Před 2 týdny jsem vás už potřetí zvala na online workshop Co dělat, když miminko pláče? Dnes vám předkládám malé ohlédnutí za ním. Článek je sestavený z ohlasů maminek, které se vysílání zúčastnily.
Ilona: Důležitá je změna nastavení
Myslím, že všechno hodně záleží na dítěti samém. Některé je klidné a jiné pláče pořád.
Hodně se mi líbí rada, že důležitá je změna nastavení.
Souhlasím s názorem, že miminko vycítí, pokud jsme ve stresu, nebo rozmrzelé a začne být také, vlastně jen zrcadlí naše vlastní strachy a problémy. Vidím to na své dcerce, že pokud jsem v pohodě já, ona většinou také.
Také se mi líbí podívat se na problém očima dítěte a stále si opakovat, že ono mi chce pomoct, je to můj parťák, nedělá to, aby mě naštvalo, ale protože jinak svou nelibost a nespokojenost zkrátka ukázat neumí.
Hodně dobrá uvolňující technika je také představit si, jak je ještě miminko v bříšku a jak se na něj těšíme. Je to někdy náročné a pláč to nevyřeší, ale alespoň člověk upustí páru a snaží se tomu malému uzlíčku pomoct, místo aby na něj křičel, ať už přestane.
Dívat se na vše, jako na výzvu, ne na problém, také pomůže a úplně změní situaci.
Jako nejlepší radu bych vypíchla požádat ho o spolupráci, že jsme na to dva a že to spolu zvládneme.
Je to opravdu náročné, zvláště pokud máte dítko, co často a jakoby bezdůvodně (i když ono určitě svůj důvod má) pláče, ale stojí to za to se snažit to klidně a s láskou spolu vyřešit.
Milhauzice: Mám zkušenost, že je to spíš naopak.
Pláč miminka jsme řešili všemožně, houpáním, cvičením s nožičkama, což většinou zabralo, protože Michalka asi začla myslet na něco jiného.
Teď už to není žádné mimino, ale vzteká se občas, zejména, když má pocit, že pro ni do školky jdeme dřív, než v půl čtvrté, nebo se jí nechce uklízet.
Největším překvapením workshopu pro mě bylo, že se dítě nemá utišovat 🙂
A trefou do černého byla si myslím navrhnutá změna nastavení. To se tak krásně říká, jsem přesvědčená, že to funguje, ale je to obtížné provést, resp. nejde to ze dne na den. Myslím si, že to začne fungovat teprve, pokud se člověk o změně pohledu sám přesvědčí. A když někoho mám zaškatulkovaného jako gaunera, nemám problém říct, on není tak špatnej, jak si myslím. Ale než tomu sama uvěřím, chce to čas.
Právě v této souvislosti mě zaujalo, že to Katka podávala tak, jako že není problém změnu nastavení provést během pár vteřin u sebe a pak časem i u toho druhého. Mám zkušenost, že je to spíš naopak.
Lenka: Nejšťastnější zombie na světě
V pátek po vysílání to byly přesně dva měsíce, co na svět vykoukl náš poklad a udělal ze mě nejšťastnější zombie na světě 😀
Pokud má doma mamina klidné dítě, které vůbec nepláče, může si opravdu gratulovat, my jsme ten druhý případ. Je opravdu náročné mít přes den energii na dítko, které často pláče, když se ani v noci nevyspíte a jste na miminko celý den sama, protože je manžel do večera v práci.
Musím přiznat, že od vysílání paní Katky jsem nic moc neočekávala, nicméně jsem byla příjemně překvapena a workshop jsem dokoukala do konce „jedním dechem“ – i když cca od půlky už jsem měla v náručí to naše řvoucí štěstíčko 🙂
Se všemi body Nevýchovy souhlasím, jenom některé se nás myslím zatím moc netýkají – např. Mluvte s dítětem jako s člověkem. Na dvouměsíční miminko prostě musíte žvatlat, to jinak nejde, ale uznávám, že u starších dětí už je to nevhodné – když takové maminky vidím, tak si klepu na čelo 🙂
Princip Normálně to řekni aplikuji už od narození, ale tak malé mimčo z toho asi ještě nemá rozum. Pořád mu říkám: Broučku, maminka si taky musí dojít na záchod, najíst se, uvařit tatínkovi oběd…, ale stejně se za minutu ozývá řev. Spíš si tak jako mluvím pro sebe 😀
Nejvíce „ožehavým“ tématem, při kterém startuji, je pro mě právě téma vyřvání dítěte. Nikdy nepochopím matky, co klidně nechají své zlatíčko plakat – a že jich znám. Když můj brouček minutu brečí, tak mi to trhá srdce. Má takový srdcervoucí pláč (žádný nesnesitelný ječák) a o to je to horší ho slyšet. Názory, že si dítě rozmazlím, mě bombardují na každém kroku, ale já jsem tady přeci pro něj, jsem s ním doma, tak nevidím důvod, proč se mu nevěnovat a prostě ho nechovat, když je pak šťastný. Celou dobu byl v bříšku a prostě se chce tulit i teď. A určitě nepláče, aby mě vysíral, ale protože mi chce říct, že ho třeba něco trápí – aktuálně prdíky. To ho vždy vezmu a cvičíme s nožičkama nebo masírujeme bříško a on se najednou začne smát, jako by mi děkoval, že se mu snažím pomoct. Nebo když ho mám na prsou a spinká a ze spaní se začne najednou usmívat, to je úžasné ho sledovat.
Moje sestřenka aplikuje metodu, že dítě zavře v pokoji a spi, ani mu třeba nepřečte pohádku. Na dovolené, kde je dítě ještě ke všemu v cizím prostředí, jsem z toho byla opravdu v šoku 🙁
Když nás paní Katka nechala vžít do role dítka zavřeného v pokoji, musím přiznat, že jsem to obrečela. No během vysílání jsem tedy brečela asi 3x – jsem teď asi moc přecitlivělá 😀
Vysílání mi dalo dobrý pocit, že snad nejsem hrozná matka, že jediná dobrá věc, je poslouchat své mateřské pudy a vím, že určitě jdu dobrým směrem, že snad nevychovám nějakého citově deprivovaného jedince 🙂
Shrnutí celého workshopu včetně dobré rady nad zlato si můžete přečíst v článku Jak zvládnout pláč miminka?
Další workshop bude v listopadu
Už teď se pro nás připravuje další workshop. Zase vás o něm budu včas informovat. Přihlásit se ale můžete pro jistotu už teď. Dostanete pak odkaz na živé vysílání přímo od Katky.
Pokud si z dalšího vysílání chcete odnést maximum, nebo se vám nechce čekat několik týdnů na další přísun cenných rad, projděte si zatím Rychlokurz Výchova Nevýchovou, který je pro všechny rodiče zcela zdarma.
