Vyměnit a zapomenout? Těžko!

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

Od první chvíle kojila dítě jiná než biologická matka. Byla to ona, ke komu se připoutávalo, to její vůni a její obličej se naučilo rozeznávat. K ní cítí důvěru a k ní se uchyluje, když má strach nebo je něco bolí. Nyní se má vrátit ke své biologické matce…

Případ dvou vyměněných novorozenců (viz rámeček) plní již několik týdnů přední stránky novin. V tuto chvíli můžeme rekapitulovat: podezření z nevěry bylo vyvráceno, druhé z dětí nalezeno a obě rodiny souhlasí s jejich navrácením biologickým rodičům. Nic tedy nebrání šťastnému konci případu. Nicméně lze očekávat, že tento proces bude vše, jen ne snadný. Zásah do života obou rodin je zásadní, nemluvě o věku dětí, na který se bude muset brát ohled. Pokusím se podívat blíže na jednotlivé roviny tohoto případu.

Hlavní aktéři: děti

Pokud je mi známo, jedná se v našich podmínkách o zcela ojedinělý případ záměny dětí, která byla odhalena takto pozdě, až po deseti měsících. Samozřejmě existovaly případy, kdy sestra dítě zaměnila v porodnici třeba při koupání, ale vždy se na to rychle přišlo. V našem případě se však má k výměně dětí přistoupit až poté, co strávily v péči „nevlastních“ rodičů více než deset měsíců života.

Během těchto měsíců o ně rodiče pečovali jako o vlastní a lze předpokládat, že jejich vztah se vyvíjel normálně. Deset měsíců života je dlouhá doba i pro dospělého. Pro obě děti to je doba zásadní, je to celý jejich dosavadní život.

Co se během této doby odehrává? Novorozené dítě má před sebou dlouhou cestu: za vydatné pomoci a podpory rodičů a díky svým vrozeným seberegulačním mechanismům se učí vnímat a zpracovávat své zkušenosti. Rodiče mu vycházejí vstříc: díky svým vrozeným schopnostem, tzv. intuitivnímu rodičovskému chování ke kojenci, mu jsou adekvátními partnery. Dokáží číst jeho signály a promptně a trefně na ně reagovat a poskytují mu stimulaci tak, jak to odpovídá jeho potřebám.

A dítě se učí. Záhy pozná matčin hlas a její vůni, začne upřednostňovat její tvář před jinými obličeji. Zvyká si na zaběhané rituály. Rozlišuje známé a neznámé osoby. Kolem šestého až sedmého měsíce je patrné, že dítě začíná kategorizovat, začíná vytvářet pojmy, vnímá komplexnější objekty a chápe jednoduché události. To se odráží i v jeho sociálním chování: patrně už tříměsíční dítě dovede rozlišit veselý a zarmoucený výraz obličeje. Jednoznačně rozeznává předměty a osoby, na které se usmívá. Mezi pátým a sedmým měsícem už dokonce umí přiřadit radostný, smutný, rozzlobený nebo neutrální tón hlasu k odpovídajícímu výrazu obličeje. I samo dítě teď dokáže vyjádřit celou škálu emocí, například i překvapení nebo zlost. Už zhruba půlroční dítě se dovede orientovat podle toho, kam se dospělý dívá, a zaměřit pozornost na stejný objekt jako on, a dokonce svou pozornost věnovat střídavě partnerovi a objektu, třeba hračce.

Strach z neznámých lidí

Kolem osmého měsíce věku dochází k významnému posunu ve vývoji. Dítě se učí nějakým způsobem pohybovat, hledá předměty, které před ním ukryjeme (a tedy chápe, že třeba hračka nezmizí, když ji nevidí).

Pro okolí je ale nejvýraznější další změna: je to doba, kdy se většina dětí začíná chovat bázlivě v přítomnosti cizího člověka. Tento strach z cizích lidí pak narůstá, mezi desátým a dvanáctým měsícem vrcholí a posléze postupně opadá. Ve stejné době začíná dítě dávat najevo strach z odloučení od matky. Právě tento strach z cizího a úzkost z odloučení mají děti chránit a připoutávat je k rodičům a dalším blízkým lidem. Za optimálních podmínek se dítě pevně emocionálně připoutává k rodičům. Rodiče jsou pro ně „bezpečným přístavem“, který je mu k dispozici, když se cítí smutné či ohrožené.

Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes č. 11/2007, vydává Portál

Napsal/a: Barbora Kateřina Rodná

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • Je to pár let.. po krevních testech mého syna jsem si pár hodin nebyla jistá, jestli je opravdu můj… bylo to strašné. Uvědomila jsem si, že bych ho stejně nedala !! Ale na druhou stranu příšerná nejistota, : někde tedy je jiný?? .. nakonec se vše vysvětlilo, ale když přišla za pár let tato aféra, uměla jsem se do těch matek moc dobře vžít. Moje reakce by byla : Chci obě !! ale to pochopitelně nejde. .. příšerná situace …

  • Hrozné pro obě strany, nepochopitelné a hlavně velké pochybení ze strany zdravotního personálů, vždyt se dítě i matka kroužkují, jak ptáci, miminko navíc popíší příjmením, tak nevím, jak se tohle muselo stát:)
    Úplně mi jde z toho mráz po zádech:)

  • babofko, uplně mě přešel mráz, když jsem si tě přečetla, napsala jsi to moc pěkně.
    Myslím si, že nejhorší to bylo pro ty rodiče, ty děti byly jěště hodně malinké, aby si něco takového pamatovaly. 🙁 Ale ta podoba na genetické rodiče tam byla bezesporu. Zajímalo by mě, jak se všichni mají

  • trochu mě překvapuje,že pod článkem nebyla žádná diskuze.Co si pamatuju,tak tuto aféru probíral celý národ:-))
    ale teď vážně…absolutně si nedokážu představit,co by bylo kdyby…vůbec celkově dopad na holčičky i jejich širokou rodinu a zajímalo by mě,čistě ze zvědavosti,jak to vidí ty rodiny teď s odstupem dvou let..jestli holčinám někdy řeknou pravdu,jak se s tím později vyrovnají ony..

    někde jsem tehdy četla,že vzrostl počet žádostí o provedení DNaAtestů..upřímně,já bych o něj požádala jen v případě velmi vážné choroby mého dítěte,kdy bylo jasné,že musí jít o dědičnou zátěž a nikdo z rodiny by to nikdy neměl,ale ne,že mé dítě má jinou barvu očí než sourozenec:-))-to je nadsázka,ale bohužel spousta chlapů a tchýní takto uvažuje:-((

  • Myslím, že je to strašné pro všechny. Jak pro děti, tak pro jejich rodiče.
    Neumím si představit, že bych měla v roce své dítě někomu dát a vzít si jeho, které je pokrevně sice moje, ale pro mě je vlastně cizí. Znám úsměvy toho druhého, se kterým jsem od narození. Miluju jeho vůni, znám dokonale jeho pohyby, hlas, grimasy, … Všechno, co jsem do něj do nynějška vkládala, je najednou pryč… Vůbec si to nedovedu představit…

  • Danniella

    Taky jsem případ sledovala. Je to strašné pro všechny, ale hlavně pro ty děti.

  • To máš pravdu Lien,nedokážu si ani představit,že mě by se něco takovýho mohlo stát…

  • Lien

    To ani není možné, že už jsou to dva roky. Docela by mě zajímalo, jak si děti zvykly, muselo to být příšerné pro všechny.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist