Nejde… Nestíhám… Nemám peníze… Jsem ve stresu… Až…
Zažíváte také ve svém životě tyto okamžiky? Znáte to, když si vysvětlujete, že to děláte proto a protože? Říká se tomu VÝMLUVY. Proč to či ono nejde, nedaří se apod.
Možná si málokdo uvědomuje, že všechno co prožíváme, jak se při tom chováme, vnímají a přebírají jako vzorce chování naše děti. Nelíbí se nám spousta věcí v našem životě, přesto je stále opakuje znovu a znovu dokola a říkáme, že to jinak nejde, prostě to musím vydržet, nejde to změnit. Děti mají někdy v nás, rodičích obrovský handicap.
Možná, že jsme se to naučili také od svých rodičů. Nevážíme si sami sebe, naše sebevědomí je na bodu nula. Rádi hledáme viníky našich chyb a problémů všude jinde, často ne u sebe.
Setkávám se také s tím, že dospělí nedokážou přijmout zodpovědnost za svůj život a do určité doby i život svých dětí. Rodiče nedokážou respektovat sebe, svoje povity, emoce, svoje potřeby a často proto nerespektují ani svoje děti. Často pak direktivně a bez možnosti diskuze určují a rozhodují co a jak je správně. Někdy tak nedávají svým dětem možnost učit se, vnímat důsledek svého rozhodnutí a také určité povinnosti.
Rodiče někdy sami ani nevědí, jak na to
Několik let pracuji s lidmi, často rodiči, kteří přivedli svoje děti, které „mají problém“.
PROBLÉM – pojmenujte ho? Umíme to? Víme, jaký máme problém? Často ani dospělý člověk, nedokáže přijmout, neumí, neví … nebo nechce vědět. Někdy máme pocit, že problém je všechno kolem nás.
A co naše děti? To jsou vzácné bytosti, které velmi často vědí. Vědí co a jak, co by si přály a co je pro ně dobré.
My rodiče je však často neslyšíme
To, co zde píšu, si pravidelně ověřuji na kurzech projektu Snadné učení, které pořádám. Ať se jedná o jednorázové či dlouhodobější akce. Vždy děkuji za to, že jsem tam mohla být. Být přítomna moudrosti a čistotě v dětských duších. Často jsem také přítomna zázrakům, pochopení a přijetí jejich rodičů.
Napadá Vás otázka, jak je to možné, co dělat a jak pracovat? Abychom dostali odpovědi, od dětí, které např. nejsou moc sdílné, nechce se jim spolupracovat nebo úplně nevědí jak na to? Jako prostředek komunikace používám hru a jakékoliv výtvarné vyjádření.
K výtvarnému vyjádření, kreslení a malování většinou nemusíme naše děti nutit, baví je to, je to pro ně hra, která nám může ukázat spoustu pravdy o jejich životě. Na obrázcích, které děti vytvoří, se objevují vědomá, ale i nevědomá přání. Lze rozpoznat, co má dítě rádo, co ho zajímá, ale také to, co ho trápí. Stačí se ptát a čekat na odpovědi.
Obrázkem většinou dokáže dítě říct více než slovy, hlavně v době, kdy ještě úplně neovládá jazyk a nedokáže najít správná slova pro svoje vyjádření. Řeč je sice nejobvyklejší prostředek naší komunikace, pro mnohé však není jednoduchá. Velmi často si uvědomujeme, že nedokážeme slovy popsat to, co cítíme uvnitř sami sebe, svoje pocity, starosti, možná i problémy a emoce.
Slova mohou být někdy zrádná, mohou být špatně zvolena, jinak pochopena a situace, ve které zazněly, tím může být zkreslena. U dětí se toto děje velmi často, protože různým slovům nerozumí, nechápou jejich význam.
Tvoření, malování a kreslení je takové nevědomé psaní. Možná někdy dokážeme nakreslit to, co bychom se nikdy neodvážili napsat na papír. Když je něco napsané, je to většinou jasně dané, i s rizikem špatného pochopení daného textu. Když je něco nakreslené, je zde ponechaný ještě prostor pro osobní interpretaci každého z nás a také prostor pro určité tajemství toho, kdo obrázek nakreslil, často právě otázky a povídání si nad obrázkem je zpětná vazba, která vede k vnitřnímu pochopení.
Kresbou může dítě sdělit to, jak se cítí, že je šťastné nebo se trápí. Jak vidí svoje okolí a vnímá vztahy okolo sebe. V rodině, ve škole, mezi kamarády. Díky tomu dokáže pochopit svůj pocit, pocit a emoci druhého člověka, kamaráda. Zároveň se tak podporuje schopnost dětí přemýšlet o tom, co, proč a jak tvoří a také co se kolem nich děje.
Proto zkuste dnes doma nezapínat televizi, půjčit si od dětí pastelky nebo i jiné barvičky a společně něco namalovat. Nic vás nenapadá? Můžete namalovat třeba to, co se vám dnes hezkého povedlo, co bylo prima. Můžete zavést každý den krátký malovací rituál, někdy stačí jen vybarvit svůj pocit barvou. Každé krátké zastavení vede k uvědomění a všímavosti. Můžete kreslit, povídat si.
Připravila jsem pro vás Edův barevný zápisník, pro ty, kteří nevědí, jak na to, jak začít. Může být tím prvním pomocníkem pro vás a vaše děti. Věřím, že sami na sobě a ve svých rodinách pocítíte, jak mohou být barvy a pastelky kouzelná věc.
