Vytoužená dovolená

Konečně je to tady… Očekávaná dovolená se přiblížila natolik, že se o ní i odvažuji přemýšlet nahlas. Jinak moc neplánuji, abych něco nezakřikla, protože s naším Ondráškem člověk nikdy neví… 🙂

Prvním krokem k dosažení spokojené dovolené je u mě sepsání asi kilometr dlouhého seznamu, podle kterého v podvečer inkriminovaného dne balím. Ideálním stavem je prázdný byt, já, prázdná zavazadla a již zmíněný seznam. A já pak v klidu kupím a kupím a kupím…

Tentokrát jsme se rozhodli poprvé vyrazit i s naší ratolestí… A aby toho nebylo málo, přibereme babi a dědu. Ještě v pátek večer nevíme, zda to bude Vranov nebo Orlík, což kupodivu nejvíce vadí mému jinak neplánovacímu muži…

V sobotu ráno je naše rodinka v 6:00 nastoupena před domem a čekající na staroušky (:-)). V 6:05 telefonát: „Právě vstáváme,zaspali jsme…“ To nám to tedy pěkně začíná. Ale už v 7:10 jsme na cestě směr Jižní Morava. Pokud jste někdo potkal absolutně přecpanou škodověnku s nákladem i na střeše, tak to byla naše rodinka, která vyrazila „jen na pár dní“… :-))

Ubytování v kempu proběhlo celkem bez potíží, až na „malý detail“, kdy se staroušci rozhodli už doma, že stan nepovezou a budou spát v autě. Nikoho samozřejmě nenapadlo, jestlipak naše stařičké autí dokáže sklopit obě! sedačky… Nedokázalo. Tudíž do našeho i tak ne moc prostorného stanu přibyla ještě babi…:-)) Musím říct, že první noc byla vážně zábavná… A do všeho toho rámusu (konal se zde volejbalový turnaj a poté jakási technoparty do čtyř do rána) se přihnala příšerná bouřka… Bojím se i při pouhém zahřmění, tentokrát to ani neumím pojmenovat.

Průběh druhého dne byl uspokojující, nic závratného ani neočekávaného se nestalo. Někdo by mohl namítnout,že tedy nuda. Naopak. V naší rodince je takovýto stav balzámem na mou duši. Opakem a zlomovým dnem byl však den třetí…

Ráno jsme se probudili do značně chladného rána, tudíž bylo rozhodnuto: Jedeme na Bítov. Až na místě nám došlo, že je vlastně pondělí a tudíž zavírací den… No nevadí, zajedeme se podívat do Znojma. Děda se rozhodl, že nám ukáže cesty, kudy si to štrádoval coby pionýr v minulém století…:-)) Jenže nás před tím nevaroval, že se jedná o samou zatáčku a kopec, serpentýna za serpentýnou… To je něco na můj velice často nestabilní žaludek. A jak se ukázalo i žaludek našeho broučka. Po asi třicáté zatáčce, kdy už slunce docela slušně odvádělo svou práci, jsem snad ještě za jízdy začala vyskakovat z auta, neboť jsem byla přesvědčena, že pokud začne vrhat naše dítko, neudržím se…:-)) Zbytek posádky se nad námi slitoval a jelo se zpět.

Slunce už praží, jde se k vodě. Vzali jsme lehátka, deky, ručníky, župany, slunečník, jídlo, pití, tisíc bábovek, kyblík, lopatky, auta…..a vyrazili jsme. Pánové byli hned ve vodě, my holky s prďolkou na břehu. U první bábovičky nenapadlo naše dítko nic lepšího než uchopit mezi prstíčky „osu“ a studovat jak že to ten hmyz vlastně vypadá. Jasně že to dopadlo, jak čekáte. Jenže ručička začala strašně rychle otíkat, popadli jsme dítě a utíkali bosky v plavkách k autu a honem sehnat pomoc. V tomto bodě musím konstatovat, že tu žádná nebyla. Nakonec vše naštěstí vyřešila mastička, octové obklady a pilulka. Ale bylo po zábavě, miláček proplakal celé odpoledne a tak už k večeru jsme měli sbaleno a opět jsme uháněli, tentokrát ku domovu…

Tak takhle jsme si to letos užili. Musím ještě dodat, že zbytek týdne jsme strávili na chalupě a byla to paráda také… Jen se milému lupínkovi podařilo mamince rozbít nové brýle… Ale to už jsou právě ty naše všední malé věci…

A jak je to u vás? Všem, co dovolenkují nyní nebo se chystají, přeji jen samé krásné zážitky…:-)))

Napsal/a: Kee