Prsa, která znamenají svět

Rubrika: Jsem máma

Ženská ňadra jsou k nezaplacení, i když nám je příroda nadělila „zadarmo“. Naše děti by nám o tom mohly vyprávět!

Pamatujete si na základní školu?

Vzpomínky mě vedou, tak do 6. – 7. třídy, kdy jsme se postupně z holek stávaly ženami. Přišla první menstruace a s ní příliv hormonů i do jiných částí těla. A už to začalo, různě jsme se porovnávaly, prohlížely se, koukaly jsme po klukách, koho sledují nejvíc. A myslím, že právě tam dostalo naše sebevědomí první rány. Některé z nás se otřepaly a šly dál, jiné to poznamenalo mnohem více.

Tohle období se pojí také s první láskou. Pamatujete si na ni? Nemyslím tu nevinnou školkovou, jedna stydlivá pusa za keřem. Mám na mysli tu první opravdovou lásku se vším všudy. Jaké máte vzpomínky? Jak moc to ovlivnilo vnímání vašeho vlastního těla?

Kupříkladu já nemohu rozhodně tvrdit, že bych někdy oplývala extra sebevědomím. Co ale můžu říct s naprostou jistotou, že jsem se naučila být si vědoma sama sebe až s příchodem mých dvou dcer. Už v těhotenství jsem se jednak zamilovala do těch úžasných malých stvoření, ale kupodivu jsem se také naučila více milovat i sama sebe. Svoje tělo. Bylo totiž schopné nosit devět měsíců nový život. Měnilo svůj tvar, velikost, hmotnost, nejvíce však změnilo můj náhled na sebe samu.

Pak se mé holčičky narodily

Zvládly jsme společně tolik náročnou cestu jménem porod, už jsem to nebyla já jako dřív. Den ode dne narůstala moje láska k mým dětem. O to víc, že jsem jim dokázala poskytnout vše, co potřebovaly, díky svému tělu. Jak se říká, že nám život dává stále dokola ty stejné lekce, abychom se o sobě něco naučili, myslím, že právě poprsí je docela top.

Přijde den, kdy se do nich prostě a jednoduše zamilujete.

I když to málokterá z nás připustí, většinou cítíme spoustu pochyb o určitých tělesných partiích. Ach, těch kontrol před zrcadlem než vyjdeme z domu, kolikrát se převlékneme, vyměníme podprsenku… Jen aby to vypadalo aspoň dobře a my se tak mohly cítit dostatečně reprezentativně na to, abychom vykročily z domu.

A najednou nám vstoupí do života někdo, kdo nás nehodnotí. Miluje nás od prvního okamžiku stejně jako my jeho, se vším všudy. Zcela instinktivně a bez váhání se přisaje hned po porodu k našim bradavkám a pochybnosti jsou rázem pryč.

  • Tvar?
  • Velikost?
  • Pevnost?

To je úplně jedno, mami, jsi to prostě ty. Já potřebuji tebe a ty zase mě.

Je to láska, na první pohled, na první dotek

Vidíte, cítíte, slyšíte? Obklopuje Vás pocit vzájemného bezpečí. Najednou jsou to prsa, která znamenají svět…

To je opravdová hodnota života. Nechat proudit lásku celým svým tělem bez jakýchkoli pochybností. Najednou vnímáte jedno z nejsilnějších spojení ve svém životě. Vzhled je to poslední, na čem záleží, důležitý je pocit. Vnějšek se může změnit třeba hned zítra, uvnitř nás však dřímá něco mnohem stálejšího… Vzpomínka na to, jak nám spolu tehdy bylo a prožitek z toho, jak nám je právě TEĎ.

Pokaždé, když kojím svou dceru, zažívám nádherné okamžiky. Vnímám ji a užívám si ty kouzelné minuty, které se mi vrývají do paměti i do srdce. Jsem si jistá, že na to nikdy nezapomenu. Stejně jako ona. I kdyby to mělo trvat jen moment, nic se tomu nevyrovná.

Už neřeším malichernosti

A vidíte, jsou to pořád ta stejná ňadra jako před lety, kdy jsem chodila se skloněnou hlavou a styděla se, protože nebyly ani největší, ani nejpevnější, ani nejobdivovanější. Tehdy jsem totiž neměla ani tušení, že tohle všechno pochopím až mnohem později. Přestanu se zabývat malichernostmi a naučím se mít ráda sama sebe se vším všudy. A zakládat svou sebedůvěru pouze na vzhledu je velice pomíjivé, musíme přeci jen hledat něco hlubšího…

Ruku na srdce, po každém kojení, které zkrátka zákonitě jednou skončí, zapůsobí na naše vnady vliv gravitace… A co bylo, už není… Myslím, že to všechny známe 🙂 Na druhou stranu je to důkaz, že se jedná o živou hmotu a ne o nějakou atrapu 🙂 Je to zkrátka přirozené!

Pamatujme i  na sebe

Myslím, že bychom se každý den měly učit brát takové, jaké jsou, nejen naše děti, ale také samy sebe. A mnohdy ty nejběžnější věci, které považujeme za samozřejmost, jsou ve skutečnosti obrovským darem a posláním. Vždy když odměňujete milými slovy své děti, nezapomeňte pohladit něčím vřelým také sebe.

Období kojení si vychutnávejte plnými doušky. Vím, že je to někdy těžké, často býváme v noci vzhůru, ve dne si občas připadáme jako cisterny naplněné mlékem, mnohdy prožíváme i bolest. Ale věřte, že je za tím mnohem víc.

Při kojení máme jedinečnou šanci prožívat a procítit naplno lásku beze slov, bezpodmínečnou lásku, která hřeje, hladí, povzbuzuje, posiluje, uklidní, nasytí. Nejen naše děťátko, ale také nás.

Všechno jednou pomine, proto stojí za to užívat si každou společnou sekundu života!

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Kouzelná třída v muzeu

Kdo by nechtěl mít ve škole kouzelnou paní učitelku, která dokáže vyčarovat vše, na co si jen děti pomyslí?

Čtu dál →

[Soutěž] Audiokniha Jak zlomit dračí prokletí

Čtvrtý díl humorné dětské série Škyťák Šelmovská Štika III. od anglické spisovatelky Cressidy Cowell vychází jako audiokniha JAK ZLOMIT

Čtu dál →

Přinášíme vám tipy na vánoční dárky!

Rok se s rokem sešel a je to tu zas. Blížící se Vánoce a s nimi spojený každoroční předvánoční

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist