Stalo se vám někdy, že jste si chtěli někomu postěžovat a slyšeli jste od něj: „Ale prosím tě, nepřeháněj, vždyť to nic není. Ty se máš přeci skvěle,“ nebo něco podobného?
Pomůže vám takováto reakce?
Asi těžko. Protože nejste vyslyšeni. Protože někdo zpochybňuje to, co cítíte. Říká vám, že to, proč se cítíte mizerně, nemá žádnou váhu. Snižuje to, jak se cítíte. Prý to nic to není a vám přitom ale něco je. Necítíte žádné porozumění.
Proč to ten člověk dělá?
Úmysl má dobrý. Chce vás povzbudit, odlehčit vašemu problému. Ale účinek je opačný. Chtěli jste sdílet. Potřebujete pochopení a dostáváte nepochopení a nezájem. Když někomu, komu je zle tvrdíme, že to nic není, vyjadřujeme tím nezájem k tomu, jak se cítí. Chceme jen, aby mu už bylo dobře, ale nechceme ho vyslechnout.
Proč tak často používáme toto zlehčování?
Je za tím vždycky náš vlastní strach. Strach z emocí druhého, strach z toho, že ho uvidíme trpět a nebudeme mu umět pomoci. Naše vlastní strachy z toho, čím právě prochází druhý. Je pro nás přímo ohrožující, že bychom někdy prožívali to, co teď ten druhý. A proto to teď zlehčujeme.
U dětí nám k tomu přistupují strachy, co z něj vyroste, když bude cítit tohle, když bude takový. Nebudou ho mít rádi. V životě se neprosadí. Bude sám apod. Všechno to, čeho jsme se kdy báli u sebe, toho se teď bojíme u svých dětí. A proto potom, když si k nám přijdou na něco postěžovat, dostanou jen vysvětlení, proč musí něco udělat jinak a jak, anebo informaci o tom, že to přehánějí.
Kdokoliv za vámi dítě přijde sdílet cokoliv, co se mu děje, nezlehčujte to. Neříkejte mu, že to bude dobrý. Protože je úplně jedno, co bude. Důležité je to, co je teď. Teď zrovna se někdo cítí špatně a potřebuje vaši podporu. Podpora není nic jiného než plná pozornost, naslouchání bez hodnocení, nepřerušování druhého otázkami pokud mluví. Nechte ho se úplně vyprázdnit.
Pokud potřebuje obejmout, nebo pohladit, udělejte to
Buďte jako strom, o který se v tu chvíli může opřít. Nebuďte nešťastní a zhrzení víc než on. Nenajíždějte si na své pocity a strachy. Pokud chce nějakou vaši radu, tak mu ji dejte. Nevyžádané rady a katastrofické scénáře si nechte. Jenom buďte s ním. Je to nakonec to nejjednodušší. Mlčet a naslouchat. Nezabývat se v tu chvíli sebou a svými myšlenkami.
Tento přístup je léčivý
Pomáhá druhému vyrovnat se se situací. Udělat si nadhled. Druhý cítí, že je mu nasloucháno, že je vyslyšen. Cítí přijetí a pochopení. To je léčivé. Pomáhá to situaci přijmout a najít další cestu. Tu si stejně musíme najít každý sám a jediné, co nám při tom může pomoci, je něčí přijímající podpora.
A to platí u dospělých i u dětí. S dětmi tedy samozřejmě po tom, co přijmeme to, s čím za námi přišly, tu cestu hledáme společně.
Toto byla 7. mantra ukotveného rodiče. Všech 13 si stáhněte tady a rodičovství vám půjde jako po másle.
Těším se na vás uvnitř. Petra H.
