Ostrovní zprávy

Letošní dovolenou jsem si vybrala podle svých představ a těšila jsem se jako malá holka. Cílem cesty byla Menorca. Je to jeden z ostrovů Baleárského souostroví ve Středozemním moři a náleží Španělsku. Z fotek a z vyprávění jsem tušila, že to bude kouzelné místo, nicméně realita má očekávání předčila na všech frontách.

Výlety a exkurze jsem absolvovala v duchu: „Čas seřízený, mysl jasná, močový měchýř prázdný.“ A s ohledem na fakt, že už mám svůj vlastní foťák, jsem se nechala unést svou novou zálibou a fotila a fotila. Nasávala jsem atmosféru Menorcy všemi smysly a nenasytně naslouchala slovům našeho průvodce.

Něco málo z historie

Menorca započala svou historii psát ve 3. století před naším letopočtem, v této době vznikly jedinečné stavební památky, tzv. talayotická kultura. Slovo Talayot je označení pro stavby, které mají tvar kužele a stojí na vyvýšeném místě, materiálem byly oblé kameny, jenž se kladly na sebe až do výše 12 metrů. Prvních pět století ovládali Menorcu Římané, poté Vandalové a pak následovalo několik století nadvlády Maurů.

V roce 1287 dobyli Katalánci ostrov zpět a Menorca se stala součástí katalánsko-aragonského království.

V 16. století byla Menorca napadána Turky, kteří ostrov ničili loupežemi a násilím (mimo jiné odvekli 6000 lidí do otroctví). V 17. století, v době války o španělské dědictví, ovládli ostrov Britové a po celé 18. století ostrovu vládli. Richard Kane, anglický guvernér, se významným způsobem zapsal do historie – přemístil hlavní město ze Ciutadelly do Mahónu a obě města nechal spojit silnicí, dal postavit vodojem a zakázal kácení stromů na severu ostrova.

V roce 1802 se Menorca stala definitivně součástí Španělska, nicméně časem získala svou vlastní autonomii.

A v roce 1993 vyhlásilo UNESCO ostrov Menorca světovou rezervací biosféry.

Hlavní město Mahón leží na východním pobřeží ostrova a má cca 23 tisíc obyvatel (z celkového počtu 82 tisíc obyvatel Menorcy). Přestože město není příliš velké a prošli jsme ho během dvou hodin, tedy ne celé, ale část, je tu spousta krásných míst a staveb. Za zmínku jistě stojí původní vstupní městská brána, překrásná budova knihovny, městská barokní radnice s původními hodinami od Richarda Kanea a v neposlední řadě přístav. Mahón má druhý nejhlubší přirozený přístav na světě, je 5 km dlouhý, 900 metrů široký, místy i 1000 m a víc a hloubka se pohybuje v rozpětí 18-40 metrů. Přístav má tvar fjordu a je nejlépe chráněným přístavem v celém Středomoří.

Nejvyšším vrcholem ostrova je místo „Monte Toro“. Jedná se o poutní místo věřících, nachází se zde klášterní kostel zasvěcený Panně Marii a socha Ježíše. Údajně tu vznikla kaplička kolem r. 1290, kdy zdejší mniši objevili sošku Panenky Marie, která „zářila“. Vystavěli tedy na vrcholku malou kapličku a učinili ji patronkou hory i ostrova. Kaple byla v 17. století rozšířena na klášter, který se stal důležitým centrem kultury a umění. Svátek Panny Marie z Monte Toro se slaví 8. května, kdy Menorčané pořádají tradiční procesí a vydávají se na vrchol hory. Je odsud nádherný výhled na celý ostrov (při jasném počasí).

Celá dovolená byla báječná a to z mnoha důvodů – měla jsem „volno“ – a tím mám na mysli skutečné volno, odjela jsem pryč a tudíž jsem se oprostila od všeho – od práce, od povinností, odstřihla jsem se od telefonu, od počítače, od internetu.

Měli jsme „all inclusive“, takže žádné nákupy, žádné vaření. Všechno připraveno, nachystáno  a uvařeno. Jedním slovem – nádhera. A musím se přiznat, že jsem skutečně ochutnávala a koštovala a večeřela a mlsala a fakt jsem si to užila.

Přečetla jsem tři knížky, čímž jsem opětovně dosáhla svého předloňského rekordu.

Každý den plavání v moři a to je pro mě zážitek, jsem „vodní“ znamení, tudíž vodu mám ráda ve všech podobách, ale plavání je pro mě srdcová záležitost a mohu-li se ráchat v moři denodenně, je mi to moc příjemné, dělá mi to dobře, po těle i na duši.

Moc se mi líbila přátelská ostrovní atmosféra, lidé byli milí, usměvaví a vstřícní. Nikdo se nemračil a nikomu nespílal. Byl tam klid a pohoda a bylo to cítit na každém kroku.

Co se mi moc líbilo a hodnotím to velmi kladně, je fakt, že celá jedna část ostrova – počínaje městečkem Fornells směrem na severozápad- je chráněná oblast a to takovým způsobem, že se tam nesmí stavět žádné velké budovy, platí tam zákaz výstavby nových hotelů nebo jakýchkoli ubytovacích komplexů. Některé tamější pláže jsou přístupné pouze z moře a tudíž jsou přírodní a nádherné. A díky důslednému dodržování místních zákonů zůstávají pláže i nadále panenské a příroda je zde divoká a člověkem nedotčená. Místní lidé se tu živí rybolovem a lovem langust.

Zajímavost

Mohlo by se zdát, že Menorca jako ostrov bude mít problém s nedostatkem pitné vody, všude okolo je mořská voda – tudíž slaná – a ta je v podstatě nepoužitelná.

Nicméně – Menorca je zajímavá mimo jiné i tím, že má mnoho jeskyní, ať už se jedná o průrvy, kaňony nebo podzemní jeskyně,  a v období dešťů (tj. naše zima)  se tam shromažďuje „sladká“ voda, kterou Menorčané umějí využít, po úpravách ji používají a nemusejí pitnou vodu složitě dovážet a kupovat jako např. sousední ostrov Ibiza.

Menorca by prý vypadala jako „ementál“, kdyby ji někdo celou namaloval.

Co dodat?

Měli jsme krásné slunečné počasí po celou dobu dovolené, ubytovaní jsme byli v pohádkové zátoce, hotel byl pěkný a čistý a všude kolem nádherné tyrkysové moře….

Asi mi na to nebudou stačit slova… letošní dovolená se opravdu vydařila… 🙂

Napsal/a: Padmé