Všechny české základní školy začaly od letošního září učit podle svých školních vzdělávacích programů. Letos v 1. a 6. ročníku, ve školním roce 2011/2012 pak budou podle svých programů učit úplně všechny žáky…
Cílem učitelů již nebude probrat učivo zadané státem v povinných osnovách, ale především rozvíjet u dětí základní dovednosti a postoje potřebné pro běžný lidský život, jako jsou např. dovednosti informace vyhledávat, porovnávat, třídit, různě je kombinovat a vhodně je používat v rozličných souvislostech nebo třeba efektivně komunikovat a spolupracovat. Na samotné škole bude záležet, jaké konkrétní „učivo“ k rozvoji životních kompetencí použije. Změna ale v žádném případě neznamená, že z výuky zcela vymizí fakta. Měla by se však k žákům dostávat odlišnou cestou než dříve. Protože k uvedeným jiným cílům nelze dojít jen běžně používanými tradičními frontálními metodami (učitel žákům učivo u tabule odvykládá, nadiktuje či z knihy zadá zápis a pak „vše probrané“ přezkouší), měla by se zásadním způsobem změnit nejen stavba hodin, ale i používané vyučovací metody.
2. Bude vidět změna i přímo v rozvrzích dětí?
Stát poskytuje školám možnost volby. Stanovuje sice minimální počty hodin pro dané předměty, ale díky spuštěné reformě lze dosavadní tradiční předměty ve školách také nově různě spojovat, přesouvat je mezi jednotlivými ročníky nebo zavádět předměty zcela nové. Záleží, jak si každá škola sestavila svůj školní program.
Roste například výrazně vliv médií na náš život? Je dnes proto potřeba umět vyhodnocovat a využívat podněty přicházející z médií, která mohou výrazně ovlivnit chování jedince i celé společnosti? Potřebujeme v našich životech umět správně rozkrývat, odhalovat a vyhodnocovat skryté záměry médií? Pokud chce škola nechat své žáky hledat odpovědi na tyto zásadní otázky v samostatném předmětu, může. Proto třeba naši šesťáci budou v novém povinném předmětu mediální výchova odhalovat a sami prakticky zkoušet (např. v malých týmech pomocí digikamer či foťoaparátů), jak konkrétně média fungují. Mají třeba ale i předmět výchova ke zdraví, a tak jsme je hned v září vyvezli na týdenní adaptační kurz do přírody (díky evropským penězům z projektu Šance měli dokonce letos všichni pobyt zdarma!), abychom u nich cíleně rozvíjeli schopnosti vzájemné domluvy a týmové spolupráce. Naši šesťáci ale třeba mají i takové žákovské knížky, kde se mimo jiné učí sebehodnotit…
3. Všimnou si změn přímo v učení opravdu všichni žáci a jejich rodiče?
Jsou dvě možnosti. Buď budou vyučovací hodiny naprosto stejné jako před spuštěním reformy, nebo se v nich žáci budou učit efektivnějšími metodami smysluplnějším věcem a dovednostem potřebnějším pro běžný život. Naivní by rozhodně bylo domnívat se, že od teď bude ve školách (letos v 1. a 6. třídě) všechno zásadně jinak. Nebude! Hodiny se rozhodně nedají změnit ze dne na den, a to ani u učitelů, kteří se na změny dlouhodobě připravovali sebevzděláváním, hledáním a zkoušením efektivnějších vyučovacích hodin. Změna je dlouhodobý proces, při němž je třeba být hodně trpělivý.
Jedná se o ukázku z časopisu Rodina a škola, vydává Portál
Napsal/a: Pavel Wojnar
