dítě zjistí, že jeho křik je efektivní způsob jak Vás přimět k tomu, aby dostalo to, co chce, pak bude tuto strategii opakovat. Pokud začne vyvádět, můžete je zkusit obejmout a pevně držet, dokud se neuklidní, pokud to nezabírá nebo jsou Vám nepříjemné pohledy ostatních, pak přerušte nákup, vyveďte dítě ven a vyčkejte, až se uklidní.
Nejlepší ale je pokusit se tomu předejít. Jednou z možností je předem stanovit, co přesně koupíte a zapojit dítě do dohody, co se bude kupovat. Eventuelně jej nechat, aby si tyto věci „pamatovalo“ nebo je-li starší dát mu držet a kontrolovat nákupní seznam. Jednou z příčin, proč dítě začne v obchodě něco chtít je, že matka věnuje pozornost regálům a ne jemu. Jestliže se na něj budete obracet „pro radu“ ohledně toho, co koupit, bude tak dostatečně středem dění a nebude si vynucovat pozornost jinak. Ideální je prezentovat mu možnost volby, tak aby mělo pocit, že dostává, co chce, byť ve skutečnosti kupujete to, co byste koupila i jinak. Například jdete koupit sušenky a dítěte se zeptáte, zda raději ty v modré či červené krabičce (přičemž je Vám jedno, která náplň to bude). Takový přístup ale samozřejmě vyžaduje také nakupování s jistým rozmyslem a předchozí úvahou, nikoliv impulzivní rozhodování uprostřed regálů. Jestliže se ovšem sama rozhodujete impulzivně, že si koupíte ještě to nebo ono, těžko pak žádat od dítěte, které Vás do značné míry imituje, něco jiného.

Dotaz uživatele „tapinka“

Jak vysvětlit 5leté dcerce,že jí nemůžeme koupit v obchodě vše, co rodiče její zámožnější kamarádky?
To je velmi obtížné. V současné konzumní společnosti se i malé děti ocitají pod velkým tlakem svých vrstevníků na to, aby se jim společensky a ekonomicky vyrovnaly. Hranice, kdy se toto děje a kdy si děti začínají všímat rozdílů mezi sebou, se neustále snižuje. Můžete se pokusit své dceři předestřít nějakou bajku či pohádku upravenou dle vaší situace o tom, že lidé si nejsou rovní, že někdo má více a někdo méně v ekonomických i jiných kontextech a že bohužel reálný život mnohdy nekončí happyendem. Nečekejte od ní ale pochopení. Jakkoliv může dítě přijmout, že si určité věci nemůžete dovolit, nemůže na druhou stranu rezignovat na tlak být „IN“ mezi svými vrstevnicemi. Kamarádi a spolužáci jsou pro rozvoj dítěte klíčoví, a tak se s tímto bude muset vyrovnávat soustavně a vy s ní.

Dotazy uživatele „postlík“

Od kolika let by dítě mělo kupovat dárky např. k narozeninám ze svého a jak mu to vysvětlit?
V prvé řadě si řekněme, že dávání dárků k narozeninám je konvence a tradice a jako spousta tradic postrádá nějaký reálný racionální důvod, proč by se to mělo dělat. Rozhodnutí dávat dárky dle svého uvážení by tedy mělo vycházet hlavně od dítěte. Chtít po někom, aby dal někomu dárek, jaksi odnímá celé věci podstatu obdarování – stává se z toho vynucená povinnost. Na druhou stranu obdarovávání je mnohdy reciproční – tedy když dárek dostaneme, tak jej i dáme a naopak, když jej nedostaneme, tak jej nedáme. Vysvětlete tedy dítěti, že nemůže dárky očekávat, když je nebude dávat, ale nechte na něm, zda je nakonec dávat bude, nebo ne.
Druhá otázka je, jestli by dítě mělo dárky kupovat. Není lepší, když spíš něco vytvoří, nakreslí obrázek, naučí se a přednese básničku? Kupované dárky, zvláště ty, na které dítě dosáhne svými financemi, se mi zdají postrádat onen element myšlenky na obdarovaného, je to spíš takové řešení z nouze, aby se vlastně něco dalo. Dítě má potenciál dát jiný druh dárku, který může být mnohem cennější, dárek své snahy, svého úsilí a soustředění. Na kupování dárků za peníze bude mít spoustu času, až bude dospělé.

Jak vysvětlit hlavně babičkám, že nemají kupovat vnoučeti kde co?
Coby zákonní zástupci a vychovatelé dítěte by rodiče měli stanovit výchovnou linii svého dítěte. Pokud prarodiče tuto linii narušují, například dítě krmí sladkostmi, zatímco rodiče nechtějí dítě na sladké učit, pak je třeba je požádat, aby respektovali rodičovské rozhodnutí, protože jsou to rodiče, kteří za ně nesou zodpovědnost, a to ve finále i před zákonem. Toto je potřeba si říct jasně a jednoznačně, jinak podrývají rodičovskou autoritu, což jistě nechtějí.
Prarodiče by měli respektovat rozhodnutí rodičů dítěte o výchovném stylu, který chtějí uplatňovat. Jakkoliv je dobře, že mají prarodiče k dítěti kladný vztah, neměli by si je kupovat rozmazlováním. Chtějí-li vnouče nějak odměnit, existují jistě i další, pro všechny přijatelné alternativy, například že s ním stráví čas – vezmou ho na výlet, poví mu pohádku, pohrají si s ním, přečtou mu knížku, budou si s ním kreslit, zpívat a tak podobě.

Dotaz uživatele „Jovanka“

Jak se zachovat, jestliže 9letá slečna nechce celé kapesné s tím, že jí polovinu mám našetřit já (na vánoční dárky), protože, jak sama říká, by to mezitím utratila za hlouposti a neměla by pak za co nakupovat?
Taková rozumová úvaha se mi zdá velmi vyspělá a věřím, že velká část rodičů by to jistě přivítala. Vaše dcera je schopná dobře posoudit svůj charakter a hledá způsob, jak se s ním vyrovnat. Nevidím důvod, proč ji nevyjít vstříc. Můžete společně s ní zvážit možnost využít některý z bankovních produktů pro děti, kam jí můžete onu polovinu šetřeného kapesného odkazovat, takže bude mít k dispozici i výpis se stavem našetřených financí a zároveň se naučí pracovat s bankovními produkty. Každopádně se mi to jeví jako velmi pozitivní situace a respektoval bych její přání.

Dotaz uživatele „Jarmuschka“

Je únosné, aby při každém nákupu bylo zakoupeno něco drobného pro dítě? (lízátko pro tříleté dítě apod.)
Rozhodně ne. Obzvlášť lízátka a jiné sladkosti se mi jeví jako velmi závadné výrobky. Jejich výživná hodnota je přinejmenším pochybná, jsou to jen prázdné kalorie a navykají dítě na určitý životní styl, který není považován za zdravý – tj. přijímání zbytečného množství cukrů třeba za odměnu nebo jako náplast na nějaké nepříjemnosti. Větší odměnou je pro dítě jeho zapojení do průběhu nakupování a věnovat mu při něm dostatečnou pozornost. Povídat si s ním o tom, co kupujeme, event. je nechat občas rozhodnout o tom, který z nabízených výrobků koupíme a tak podobně. To neznamená, že občas nemůžete dítěti něco koupit, ale nedělejte z toho pravidlo.

Odkdy učit dítě samostatně nakupovat? Jak začít?
Dítě učíte nakupovat od chvíle, kdy ho sebou berete na nákupy. Děti jsou velmi dobří imitátoři a všímají si toho, co rodiče dělají a jak se chovají, byť jejich pohled na věci může být zkreslený. Ideální způsob, jak systematicky učit i mladší dítě nakupovat, je hrát si s ním na obchod. Dítě se může zhostit tu role prodejce, tu nakupujícího a nějakými dětskými penězi si nakoupit nějaké „hodnoty“ – kamínky, korálky, hračky a tak podobně. Pokud dítě hra zaujme, je v ideálním věku na to, učit se takto hravě nakupovat.

Za pomoc při odpovídání na otázky děkujeme našemu spolupracovníku Aleku Lačevovi.

Více informací o sdružení Občanská inspirace získáte na www.obcanskainspirace.cz

Napsal/a: Inspirace

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist