Jak se naučit spořivosti

Rubrika: Výchovné tipy

Můj muž o mně tvrdí, že jsem rozhazovačná. Chtěl by, abych byla spořivá. Kradmo pokukuje po ženách, které chodí dnes a denně v jednom svetříku a obstarožních riflích. Veřejně chválí ženy – matky, které nepotřebují na NOVÉ miminko NOVÝ kočárek, NOVÉ povlečení, jež by se hodilo k NOVÉMU kočárku a, světe div se, NOVÝ dudlík.

Můj muž sní, že až bude žít NANOVO v příštím životě, ožení se se stejně spořivou ženou a společně docílí svého snu – stane se spořivým milionářem.

Já si myslím, že spořivá jsem. V jednom kočárku (kočárek byl kompromis – nejnovější model tuzemské výroby) jsem odvozila miminka dvě. Po dvou dětech byl kočárek jako nový, udržovaný a zachovalý, když jsem ho prodala za příznivou cenu.
Nové povlečení, které se k miminkům do kočárku hodilo, jsem si vždy sama šila. Pravda, šila jsem vtipně, z materiálů bavlněných a krepových, aby to mimi slušelo a dobře se jim spinkalo v měkoučkých příjemných peřinkách.
Také oblečení pro děti jsem nejraději vyráběla sama. Zase pravda – měly tak dost hodně nových sukýnek s volánky i bez, kaťat s kapsami i se šlemi, svetříků s aplikacemi nebo s vyplétanými motivy zvířátek.

A jak jsem se spořivosti naučila?
Vyrůstala jsem jako nerozmazlovaný jedináček. Vyrůstala jsem pouze s mamkou, která byla velmi, velmi nemocná. Nikdy, opravdu nikdy, jsem doma neslyšela větu: „Nemáme peníze.“ Babička s dědou pomáhali, jak se dalo, a já měla své radůstky a drobnůstky, po kterých jsem toužila tak, jak děti toužívají. Bezmezně jsem se dokázala radovat z maličkosti. Zahraniční dovolené u nás suplovaly jednodenní výlety a krátké letní pobyty v rodné vlasti. Dopřávaly jsme si romantiku cestování vlakem, protože auto jsme nikdy nevlastnily. Mamka mi šila moderní oblečení (takové, jaké se v obchodech sehnat nedalo). Spolu jsme pletly a přeplétaly svetry, čepice, šály.
Od doby dětství vím, že právě malé věci dělají velké radosti.
Od doby dospělosti navíc vím, že kdo má hodně, chce ještě víc.
Pokud mamka usoudila, že nějaké mé přání nechce (z výchovných důvodů) nebo nemůže splnit, vždy se na mne mile usmála a laskavě se zeptala, zda TO opravdu tolik potřebuji. Uvažte, takovýhle tón hlasu jsem nemohla zklamat. Bez kňourání a žadonění jsem sama pro sebe usoudila, že TO postrádat mohu. A ještě: „Na co nemám, to nepotřebuji.“

Ani naše děti nikdy nekňouraly ani nežadonily, že to či ono nemají. Myslím, že to bylo právě proto, že dárky dostávaly a dostávají i nyní, byť maličkosti. V dětství dobře věděly, že ze seznamu hraček a knížek, které si přejí, vždy určitě k svátku, narozeninám nebo k jinému nadělování některé z nich dostanou. A protože v tom byla neměnná jistota, těšily se, že až přijde ten pravý čas, hračku či knihu si dosytosti užijí.

A tak proplouvám životem a myslím si, že my peníze máme. Bydlíme, jíme, oblékáme se. Občas ve svých článcích – abych byla rádoby vtipná – nadhodím, že je nemáme. Manžel taky proplouvá, ale myslí si pravý opak. V příspěvcích nic nenadhazuje, protože je nepíše. Nevím. Možná v dětství slýchával větu: „Nemáme peníze.“ A třeba je doopravdy neměli.

Ono to totiž nebude jenom o množství peněz, ale především o stavu duše.

náhledČlánek byl zařazen do soutěže Napište o svých výchovných tricích a fintách a metodách, do které můžete až do 20. října 2009 poslat svůj příspěvek i vy.

Ceny do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment.

Napsal/a: hannah58

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Hannah, hračky kupuji v hračkářství, nekupují je od lidiček z východu:)))
    Jinak stejně je v dnešní době vyrobené tam:)))

  • Teda mariko81, mile jsi překvapila – zařadit si mě mezi Padmé a Bramborku. Tímto Vás obě holky moc pozdravuju!
    Mari84,jen pozor na příliš levné hračky, aby nebyly zdraví škodlivé, myslím, aby nepouštěly barvu apod. co by dětem mohlo uškodit.
    Já právě šetřím na jídle pro sebe.

  • Hannah, opět jsi nezklamala, výborný článek:)
    Ted tě poctím, zařazují si tě do elity pisálků, kde je už Padmé a Bramborka…..
    No a ktématu, jako malé dítěvím, že jsme třeli bídu, bohužel rodiče tolik nevydělávali, neměli jsme nové oblečení, měli jsme děděné, o hračkách nemluvě:)
    Vánoce byly chudé:)
    Nezazlívám jím to, někdo se narodí do bohaté rodiny, někdo do chudší:)
    Tím jsem se naučila šetřit, ale neušetřím:)
    Na co kupovat dětem nová trika, když v sekáči koupím ty samé a levnější???
    Neříkám boty, ty musím koupit nové:)
    Na co kupovat předražené a značkové hračky??? V obyčejném hračkářství koupím levnějš a to samé:)
    Nechci tím, ale napsat, že šetřím na dětech, na nich zrovna ne, mají vše, od kokyn, přes hračky a oblečení….
    Já jsem jen taková, že za cenu jedné drahé hračky, kterou vůbec nepotřebuji vymyslíme aleternativu např. tří hraček za cenu té drahé:)
    A na čem nešetřím??? Je jídlo, projíme moc:
    No a pokud něco potřebuji, tak si na to našetřím a nebo si nákup určité věci naplánuji na určitý měsíc:)

  • Lussy, naše velké děti, když byly malé, tak dostávaly pod stromeček každé tři hračky ( to jsem si tak nějak určila, že je poberou a nebudou řešit dilema, s kterou že hračkou si mají hrát dřív. Mimo to dostávaly vždy knížky a pěkné motivační oblečení s obrázkem, případně oblečení, které jsem vytvořila. Někdy bývala pod stromečkem společná věc pro děti – např. obří plastový budík do pokojíčku apod.
    Dneska děti mají velmi moc hraček a lákadel najednou. Vidím to na fotkách v Mimibazaru.

  • Lussy

    hannah,
    já nejsem vyloženě spořivá,ale snažím se o to.
    Mám mladšího sourozence a naši nikdy neměli dost peněz, táta byl v inv. důchodu. Pamatuju se, jak jsme stáli s nosem nalepeným na výlohu v hračkářství a jen slintali. Nikdy bysme neříkali, že to chceme, protože by nám prostě bylo trapně, protože jsme věděli, že by mámě bylo líto, že nám to nemůže koupit, protože na to nemá.
    U moře jsem nikdy nebyla, s našima jsme byli jednou jedinkrát na týden v chatce ve Sloupu a to si na to ještě půjčili od babičky.
    Dcera je ještě malá, ale už teď jí nezahrnujeme dárkama. K svátku dostane 2 malé, k Vánocům několik malých a 1 větší. Mám kamarádku, kteří to plácají jak se dá, a holce koupili k Vánocům 39 dárků. Ta mamča je kupovala celý rok, a holka je bleskurychle rozbalila a řekla: To je jako všechno? To mě přišlo hrozný a ještě horší, že kamarádka z toho měla výčitky, že malá ma zkažený Vánoce.

  • no nebul a radši piš!!!!:))))))))

  • Tak, milé holky, to Vám všem děkuji za slova uznání – z dojetí se mi chce trochu bulit.

  • Hani, ty jsi můj člověk! Hned mě nadpis článku zaujal :-))
    U nás je to stejně. Já jsem rozhazovačná, když mám korunky a můj spořivý.
    Já jsem ale rozhazovačná v tom smyslu, že neutrácím za sebe, ale za děti. Moje děti chodí hezky oblečené a mě teče do tenisek 🙂 Už několik let si kupuji nové 🙂 NO ale děti přece rostou a potřebují víc. Neříkám, že za oblečení utrácím majlant a taky je nerozmazluji, ale dopřeji.
    Nechtěla bych mít moc peněz, bála bych se o ně. Ani milionáře. Žiji od výplaty k výplatě a nevadí mi to. Vyžila jsem s málem i s tím, co mám teď. Mě nikdo spořit nenaučil. Neumím to. S větou, kterou jsi napsala, se ztotožňuji: na co nemám, to nepotřebuji. Mít peníze na škodu není, ale nikdy jsem je neupřednostňovala
    Moc se těším na další tvůj článek.

  • Holka jak to děláš,že se to opět tak nádherně čte?:)

    Svatá slova-by řekla naše babí.
    Taky jsem vyrůstala jen s matkou a bohužel u nás se semtam ozvalo to zaklínadlo na to nemáme.Hlavně k pubertě,kdy jsem požadovala různé pro mě „nutné!“a tak při výchově mých dětí jsem se snažila,aby co nejdřív /přiměřeně k jejich věku/poznali,že nic není zadarmo.
    Snad se mi to povedlo,ikdyž někdy /hlavně u dcery/pochybuju:)))

    Jo a mužský:))))Podle něj zbytečně utrácím,kupuju nepotřebné věci a při počtech,že se u nás utratí 6tisíc za jídlo šel do kolen…
    Pro pobavení dodám jeho slova /snad to nikdy číst nebude/:“proč vaříš tak často,mě stačí kus salámu,sálat,klobásky“.
    Aby pochopil,že těmi uzeninami nejvíc utratím než když uvařím musel-musí projít dobou: sám si vařím a sám si nakupuju.
    Takovou školu života by měli projít snad všichni chlapy jeho ražení:)))

    A já:snažím se být spořivá,ale ruku na srdce moc mi to nejde a vím,že výmluva“vše je dražší“se u mě zabydlela,ikdyž se opravdu snažím….

  • Hannah to je moc pěkně napsané :-))
    Taky se snažím dost šetřit. Ale jsou věci na kterých to nejde. Chlapi mají o šetření a penězích jiné představy. A proto je dobře, když jdou taky někdy nakoupit.
    Pak, alespoň na chvíli, ví že nic není zadarmo a když nechají v obchodě 500,- moc toho domů nepřinesou.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist