Odmala jsou naše děti bombardovány zvukovým smogem. Když k tomu přidám ještě rychlost obrazů, které se střídají v televizi, tak je to docela mazec. Kdo se může divit, že prostě vypínají?
Všude kolem nás jsou nějaké zvuky
Zaposlouchejme se – tikot hodin, hučení topení, kroky z chodby, hlasy lidí, kroky po schodech, projíždějící auto, zpěv ptáků, klapání podpatků na chodníku…
My všichni žijeme v neustálém hluku. Někdo v menším, někdo ve větším, ale všichni.
Přijdeme do obchodu a hraje tam nějaká hudba – jen jako kulisa. Mnohdy je ale tak hlasitá, že lituji ty prodavačky, že v tom musí být celý den.
Ve spoustě domácností je během dne pořád zapnutá televize. Prostě už je to takový zvyk – ráno se probudí, vstanou nebo přijdou odněkud domů, a zapnou tu kouzelnou bednu. Jen tak zase jako kulisu, kterou ani nikdo vlastně nesleduje, ale hraje.
Jen si představte, že jste malé dítě, že vám trvá, než zaostříte a zorientujete se v obrázku, a než pochopíte, co to vlastně vidíte, tak je obrázek pryč a už je tam jiný a pak další a další a další…
Obraz střídá obraz, akce střídá akci.
Všechno se zrychluje
Já vím, celá naše společnost, ale člověk jako živočišný druh se zas tak rychle nepřizpůsobuje. Jeho vývoj, vývoj jeho mozku je dlouholetý proces a ne záležitost jedné – dvou generací.
A tak důsledkem toho jsou přetížené děti a vystresovaní dospěláci. Že by proto byla in vlna wellness? Vlna relaxací, meditací a obrácení se na východní filozofie, kde hledáme klid a mír a čerpáme sílu čelit tomu stresu?
Je to možné. Ale to můžeme my dospělí, pomáháme si tím.
Děti to tak nemají
Děti neumí relaxovat ve vaně nebo při svíčkách a dobré kávě nebo při vínku.
Děti vypnou
Nepřijímají podněty a informace zvenčí, uzavřou příchozí kanál před okolním světem, aby se ochránily, je to přirozená ochrana mozku.
Naciťme se do prostředí, ve kterém vyrůstá malé dítě, které nasává, jako houba všechno z okolí, i to, co pro něj není absolutně vhodné.
Naciťme se do toho, jaký zmatek a chaos to v nás vyvolává. Vůbec necítíme klid a mír v duši. A to na rozdíl od dětí chápeme svět kolem nás a rozumíme spoustě věcí. Malé dítě ne. A o to je zmatenější a ztracenější v tom chaosu informací a podnětů.
A tak mozek, aby se nezbláznil při vyhodnocování a zpracovávání toho, které informace jsou pro něj užitečné a potřebné, a které ne, jednoduše vypne. A protože je mozek neuvěřitelně plastický, naučí se vypínat, kdykoliv se cítí nekomfortně. Pak dochází k tomu, že vypíná i tehdy, když chceme dítě něčemu cíleně naučit.
Mozek už ale má program: Pozor, chtějí, ať se soustředíš! Nějak moc informací! Braň se! Vypni!
Co s tím?
Vytvořit dětem podnětné prostředí neznamená zahrnovat je nepřeberným množstvím nejnovějších hraček.
Jde o to vytvořit poklidnou laskavou atmosféru, ve které se bude dítě cítit bezpečně a dobře. Pak bude mozek uchlácholen pohodou a tak trochu obelstěn tím, že se vlastně neučí, ale hraje si.
Nezapomínejte na oční a tělesný kontakt
Očním kontaktem si ověřujete, že vás dítě vnímá, že poslouchá, co říkáte, a zároveň i vy vidíte na jeho očích, v jakém rozpoložení je a můžete reagovat a přizpůsobit výběr činností, zvolit vhodná slova nebo dotek.
Doteky a emoční prožitky jsou nedílnou součástí harmonického rozvoje dítěte. Doteky, pohlazení, pomazlení, pusa, to všechno jsou významné faktory, které ovlivňují míru a kvalitu vstřebávání informací u dětí.
Když propojíte učení s pohybem, s ohmatáním si věcí, s nějakým emočně zabarveným zážitkem, pak to padá na úrodnou půdu. Když si malé dítě vezmete na klín, dáte mu do ruky hračku a laskavě si s ním o této věci povídáte a necháte ho jí manipulovat, nebo si prohlížíte knížku, houpáte se do rytmu říkanek atd., dítě otevře svůj „nasávací kanál“ a má volnou cestu k vstřebávání informací. Učí se.
Příjemnými dotyky, milými zvuky a vstřícností pomáháme dítěti být v klidu a učit se. Otevřeně přijímat informace o světě kolem nás. Učíme je, že svět je bezpečné a krásné místo, kde se dá žít s láskou a bez stresů.
Mazlete se se svými dětmi, probouzejte v nich příjemné emoce, buďte vnímaví, laskaví a trpěliví.
Přinese to vám i vašim dětem sladké ovoce.
„Co zaseješ, to sklidíš.“
Tady to platí dvojnásob!
