Když helikoptérové matky „páchaj“ dobro…

Rubrika: Výchovné tipy

Možná je potkáváte ve školce, u školy, na dětských nebo sportovních hřištích… Určují kde, s kým a jak si dítě bude hrát. Jsou mu neustále nablízku pro případ, že „by se něco stalo“ nebo „by je potřebovalo“. Mají zcela jasnou představu, kdo a jak jej ve škole bude učit nebo jakou profesi bude v budoucnu vykonávat.

Nejen, že přehnaně pečují o své děti, ale spoustu činností (včetně školních povinností) vykonávají za ně. Nedají jim možnost rozhodovat ani o tom, co bude dítě dělat (i ve svém volném čase) nebo s kým se bude stýkat.

Až dítě povyroste a zažije tvrdý střet s realitou, může dojít k velkým karambolům, pokud se matce (rodičům) úplně vzepře, nebo (zřejmě ta horší vairanta) v tomto stavu nečinnosti a závislosti setrvá až do své dospělosti.

Když jsem před lety začínala s personalistikou, čas od času se mi  se mi stalo, že na oddělení volaly ženy-mámy. Sháněly práci pro syna… Vždy jsem je zdvořile požádala, ať se se mnou spojí jejich synové sami. Někdy jsem pak doslova žasla nad opravdu kuriózním věkem. Zřejmě druhá varianta. 🙂

Později, už s vlastními dětmi, jsem se s helikoptérovými matkami setkala ve škole. Vzpomínám si, jak při diskusi nad tématem, zda musí mít děti ve škole vypnuté telefony, jedna argumentovala tím,  „jak by to dělali?“, když si její osmák zapomene doma např. sešit, volá jí a ona mu ho do školy okamžitě doveze….

Co své děti helikoptérová matka nenaučí?

Když se nám narodí dítě, chceme pro něj to nejlepší. Je to samozřejmé a je to tak v pořádku. Co ale, když mu všude prošlapáváme cestičku, abychom mu život co nejvíce ulehčily a chceme ho uchránit od všech nástrah světa?

Snažíme se kontrolovat každý krok, aby náhodou „nešláplo vedle“. Neuvědomujeme si, že mu tím nedáváme možnost přirozeně se učit z vlastních chyb, byť nás to, jako milující matku, může hodně bolet.

Tím dítěti  (i samy sobě) do budoucna jeho cestu neulehčíme, spíš naopak. Učíme ho, že není možné:

  • mít svůj vlastní názor
  • sám se rozhodnout
  • převzít zodpovědnost a žít život podle sebe

Dítě se tak naučí spolehnout se na TY OSTATNÍ, autority.

Plánujeme mu každou minutu. Když se pak náhodou během dne nějaké okénko uvolní, dítě není schopno si ani samo pohrát, pokud mu vůbec dáme šanci. Neuvědomujeme si, že přehnanou péčí a strachem dětem dáváme najevo, že jim vlastně vůbec nevěříme. Nevěříme, že cokoliv ve svém životě udělají, dokáží bez naší pomoci.

Jste helikoptérová matka?

Stále máte pochyby, zda nejsou předchozí odstavce tak trochu i o vás? 🙂 I když možná některé z následujících  věcí děláte, nikdy není pozdě na změnu.

Přiznávám, že když jsem sama měla pouze jedno dítko, občas to pro mě bylo také těžké. S přibývajícím počtem dětí se priority rozhodně změnily 🙂 a naštěstí jsem si to hlavní uvědomila včas. Ale i tak je v některých případech velmi obtížné nezasahovat do  záležitostí a rozhodnutí, zejména starších dětí, obzvlášt tehdy, kdy by jste jim svou životní zkušeností a poznáním z vlastních chyb chtěly „tak moc pomoci“.

Zlaté pravidlo: Nedávejte nevyžádané rady!

Zkuste se zamyslet nad tím, zda pomalu neaspirujete na titul Helikoptérová matka roku: 🙂

  1. Oblékáte dítě, i když je toho samo schopno? (cca od 3 let)
  2. Děláte mu svačiny? (školák umí sám)
  3. Přísně kontrolujete jeho jídelníček?
  4. Odpovídáte za něj, když je někým tázáno?
  5. Děláte za něj přípravu do školy?
  6. Plánujete dítěti volný čas včetně výběru vhodných kroužků i kamarádů?
  7. Máte přehled o každém kroku svého dítěte pomocí chytrého telefonu nebo ještě chytřejších hodinek?
  8. Bojíte se o ně každou vteřinu jejich života natolik, že jim spoustu věcí ani nedovolíte, „aby se jim něco nestalo“?
  9. Toužíte po tom, aby vaše dítě bylo, pokud možno, dokonalé? Podávalo perfektní výkony ve škole, ve sportu nebo jiných   zájmových činnostech za účasti vašeho neustálého monitoringu?
  10. Projektujete mu do života svoje nesplněné ambice?

Máme tohle zapotřebí?

Vidím kolem sebe spoustu uhoněných a vystresovaných matek, někdy i otců,  kteří ženou z práce, aby vyzvedli děti a jeli kolotoč kroužků a jiných aktivit-angličtinu, fotbal, gymnastiku, balet, výtvarku, flétničku…mnohdy  i několik za den. Vše přesně naplánováné na minuty.

Jsem pro všema deseti, aby děti měly aktivity. Proč si však na sebe šijeme bič v podobě taxikářských odpolední z jednoho kroužku na druhý? Organizovat jim další aktivity, které samy od sebe nevyžadují.  Dávat jim podněty-to ano.

Snažíme se vyždímat z dítěte ( i ze sebe) maximum, přestože na konci dne dítě, a nakonec i my, padáme na ústa.

Z vlastní zkušenosti vím, když je dětí více a veřejná doprava není tak flexibilní, jak bychom potřebovaly, taxikaření se nevyhneme… Pokud to však možné je a dítě to zvládne, ušetřeme si další krok na cestě ke strhané matce. A přestaňme se porovnávat s ostatními.

Zodpovědná nebo lehkovážná?

Nechci své děti vychovávat ve strachu, v nastavení, že každou vteřinu jejich života se jim „může něco stát“, „někdo jim může něco udělat“, „na to jsou ještě moc malé“, „tomu ještě nemůžou rozumět“. Helikoptérové matky nebo i prarodiče to mohou vnímat přesně naopak.

Strach je negativní emoce, která velmi ovlivní naše racionální rozhodování. Opatrnost je na místě, ale vytvářet sterilní prostředí, ve kterém vychováváme zcela nesamostatné dítě je cesta do pekla. Pro něj i pro nás.  K tomu všemu si ještě stěžujeme, že jsme unavené, nemáme na sebe čas, nikdo nic doma neudělá a ještě, abychom všem sloužily…

“Mami, já jsem tak ráda, že jsi normální a nenutíš mě dělat to, co chceš ty…” sdělila mi pubertální dcera, když se rozhodovala o důležitém kroku ve svém životě. Nechápu, jak některý rodiče všechno dělaj za svoje děti…. Copak nechtěj, aby byly šťastný?“

Věřím, že určitě chtějí. Jenom to neumí. Jim tu zodpovědnost a zároveň svobodu ROZHODNOUT SE zřejmě taky nikdo nedal. Nikdo je to nenaučil, oni sami sebe také ne. A tak ten vzorec=rozhodovat za své dítě a nepřevzít odpovědnost za svůj život předávají dál…. Neuvědomují si, že tím svým  dětem prokazují medvědí službu.

Chcete mít samostatné, zdravě sebevědomé dítě, které zná svou hodnotu, umí se rozhodnout a s přehledem si poradí v praktických situacích? Takové, kterému nebudete posluhovat až do roztrhání vašeho těla, abyste mu jako matka dala „to nejlepší“ a necháte ho svobodně dýchat?

Dítě je zcela unikátní samostatná bytost. Nedovolme, aby bylo na někom (kamarádech, partnerovi, autoritách, a už vůbec ne na nás) závislé. Dejme mu mantinely a svobodu. Ale ze všeho nejdřív ho naučme zodpovědnosti a vložme do srdce naši důvěru, že to dokáže. Už odmalička.

Držím vám palce, ♥

Pozn.: „Helicopter parent – anglický výraz z 60. let minulého století pro přehnaně pečujícího rodiče, jehož děti si v dospělosti stěžovaly na to, jak pro ně byla těžká a náročná péče a neustálá kontrola rodičů nad jejich životy = dohlíží na ně jako z helikoptéry. Studií psychologů z washingtonské univerzity bylo zjištěno, že děti helikoptérových rodičů, které měly přílišnou kontrolu, přísné vedení a nedostatečnou volnost ze strany rodičů jsou mnohem rizikovější skupinou co se týče úzkosti nebo depresí.“ (zdroj www.parenting.com).

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat první šlapací kolo?

Pamatujete si své první kolo? Možná jste ho jako já našli pod stromečkem, možná to byl dárek k narozeninám. A

Čtu dál →

Pravda a lži o kontaktním rodičovství

Možná jste tenhle název už slyšeli a možná ne. Tak jako tak, pokusím se vám ozřejmit, co to doopravdy

Čtu dál →

[Soutěž] Rozčesejme Česko

Účes do školy a do školky během chvilky? Jde to! Díky knize Rozčesejme Česko přestává být česání sci-fi! 3

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist